Shrek 2 si odbyl premiéru před 20 lety. Navázal na jeden z nejdůležitějších animáků všech dob

Důležitost prvního Shreka nejde přehnat. V zákulisí byl tento projekt důsledkem bouřlivých škatulat ve společnosti Disney, jejíž utečenci našli nový domov v rodící se animátorské divizi DreamWorks. Traduje se, že snímek byl koncipován jako pomsta Myšákovu studiu a cílem producenta Jeffreyho Katzenberga bylo převrátit na hlavu vše, co bylo Disneymu svaté. A aby toho nebylo málo, zakrslý narcis Lord Farquaad měl být vymodelován na základě Katzenbergova největšího rivala Michaela Eisnera, jenž přebral jeho dřívější pozici u Disneyho.

S animátorem Johnem Stevensonem, který stál u vzniku Shreka, jsme minulý rok mluvili na Anifilmu. Vůči tomuhle klasickému narativu byl velmi zdrženlivý, parodický osten Shreka vznikl podle něj organicky, bez ohledu na Disneyho. Ať je však pravda jakákoliv, Shrek vzal svět útokem a stal se obrovským komerčním a kritickým hitem. Vyhrál dokonce prvního Oscara pro animovaný film v historii – o vznik této kategorie lobboval Disney dlouhé roky. Po neúspěšné snaze uzmout Oscara za nejlepší film si vytrucoval vlastní kategorii, v níž neměl mít konkurenci. Byl tedy opravdu velký trapas, když mu tuhle sošku vyfoukl pod nosem ze všech lidí zrovna Katzenberg. Jako konkurent DreamWorks se pak profiloval spíš Pixar, nikoliv Disney, jenž první dekádu nového století v animaci poměrně tápal (než mimo jiné zakoupil právě Pixar).

Shrek 2 tedy nevznikal jako pokračování oblíbeného a úspěšného animáku, ale jako sequel jednoho z nejdůležitějších filmů všech dob – to vskutku není přehnané tvrzení a zpětně se tato pozice jedině stvrzuje. Ne že by Shrek přišel s čímkoliv novým, nicméně způsob, jakým dokázal svůj humor zabalit do formy vhodné pro celou rodinu, se ukázal být jako trefa do černého.

Kde byla jednička výsledkem mnoha let plánování a přemítání ohledně toho, co chce studio vlastně vyprodukovat (prvotním záměrem byla zcela klasická pohádka), cíl dvojky byl jasný a jednoznačný: zopakovat tentýž úspěch. To se samozřejmě snáz řekne, než udělá, a dvojce vždy hrozilo, že dopadne jako každé pokračování blockbusteru, které se pokouší předvést stejné triky, jen ve větším.

Shrek 2 si odbyl premiéru v Cannes, což je další ilustrací toho, jakou pozici jednička držela. A dopadl poměrně dobře. Sice rozhodně trpí tím, že v něm tvůrci neobjevují nové nápady, pouze opakují ty ozkoušené, ale když si uvědomíme, jak hluboko série klesla od trojky dál, je třeba funkčnost dvojky docenit. Návštěva královského tchána s tchyní v kalifornsky kódovaném království Za sedmero horami nabízí dostatek záminek k nové variaci populárních vtipů. Sice jde vlastně o ten samý film, včetně podobné zápletky a identického poučení o kráse uvnitř, ale jednotlivé vtípky přistávají, soundtrack šlape… Co chtít víc? Ne každý film potřebuje přinést revoluci.

Animace zestárla překvapivě dobře. Vážně je to už dvacet let? Grafika je na první pohled o řád lepší než v jedničce. Máme ostatně co dočinění s filmem, který může čerpat ze štědrých úspor. Skoro se dá říct, že skok mezi jedničkou a dvojkou je na první pohled patrnější než mezi dvojkou a současnou animací. To je samozřejmě jen subjektivní dojem vyvratitelný jakýmkoliv výčtem toho, co dokážou dnešní animátoři, přičemž těm dřívějším by se o tom ani nesnilo.

Klíč spočívá ve způsobu užití dostupných prostředků – hlavní hrdinové Shrek a Fiona nemusí vypadat jako fotorealistické lidské bytosti, takže technicky horší animace neprovokuje náš zrak. Jakmile se na plátně objeví člověk, například rodiče Fiony nebo nechvalná lidská variace Shreka, stáří animace okamžitě vypluje na povrch. Gumové tváře, mrtvolné oči – vše, co očekáváme na dně tzv. uncanny valley. Nejde však o něco, co by kazilo zážitek z filmu. Počítačově generované animáky jsou příliš fixované na technickou bravuru, přitom u filmů jako Shrek vidíme, že mnohem důležitější je umění stylizace a příběh, který prostřednictvím animace ožívá.

Kéž by si série uchovala úroveň dvojky, tedy možná bezpečných a neoriginálních, ale pořád vtipných a zábavných filmů. Klesající úspěch jistě souvisí i s tím, že se humor Shreka stal všudypřítomným, a tedy nevyhnutelně opotřebovaným a otravným. Problém pak je, že jde o poměrně netvárnou postavu. Když se nebude Shrek nedůvěřivě skrývat před cizinci, okřikovat oslíka a prdět ve svojí bažině, co z něj vlastně zbyde? Jedná se o charakter s jedním konfliktem, takže když je ve středu dění, nezbývá, než vyprávět znovu a znovu ten samý příběh. Proto se série kvalitativně vzedmula ve spin-offech Kocoura v botách, Díky přítomnosti nového a mnohem tvárnějšího protagonisty je možné se trochu příběhově rozpřáhnout.

Nic z toho ale není problém Shreka 1 ani Shreka 2, kteří nám zůstávají jako dva povedené a důležité animáky, na něž se dá koukat i dnes, kdy na nás krom samotného humoru nevyhnutelně doléhá i pořádná dávka nostalgie.

Podívejte se na seznam nejlepších animáků podle databáze Kinoboxu.

zdroje: Wikipedia, Kinobox