Videorecenze: Postradatelní 4 jsou prošlé zboží z bulharského second handu

Přiznejme si to otevřeně: série Expendables nikdy neplnila to, co slibovala. Nehráli v ní zdaleka všechny akční hvězdy 80. a 90. let a ty, co hrály, často skoro nic nedělaly – jako Schwarzenegger, Willis nebo Norris. Neobjevilo se tu dost nových tváří a „zabijáků“. Snímky měly šanci přitáhnout asijské filmové bijce, novodobé wrestlery nebo zápasníky a zápasnice MMA. Nestalo se.

Většina akčních scén tu byla vždy extrémně rychle a nepříliš přehledně stříhaná, spousta z nich se odehrávala potmě a v neatraktivních kulisách – různých halách, skladech, hangárech a stokách. Měřítko akce nikdy nebylo dost velké. Většina herců už dávno neměla svaly jako v dobách dřívějších a na plátně jsou i málo odhalení.

Celá mytologie či svět Expendables nedává moc smysl a postavám chybí pořádná motivace. Jedná se jen o nájemné žoldáky, pro něž mise nejsou osobní. Spousta z nich ani není jednoznačně kladnými hrdiny. Členové stále se obměňujícího týmu se spíš navzájem podráží, nenávidí se, pohrdají sebou, předvádějí se a dokazují, kdo má větší bouchačku nebo nůž nebo penis. Film demonstruje zvláštním způsobem nejen toxickou maskulinitu v její agresivitě a chvastounství, ale i mentální zastydlosti na úrovni puberťáků, nikoli rozhodných mužů, co mají zkušenosti a vědí, jaké mají hodnoty.

Sledovat Expendables znamenalo vždy jen víceméně rozpoznávat tváře a mít radost, že je známe a že je vůbec tak zestárlé, přešité a zbotoxované poznáme. Poslední díl už bohužel působí smutně. Partička důchodců a lidí těsně před důchodem nás marně v záplavě nepovedených triků předsvědčuje o své akceschopnosti. Je až překvapující, jak špatnou technickou úroveň celý snímek má a jak jde o nucené a nikým nechtěné pokračování, jež není ani pořádným vyvrcholením. V titulcích filmu pak vidíme 90 % bulharských jmen a je jasné, kolik uhodilo.