Hororové předlohy, bondovské triky a soupeřící ikony. Fantomas před 60 lety nabídl nevídanou show

Fantomase si spisovatelé Marcel Allain a Pierre Souvestre představovali jako zlomyslného teroristu a vraha se škraboškou, cylindrem a černým kabátem, jehož drsné činy nezavdávaly prostor pro cokoli komického. Série šestákových románů, která od roku 1911 vycházela ve velkém díky prvotní dělbě práce obou autorů, původem novinářů, si ve Francii získala nesmírnou popularitu. Netvor ohánějící se dýkou unikal Fandorovi, jehož Allain se Souvestrem vyformovali jako vlastní hrdinské alterego, ve víc jak čtyřiceti knihách.

A od roku 1913 také v němých filmech, kde Fantomase nejprve ztvárňoval herec René Navarra. Roku 1932 známé postavy konečně promluvily, ve filmu Fantomas režiséra Paula Fejöse si zápornou roli vyzkoušel Jean Gallandem. Než se ke slovu dostal jeho pozdější a mnohem věhlasnější jmenovec Marais, roku 1947 se v dalším jednoduše nazvaném snímku Fantomas pod maskou skrýval Marcel Herrand. Vždy se jednalo o mysteriózní detektivky poplatné knižnímu odkazu, což se ale v 60. letech po premiéře úvodních bondovek Dr. No a Srdečné pozdravy z Ruska změnilo.

Doba si žádala spíš futuristické koncepty míchající různé ingredience a André Hunebelle nalezl ideální recept ve spojení dvou protichůdných hereckých osobností, s nimiž už dříve spolupracoval. Tehdy jednapadesátiletý Marais, všestranný umělec s tváří jako vytesanou do cenného mramoru, byl dávno velkou hvězdou i díky režisérovým filmům jako Hrbáč a Kapitán. Stále vitální lídr řady historických šermířských projektů elegantně zapadl do úlohy šarmantního Fandora, jenž Fantomase, lehce ironizovaného bondovského soka terorizujícího Paříž, v mnohém zrcadlí.

Marais se ostatně schoval i pod kaučukovou masku fikaného padoucha, jenž před policií vždy stojí o krok napřed. Herec si ji sám navrhl, měl přece akademickou průpravu ve výtvarném umění a v pozdější fázi života se věnoval i malířství nebo sochařství. Jeho tvář mu při natáčení neděkovala, ale Marais nepohodlí zvládl jako profík. Ve scénách, kdy vedle sebe stojí Fandor s Fantomasem, si nepříjemnou, i když vizuálně fascinující pokrývku hlavy nasazoval herec Christian Toma, jenž jinak ztvárňoval jednoho z policistů. Dvojroli vycházející už z tradice němých převlekových komedií Ernsta Lubitsche Marais doplnil ještě fyzickým výkonem hodným agenta 007 a většinu svých kaskadérských inscenací prováděl sám.

Charismatický a kultivovaný novinář, který hladce splňoval parametry akčního hrdiny a po ruce měl i půvabnou milenku, fotografku Helen (Mylène Demongeot), tak výrazně přispěl k formování nové generace francouzských sympatických bijců v čele s Jeanem-Paulem Belmondem. Vysoce nastavenou laťku si Marais, stejně jako scenáristé a režírující Hunebelle, udržel i pro pokračování Fantomas se zlobí (1965) a Fantomas kontra Scotland Yard (1967), jimiž se loučil s pozicí přední francouzské hvězdy.

Tu místo něj, samozřejmě spolu s dalšími velikány jako Alain Delon, přebral kolega Louis de Funès. Toho Hunebelle režíroval například v komedii Taxi, maringotka a korida (1958), avšak do úlohy komisaře Juvea se zpočátku počítalo s Maraiseho dobrým přítelem Bourvilem (Velký flám). Zdravotní stav mu neumožnil podepsat smlouvu na víc filmů a Funès do odlehčené špionáže vnesl své excentrické charisma, které na sebe v každém záběru strhávalo veškerou pozornost. Ale fungovalo – nevysoký herec, napruženě skákající tři metry do vzduchu, se stal hvězdou právě při cholerických výlevech nad unikajícím padouchem, jenž bral roha na jeřábech a vlacích, v létajících automobilech nebo v ponorkách.

Komik Funès se vedle Maraise nechtěl nechat zahanbit a kaskadéry občas nepouštěl ke slovu. Ve filmu je ho všude plno, což pochopitelně mělo jiskřivé týmové následky. Diplomat Hunebelle se snažil udržet vztah dvou mužských osobností v přátelských mezích, ale podle všeho se rychle uzamkl do chladné profesní škatule. Marais měl za dvě role samozřejmě víc peněz, což ambiciózního kolegu dopalovalo a pro další díly měl žádat stále víc. Marais jej pro změnu nemohl vystát, což po letech potvrdil i v televizním rozhovoru Jean Marais, Interview v režii Rudolfa Tesáčeka. „Vážil jsem si všech, měl jsem rád Bourvila, jako herce i jako člověka. Ale Funèse? Toho ne. Byl to talent, to ano, ale založený na zlém humoru, povahou nepříjemný, neměl jsem ho rád jako kolegu. Stal se hvězdou během natáčení Fantomase, načež stále zvyšoval svoji cenu až tak, že jsme museli natáčení ukončit, protože producent mu nemohl vyplácet tak vysoké honoráře, jaké požadoval,“ vzpomínal roku 1997.

Nikdy tak nedošlo na plánovaný čtvrtý díl, v němž Fantomas kladl své mazané nástrahy až v Moskvě. Přesahující vyprávění se mělo uzavřít překvapivým zvratem, který z Fantomase učinil Fandorova otce. V knihách byly vztahy mezi antagonistou a protagonisty rovněž propletené, padouch se škraboškou je otcem Heleny a Juve je jeho bratrem. Funès, jehož popularitu roku 1964 posvětil také Četník ze Saint Tropez, nicméně zůstal na vrcholu takřka až do své smrti roku 1983. Jeho hyperaktivní humor předeslal nástup nové vlny filmových komiků i tvůrců včetně uskupení Bažanti, Pierra Richarda či Francise Vebera.

První Fantomas byl k tomu všemu finančním hitem, jen čtyři filmy toho roku měly ve Francii lepší tržby. Žádný ale neudělal takovou díru do světa, a to i východním směrem. V Sovětském svazu na něj přišly miliony diváků a ideologicky nezávadné dobrodružství zakořenilo i v tuzemském povědomí. Václav Vorlíček modrou masku sehnal pro seriály Arabela a Arabela se vrací, kde Fantomas v podání Františka Peterky a Pavla Nového přijal mnohem víc kladných charakterových vlastností. Lumpem byl ostatně Rumburak s tváří Jiřího Lábuse.

Fantomas v posledních letech Českou republiku doslova reprezentuje, zprvu anonymní fanoušek totiž od roku 1999 obráží hokejová mistrovství světa právě v kaučukové masce, kterou Jean Marais vyprofiloval do tak nadčasové a vlivné podobizny. Jeden čas se ve Francii skloňoval remake s Jeanem Renem a Vincentem Cassellem od režiséra Christophera Ganse (Bratrstvo vlků – Hon na bestii), který by dozajista oživil temnější aspekty románové sbírky. Opakovat trik se dvěma hereckými ikonami v době, kdy bondovské triky i jejich různě odvázané parodie tolik frčely, by se koneckonců nikdy nepovedlo.

Podívejte se na žebříček nejlepších francouzských komedií podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Kinobox, Wikipedie, Médium, deník.cz