Martin Svoboda

Z Rivalů (Challengers) se nakonec nestal masivní hit, jak se trochu doufalo, nicméně i tak si snímek získal kritiky a to publikum, které vyrazilo, šlo málokdy s hodnocením do podprůměru. Hvězdná Zendaya tak pomohla sicilskému režisérovi Lucu Guadagninovi přiblížit se o krůček blíž k mainstreamu, byť jeho hranici ještě zřejmě zcela nepřekročil. A jeho další film mu k tomu nejspíš nepomůže. Což samozřejmě neznamená, že bude špatný.

Vražda George Floyda policejním důstojníkem vyhnala v roce 2020 existující pnutí mezi etniky Spojených států na maximum. Aktivistické skupiny nabobtnaly, stejně jako jejich hlasitost. Hnutí Black Lives Matter se dostalo do slovníku běžných lidí. Pobuřující Floydova smrt byla především hromosvodem energie, která bobtnala velmi dlouhou dobu a důsledky dalece přesáhly tuto jednu událost. I proto se možná jeví jako podivné točit o jeho osobě životopisný film. Přesto se právě takový projekt pomalu rozjíždí.

I když nám asi nepoděkujete, musíme vám připomenout, že od premiéry druhého Shreka uplynulo dvacet let. Ano, jste staří. Jste ale dost staří, abyste si pamatovali, jak velkou revolucí první Shrek byl? Víte, že byl důsledkem drsné zákulisní války, v níž proti Disneymu stanul nečekaný nový konkurent? Dvojka už přicházela do nového světa. Jak dokázala zužitkovat úspěch jedničky?

Gandalf a Magneto jistě pohltili Iana McKellena, jak si ho většinou představí široká veřejnost. Z jeho vlastního úhlu pohledu se ale jedná jen o špičku ledovce dlouhé kariéry, v níž byly podobné komerční excesy hlavně zábavnou hříčkou. Respektovaný shakespearovský herec dnes slaví 85. narozeniny.

Noční klid se nestane hitem. Z takové ambice ale tento snímek jistě nikdo nepodezírá. Nicméně režisér Michal Hogenauer tu po své prvotině Tiché doteky přichází s dalším nenápadně výrazným počinem, který má potenciál vás strhnout, pokud budete mít to štěstí, že vám padne do noty. Je navíc o něco čitelnější než jeho předchozí sektářský thriller, což lze v tomto případě považovat za plus.

Chystaný desetidílný sandálový opus Those About to Die je jistě pro v Evropě méně provařenou streamovací platformu Peacock předním lákadlem. Po první vlně zpráv, kdy pozitivně zaujala účast milovaného Anthony Hopkinse, však můžeme konfrontovat první fotky. Historikům z nich vstávají vlasy hrůzou na hlavě.

Pravděpodobně není člověk, který by se plně postavil za Olivera Stonea a řekl: „S tímhle chlápkem já na 100 % souhlasím.“ Na to je nevyzpytatelný Američan příliš politicky a ideologicky rozháraný. Obvykle ho označují za krajního levičáka, nicméně to neznamená, že z tohoto úhlu pohledu je jeho pozice konzistentní a předvídatelná. Nejspíš i díky tomu mohl během své kariéry představit několik vysoce podnětných filmů – není nikdo, koho by Stone nedokázal vyvést z míry. Nyní chystá sedmasedmdesátiletý filmař poslední hurá.

Zrovna předevčírem, když se vynořily spekulace o účasti Austina Butlera v oblíbené blockbusterové sérii, jsme si dělali legraci, že aby Disney do svého restartu Pirátů z Karibiku nacpal vše, o čem se spekuluje, musel by naráz nabídnout hned několik filmů. No a hádejte! Internetem právě koluje zpráva, že producent Jerry Bruckheimer naznačil právě to! Někdy je lepší nevtipkovat...

Andy Serkis je v jednom ohni a jde z projektu do projektu. Nyní se vyšvihl do čela chystaného glumovského spin-offu Pána prstenů, což zní jako něco, co by se nikdy nemělo stát (vážně se tenhle tým nepoučil z Hobita?). Ty peníze se holt samy nenatisknou. To ale není jediný Serkisův projekt, který bychom měli vyhlížet. Podle nenápadné zmínky v jednom autorizovaném profilu totiž právě dotočil film, na který čekáme přes dekádu. Adaptaci Farmy zvířat.

Svatá. Nový televizní film Jiřího Stracha podle scénáře Marka Epsteina, v jehož hlavní roli stanula třiadevadesátiletá Jiřina Bohdalová. Stejné kombo jsme naposledy zaznamenali před pěti lety ve filmu Klec, v něm byla protagonistka terčem domácího násilí. Tento tým se zjevně nebojí těžkých témat a nejinak je tomu nyní. Příběh ženy, jež si přivlastnila útrapy života v internačním táboře, má rozhodně velký potenciál.

Austin Butler se v roce 2022 zjevil takřka odnikud. Tedy pokud nejste zarytými fanoušky či fanynkami Disney Channel, kde ztvárnil pár rolí v seriálech pro teenagery. I když tedy Luhrmannův maximalistický Elvis zdaleka nebyl jeho první rolí, jednalo se rozhodně o zlom. Butler si připsal oscarovou nominaci, byť proti comebacku Brendana Frasera neměl šanci. Zároveň se díky svému mírně excentrickému chování stal internetovým memem. To pokračovalo i u druhé Duny, kde Butler herecky strhnul i ty, jimž neseděl jeho výkon v roli slavného showmana. Nemluvě o další záplavě virálních videí s jeho zákulisními hláškami. Je jasné, že se zrodila hvězda. Kde zazáří příště?

Dánský režisér Thomas Vinterberg patří jistě k největším filmařským zahraničním vývozům své země. Kariéru započal jako jeho souputník Lars von Trier a jeho první filmy měly stejně ďábelský osten „útoku na publikum“. Zatímco von Trier si tuto pověst vždy hýčkal a pěstoval, Vinterberg začal činit vstřícné kroky směrem k divákům a divačkám a nabízel stále chytré a kvalitní, rozhodně ale vděčnější podívané. Dnes slaví 55. narozeniny, připomeňme si tedy pět jeho zásadních počinů.

Tomáš Magnusek není v distribučních materiálech podepsaný pod režií, scénářem ani produkcí nového filmu Společně sami, oficiálně v něm v pojmenované autorské pozici pouze ztvárnil jednu z vedlejších rolí. Podle zákulisních informací (a snad i nepředělaných úvodních titulků) ale tušíme, že jeho účast byla o řád výraznější, pouze se z toho či onoho důvodu rozhodl upozadit v propagaci. První slova, která vidíme na plátně, jsou nicméně „Tomáš Magnusek s.r.o.“ a celý film nese jeho… říkejme tomu „rukopis“ tak na dlani, že se před námi postrach českého filmu nemůže autorsky schovat, jakkoliv by chtěl.

Francis Ford Coppola je velikán, který je ve svých čerstvých 85 letech za hranou toho, abychom po něm chtěli v klasickém slova smyslu „dobré“ či „uspokojivé“ filmy. Ne že bychom ho museli fetišizovat a stavět ho mimo hodnotící škály z nějaké úcty, nicméně exkurze do mysli člověka s jeho historií a vlivem musí nevyhnutelně přinést dvě hodiny podnětného materiálu, i kdyby byl výsledek těžký na skousnutí. Alespoň to si říkáme celou dobu, co sledujeme vznik filmu Megalopolis a vstřebáváme šílené historky z natáčení. Dekády vyhlížený opus má za sebou premiéru v Cannes a výsledek zřejmě nezklamává. V tom smyslu, že jde o právě tak neuchopitelnou podívanou, jak se dalo čekat.

Sérii Rocky se častěji pamatujeme podle jejích pozdějších zářezů, kdy slavný boxer v podání Sylvestra Stallona vlastnoručně porážel komunismus a do superhrdinské fyzičky se trénoval za zvuků řízné osmdesátkové hudby. Začátky této série byly ale mnohem skromnější, první díl měl blíž k realistickému a autentickému trendu sedmdesátých let a platil za čistokrevné drama. Tuhle atmosféru by mohl evokovat i chystaný film, který nyní hledá podporu na festivalu v Cannes. Jeho příběh sleduje život skutečné boxerky, jíž se někdy přezdívá „ženský Rocky“.