Moderní Popelka jménem Anora míchá tragickou romanci, žhavou erotiku i komediální vrcholy roku

Režisér a scenárista Sean Baker už dvě dekády natáčí o okrajích společnosti natolik zdařile, až se mu podařilo propracovat až do mainstreamu. Zatímco jeho první snímky viděl málokdo, nejpozději od Transdarinky (2015), nasnímané na iPhony a sledující transgender sexuální pracovnici, se Baker stal hvězdou zámořské nezávislé filmařiny.

I jeho další kousky jako The Florida Project (2017) a Red Rocket (2021) se zabývaly ostrakizovanými a přehlíženými jedinci, ať už šlo o svobodnou matku těžko přežívající ve stínu nablýskaného Disneylandu, anebo vysloužilého pornoherce snažícího se zařadit do maloměstské společnosti. Se střídavou mírou humoru a nadhledu se Bakerovi dařilo nahlížet na americké obyvatele, jimž se obvykle příliš pozornosti nedostává – a o něco podobného (jen ve větším měřítku) se pokouší i v Anoře.

Název filmu odkazuje na jméno protagonistky, která si však zatvrzele nechává říkat Ani. Ruský původ však mladé striptérce a příležitostné sexuální pracovnici přijde vhod ve chvíli, když se v jejím domovském erotickém klubu shání po rusky mluvící společnosti zbohatlický synek Váňa. Zatímco Ani se stydí za svůj nedokonalý ruský přízvuk a raději hovoří anglicky, Váňa má zcela opačný problém – dává přednost ruštině, jelikož jeho angličtina má do dokonalosti daleko.

Na tomto jemně nuancovaném příkladu se potvrzuje rčení, že protiklady se přitahují. Z určitého úhlu pohledu je totiž stud za vlastní původ a neochota odhalovat ze své minulosti či nitra nebezpečně moc právě tím, co oba zcela odlišné lidi spojuje. Okouzlující Ani využije všech svých zbraní, aby si ji Váňa zapamatoval a odvážná strategie se vyplatí – z jednorázového povyražení se stává opakovaná „spolupráce“ a Ani se stává Váňovou (placenou) přítelkyní.

Přímo ve filmu se hovoří o popelkovské podstatě tohoto příběhu, navíc se nabízí i příměr k Pretty Woman. Jenže šťastným seznámením romantika neskončí, jelikož postupně vychází najevo od začátku zjevná skutečnost, že Váňova bohatá a zřejmě ne pouze v legálních aktivitách zapojená rodina nebude rozmarům zhýčkaného synáčka jen tak přihlížet.

Na scéně se tak objevuje trio arménských mafiánů a ze svižné, živočišné romance se stává extrémně vtipná situační komedie těžící z bizarnosti a trapnosti předložené situace. Zde se naplno ukazuje síla castingu, stojící nejen na energičnosti a zápalu Mikey Madison v roli Anory, ale i komediálním timingu gangsterů v podání Vacheho Tovmasyana, Karrena Karaguliana (mimochodem pravidelné součásti Bakerových snímků) a hlavně Jurije Borisova. Ten před pár lety exceloval ve filmech Kapitán Volkonogov uprchl (2021) a Kupé č. 6 (2021), za což jej Baker odměnil rolí ve své novince – stejně jako Madison, která filmaře uchvátila svým nedlouhým, leč výrazným výstupem v Tarantinově Tenkrát v Hollywoodu (2019).

Právě Borisovova postava mlčenlivého, přemýšlivého Igora nastavuje Anoře i ostatním, teatrálně přepjatým postavám zrcadlo, před jehož odrazem nelze zavřít oči. Po kinetické romanci a akční komedii tak přichází poslední třetina, či přesněji epilog, který už tlumeně a procítěně ukazuje nezbytně deziluzivní povahu Anořina přístupu ke světě.

Baker ve svém bezmála 140minutovém tvaru stihne prostřídat hned několik žánrů, které na sebe nenavazují zcela bezešvě a publikum se musí s tonálními proměnami popasovat samo; odměnou je však pestrá a komplexní výpověď o ambivalentní protagonistce, jíž musíme fandit navzdory mnohým charakterovým nedostatkům a pochybným rozhodnutím.

Stejně jako u dřívějších Bakerových filmů je patrná snaha o detabuizaci a destigmatizaci lidí živících se vlastním tělem. Vždyť proč by moderní Popelkou nemohla být pragmatická striptérka, nakládající se svou fyzickou schránkou jako s komoditou a neváhající chopit se lukrativní příležitosti? Snaha o dospělejší a zodpovědnější chování jejího protějšku se přesto nejeví příliš nadějně, Baker se však vyhýbá jednoznačně moralistnímu vyznění a rozdělení postav na trpitele v právu a bezohledné zlořády. Rodinné zázemí Anory i Váni a z něj vyplývající osobnostní trable každého z nich lze pochopit, což jejich osudy činí ještě tragičtějšími i lidštějšími. Zároveň to ale neznamená, že by tím svému okolí nepřidělávali problémy.

Dramedii Anora můžete vidět od tohoto čtvrtka v tuzemských kinech. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších letošních filmů.