V dějinách světové sci-fi máme poměrně málo utopií, kde je v budoucnosti s lidstvem a společenským zřízením vše v pořádku. Zato tu máme více antiutopií o tom, že budoucnost skončí v nějakém druhu totality, nebo dystopií, jež jsou o rozpadu demokratického řádu. Korporace se stanou mocnější než státy nebo se vlivem katastrofy dostáváme zpět na úroveň středověku nebo pravěku.
Měla to být sci-fi roku, vyloženě revoluce, místo toho jde o zklamání – nelogicky patetický mišmaš nahodilých nápadů, na němž není nic futuristického, ale většina věcí na něm je zpátečnická.
Filmy nejsou odrazem reality, ostatně celá „teorie odrazu“ je nejasná, protože nevíme, co jiného by se mohlo odrážet než světlo, ale ani to už v éře digitálních kamer neplatí. Mnoho dějů a jevů ve filmech se musí zjednodušovat, spousta příběhů stojí na čistých fantazijních fikcích. Nicméně, mnohé věci jsme ve filmech viděli tak často, že nad nimi už ani nepřemýšlíme a říkáme si, že jsou nejspíš možné, pravděpodobné nebo zcela pravdivé. Následující článek vybírá deset známých omylů, kterým už nemusíte věřit.
Patnáctidílný seriál Návštěvníci, jenž letos slaví neuvěřitelných 40 let od svého vzniku a má vyloženě kultovní charakter, uvádí od pátku 22. září Déčko České televize. K přehrání je rovněž na iVysílání ČT. Natáčení seriálu a jeho uvádění v minulosti provázely mnohé problémy. V tomto článku si shrneme aspoň některé z nich.
Ve čtvrtek v noci zemřel jeden z nejvýznamnějších českých filmových dramaturgů Václav Šašek. Na svém kontě má téměř 60 snímků jako dramaturg a 26 scénářů jako autor. Bez něj by neexistovala česká nová vlna a těžko si bez něj představit i 70., 80. a 90. léta naší kinematografie.
Čtvrtý a nejspíš i poslední díl série Expendables je zároveň tím jednoznačně nejhorším. Celou dobu působí uměle, unaveně a zbytečně. Není ničím originální, nově příchozí aktéři většinou nejsou zajímaví, velká část akce je ošklivě digitální. Rating R přispívá pouze k tomu, že do kamery šplíchá víc digitální krve.
Asi na žádný český film na letošních Varech nečekalo před velkým sálem Thermalu tolik lidí. A zatím jsem u žádného snímku nezažil tak dlouhý potlesk a vlastně opakované mohutné hlasité potlesky – při uvádění filmu a prezentaci štábu, po všech jejich projevech a poděkováních, při závěrečných titulcích a po jejich skončení. Sci-fi Bod obnovy, která právě vstupuje do široké distribuce, si něčím podmanila publikum.
Téměř každý rok vznikne životopisný film o velké politické osobnosti. Izraelská premiérka Golda Meir patří k výjimečným ženám historie, jež vedly nějakou zemi. Helen Mirren se tu po vzoru Meryl Steep, jež ztvárnila britskou premiérku Margaret Thatcher, rozhodla bojovat nejen s morálními dilematy, ale i s výraznou latexovou maskou.
České sci-fi jsou skoro vždy komedie či parodie. Téměř nikdo si netroufá na vážná témata a seriózní vyznění. Bod obnovy je pokusem o český Minority Report nebo Půjčovnu masa. Režisér Robert Hloz se uvedl jako schopný řemeslník. Teprve druhý film ukáže, zda je v něm něco víc.
Kenneth Branagh je britský herec a režisér irského původu, který si rád odfajfkovává velké úkoly. Takto zfilmoval šest filmů podle Shakespearových her a nyní má za sebou už třetí detektivku podle Agathy Christie.
I v titulku samozřejmě přeháníme. Jak už se tak naučili skoro všichni, kdo o seriálu Eliška a Damián mluví a píšou. Jako by bylo třeba neustále nadsazovat a přisazovat si a nebylo možné o tomto zcela standardním televizním seriálu mluvit střízlivě.
Pojem indie film už dávno není označením něčeho čistě nekomerčního, ale je to také komerční značka. Dostanete v úhledném balíčku milý film o obyčejných lidech, trochu hořkosladký, ale ne hloupý, kýčovitý a vyloženě podbízivý. Tyto snímky se obvykle drží vysoko v hlasování na filmových festivalech, kde je publikum unavené depresivním uměním chápe jako druh „pozitivního vykoupení“.
Národní filmový archiv přichází každoročně s restaurovanými filmy v té nejvyšší kvalitě. Kánon velmi slavných děl už se začíná doplňovat i těmi méně známými. Mezi ně patří právě debut režiséra Evalda Schorma a scenáristy Antonína Máši nazvaný Každý den odvahu, v němž hrají hlavní role Jan Kačer a Jana Brejchová.
Série Rambo už tím, že je pojmenovaná po jednom člověku, vypadá, jako by byla filmem jednoho herce. Přitom je Sylvester Stallone obklopený spoustou zajímavých spoluhráčů, kteří dávají vyniknout jeho výkonu a přihrávají jeho postavě silné motivace. Nepochybně si při opětovném sledování Ramba (zvlášť když teď stále běží v kinech v nejlepší kvalitě) můžete říkat: „Odkud toho člověka znám, kde jsem ho ještě viděl?“ Jaké tedy byly osudy Stallonových spoluherců a spoluhereček v Rambovi, před ním i po něm? Kdo už umřel a kdo se proslavil i jinak?
Nesnese se se sestrou, už podruhé. Nadpřirozený horor spadající do „conjuring universa“ má spojitosti se snímky V zajetí démonů, Annabelle a La Llorona. Odehrává se v 50. letech, kde na sebe démon Valak bere podobu řádové sestry. V nerovném souboji proti ní stojí jiná jeptiška, mladá Irene (Taissa Farmiga), která má pevnou víru a schopnost vidět minulost a budoucnost.