Římská epika s Hopkinsem provokuje historiky. Co ale čekat od režiséra Dne nezávislosti?
Those About to Die, doslova přeložitelné jako„Ti, co brzy zemřou“, navštíví méně frekventovanou část římské historie. Anthony Hopkins ztvární císaře Vespasiana, který dohlížel na stavbu notoricky známého Kolosea. Měli bychom nahlédnout do zlaté éry gladiátorů a pozdního pohanství. K těmto událostem došlo dávno po vládě Caesara, Augusta, Caliguly i Nera, tedy těch nejznámějších římských panovníků. Tím víc se historici trápí, že tato doba bude podle prvních fotek reprezentována bez ohledu na historickou věrnost.
První, co tluče do očí, je podivný úbor Hopkinse, jenž ze všeho nejvíc připomíná pohřební roucho. Rozhodně tedy nic, co by si na sebe vzal římský císař na veřejnosti. Historiky také mrzí, že seriál bude zřejmě opakovat nezničitelnou ahistorickou představu, že antice kraloval bělostný mramor. Ve skutečnosti byl takřka každý bílý povrch, obzvlášť pokud budova patřila někomu bohatému, pomalovaný křiklavými barvami, které Římané milovali.
Protože ale cirkusácká realita příliš bije do očí a narušuje naši představu o období vrcholného vkusu a kultury, tento fakt se v popkultuře jednoduše přehlíží. Někteří upozorňují na to, že na fotkách vidíme Koloseum obehnané lešením, tedy stále ve fázi konstrukce, a barvy jednoduše nemusejí být hotové. Zbytek architektury v seriálu tedy může být mnohem pestřejší. Podle rovněž tlumených barev kostýmů a náznaků jiných budov se to ale jeví nepravděpodobné.
Jinými slovy z historického hlediska je na fotkách špatně skoro vše, co může být. Na druhou stranu ale jako vždy musíme připomenout, že fikce tu není od toho, aby nás učila historii – to není její povinností ani cílem. A když se navíc podíváme na jméno jednoho z režisérů, kterého najal tvůrce Robert Rodat, hodně věcí nám začne dávat smysl. Roland Emmerich je přeci jen mistr dobře zkonstruovaných, ale šílených blockbusterů, v nichž logika a vztah k realitě hrají pramalou roli.
Emmericha známe jako mistra destrukce. Přinesl nám Den nezávislosti, Den poté, 2012 a v 90. letech i první neúspěšný americký pokus o Godzillu. Tenhle rodilý Němec, který se zamiloval do Hollywoodu, se s tím rozhodně nepáře. Jeho méně známým aspektem je záliba v konspiracích, jak ukázal v rozkošně tupém sci-fi Moonfall (které si nezaslouží svou špatnou pověst) a především pseudohistorickém dramatu Anonym, v němž Emmerich bezostyšně spekuluje o autorství Shakespearova portfolia.
Roland Emmerich nechal také ve své šílenosti 10 000 př. n. l. nechat mamuty stavět egyptské pyramidy, asi tak si představte jeho vztah k historii. A to je naprosto v pořádku. Víc by nás mělo trápit, jak lacině fotky vypadají, než že neevokují skutečný antický Řím. Sledovat Hopkinse v plné ráži však stojí většinou za to, takže by bylo brzy nad seriálem lámat hůl. Anthony už si mimochodem jednu z řetězu utrženou antickou tragédii připsal, hrál hlavní roli v postmoderním shakespearovském spektáklu Titus, v němž se na historii rovněž nedbalo, byť tehdy šlo o otevřenou součást filmařské hry.