Amerika má Carreyho, Británie Rowana Atkinsona. Herec slaví 70, jeho odkaz přerostl Mr. Beana
Nejmladší ze čtyř bratrů v Newcastlu vystudoval obor elektrotechniky a elektroniky, ale jeho životní náplň pramenila jinde. Od poloviny sedmdesátých let, kdy se seznámil s osudovým parťákem Richardem Curtisem (autor Mr. Beana či Lásky nebeské), se zabydlel na jevištích před publikem, které šlo smíchy do kolen. V pořadu The Atkinson People pro BBC Radio 3 zpovídal různé fiktivní osobnosti, které i sám ztvárňoval, v televizi se roku 1979 etabloval díky sitcomu Žádné zprávy v devět. Zahájil tím bohatou kariéru, na jejíž méně zmiňované aspekty nyní vzpomeneme.
Satirický pořad od tvůrce Johna Lloyda si během čtyř sezón a sedmadvaceti epizod utahoval z reálného zpravodajství. Už názvem se konkrétně otíral o hlavní zpravodajskou relaci BBC Nine O'Clock News, vysílanou prvním kanálem britské veřejnoprávní televize. Na pořadu dne byly parodie některých aktualit stejně jako kulturní scény, v čemž se vyžíval obdivuhodný zástup tehdejších komediálních es. Scénář vedle Atkinsona s Curtisem sepisoval také Douglas Adams, autor Stopařova průvodce galaxií, nebo pozdější tvůrce Jonathan CreekDavid Renwick. Atkinson se chopil jedné z hlavních rolí, z dalších známých jmen nechyběli John Cleese nebo Jim Broadbent.
S Richardem Curtisem se to Atkinsonovi dobře táhlo i nadále, roku 1983 divákům a divačkám BBC představili úvodní část seriálu Černá zmije, v níž pozdější Bean v různých historických etapách ztvárňuje Edmunda Blackaddera. První série se odehrává ve středověku a protagonista nepobral příliš selského rozumu. Druhá řada děj posunula do období vlády královny Alžběty I. a Edmundův potomek dostal do vínku rysy zákeřného padoucha. Třetí řada nás přenáší do přelomu 18. a 19. století a poslední čtvrtá míří i do zákopů první světové války. Vtipný sitcom s Hughem Lauriem či Stephenem Fryem není k dispozici na žádné z tuzemských streamovacích služeb, a to je škoda. Vedle originálního humoru a památných hereckých kreací totiž dějinám nastavuje trefné a aktuální zrcadlo.
Atkinson v Černé zmiji našel dalšího věrného souputníka ve scenáristovi Benu Eltonovi, jenž ještě s Curtisem navrhnul také koncept k Mr. Beanovi. Jeden ze symbolů moderní Británie poprvé rozesmával v epizodě Pan Bean na Nový rok 1990, inspirací mu byla postava pan Hulota v podání francouzské legendy Jacquese Tatiho a devadesátá léta mu do jisté míry patřila i díky filmové adaptaci Mr. Bean: Největší filmová katastrofa.
Elton ale roku 1995 napsal také čtrnáctidílný seriál z policejního prostředí Tenká modrá linie, kde Atkinson sice ubral na kabonění, ale jako inspektor Fowler v čele provinčního komisařství vytvořil další televizní ikonu. Satirický cedník na každodenní britství u nás vyšel na videu s dabingem Jiřího Lábuse a slavný herec v něm zase jednou ukázal, že jakmile k fyzickému herectví ještě otevře pusu, rázem máme dvojnásobný důvod k radosti.
Na stříbrných plátnech se vytížený Atkinson tolik nezdržoval. Kamarád Curtis jej pravidelně lákal na vtipné cameo role ve svých filmech Čtyři svatby a jeden pohřeb nebo Láska nebeská, už roku 1983 se mihl v nekanonické bondovce Nikdy neříkej nikdy a Los Angeles přijel oslnit mimoňským charismatem Mr. Beana, ale to bylo v podstatě vše. Roku 1993 si ale na pár minut zahrál také v americké parodii Žhavé výstřely 2, a když Jerry Zucker, letitý parťák jejího režiséra Jima Abrahamse, na rozbřesku nového milénia chystal bláznivou komedii Milionový závod, Atkinsona zařadil do svého hvězdného ansámblu.
John Cleese s partou znuděných milionářů ponoukne partu náhodných lidí ke zběsilému závodu za vzdáleným pokladem, přičemž na vítěze se vypisují štědré sázky. Atkinson vyfasoval úlohu zmateného Itala, jenž občas upadne do spánku i během chůze, a samozřejmě pozitivně přispívá k jinak rozhárané kvalitě téhle divoké herecké show. Za zbohatnutím se zákeřně ženou také Whoopi Goldberg, Seth Green nebo Jon Lovitz, jehož hitlerovský výstup na srazu veteránů patří do zlatého fondu žánru. Chcete-li si bez přemýšlení užít u šílené komedie, Milionový závod s milionovým Atkinsonem vám to vždy splní.
Anglie je mimo jiné hrdou domovinou agenta Jamese Bonda, jehož flirtovací i bojové techniky neznají slabin. Johnny English schopnosti a disciplínu muže se zlatou zbraní teoreticky naplňuje, ale jakmile dojde na praxi, spustí se lavina přešlapů a skandálů. Parodie na špionážní filmy má kvalitního záporáka v podání Johna Malkoviche, jenž hodlá lstivě převzít samotný královský úřad, krásné ženy (Natalie Imbruglia) a režiséra skvělé Srdcové sedmyPetera Howitta. Především však disponuje Rowanem Atkinsonem, jenž v první opravdu velké filmové roli po Beanovi potvrzuje svůj nejen palný, ale hlavně komický kalibr. Jako neúnavný popleta English prodlužuje charakterní znaky Beana, současně přitom nechává problesknout i ryze charakterové rysy šarmantního elegána a svůdníka, jenž pouze v rozhodujícím okamžiku škobrtá, zažvatlá či odpálí svou drahou polovičku ze špionsky modifikovaného auta. Oblíbený hrdina se vrátil ještě dvakrát, v komediích Johnny English se vrací (2011) a Johnny English znovu zasahuje (2018).
Málokdo s jistotou pochyboval, že by Atkinson nezvládl ryze seriózní herectví. Přízemnější a neméně působivý výkon ostatně předvedl třeba v černé komedii Univerzální uklízečka, v kultovním hraném Scooby-Doo si zase vychutnal atypickou zápornou roli. Roku 2016 ale přece příjemně překvapil, když na sebe poprvé oblékl elegantní oblek knižního detektiva Maigreta, ve filmu a televizi od 50. let ztvárňovaného velikány jako Jean Gabin, Michael Gambon či Rudolf Hrušínský.
Atkinson si v dobových detektivkách zapaluje dýmku stejně památně, jako si David Suchet svého času mnul poirotovský knír. Volí civilní minimalistickou polohu a ve čtyřech televizních příbězích (Maigret klade past, Maigret a případ mrtvého muže, Maigret a noc na křižovatce, Maigret a drahoušek z Montmartru), jež tuzemské televize čas od času reprízují, skoro vyvolává lítost, že podobných rolí nepřijal víc. V kinech jsme jej naposledy viděli v hudebním megahitu Wonka, Netflixu se před dvěma lety upsal typičtěji groteskní sérií Včela na mušce, která má v blízké době pokračovat.