Před Stovkami bobrů tu byla Příšera z Michiganského jezera. A i pocta monster-hororům dopadla skvěle

Tím prvním byla o čtyři roky dříve Příšera z Michiganského jezera, kterou mohli vidět návštěvníci letošní Letní filmové školy, kde ji stejně jako Stovky bobrů osobně (a především velmi osobitě) představil sám Tews. Ten si dlouhodobě buduje pověst filmaře-alkoholika a na jeho tvorbě je příklon k lahodným lihovinám rozhodně vidět.

Je-li mezi čtenáři někdo, koho bobří dobrodružství nenadchlo, pak asi nemá ani smysl, aby to zkoušel s michiganskou příšerou. Jde totiž o nálož podobně absurdního humoru a zdánlivě neslučitelných inspiračních zdrojů, jež dohromady vytvářejí místy poněkud naivní, přesto však k popukání zábavnou podívanou.

Opět tedy nechybí černobílá kamera, evokující jednak zašlé časy verneovsko-zemanovských dobrodružství, jednak i ryze prakticky zakrývající nedostatečnost vizuálních efektů vzniklých ve velmi spartánských podmínkách. Oproti videoherně laděným Bobrům zde Tews a Cheslik vycházeli spíše z monster-hororů z 50. a 60. let, přičemž vyprávění o hledání bájné jezerní příšery je pouze výchozí záminkou k vrstvení dadaistických a situačních gagů, jejichž hodnota tkví především v nespoutanosti a imaginativnosti.

Rozpočet snímku byl těžko uvěřitelných sedm tisíc dolarů, které Tews našetřil ze svých výdělků kurýra rozvážejícího pizzu. Kvůli této formě „financování“ se natáčení (vyžadující od všech zainteresovaných lidí ohromnou vůli a nadšení) protáhlo na bezmála rok a půl, přičemž kameru ovládal každou chvíli někdo jiný; prostě kdo byl zrovna po ruce.

Tews se opět ujal hlavní role, tentokrát námořního kapitána, který najme tříčlenný tým na nebezpečnou misi. Hodlá totiž najít a zabít jezerní příšeru, jež způsobila smrt jeho otce. První část ani ne 80minutového vyprávění tedy představuje několik nepříliš úspěšných pokusů o dopadení vodního monstra, což kazí především neschopnost, liknavost a nezřízený alkoholismus samotného kapitána.

Postupně však film tuto linku opouští, příběh zamotává a přidává další postavy. Dramatickou i dramaturgickou roztříštěnost dílu tohoto typu snad ani nejde úplně vyčítat – podstatné je, že se daří stále bavit diváka. Ostatně, sám Tews během svých téměř stand-upových výstupů na LFŠ vyzýval publikum, ať v jeho filmech nehledá zbytečně mnoho a spíše si užívá příval hravosti.

Oproti Bobrům je zde patrnější sázka spíše na verbální humor, na čemž je dobře vidět, jak velký kus cesty Cheslik a Tews během čtyř let, které od sebe snímky dělí, z hlediska schopnosti vyprávět obrazem ušli. Vedle zmíněných verneovek lze také hovořit o inspiraci nonsensuálním humorem Monty Pythonů, často založeným na inkongruentním spojování neslučitelných prvků, svižnosti prvních sérií Simpsonových, surrealistické poetice kanadského filmaře Guye Maddina či hororovému nadhledu raného Sama Raimiho. Takovou kombinaci si lze opravdu jen těžko představit a o to více stojí za vidění – jde totiž o nadmíru originální a nápaditou jízdu, jakou současné hollywoodské komedie nabídnout nedokážou.

Příšeru z Michiganského jezera můžete nyní čerstvě zhlédnout na platformě KVIFF.TV, kde naleznete také Stovky bobrů. Pokud jste tedy tyto černobílé taškařice nestihli během občasných promítání v kině anebo si chcete gejzíry vtipnosti i trapnosti připomenout, máte teď ideální příležitost. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších filmů s monstry.