Legenda se loučí v rozpacích. Poslední film Clinta Eastwooda jde pouze do hrstky kin

Film měl o víkendu premiéru na losangeleském festivalu AFI a dosavadní kritici pějí výraznou chválu. Má jít dokonce o jedno z nejhloubavějších dramat velkého filmaře, jenž Warnerům plnil vitríny zlatými soškami a bankovní konta desítkami miliony dolarů svými klasikami Nesmiřitelní, Million Dollar Baby, Gran Torino či Americký sniper. Ten před deseti lety vydělal v Severní Americe nejvíc peněz ze všech premiér roku 2014 a navrch přidal šest oscarových nominací. Od té doby už Eastwood svými filmy zaujal Akademii jen dvakrát, střihem zvuku v dramatu Sully: Zázrak na řece Hudson a výkonem Kathy Bates v emočně napruženém Richardu Jewellovi.

Ještě Eastwoodův Pašerák z roku 2018, v němž herecká ikona spaghetti westernů ztvárnila starce vydělávajícího převozem drog přes hranice, vydělal v zámoří přes sto milionů dolarů. Až koronavirus narušil režisérův zdánlivě nevyčerpatelný apel a jeho prozatímní herecká rozlučka v moderním westernu Cry Macho finančně propadla, i když levně pracující filmař za ni utratil jen kolem třiceti milionů dolarů. Eastwood v tom byl ovšem nevinně, vedle pandemie proti němu stálo i rozhodnutí Warnerů uvést film simultánně v kinech i na streamovací službě HBO Max.

Tvůrce pamatující velkou hospodářskou krizi či útok na Pearl Harbor tak ztratil dřívější důvěru, ačkoli Juror #2 byl studiem loni v dubnu opět schválený. V jeho komerční potenciál nicméně nikdo nevěří a plánované limitované uvádění po Spojených státech a Kanadě ani nedoprovodí report o tržbách. To je pro velké hollywoodské studio neobvyklé, byť ne ojedinělé – totéž jen letos Disney učinil s dramatem Dívka a moře, které mělo jít rovnou na stream, ale po pozitivních testovacích projekcích zamířil nejprve do kin. Snad proto, aby snáze dostálo oscarovému zohlednění, i když Disney film v tomto směru nijak nepromoval.

Totéž zjevně platí o Eastwoodově prozatímní derniéře, což se v jeho pokročilém věku může i nemusí změnit. Samotné rozhodnutí o takto skrovné domácí distribuci prý vyjadřuje pouhé gesto režisérovi, jenž společnost během půl století věrných služeb tolik obohatil, a to finančně i umělecky. Málokdo v branži prokazuje takovou loajalitu a opravdu nenajdeme jiného tvůrce, jenž by jako autor za víc jak padesát let takřka neklopýtnul. Už proto je smutné, že chváleného Juror #2 neuvidíme na stříbrných plátnech také u nás – Warneři jej dle svého prohlášení hodlají plně podpořit ještě ve Velké Británii, Francii, Španělsku , Itálii a Německu.

Brzy přitom skončí na službě Max, kde díky své atraktivní premise, prodané i oslovujícím trailerem, může udělat větší díru do světa. Legendám nového Hollywoodu už ve velkých sálech bohužel pšenka nekvete, z režisérů starších osmdesáti let si globální vliv udržuje maximálně Ridley Scott, jenž brzy představí druhého Gladiátora, a Martin Scorsese. Clint Eastwood ovšem dokázal vydělávat i méně spektakulárními způsoby a je smutné, že dnes už něco takového není ani logisticky proveditelné.

Podívejte se na žebříček nejlepších režisérů podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: Variety