Jakub "lamps" Vopelka

S budoucností Star Wars na stříbrných plátnech to nevypadá dvakrát růžově. Prapor bude v příštích letech třímat oblíbený televizní hrdina Mandalorian, jehož celovečerní dobrodružství s parťákem Grogu režíruje Jon Favreau jako sázku na jistotu. Ošemetnější je to se zamýšleným návratem Rey (Daisy Ridley), který zmizel z výhledu premiér, a projekty Taiky Waititiho či Patty Jenkins asi vůbec nevzniknou. Velkou vzpruhu ale potenciálně chystá renomovaný James Mangold (Logan: Wolverine), jehož delší dobu připravovaný Star Wars film se opravdu má odehrávat 25 tisíc let před událostmi Nové naděje.

Maďarsku vládne železnou rukou kontroverzní premiér Viktor Orbán a tamní filmaři se tážou, co si společnost odnesla z vlasteneckých bojů za císařské vlády či v období Sovětského svazu. Citlivé téma národní hrdosti, paměti a identity inspirovalo režiséra Gábora Reisze (Jsou věci divné a nevysvětlitelné) pro jeho dvouapůlhodinovou důvtipnou satiru Vysvětlení všeho (Magyarázat mindenre), v níž jedna obyčejná a zpackaná maturitní zkouška vede k celostátnímu zpravodajskému poprasku. Odvážná poloepizodická hra s různými perspektivami zachází od osobního k národnímu traumatu, v čemž místy kulhá, ale v součtu hloubavě a přístupně pokrývá ideologické rozkoly v postsocialistické zemi. Po loňském úspěchu na karlovarském festivalu nyní přichází do kin.

Nová filmová sezóna přináší velká očekávání také směrem k žánrové tvorbě, zejména hororová díla budou v kinech i na streamu těžit ze setrvačné popularity, dané i mnohými úspěšnými tituly minulých let. Na loňské hity Longlegs, Substance či Nosferatu se roku 2025 pokusí navázat filmy o tradičních příšerách, adaptace Stephena Kinga či pokračování respektované zombie klasiky. Jak vypadá seznam deseti nejočekávanějších hororů letoška, které už mají datum tuzemské premiéry?

Za každou cenu chtěl mít na stole fotku Spider-Mana a zapsal se do dějin. Sedmdesátiletý americký herec J. K. Simmons s cholerickým novinářem J. Jonahem Jamesonem srostl a více či méně psychopatické polohy mu obecně svědčí. Zlatou sošku před deseti lety obdržel za strhující kreaci diktátorského hudebního instruktora v dramatu Whiplash, kde zužitkoval výhružnou vizáž šlachovitého plešouna i charakteristický hluboký hlas. Neúnavný pracant s divadelní průpravou, jenž se v televizi a následně i na stříbrných plátnech proslavil až po čtyřicítce, ale hravě zvládá i postavy, jež bychom následovali až na kraj světa.

Kdo bude hrát Jamese Bonda? Doposud zásadní téma debaty po odzvonění služby Daniela Craiga se v minulých týdnech skrčilo pod zřejmě mnohem závažnější problémy, které se dotýkají autorských práv a rozštěpených vizí v zákulisí největší špionážní franšízy kinematografie. Na šestadvacátou bondovku si podle všeho ještě počkáme, ale řešit novou identitu agenta 007 je prostě příliš vděčné. Oči na šťopkách má také britská sázková kancelář Betfred, jejíž data, opřená o všelijaké statistiky showbyznysu i zákulisní klepy, momentálně mocně favorizují čtyřiatřicetiletého herce Joshe O'Connora z Rivalů či seriálu Koruna.

Kdo by to byl dopředu tušil, že upsat se jako herec Georgi Lucasovi a jeho očekávané první epizodě Star Wars je v druhé polovině devadesátých let sebedestrukčním krokem. Netýká se to sice Liama Neesona a Ewana McGregora, kteří ve Skryté hrozbě (Star Wars: Episode I – The Phantom Menace) zabodovali jako Jedi Qui-Gon Jinn a jeho učedník Obi-Wan Kenobi, ale Natalie Portman byla kvůli úloze Padmé posléze nepřívětivě škatulkovaná a Ahmed Best se zhroutil po toxické reakci na postavu Jar Jara Binkse. Nejhůře ale možná dopadl Jake Lloyd, tehdy desetiletý představitel mladého Anakina, jenž se po letech v rehabilitační klinice vyjádřil ke svému schizofrennímu stavu.

Dosud byla zvyklá přijímat spíš posměšky od anticen typu Zlatá malina, ačkoli moc větších ženských hvězd jsme v 90. letech v kinech nevídali. Dvaašedesátiletá Demi Moore začátkem roku vůbec poprvé ochutnala aplaus hollywoodské smetánky, když převzala Zlatý glóbus za výkon v hororové satiře Substance (The Substance). Svou řečí dodala sebevědomí všem, jimž po letech neopěvované dřiny přijde, že svému oboru dávno nemají co nabídnout.

Dvacátý březen tohoto roku je svým způsobem nejobávanější milník letošních filmových premiér, neboť ke slovu se dostane dlouho avizovaná, feminističtější hraná verze Sněhurky (Snow White). Hvězda West Side Story či nových Hunger Games Rachel Zegler ztvárňuje „sněhově čistou“ hrdinku převážně k nelibosti konzervativců a celá triková show v dalším českém traileru vyznívá jako ten nejméně osobní konzumní produkt.

Před třiceti lety se filmovému publiku ježily vlasy u sténání Brada Pitta, jenž si přál vědět, co se ukrývá v krabici. Závěrečné minuty legendárního thrilleru Sedm (Se7en) jsou infarktovým hereckým koncertem také díky účasti Kevina Spaceyho, jenž vykročí ze stínů coby chladnokrevný zabiják John Doe, vykonávající svou brutální spravedlnost na lidech dopouštějících se sedmi smrtelných hříchů. Úspěšný a dodnes vyzdvihovaný snímek, který režisér David Fincher k třicátému výročí zrestauroval a znovu poslal do kin, ale Spaceyho původně nevábil. Fincher měl zaostřeno nejméně na čtyři jiné osobnosti, přičemž hlavně ta nejvíc preferovaná ani nemohla mít méně vhodné profesní zázemí.

Zlaté glóby, vlajkové ocenění zahraničních novinářů působících v Hollywoodu, letos mají své držitele. V kategorii nejlepší komedie či muzikál se vavříny snesly na koprodukční muzikálové transgender drama Emilia Pérez o bývalé hlavě mexického drogového kartelu, která uniká minulosti ve vysněném ženském těle. V Cannes oceněný snímek francouzského režiséra Jacquese Audiarda bodoval také v kategoriích nejlepší cizojazyčný film, nejlepší herečka ve vedlejší roli (Zoe Saldana) a nejlepší originální píseň. Patří díky tomu i mezi největší favority na pomalu se blížících Oscarech. James Cameron či Oliver Stone netradiční projekt nadšeně doporučují, ale režisér konkurenčních Rivalů Luca Guadagnino po vyhlášení promptně opustil sál a internet se rochní v kontroverzích a posměšcích na adresu netflixovské produkce, kterou v českých kinech uvidíme od 13. února.

Všelijaká neoficiální klání o nejvtipnější grimasy, na denní bázi pořádaná už dětmi v mateřských školách, mají díky Rowanu Atkinsonovi sedmdesát let jasného mecenáše. Televizní Mr. Bean a filmový Johnny English je dávno jedním z nejslavnějších bavičů moderních dějin, jehož talent by vynikal i v němých dobách Chaplina nebo v třeskutých skečích partičky Monty Python. S některými předními britskými komiky své doby ostatně spolupracoval jako herec i scenárista a životní jubileum automobilového nadšence, postrachu pojišťoven či obrazu Whistlerovy matky svádí k menší retrospektivě projektů, jimiž se Atkinson proslavil nad rámec notoricky známého Beana.

Ikonická pohádka bratří Grimmů o zlé závistivé královně a krásné poddané dívce vyšla roku 1812 a dávno je veřejným majetkem, neboť autorská práva k dílu německých autorů vypršela. Tvůrci tedy nesmí sahat na kulturní aspekty přidané či interpretované studiem Disney, které na jaře uvede nepřátelsky očekávanou moderní adaptaci s Rachel Zegler. Mohou ovšem libovolně zužitkovat původní příběh a variovat ho, což se děje v případě hororové reimaginace The Death of Snow White, v traileru osázené krvelačnými trpaslíky, násilím a hnisem.

Letos slaví už pětatřicáté narozeniny a krásné výročí šperkují teprve druhým celovečerním snímkem po oscarovém Prokletí králíkodlaka. Nepochopený vynálezce Wallace s nepochopitelně geniálním psem Gromitem na Netflixu od 3. ledna poznávají, že skutečná pomsta má tvar černobílého peří a ikonické červené chocholky. V osmdesátiminutovém plastelínovém dobrodružství Nicka Parka Wallace a Gromit: Pomstu poznáš po peří (Wallace & Gromit: Vengeance Most Fowl) totiž vlajkové duo studia Aardman znovu stojí proti jednou zdolanému nepříteli z Nesprávných kalhot, proradnému tučňákovi Pírku McGrawovi. A po letech odmlky dostáváme nálož vizuální i vypravěčské zábavy jako za starých časů, snad jen s přehnanou příměsí jistoty moderních legacy sequelů.

I špatný film si zasluhuje posuzovat jako umění, ale čeho je moc, toho je někdy prostě příliš. Kultovní braky jako Pokoj nebo Ptákodémie mají armádu příznivců, protože jsou tak příšerné, až jsou skvělé. Loňská sci-fi Lumina, kterou minimálně dvě velká shromaždiště zahraničních recenzí označila za nejhorší snímek roku, se ale takovým nechtěně zábavným odpadlíkem nestane. Nekoherentní snímek o odkrývání mimozemského spiknutí s Ericem Robertsem je terčem posměchu čistě z nežádoucích důvodů, a to včetně zákulisních sporů a průšvihu s nedodržováním pandemických opatření.

Co po sobě lidstvo zanechá, pokud v příštích letech kompletně vymizí ze zemského povrchu? Nadcházející romantická sci-fi Love Me s Kristen Stewart a Stevenenm Yeunem fabuluje s myšlenkou, že umělá inteligence zabudovaná v pozůstalé technice využije nekonečně rozměrné internetové soubory k odkrývání tajů dávno zaniklé duchovní i fyzické existence lidí. Mořská bójka a vesmírný satelit v premiérové ukázce navozují zprvu pouze komunikační pouto, které se v neomezených možnostech virtuálního světa transformuje do romance budoucnosti, čerpající z youtubových archivů daleké minulosti.