Jakub "lamps" Vopelka

James Bond je bezpochyby nejvýznamnějším špionážním produktem kinematografie s kořeny v 60. letech, kdy se hlavně v Evropě (a posléze i v zámoří) etablovala spousta nových formálních směrů. Ale co francouzský elegantní padouch Fantomas? Původně drastického maskovaného zabijáka, jehož knižní činy jakoby soupeřily i s legendárním řáděním Jacka Rozparovače, režisér André Hunebelle roku 1964 přetvaroval do stylového zloděje, kterého ve vzrušujícím, o poznání komičtějším žánrovém mixu Fantomas nahání novinář Fandor (Jean Marais) a cholerický komisař Juve (Louis de Funès). Byla z toho trilogie s přetrvávajícím mezinárodním ohlasem, která k tetralogii údajně nedospěla kvůli rozmíškám mezi soupeřícími herci a jejíž provedení ikonického zloducha prorostlo i tuzemskou kulturou či sportovní scénou.

Jak rozeznat dobrého herce od špatného? To je záludná otázka do pranice, která si nakonec vždy žádá subjektivní ohodnocení. O talentech Branda, Nicholsona, Streep či Pacina asi polemizuje málokdo, ale takový Nicolas Cage to má padesát na padesát. Speciální kategorií filmových hvězd, jež fotogeničnost samozřejmě definuje, jsou ryzí sexsymboly, především ženy s vizáží a projevem sebevědomé divy módních parketů. Jejich popularita v přece jenom falocentričtější společnosti přirozeně neopadne a úspěch řady krásek (stejně tak atraktivních herců), jejichž herecký rozsah se veřejně zpochybňuje, svědčí o širokém rozptylu charakterových možností v hollywoodském mainstreamu.

Pokračování akční horolezecké klasiky Cliffhanger z roku 1993 se tak dlouho odkládalo, až z něj pokračování vlastně nebude. Po zatím nespecifikovaných kreativních neshodách z projektu vycouvala hlavní hvězda Sylvester Stallone, tedy muž, jehož tvář už prozatímnímu názvu Cliffhanger 2 nikdo neodpáře. Na jeho místo nastupuje jednasedmdesátiletý ex-James Bond Pierce Brosnan, kterého v režii spolehlivého řemeslníka Jaumeho Colleta-Serry unesou v Dolomitech během horského výšlapu s miliardářem. Záchrana bude spočívat na bedrech hrdinovy dcery v podání Lily James (Pam a Tommy), čímž se jen lehce variuje původně avizovaná zápletka.

Jsou k nerozeznání. Obličej Marlona Branda, jenž by letos oslavil sté narozeniny, je dávno vytesaný na pomyslnou Mount Rushmore hollywoodských velikánů. Kontroverzní herec se před třiapadesáti lety připravoval na ikonické role v Kmotrovi (The Godfather) a Posledním tangu v Paříži (Last Tango in Paris) na vlastním ostrově na Tahiti, kde s ním pobýval také utopický architekt Bernard Judge. Na základě jeho memoárů vznikl nezávislý snímek Waltzing with Brando, ve kterém oscarovou hvězdu velmi přesvědčivě oživuje herec Billy Zane (Titanic). Na první pohled skutečně nepoznáte rozdíl.

Amerika je skvělá země. Úvodní slova zbožňovaného trháku Kmotr jsou vyrytá do popkultury stejně jako do lišáckého vědomí obchodních, potažmo i politických sloganů mnoha velkých jmen západního kapitalismu. Také nesmlouvavý právník Roy Cohn (Jeremy Strong), vzhledem a charakterem spíš čertův vyslanec nežli člověk, pod svými křídly nabádá mladého realitního byznysmana Donalda Trumpa (Sebastian Stan) k bezpodmínečné službě vlasti, v níž lze spoustu finančních pastí ilegálně obcházet. Filmový životopis The Apprentice: Příběh Trumpa (The Apprentice) na dvou hodinách líčí přerod idealistického obchodníka v bestii zámořské vrcholové scény, na níž můžete uspět pouze následováním tří pravidel – vždy útočit, popírat a nikdy, nikdy nepřiznávat vlastní porážku.

Tady nebude stačit dívat se pokradmu přes prsty. Společnost Lionsgate, která nám před dvaceti lety nadělila brutální hororovou sérii Saw, uvrhne publikum do ještě znepokojivější noční můry. Scenárista videoherní série Outlast od Red Barrels Studio J. T. Petty, jenž napsal a natočil hororové filmy Hellbenders či Stopy zmizelých, osobně adaptuje děsivé POV příběhy do celovečerního filmového formátu. Na projekt dohlédne renomovaný producent Roy Lee, jenž má prsty třeba v To, Barbarovi a Talkshow s ďáblem.

Přelom tisíciletí oživil skomírající filmové parodie vskutku rázovitou poctou Vřískotu v podobě Scary Movie, v němž bratrské trio Marlon, Shawn a Keenen Ivory Wayansové bez zábran zesměšňovalo film, který si už sám utahoval z hororových vyvražďovacích tradic. Souboj Ghostface s několika zhulenými a nadrženými středoškoláky byl obřím hitem a dobře si pod dohledem Wayansových vedlo i Scary Movie 2. Následné tři díly však přebrali jiní tvůrci poté, co produkující bratři Weinsteinové u Miramaxu autory série tajně odsunuli. Nyní se nicméně chystá Scary Movie 6 a na palubě jsou i bratři, jejichž komediální stopa u hororových parodií nekončí.

Pokud do nějakého projektu vrazíte přes 300 milionů dolarů, pro zelená čísla uděláte všechno. V už legendárním hollywoodském účetnictví to znamená i kamuflování skutečných dat, k nimž většinou nemá přístup nikdo – zvlášť s přihlédnutím k tomu, že rozpočet na produkci drahých blockbusterů doprovází ještě nespecifikované výdaje na marketing. Marvelovka Ant-Man a Wasp: Quantumania loni na jaře v kinech utržila 476 milionů dolarů, což by ale pro studio Disney při dopátraném 390milionovém rozpočtu značilo skoro stomilionové ztráty. Magazín Forbes nicméně po dvaceti měsících od premiéry filmu přišel na to, že třetí Ant-Man nakonec šel do plusu, i když o směšných 88 tisíc dolarů. V pozadí přitom stojí zajímavé machinace se zahraničními produkcemi a zdaňováním.

Tak přece se někomu líbí. Pokračování Jokera, jež režisér Todd Phillips pokřtil neatraktivním názvem Folie à Deux, jako kdyby vzniklo hlavně proto, aby se všem v Hollywoodu i v kinosálech ukázal prostředníček. Muzikálově laděný, buřičský, vězeňský a soudní mišmaš s Joaquinem Phoenixem a Lady Gaga, který si na sebe v kinech zdaleka nevydělal, právě z toho důvodu imponuje kultovnímu režisérovi Quentinu Tarantinovi. Ten Jokera v podcastu Breta Eastona Ellise opěvoval jako „fuck you“ všem a od autora, jenž se sám chová jako gothamský rebel.

Každá hororová dekáda má svou vzpurnou ženskou hrdinku, v angličtině zkrátka final girl. Jejich jádro tvoří Jamie Lee Curtis z Halloweenu či Neve Campbell ze Vřískotu a nejnovější aspirantkou do panteonu nepravděpodobných oponentek maskovaných zabijáků se stala třicetiletá Američanka Lauren LaVera, a to díky prozatímní trilogii Terrifier. Třetí díl brutální splatter série s českým názvem Klaunovy Vánoce (Terrifier 3) se ke konci listopadu postará o obracení žaludků také v českých kinech, přičemž představitelka zdejší final girl Sienny Shaw je na roztrhání. Herečku s průpravou v bojových sportech, v tanci i ve zpěvu čeká například role v hororu The Monster po boku Djimona Hounsoua (Gladiátor).

Jeden vážně nikdy neví, co za pikantnost na něj z hollywoodských kuloárů ještě vypadne. I když v případě věčně problémového Joaquina Phoenixe by jediný týden bez nové kauzy či překvapivé historky ani nemohl uplynout. Držitel Oscara za miliardového Jokera i mírné profesní ostudy za jeho nynější pokračování, které se po pár týdnech s finančním i kritickým výpraskem klidí na stream, absolvoval dvouhodinové vystoupení v podcastu Ricka Rubina Tetragrammaton. Jen tak z ničeho přitom zmínil, že k úloze gothamského smíška podsvětí měl velmi blízko už roku 2008, kdy prý hovořil s režisérem Temného rytíře Christopherem Nolanem. Tehdy ale sám uznal, že není připravený.

Zasloužilejší hvězdu stříbrného plátna a současně vytíženějšího autora za kamerou Hollywood nepamatuje. Clint Eastwood v 94 letech zaokrouhluje své režijní počiny na čtyřicet filmem Juror #2 o porotci, jenž u soudu zjišťuje, že zločin svalovaný na obžalovaného možná spáchal on. Režisérovi dlouholetí partneři z Warner Bros. ovšem snímek s Nicholasem Houltem či Toni Collette tento týden vysílají jen do padesáti severoamerických kin, a to bez aktuálních plánů na promítací expanzi. Původně pro stream určený produkt tak zjevně nepřijme oscarové ambice a studio jej v pár amerických městech uvede spíš jako nelichotivé gesto vděku za celoživotní tvůrčí přínos.

Americká sportovní redakce si před dvaapadesáti lety na olympiádě v Mnichově rozhazovala jednotlivé disciplíny, když k jejich centrále dolehly zvuky nedaleké střelby. Palestinští útočníci na ubytovnách zajali izraelský tým a celý svět rázem v němém úžasu přihlížel živé reportáži novinářů, kteří stáli před nepoznanými etickými dilematy. Na Oscary pasované faktografické drama Mnichov 1972 (September 5) zapojuje právě perspektivu šokovaných žurnalistů a podobně jako Vlny Jiřího Mádla prolíná hranou dramatizaci s množstvím archivních záběrů. V prvním traileru má tento přístup kýžený naturalistický efekt a upoutávka nás spolu s dosavadní chválou z Benátek připravuje na jeden z nejzásadnějších filmových zážitků roku. U nás ho v kinech okusíme až od 6. března 2025.

Natočit film je pořádná řehole. I když hlavní slovo má mít režisér, zvlášť u studiových produkcí se názory střetávají, představy se vyvíjí a původně dosazení členové štábu či obsazení z různých důvodů nemohou na projektu pokračovat. A tak se nadstavbové miliony dolarů občas musí vrhnout do přetáčení už pořízeného materiálu, což je v Hollywoodu naprosto běžnou praxí s různícími se kvalitativními efekty. Kuloáry nedávno pročísly zvěsti o masivních dotáčkách Baleríny ze světa Johna Wicka, jejichž drastičnost vůči přínosu režiséra Lena Wisemana sice zákulisní zdroje posléze mírnily, ale o zajetých praktikách věčně nespokojených studií říkají své. Pojďme si nastínit stručnou historii významných filmových přetáček, v angličtině nazývaných reshoots, které za pět minut dvanáct proměnily slavné filmy a občas i kulturu jako takovou.

Teoreticky vás to může potkat i při osamělém houbaření nebo výletu do přírody, ale hororová zápletka netflixovské novinky Nehýbej se (Don't Move) přece čerpá hlavně z žánrové představivosti tvůrců. Truchlící Iris (Kelsey Asbille) zvažuje sebevraždu uprostřed divočiny na místě, kde tragicky přišla o svého synka. Z nejhoršího ji vytáhne cizinec Richard (Finn Wittrock), svěřující se o vlastní ztrátě milované osoby. Jenže mistr přetvářky následně hrdince vpraví sérum způsobující kompletní paralýzu, a byť mu před nástupem účinku stačí utéct, hra kočky s myší dostává ještě neférovější devadesátiminutové rozměry. Ve sférách bezpečných klišé survival thrillerů nejde o zklamání či vyloženou pitomost, ale hlavní tvůrčí čtveřice scenáristů a režisérů si schovala jen velmi málo překvapení.