Jakub "lamps" Vopelka

Nejde sice o pokračování Dannyho parťáků, ale zasloužilé veterány Brada Pitta a George Clooneyho přesto vidíme v dalším společném projektu rádi. Pod režisérem marvelovské trilogie Spider-Man Jonem Wattsem dotočili akční komedii Osamělí vlci (Wolfs), v níž musí spolupracovat jako dva ilegální „čističi“ pověření stejným úkolem. Oba zachovalí šedesátníci si podle prvního traileru své role evidentně užili a s Wattsem už pokukují po dalších dílech.

Svět se zhroutil. Nastaly války o vodu, lidé zdivočeli a radioaktivní pustinou se prohání benzínem nasáklé motorkářské hordy, které v pouštním prostředí o středověkých pravidlech hledají svůj kousek duševní zeleně a naděje. V kinech uváděná Furiosa (Furiosa: A Mad Max Saga), která předchází událostem novodobé akční klasiky Šílený Max: Zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road) z roku 2015, z finančního hlediska propadne. Je to nešťastná skutečnost dnešní blockbusterové doby, která navzdory občasným výchylkám zkrátka nepřeje nekompromisním a unikátním vizím od režisérů jako George Miller, který v 79 letech odmítl hrát podle očekávaných pravidel. A přitom stvořil jeden z nejúžasnějších prequelů kinematografie, který se dostatečně odlišuje od uctívaného předchůdce a současně z něj činí ještě lepší a komplexnější film.

Hádal by to málokdo, ale mezi největší filmové hity devadesátých let spadá také romantická klasika Duch (The Ghost). Komediální režisér Jerry Zucker (Připoutejte se, prosím!) vyprávěl příběh bankéře Sama Wheata (Patrick Swayze), jenž zemře při loupežném přepadení a jako duch se pokouší ochránit a naposledy rozloučit se svou přítelkyní Molly (Demi Moore). Oscarový snímek momentálně směřuje k remaku a Channingem Tatutem (Bez kalhot), do nějž jednašedesátiletá Moore vkládá opatrné naděje.

Nezřídka se stává, že filmové velkoprodukce jsou pro zúčastněné peklem. Pravidlo potvrzují hlavně pokračování zavedených a populárních sérií, u nichž je samotná nutnost existence význačnější nežli kreativita a smysluplnost projektu. Vetřelec 3 (Alien³) roku 1992 navazoval na dvě velebená mistrovská díla, která sci-fi zápletku o mimozemském monstru vždy nakousla z trochu jiné strany. Režie se měl původně ujmout tehdy čerstvý objev Renny Harlin (Smrtonosná past 2), jenž se svým nápadem ostrouhal a přes mnoho zamítnutých adeptů a revizí scénáře jej nakonec nahradil David Fincher (Sedm). Temný příběh o vězeňské kolonii, v jejíchž zákrutech útočí hbitá bestie přivlečená v těle Ripleyové (Sigourney Weaver), mohl pod Harlinovým vedením vypadat úplně jinak. A dle finského tvůrce samozřejmě mnohem lépe.

Může se stát, že filmy jednou budou vznikat pouze na základě textových algoritmů, z nichž stále schopnější nástroje umělé inteligence vyplivnou komplexní audiovizuální dílo? Pro mnoho filmových zaměstnanců dystopický scénář zatím nehrozí, ale AI už k částečnému pobouření vystrkuje růžky a debatují o ní i největší osobnosti Hollywoodu. Jednoznačný názor zastává také osmdesátiletý tvůrce Star Wars a pionýr digitální kinematografie George Lucas, jehož se na danou problematiku dotázali při vzácném rozhovoru na festivalu v Cannes, kde převzal Zlatou palmu za celoživotní přínos. Podle něj je začleňování AI do filmařského procesu nevyhnutelné.

Yabba Dabba Doo! Pravěké městečko Bedrock, kde lidé žijí bok po boku s dinosaury a řídí automobily poháněné pouze silou vlastních chodidel, v 60. letech změnilo preference televizního publika. Flintstoneovi byli prvním animovaným seriálem vysílaným v hlavním čase a jejich popkulturní dosah vydláždil cestu pro Simpsonovy a další revoluční sitcomy. Hrané filmové adaptace se na počátku 90. let chopil mocný režisér a producent Steven Spielberg, jehož motivace byla příznačně triviální – odmítal přijmout, že by John Goodman se svou bodrou vizáží nikdy neztvárnil hraného Freda Flintstona. Výsledný projekt vznikl hlavně jako povinná zakázka, a přestože si v kinech vedl skvěle, málokdo měl valný zájem o pokračování.

S vizáží arogantního hezouna měl ideální predispozice pro úlohy zámožných parchantů, což Billy Zane bezezbytku zúročil v nejúspěšnějším filmu devadesátých let. Titanic, v němž si zahrál úlisného snoubence Rose (Kate Winslet) Cala Hockleyho, udělal z osmapadesátiletého chicagského herce hvězdu. Po pětadvaceti letech ovšem zůstává jeho jasně nejslavnějším projektem, což by aspoň nakrátko mohl změnit nadcházející snímek s názvem Waltzing with Brando. Zane se v něm transformoval do legendárního Marlona Branda a první fotografie naznačují, že on ani maskéři k tomu nepotřebovali příliš píle.

Loganem to nekončí. Nestárnoucí Hugh Jackman se po Rosomákově drsné a emotivní labutí písni a jeho letošním návratu chystá místo drápů vytasit luk a šípy. V napjatě očekávaném filmu The Death of Robin Hood ztvární legendárního hrdinu z Sherwoodského lesa, jenž bral nejen peníze bohatým, ale také spoustu lidských životů. Po poslední bitvě se jej vážně zraněného ujme záhadná žena v podání Jodie Comer (Poslední souboj) a jeho závěrečnou vykupitelskou cestu v kinech uvidíme díky distribuční společnosti A24, která na festivalu v Cannes ulovila další prestižní a tentokrát už skoro čistě mainstreamovou zakázku.

Popularita superhrdinských filmů začíná v roce 1978, kdy Christopher Reeve s napřaženou paží vzlétl k oblakům jako první herec, jenž na stříbrném plátně oživil DC ikonu Supermana. Úspěšný snímek Richarda Donnera (Smrtonosná zbraň) vydláždil cestu Batmanům a posléze i Marvelu, přičemž lví podíl měl také sympatický Newyorčan v hlavní roli, jenž nikdy nepřestal ostatní inspirovat. O herci, v jehož odkazu pokračoval třeba Henry Cavill a jehož život poznamenal takřka fatální sportovní incident, vznikl dokumentární snímek Super/Man: The Christopher Reeve Story, který zkoumá unikátní odkaz jedné z nejmilovanějších hollywoodských celebrit.

Krev k hororům patří asi jako k lidskému tělu, na jehož velmi otevřeném mrzačení řada násilných filmů stojí. O extrémně krvavých a brutálních hororech většinou nepřemýšlíme jako o kinematografických skvostech, ale i jejich specifický příklon k divoké exploataci může oslovit značnou část publika. Společnost ostatně fascinují obrazy lidské smrti a tvůrci se dávno naučili předhánět v tom, jak učinit filmové skony co nejstylovější. Občas tak postavy pro samou krev potřebují vytáhnout deštník a bývá zjevné, že musíme brát v potaz nadsázku.

Jeho dílo zná v podstatě každý, kdo si někdy mohl zapnout televizi. Jen zvláštní shodou okolností byste v ní zcela minuli všechny epizody Sezame, otevři se (Sesame Street) a najde se málo lidí, kteří by neznali Star Wars a moudrého jediského mistra Yodu, jehož Frank Oz rozhýbal ve čtyřech celovečerních filmech a pouze namluvil ve dvou, kde George Lucas použil digitální technologie. Nahrazení své ruční práce počítačovou magií anglický rodák uvítal, neboť loutkářství spíš zdědil po obou rodičích a jeho skutečnou vášní bylo po zhlédnutí filmu Orsona Wellese Dotek zla prorazit jako režisér. I to se mu nakonec podařilo a jeho instinktivní představivost přivedla na svět několik kultovních, převážně komediálních titulů.

Letošní festival v Cannes píše mnoho pozoruhodných příběhů. Trochu mimo filmové soukolí jej zavádí vyvstalá kauza kolem premiérově uvedeného životopisného dramatu The Apprentice, v němž marvelovská hvězda Sebastian Stan ztvárňuje Donalda Trumpa v průběhu 70. a 80. let. Íránský režisér Ali Abbasi dle vlastních slov dekonstruuje mýty kolem jednoho z nejmajetnějších amerických prezidentů, na jehož vzestup k moci a osobní život nahlíží optikou přízemního humanismu a také bestiálního právníka Roya Cohna (Jeremy Strong). Recenze jsou příznivé a projekci doprovodil osmiminutový potlesk, avšak Trumpův tým a dokonce někteří investoři, kteří doufali v příznivější vykreslení aktuálního prezidentského kandidáta, vyhrožují žalobami.

Premiéra očekávaného sci-fi hororu Vetřelec: Romulus (Alien: Romulus) proběhne už v srpnu. Přestože k dispozici máme jediný krátký trailer, doprovodné informační drobky začínají lákat na pořádně sytý vetřelčí dezert. Režisér Fede Alvarez (Lesní duch) už dříve hovořil o konzultacích s režisérem jedničky Ridleym Scottem, o dějovém zasazení mezi první dva díly a také o praktických efektech, jimiž vzdává hold práci původních trikařů… i za přítomnosti původních trikařů. Magazín Total Film přináší nový rozhovor s talentovaným hororovým tvůrcem a s ním také nové fotografie ze snímku, jímž Alvarez nezištně střídá formální polohy plíživější jedničky i Cameronovy akčnější dvojky.

Letí to. Druhé, z časové chronologie příběhu však úvodní dobrodružství Indiana Jonese propuklo před čtyřiceti lety. Chrám zkázy (Temple of Doom) dějově předskočil Dobyvatele ztracené archy (Raiders of the Lost Ark), neboť autor námětu George Lucas nechtěl archeologa v podání Harrisona Forda znovu zaměstnat fackováním nacistů. Publikum tentokrát nahlédlo do jihovýchodní Asie roku 1935 a vedle spektakulární zábavné akce v ní spatřilo také problematické rasové či náboženské stereotypy a samozřejmě vyostřené násilí, jímž režisér Steven Spielberg vymezil zcela nový rating přístupnosti. K temnotě jej přitom spolu s Lucasem táhlo komplikované životní období ve znamení krachujících vztahů.

Vzpomínáte na strhující found footage horor [Rec], v němž španělskou bytovku zatarasily ozbrojené policejní složky a obyvatelé se museli sami vypořádávat s agresivní zombie nákazou? Debutující francouzský režisér Sébastien Vaniček tuhle nepříjemnou situaci víceméně kopíruje, upouští však od ručního kamerového záznamu vydávajícího se za skutečnost a nemrtvé nahrazuje smrtelně jedovatými pavouky různých velikostí, jež do komplexu se sociálně slabšími jedinci a přistěhovalci omylem vypustil ten největší loser. Před nynější premiérou v kinech a po festivalovém kolečku má Havěť (Vermines) tak dobrou pověst, že Vaničeka v Hollywoodu naverbovali pro režii nového Lesního ducha. Naštěstí pro hororové fanoušky to není náhoda.