Dánský spisovatel Hans Christian Andersen před bezmála dvěma stoletími napsal pohádku o dívce, jejíž princeznovský původ se vyjeví poté, co ji během nočního spánku ruší kulička hrášku pod spoustou matrací. Veskrze průměrná pohádka se v průběhu let dočkala několika televizních či animovaných adaptací, těžko si však představit, že se nějaká z nich přiblíží té, která se na nás řítí.
Jen pár dnů po premiéře na festivalu v Cannes do našich kin přijíždí benzínem, krví a pískem nasáklá Furiosa: Sága Šíleného Maxe (Furiosa: A Mad Max Saga), která se už v názvu odkazuje na devět let starý přelomový akčňák Šílený Max: Zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road). Prequel zaměřený na hlavní ženskou hrdinku Zběsilé cesty se v Cannes dočkal velmi pozitivních ohlasů, s nimiž se po zhlédnutí filmu lze ztotožnit – neznamená to však, že by se Furiosa zcela vyhnula nedostatkům.
„Tak dobrá, Tome Cruisi!“ Nezastavitelné duo francouzských šprýmařů Tarek Boudali a Philippe Lacheau opět servíruje další řachandu a tentokrát si dělá legraci z Cruisovy výkladní skříně v podání série Mission: Impossible. Dojde ale i na zjevné odkazy třeba na Terminátora, Indianu Jonese či (jak napovídá už název) Rychle a zběsile.
Fenomenální a publikem dodnes zbožňovaný seriál M*A*S*H si získal divácká srdce nejen díky dobře napsaným scénářům a sympatickým postavám, jež během jedenácti sezón seriálu prošly zajímavým vývojem, ale i díky poutavému skloubení příjemné komedie a tíživého válečného prostředí. Obzvláště jeden velmi vážný díl umožnil trochu odlišný pohled na jinak převládající sitcomovou řachandu.
Karta se pomalu, ale jistě obrací. Kevin Spacey loni od londýnského soudu odešel s verdiktem „nevinen“, a tak se na stole opět objevil jeho možný návrat na stříbrná plátna. Není pochyb o tom, že se Spacey v mnoha případech choval nevhodně, už jen proto se filmaři do spolupráce s ním nepohrnou – nebudou chtít riskovat nevoli ostatních herců či členů štábu. Řada lidí z branže je však toho názoru, že si už Spacey vytrpěl dost. A nový kontroverzní dokument hlasy z obou táborů ještě zesiluje.
Pohled na pokračování Smrtonosné pasti (Die Hard 2) je dnes poněkud rozporuplný. Dvojka z roku 1990 se v kinech objevila poměrně rychle, skoro přesně dva roky po premiéře jedničky a některé její momenty skutečně působí, že jsou šité horkou jehlou. V současnosti je vyzdvihovanější třetí díl z roku 1995 se Samuelem L. Jacksonem, ačkoli svého času měla dvojka o něco příznivější recenze a na kasovní neúspěch si také stěžovat nemohla. A za svůj úspěch vděčí především rozumným režijním rozhodnutím.
Marlon Brando by o nesnesitelnosti měl něco vědět. Jeden z nejuznávanějších herců filmové historie měl kvůli své vznětlivé povaze i problémům s autoritami pověst věčného rebela, však kdysi narazil na sobě rovného co se týče vytváření dusné atmosféry na place. A nebyl jím nikdo jiný než možná nejzásadnější filmař první poloviny 20. století – Charles Chaplin.
Oldřich Kaiser, Štěpán Kozub, Jiří Havelka. Tato tři výrazná jména dominují nové české komedii s hořkými podtóny s názvem Zahradníkův rok, v níž zřejmě nebude nouze o bizarně humorné okamžiky ani o melancholické zamyšlení nad vztahem člověka a jeho prostředí.
„Co ksakru lidé po filmech vlastně chtějí?“ Tuhle návodnou otázku si pokládá kritik Matt Singer z webu ScreenCrush a naráží tak na značně neuspokojivé kasovní výsledky Kaskadéra (The Fall Guy). Ten při rozpočtu kolem 130-140 milionů dolarů dosud v kinech utržil zhruba jen sto milionů, nad čímž pohlavárům studia Universal nezbývá než smutně kroutit hlavou. Přitom mělo jít o jasný divácký hit. Co tedy publikum momentálně přesvědčí k návštěvě kina?
Co si budeme nalhávat, převedení populárních komiksových stripů o lenivém kocourovi na filmová plátna ještě nikdy nedopadlo vyloženě dobře. Pomineme-li několik nepodstatných animáků, které si to v rychlém sledu před zhruba dekádou a půl namířily rovnou na trh s nosiči, většině z nás se vybaví dvojice podivných snímků z let 2004 a 2006, v nichž animovaného Garfielda pohybujícího se v jinak reálně vypadajícím světě namluvil Bill Murray. Nyní to v Hollywoodu zkouší poněkud jinak, méně bizarně, ale jen o trochu úspěšněji.
Záchrana království, princ, princezna. Nezbytné propriety bude obsahovat i letošní vánoční pohádka, kterou Česká televize uvede na Vánoce. Existuje však nemalá naděje, že tento rok se dočkáme poněkud jiné a snad i odvážnější podívané než v nedávné minulosti – a nejen proto, že princezna se neobjeví pouze jedna, nýbrž hned tři.
„Císař dal postaviti Karlštejn jako pokladnici svatých ostatků, kde chce o samotě rozjímat a oddávat se skutkům křesťanské pokory a sebezapírání,“ dozvídá se spanilá, odvážná i do Otce vlasti zamilovaná Eliška Pomořanská přísné pravidlo: Na hrad Karlštejn ženy nesmějí! Přesto se mu nejen ona, ale i mladá dívka Alena pokusí vzepřít a na zapovězeném panovnickém sídle přenocovat. A výsledkem je poněkud strojená, avšak až shakespearovsky výřečná komedie s několika nezapomenutelnými písněmi.
Přestože režíroval hned čtyři epizody z nedávno uvedeného epického seriálu Vládcové nebes, v posledních letech filmař Cary Joji Fukunaga paběrkoval. Režisér první série Temného případu či dramatu Bestie bez vlasti byl přitom v roce 2021 na vrcholu, když se završení craigovské éry Jamese Bonda s názvem Není čas zemřít setkalo s úspěchem; tehdy také natáčel zmíněné Vládce nebes. V následujících letech ale kalifornský tvůrce musel čelit řadě obvinění z nátlakového, sexuálního či jinak nevhodného chování napříč různými natáčeními a většina Hollywoodu od něj dala ruce pryč. To se však nyní mění.
Produkční stáj Jordana Peelea chystá další děsivý příběh. Newyorský bavič i zdatný filmař se od svého dosud posledního režijního zářezu Nene (Nope) stačil producentsky podílet na hororově laděném animáku Wendell a Wild či nedávném chváleném akčňáku Opičí muž. Ještě předtím, než dohlédne na remake svého oblíbeného horůrku od Wese Cravena Lidé pod schody, zaštítí Peele svým zvučným jménem další hrůzostrašné vyprávění.
Jsou oblíbené role, chválené role, slavné role, ikonické role, a pak také role, které okamžitě změní pohled na celou filmografii daného herce či herečky a navíc se zapíšou zlatým písmem do dějin kinematografie. Do té poslední kategorie bezesporu patří spojení Arnolda Schwarzeneggera a postavy Terminátora. I když první snímek vznikl před rovnými 40 lety, stále se jedná o nejzásadnější Schwarzeneggerovu roli. O to více překvapí, že rakouský herec o ni původně neměl velký zájem.