Původce nejlepšího hereckého memu slaví 70. J. K. Simmons umí ukřičené šéfy, psychopaty i dobráky

„Když jsem hloupě začínal, neměl jsem žádné sny ani ambice, že budu dělat to, co dělám už přes 20 let,“ vyprávěl Simmons roku 2021 v rozhovoru pro GQ. „Prostě jsem si zamiloval divadlo a doufal, že v tom budu moct pokračovat. Nikdy jsem neměl být mladý zázrak. Když jsem se stal členem obsazení své první broadwayské hry Pár správných chlapů, bylo mi 35 let. Předtím jsem měl třináctiletou kariéru – letní divadlo v Montaně a Seattle Repertory Theater. Můj první celovečerní film byl Nezvaný host. Už mi bylo skoro čtyřicet, ale to bylo poprvé, kdy jsem vědomě šel za svým agentem a řekl: ‚Myslím, že je na čase, abych dospěl, možná založil rodinu, a bylo by fajn občas dostat nějaký šek z honorářů.‘ A pak mi do života vstoupil Tom Fontana,“ stočil řeč k tvůrci seriálu Oz, kde Simmons památně zahrál neonacistu.

Simmons se objevil ve všech šesti sezónách oceňovaného vězeňského seriálu, kolem přelomu milénia už byl navíc televiznímu publiku dobře známý také jako doktor Emil Skoda, jehož ztělesnil ve třech různých verzích seriálu Zákon a pořádek. Na televizní scéně zůstal po odchodu z divadelních prken, díky nimž poznal svou životní lásku a manželku Michelle Schumacher, trvale aktivní. Hostoval v pořadech jako Západní křídlo, Everwood či Beze stopy, několik let působil v populárním Uzavřeném případu (Closer), často reprízovaném také u nás.

Jeho podmanivý hlas jej předurčoval také k dabingu, ať už šlo o Amerického tátu, Phinease & Ferba, Robot Chicken, BoJack Horseman nebo celovečerní Zootropolis. Kvantum takových zakázek nicméně od roku 2002 přebil svými filmovými rolemi. Sam Rami (Lesní duch) jej poprvé režíroval roku 2000 v Téměř dokonalém zločinu, a když chystal prvního Spider-Mana, o castingu uječeného šéfredaktora Jamesona měl jasno. „Tehdy, s Tobeym (Maguirem) a Samem, to byla prostě zábava, taková radost. Byl jsem Samovi strašně vděčný za to, že zariskoval a řekl: ‚Tohle je ten člověk, kterého chci, aby hrál tuhle ikonickou postavu,‘ vrátil se k průlomovému okamžiku, který je navždy vytesaný do popkultury také díky nepolevující meme kultuře. A v ní Simmons, schopný během sekundy změnit výraz o 180 stupňů, vyniká jako málokdo.

Jamesona ztvárnil ve všech částech Raimiho trilogie, ale průmysl se jej nenabažil. „A když pak ten vesmír pokračoval bez Sama, pomyslel jsem si: ‚No, to byla fakt zábava.‘ Takže když mi zavolal můj agent a zmínil, že bych mohl znovu hrát Jamesona, byl jsem, mírně řečeno, překvapený,“ přeskočil ke cameo roli v závěru MCU snímku Spider-Man: Daleko od domova, kde jeho novinář nemohl chybět. „Sedl jsem si se všemi důležitými lidmi, včetně režiséra Jona Wattse a Sony, abychom si promluvili o té možnosti. A všechno se to stalo velmi rychle. Samozřejmě jsem byl nakloněný tomu tu postavu oživit, i když trochu jinak pojatou.“

V té době už Jamesona nadaboval ve videohře a v osmnácté sérii Simpsonových namluvil dva různé šéfredaktory, evidentně inspirované jeho pojetím. S Peterem Parkerem zůstal spjatý, objevil se rovněž v pokračování Spider-Man: Bez domova s Tomem Hollandem a stejnou postavu namluvil i v animáku Spider-Man: Napříč paralelními světy. Zlákali jej ovšem i do konkurenčního DC, do tehdy velmi ambiciózní Ligy spravedlnosti Simmons nastoupil jako komisař Gordon. Úlohu si zopakoval ještě v natočené Batgirl, v níž se Michael Keaton vrátil jako Batman a kterou Warneři zamkli do trezoru.

Po úspěchu Spider-Mana se stal jedním z nejvyhledávanějších vedlejších herců, jehož účast většinou zaručuje, že u televize či v kinech svůj čas nepromrháte. Často spolupracuje s kamarádem Jasonem Reitmanem (Děkujeme, že kouříte, Juno, Lítám v tom), několikrát jej režírovali bratři Coenové (Opravdová kuráž, Po přečtení spalte) a vždy potěší v rolích svědomitých detektivů (Den patriotů, Zúčtování).

V podstatě nikdy nebyl čelní hvězdou a „vůdčím“ hercem, o což dle svých slov ani neusiloval. Pozdní profesní vzestup mu naopak pomohl zůstat nohama na zemi, soustředit se na práci a na osobní život. „Nejsem si jistý, jestli si toho vážím víc nebo míň, ale dokážu to vnímat takové, jaké to je, určit si priority a nechat se tím méně ovlivnit, než by tomu bylo dříve. Naštěstí jsem se se svou ženou seznámil v době, kdy jsem byl třicátník, připravený být dospělý. Skutečnost, že to přišlo až později v životě, po zkušenostech jako herec i člověk, mě uchránila před tím, abych sklouzl do spirály toho, čím se to může stát. Zejména na sociálních sítích, kterým se i nadále vyhýbám.“

Roku 2014 nicméně přijal svou možná nejzápornější úlohu v hudebním dramatu Damiena Chazelleho Whiplash. Jako výbušný rektor, při každé příležitost ponižující své studenty a diktující filosofii „přežijí jen ti nejsilnější“, ohromil celý Hollywoodu. V šedesáti letech mu poprvé k nohám skládali nominace na velké ceny, jež převážně a zaslouženě proměňoval. A to díky charakteru, s nímž reálně vůbec nesouzní. „Pokud vaše disciplína nepochází zevnitř, nemyslím si, že by bylo příliš užitečné, když je na vás někdo hrubý,“ tvrdil Simmons pro The Independent. „V mém věku už nemám žádnou trpělivost pro takový přístup od režiséra, producenta nebo kohokoli jiného. Myslím, že být náročný až do bodu, kdy to hraničí s hrubostí, prostě není způsob, jakým chci žít svůj život. Víte co? V práci trávíme 13-14 hodin denně. Už tak je to docela absurdní životní styl, tak si to aspoň užijme a bavme se spolu, když už tam jsme.“

Byli z toho Oscar i Zlatý glóbus za vedlejší mužskou roli, díky čemuž mohl být v práci i obecně ještě klidnější. „Říkal jsem si: Víš co? Nemyslím, že bych se musel obávat, jestli budu dostávat pracovní nabídky. Takže si možná můžu vzít víc volna a užít si čas s rodinou. Moje priorita je skutečný život.“

J. K. Simmons, rodák z Michiganu s vystudovanou hudební univerzitou v Montaně, má ale život pevně sloučený s kamerami. Jeho pracovní tempo je nadále vyčerpávající a jen výčet všech rolí (stále většinou vedlejších) ve filmech nadprůměrných kvalit by vydal na samostatný článek. V posledních letech vedl seriál Dva světy a jako dabér i animovaný pořad Neporazitelný na Amazonu. Za uplynulý rok si připsal úlohu v Saturday Night Jasona Reitmana, úctyhodnou fyzickou formu předvedl coby Santa Claus ve vánočním akčňáku Red One a zahrál si jednoho z porotců ve chváleném dramatu Clinta Eastwooda Porotce č. 2. Ani po sedmdesátce tedy ze svého tempa nejspíš nepoleví.

Podívejte se na žebříček nejlepších herců podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: GQ, The Independent, Variety, Kinobox