Nový Vetřelec zkombinuje to nejlepší z prvních dvou filmů. Při natáčení se báli i herci

Původem uruguayský režisér je obrovským fanouškem série, která od roku 1979 nahání hrůzu i klade náročnější filosofické otázky. Romulus by se měl soustředit hlavně na hororový aspekt, který se při střetnutí s nejděsivějším monstrem kinematografie z mysli H. R. Gigera vnucuje. Příběh nás zavede před události Vetřelců, kdy tým složený z odchovanců vesmírné kolonie prozkoumává vesmírnou stanici, kde narazí na jim neznámou a vrcholně nebezpečnou formu života. Facehuggeři, jak se přezdívá přísavkovému stádiu kladoucímu zárodky do lidských těl, dle úderného teaseru zamoří interiéry vesmírné lodě a brzy je následují vzrostlý Xenomorphové s vysouvací čelistí a kyselinou místo krve.

Alvarez chce brát zřetel na kompletní mytologii, již produkující Ridley Scott pořádně zamotal ve svých prequelech Prometheus a Vetřelec: Covenant. Lpí ale současně na detailech a vedle referencí k minulým filmům to zahrnuje i vypilovaný produkční design, který se konzultoval i s režisérem dvojky Jamesem Cameronem. S technickým inovátorem, jehož rejstřík obsahuje také Terminátora či Avatara, Alvarez probíral specifika jako rozměry kosmických motorů. A oscarový tvůrce Titanicu byl za své zahrnutí do procesu vděčný. „Na konci hovoru nám Cameron děkoval, že jsme jej zapojili do konzultací, což mi přišlo zábavné. ‚Nemusíš nám přece děkovat, pro nás je to nejlepší den v životě!,‘“ přiblížil své nadšení režisér, jenž podobně vzhlíží také ke Scottovi.

Štáb chtěl dosáhnout vizuálního efektu původních děl, jež v obou případech platí za nadčasové klasiky. Každý film je přitom úplně jiný – jednička cílí na klaustrofobní teror a mimozemský hnusák útočí z temných ocelových zákoutí, militantní dvojka přináší adrenalin, akci, více konfrontací a rovněž napětí, které vyvěrá z vyvolané starosti o hláškující i zranitelné postavy. Hrdinku Ellen Ripley v neopakovatelném podání Sigourney Weaver nyní nahrazuje vycházející hvězda Cailee Spaeny jakožto Ray Carradine, již na nových fotkách vidíme s povědomou zbraní a v ještě povědomějších industriálních kulisách.

Také záporáci by měli být lehce obměnění, ale zároveň věrní původnímu designu a hlavně praktickému provedení. Tvůrci pracovali s animatronickými i robotickými modely, autenticitu nechtěli oslabovat množstvím digitálních úprav, byť pro hladký pohyb jsou samozřejmě nezbytné. Herečka Isabela Merced měla při natáčení nahnáno ze „skutečných“ Xenomorphů oživených pěkně postaru. „Vidět to poprvé byl zážitek. Použili na to robota. K tomu byli ještě k dispozici člověk, hrozně vysoký chlap v kostýmu, a speciální efekty. Na scéně byli dva Xenomorphové a byli pěkně děsiví,“ vylíčila herečka pro Collider. Fascinovaly ji hlavně detaily a především chromované nehty, jež si prý hodlá nasadit na premiéru.

Alvarezovi se scénářem pomáhal jeho letitý spolupracovník Rodo Sayagues (Lesní duch, Smrt ve tmě) a společně vymýšleli, jak vhodně propojit formální dominanty Scottova i Cameronova snímku. „Prostředí a také tempo se zpočátku podobá originálnímu Vetřelci,“ odkázal na atmosférický slasher v ocelovém labyrintu. „Postupně – ani si toho nevšimnete – si víc připadáte jako u Vetřelců. Je to přirozený a hladký vývoj,“ ubezpečil režisér, jenž si tímto bere na paškál dvě obrovské žánrové legendy. Od 15. srpna budou jeho uctivou i novátorskou vizi kriticky hodnotit nostalgičtí příznivci, současně snad poslouží jako moderní hororová základna pro novou generaci. Ingredience se jeví na svém místě, snad z nich nevznikne podobně rozporuplný guláš jako v případě čtyřky nebo prequelů.

Prohlédněte si žebříček nejočekávanějších filmů, jaké dorazí ve zbytku roku 2024.

Zdroje: Total Film, Collider, Kinobox