Návštěvníci znovu v televizi. Při natáčení chtěli nadržení delfíni humidovat s Dádou Patrasovou

Zápletku řada pamětníků a pamětnic zná, zopakujme jen pro mladší generaci: „Výchozím časem scénáře je letopočet 2484, kdy počítač zvaný CML (Centrální mozek lidstva) signalizuje neznámé těleso, jehož srážka se Zemí může mít katastrofální následky. Narychlo svolaná Světová rada zvažuje, jak zabránit hrozícímu zániku civilizace. Jisté řešení nabídne akademik Richard, který je specialistou na historii lidstva. Připomene postavu velkého učence 20. století Adama Bernaua, který už jako malý chlapec objevil princip umožňující přesun kontinentů a zaznamenal jej do svých školních sešitů. Jejich nález by bezpochyby zachránil život na ohrožené planetě Zemi. A tak se vědecká expedice v čele s akademikem Richardem vydává na cestu zpátky časem.“ (z archivu ČT)

Pro zajímavost – rekvizita Centrálního mozku lidstva byla po natáčení určená k likvidaci, ale novinář Martin Cibulka ji zachránil a vystavil v Kavárně Vladimíra Menšíka v Brně, než ji zavřeli. Seriál, mimochodem, v několika dílech změní informaci o tom, o jaké vesmírné těleso se jedná (kometa, meteorit, planeta) a zda má do Země narazit, nebo ji jen vychýlit z oběžné dráhy.

Návštěvníci jsou jednou z mála utopií v dějinách české i světové kinematografie. Svět budoucnosti je prakticky dokonalý, bez válek, honby za penězi. Panuje srozumění mezi všemi národy, zmizela maloměšťácká morálka. Lidé žijí pouze kultivovanou zábavou. Prakticky jde o vizi určité formy komunismu, díky čemuž se seriál dočkal snadného schválení. Zároveň si západoněmecká televize WDR, v jejíž koprodukci Návštěvníci vznikli, vymínila, že seriál musí být výsostně „český“, nemá se snažit konkurovat západním produkcím, kterých bylo v SRN víc než dost.

Mimochodem, v první verzi seriálu měli Návštěvníci cestovat Škodou 120. Automobilka Škoda ale o takovou propagaci auta nestála, a tak německá produkce nabídla německé vozy. Autoři trvali na autě ze „socialistického bloku“, a tak mohli v seriálu použít sovětské Lady Nivy ve verzi určené pro západoněmecký trh.

V utopickém světě by nemohl vzniknout žádný konflikt a drama. Postavy se tedy přesouvají do naší nedokonalé minulosti, reálného socialismu 80. let, kde panuje závist, nenávist, lidská malost a šlendrián. Jediné, čím jsou 80. léta lepší než daleká budoucnost, je to, že působí lidsky vřeleji, ne přetechnizovaně. Ze seriálu se, mimo jiné, dozvíme, že v roce 2123 došlo k osídlení Marsu a v roce 2324 bylo všelidovým hlasováním bylo zrušeno pivo.

Nad první verzí příběhu o matematickém géniovi Adamu Bernauovi se autoři Ota Hofman a Jindřich Polák sešli už v roce 1977, během natáčení poslední řady seriálu Pan Tau. Scenárista Ota Hofman tehdy hledal nový námět a v tramvaji potkal mezi cestujícími mladou matku se zhruba pětiletým dítětem. To bylo velmi zvídavé a své maminky se neustále na něco vyptávalo. Když už to trvalo delší dobu, matka ztratila trpělivost a místo odpovědi dala dítěti facku. Jeden ze starších cestujících se ho zastal: „Pročpak bijete to dítě? Vždyť nevíte, co z něj jednou bude. Možná bijete nějakého budoucího vynálezce!“ Tato příhoda Hofmana zaujala a začal rozpracovávat příběh o klukovi, který ještě neví, že jednou bude geniálním vynálezcem – a o expedici, která kvůli němu cestuje v čase.

Seriálový Adam Bernau několikrát zmiňuje knihu Blázni z Hepteridy se vzorcem: „Ká alfa se rovná jedna pro mentionové rychlosti: ú se rovná cé na druhou lomeno v závorce jedna minus jedna lomeno ká.“ Kniha opravdu existuje, napsal ji Ludvík Souček a její děj se odehrává v 25. století. I návštěvníci pocházejí z 25. století. Zmiňovaný vzoreček však kniha ve skutečnosti vůbec neobsahuje.

Seriál se natáčel dlouhých 17 měsíců (červen 1981 – říjen 1982) a účinkuje v něm ohromující množství lidí: 85 hlavních rolí, 1856 dalších rolí a 4357 komparzistů. Hudbu složil Karel Svoboda, výtvarníkem byl Theodor Pištěk. Jídlo budoucnosti vymyslel režisér Jan Švankmajer a bylo inspirované stravou kosmonautů. Herci se nechali slyšet, že bylo odporné, i když se rekvizitáři snažili a obarvenou želatinu dochucovali octem. Z amarounů se později stal „mem“. Dodnes se tento výraz používá pro „jídlo budoucnosti bez chuti“. Sám Švankmajer se k seriálu nerad hlásí, považoval ho za pouhou komerční zakázku. Přitom princip „oživeného nechutného jídla“ tvoří jeden z typických prvků celého jeho uměleckého díla a vychází z raných dětských zážitků nechutenství, jímž trpěl.

Druhým „memem“ a kultovně užívaným pojmem se stalo sloveso „humidovat“, což je záměrně nikdy nevysvětlený termín pro lidskou aktivitu v 25. století. V podtextu však je cítit sexuální podtón, vzhledem k tomu, že Návštěvníci sázeli i na erotické jiskření, jež vůbec nebylo typické pro seriál určený i dětskému publiku.

Návštěvníci udělali sexsymbol z herečky Dagmar Patrasové (která se zde, mimochodem, seznámila se svým budoucím manželem Felixem Slováčkem). Patrasová v seriálu několikrát vystupovala nahá a na hlavě měla vytvořenou umělou pleš, za niž se její postava Emilia Fernandez styděla nejvíc.

Nebezpečnou se pro Dagmar Patrasovou stala scéna s delfíny natáčená v holandském oceanáriu. Delfíni byli totiž zvyklí na ošetřovatele v neoprénu a žena v průsvitném kostýmu pro ně byla náhle podezřelá. Při potápění se kolem ní začali shlukovat a narážet do ní čumáky. Je možné, že se s ní dokonce zamýšleli pářit, jak už občas delfíni s lidskými ženami chtějí. Cvičitelé se marně snažili odlákat jejich pozornost rybami. Nakonec jeden z nich do vody skočil a vystrašenou herečku ze sevření vysvobodil. Až po dotočení jí personál sdělil, že největší delfín měl přezdívku Zabiják a že jí šlo skutečně o život.

Osudy seriálu, jenž měl obrovskou sledovanost a dodnes má v Německu svůj fanklub, byly trnité. Od roku 1989 ho Česká televize nesměla vysílat kvůli soudnímu sporu. Pře se týkala jména postavy, kterou ztvárnil Josef Bláha – akademik Filip. Vdova po skutečném akademikovi, archeologu Filipovi, totiž televizi zažalovala a vyhrála. Ačkoli byl k uctění památky profesora Jana Filipa natočený dokument, seriál se nemohl dál vysílat.

Celý problém nakonec ČT vyřešila tím, že roli přejmenovala na akademika Jana Richarda, zároveň byly předabovány veškeré dialogy, ve kterých se původní jméno vyskytovalo. Toto předělání stálo přes 100 tisíc korun a patří k největším zásahům do jakéhokoli českého audiovizuálního díla.

Pokud máte rádi seriály České televize, můžete se podívat do našeho žebříčku nejlepších seriálů na iVysilani.

zdroje: ČT, Wikipedie