Profilový obrázek

martin-mickey-stusak

Martin Štusák

Komentáře 5 922

Od nejnovějších
  1. The Georgia Peaches
    The Georgia Peaches (1980)
    5
    Na televizní film to má docela slušnou produkci. Proto tak ani není překvapivé, že byl v USA dokonce uveden v kinech. Už úvod filmu hodně navnadí, ale právě, že se jedná o pouhý televizní film, nelze čekat nic převratného. Každopádně fanoušci rychlých kol, gangsterských dobrodružství a atmosférické zábavy, jako třeba u filmu „ Smokey and the Bandit “ (1977), nebo seriálu „ The Dukes of Hazzard “ (1979), a mnoha dalších, si mohou s jistou dávkou skromnosti přijít na své. Námět bohužel znemožňuje vychutnat si drsnější akční zážitek. Děj postrádá erotiku, přirozené vulgarity a nějaké ty krvavé šrámy týkající se akce. Škraloupem je hlavně scénář, který tak není úplně dle představ. Je zkrátka škoda, že film musel být natočen přímo pro televizi a ne pro stříbrné plátno. Dojem je tedy poněkud rozporuplný, ale ať tak či onak, v jistém odlehčeném pohledu se to stále dá považovat za lehkou akční podívanou..
  2. Rytíř Pardaillan
    Rytíř Pardaillan (1962)
    7
    Typický dobrodružný film z období 60. let, který může zaujmout fanoušky tohoto žánru. Vliv Gérarda Barraye v hlavní roli, který tak byl vlastně žánrovým hereckým soupeřem Jeana Maraise, předčí charakterově i uhrančivou zábavností. Po obsahové stránce je vše podstatné. Krásná žena, kolem níž se vše točí, spousta soubojů, zábavy, patřičně svižné energie a sem tam nějaké ty skopičiny. Gérard Barrey byl už z předchozího roku 1961 dost rozdováděný, neboť takové filmy natočil hned čtyři. Ve dvou filmech o Třech mušketýrech hrál DʼArtagnana, dále Korsické bratry a kapitána Fracasseho, takže tady se mu to už muselo hrát samo. Děj není nejsložitější, ale má spád a plnohodnotnou zábavnou formu. Je pravda, že scénář, zejména po dramatické stránce týkající se intrik, mohl být hodnotnější, ale i toto je tak akorát pro odlehčený filmový požitek.
  3. Gas Pump Girls
    Gas Pump Girls (1979)
    3
    Je to nízkorozpočtová lechtivá teenagerovská komedie s poměrně jednoduchou zápletkou, mizernými hereckými výkony, skřípajícími dialogy a na dnešní poměry nevtipně hloupým humorem. Film je slabým dozvukem diskotékové éry 70. let s bujarým mládím v centru dění. Drsní kluci v černých kožených bundách a hezké usměvavé sexy holky, které jsou bez ostychu ochotné ukázat trochu víc. A to je celý problém prezentace námětu. Zápletka je poměrně jednoduchá, což dává vyniknout její přílišné prvoplánovosti. Ačkoli nahota není v podobných filmech, ničím neobvyklým, tady je v mnoha ohledech až příliš nucená, takže veškeré sexuální narážky jsou zbytečně těžkopádné. Obchodní boj v konkurenčním prostředí je poměrně slabou záminkou k tomu, aby se vůbec něco zajímavého dělo. Těžko vysvětlitelná je také jediná píseň prostřednictvím hlavní ženské hrdinky, která se objeví na začátku filmu, což má tendenci být hudebním filmem. Na to ale jedna jediná píseň nestačí. Takže k čemu je to dobré, je záhadou. Veškerý potenciál z takového námětu byl žalostně promrhán naprosto ve všem. Film jako celek je prostě bída s nouzí. Zaujme snad jen soundtrack s typickou diskotékovou hudbou 70. let. Vizuálně může některé diváky oslovit jen nostalgická éra zábavnosti „guilty pleasure“. Tento film se nikdy stát kultovní klasikou nemohl, ale v kontextu nízkorozpočtové produkce, když už nic jiného, posloužit může.
  4. Banánová slupka
    Banánová slupka (1963)
    6
    Vlivem doby svého vzniku by se dal film označit také za inspirativního předchůdce vynikajícího britského seriálu „Podfukáři“ (2004–2012) a následné plejády filmů USA s podobnou tematikou. Film láká na již výraznou dvojici Belmondo-Moreau, kteří ze sebe vydávají to, na co již byli diváci zvyklí. Převyprávění literární předlohy spisovatele Charlese Williamse však nefunguje úplně dobře, protože v některých kapitolách je cítit zvláštní zmatek v ději a protipólech v rámci dané dějové složitosti. Tvůrčí pojetí se přiklání k lehčí komedii, což nakonec dokládá i živelnost Belmonda i Moreaua. Film ve výsledku působí podbízivě a vtipně, ale i tak je třeba vše pozorně sledovat, jinak se v něm lze velmi rychle ztratit. Každopádně se jedná o klasiku, která jako filmový doplněk podfukářských snímků současných stále poslouží dobře.
  5. Noční jízda
    Noční jízda (2011)
    5
    Je to další film s velmi známou šablonou zápletky. Tentokrát je však příběh se všemi danými aspekty natolik střídmý, že jako celek zůstal ne zcela přijat. Je zde málo napětí, málo agrese, málo dějových zvratů a vše je ve svém vývoji spíše předvídatelné. Tohle není film pro muže, ale spíž pro ženy. Tomu odpovídá i charakter hlavní ženské postavy. Přímočarý děj naprosto jednoduchého thrilleru s minimem násilí je tak snadno uchopitelný, že postavy působí spíše genericky a nedotaženě. Až na pár logických výjimek se vše odehrává převážně v autě, což vytváří komorní atmosféru. A to je důvod, proč je to pro mnohé diváky většinou nuda. Dialogy navíc obsahují jen to nejnutnější. Kdo nemá velká očekávání, přijme film zábavně a slušně jako nenáročný a odpočinkový snímek bez potřeby složitého přemýšlení.
  6. Lowlifes
    Lowlifes (2018)
    3
    Další nízkorozpočtový akční film o boji mládeže proti teroristům. S touto myšlenkou si pohrával například již Jim Wynorski ve svém akčním filmu „Demolition High“ (1996). Tam teroristé zaútočili na střední školu, kde neměli v učitelském sboru bývalého vojáka jako ve filmu „Detention“ (2003), který by se s nimi rázně vypořádal. Tentokrát se jedná o problémovou mládež, která je v programu „druhé šance“ na odlehlém místě, kde se střetne s teroristy, kteří mají v úmyslu zničit místní venkovskou jadernou elektrárnu. Film je naivní až hanba, ale pokud se vypne mozek, zůstane alespoň prostoduchá televizní akční zábava. Teroristé z počátku zabíjejí kde koho takřka na potkání a pak si neporadí s obyčejnou mládeží. A tak absurdita opět nezná slitování. Tudíž další akční podivnost, která předčí očekávání v tom nejhorším slova smyslu. Dialogy jsou tradičně laciné, herecké výkony tupé, jedna nelogičnost vedle druhé a vlastně snad ani není znát sebemenší snaha o nějakou tu hlášku. Takže nic než televizní zbytečnost, která slouží snad jen jako laciná výplň televizního vysílání.
  7. Paranoia
    Paranoia (2007)
    6
    „Prvorodička“, jak by mohl znít přesnější český překlad originálního názvu, je neurotický thriller s jemným psychologickým nádechem, který sleduje soukolí poporodního stresu prvorodičky ve znepokojivé atmosféře osamělého prostředí nového domu, když je její manžel, zaměstnaný na vyšší pozici, celé dny mimo domov. Scenárista a režisér Isaac Webb nejenže netlačí na pilu v děsivosti v rámci paralelních sfér, ale naopak se snaží vše rozplést v rámci zcela jednoduché zápletky tak, že když se danou skládačku všeho podaří poskládat, hned se zase rozpadne. Zdánlivá absence uceleného děje je tak nakonec složitější na správné uchopení, než se na první pohled zdá. Vžít se do pocitů matky prožívající poporodní stres nikdy nebylo a svým způsobem ani nebude snadné. Smysl pro detail při vykreslování psychického stavu je mnohým divákům stejně nedůstojně cizí jako realita sama. Ruku na srdce, kolik lidí ví něco o poporodním stresu? Snaží se to partneři společně zvládnout, nebo se na takovou ženu dívají s odstupem a spíše jen nepřátelsky? Frustrující akty podané v tomto filmu jsou tímto vlivem účinně znepokojující. Samotný závěr filmu je tak hluboce podnětný. Došlo ve finále k tomu nejhoršímu? Pokud ano, dalo se tomu zabránit? O filmu samotném se dá diskutovat, zda se atmosféricky neměl vydat více artovým směrem. Scénář by však potřeboval být trochu více etablovaný a produkce s vyšším rozpočtem. Tak či onak, snímek alespoň minimálně připomíná, že něco jako poporodní stres existuje a určitě by neměl být přehlížen.
  8. Hon na čarodějnice
    Hon na čarodějnice (2011)
    6
    Jedná se o napínavý fantasy příběh zasazený do středověku. A je to příběh vymezeného žánru se všemi jeho danostmi. Temný, dobrodružný, téměř hororový v atmosféře křížových výprav, moru a čarodějnictví. Dva stateční rytíři, unavení zabíjením ve jménu Boha, dostanou neobvyklý úkol a to je jádro věci. Co může být dobrodružnějšího než doprovodit k soudu ženu obviněnou z čarodějnictví, která je podle obžaloby zodpovědná i za mor? Po cestě se tedy stane mnoho věcí, které vyvrcholí v samotném cíli. Dějový vývoj je přímočaře svižný, tudíž se v něm stále něco děje, a tak nepoleví téměř ani na chvíli. Scénář ve vší jednoduchosti dává prostor akci a tím pádem z tvůrčí stránky i CGI efektům. A že jich je tu požehnaně. Mnohé z nich jsou přehlédnutelné, což svědčí o dokonalosti, ale jinak, co se týče vzhledu a animace příšer, už je to naopak bída. Nicolas Cage a Ron Perlman svou profesionalitou značně pozvedli jinak poměrně přízemní děj, takže i když má většina dialogů uši trhající ambice a o dějové díry také není nouze, tihle dva to dokázali docela slušně zakrýt. Takže akční fantasy zábava, která zrovna neslibuje převratné dílo, avšak potenciální filmovou lahůdku v plné své dobrodružně temné kráse přináší.
  9. Ostrov pokladů
    Ostrov pokladů (1934)
    8
    V pořadí pátá filmová verze literární předlohy, ale první zvuková, navíc považována za poměrně věrnou adaptaci románu Roberta Louise Stevensona. V příjemném a zábavném pojetí a hlavně poutavém vyprávění osloví, i když se již na dnešní dobu možná celý koncept bude zdát až moc konverzační. Avšak stále se něco děje, a tak příběh napěchovaný dobrodružstvím pohltí. Děj se pevně drží zvratů, a co se týče akčních scén, ani by se neřeklo, že se jedná o dětský film. Co se týče výpravy, tvůrci si na všem do sebemenšího detailu dali záležet. Viditelně si často také pomohli technickými triky, ale i tak vše poskládali do úctyhodných obrázků. Navíc černobílý obraz tomu všemu ještě dodává dobové kouzlo jedinečnosti. Každopádně, co se týče lodě, ta je opravdu skutečná v celé své kráse. Takže co se týče veškerých scén na lodi, syrová realita. Žádná adaptace z němé éry se nedochovala, a tak tou první, která tímto zůstala, je tato, už tedy zvuková. A stojí za to.
  10. Beowulf: Král barbarů
    Beowulf: Král barbarů (2005)
    6
    Přestože film působí naturalističtěji a drsněji, čímž se liší od stylizovanějších adaptací příběhu o Beowulfovi, překvapivě nabízí lidštější ztvárnění Grendela. To sice poněkud ubírá na tradičním hrdinském příběhu, avšak na druhou stranu se ukazuje jako fascinující reinterpretace, která je nakonec vhodná i pro mladší diváky. Drsná přírodní krása prostředí úchvatné islandské krajiny, kde byl film natočen, mu dodává ten správný dobrodružný nádech, který zaujme možná ještě více než samotný příběh. Ten se sice nebere tak vážně, jak by měl, ale už jen kvůli přístupnosti mladým divákům, proč ne? Měkčí tón filmu bez patřičné brutality a vyloženě dechberoucích scén je tak vzhledem k tématu zhruba na půli cesty k divákovi. V přiblížení postavy Beowulfa mladším divákům se tvůrčí snaha víceméně podařila, ale starší znalci budou naopak nemilosrdně skřípat zuby. Zapomenutelný je, ale byla by to škoda. Není to tak špatné, jak to vypadá..
  11. Macho Callahan
    Macho Callahan (1971)
    4
    Temný a drsný western s poněkud nelogickým příběhem. Co se týče děje, daří se sice, alespoň na začátku, vykreslit drsnou a nelítostnou atmosféru Západu, který je právem nazýván divokým, ale je to málo platné, když osudové chování hlavních protagonistů celého děje nemá ani špetku smyslu. Vezměme si třeba samotného Macho Callahana. Je vězněn za vyhýbání se bojům v občanské válce, načež jednoho dne uteče, aby se z něj posléze stal násilnický padouch, který nesmyslně zabije muže kvůli láhvi alkoholu a poté brutálně znásilní vdovu, která se za ním rozjede se pomstít. Hm… Proč se bojům vyhýbá, když má násilnickou povahu, se už nedozvíme. A jsme u vdovy, která se do něj po znásilnění zřejmě zamilovala. Nebo ne? Jakoby se sama nemohla rozhodnout. Chvilkami tak, chvilkami onak. Nesoulad mezi pomstou a milostnou vzpourou sebe sama neustává až do konce filmu. To se týká i neustále haprujícího tempa, což celé nadšení kazí také. Kvůli temnému a násilnému tónu je film označován také jako neo-western s motivy spaghetti westernu, ale to filmu prostě nijak nepomáhá. Je sice hezké, že tvůrci neponechali nic náhodě na výpravě a na všem si opravdu do sebemenšího detailu nechali záležet, ale když je příběh špatně promyšlený, vše stejně upadá vniveč. Tady je westernový potenciál setsakramentsky zmařen.
  12. Dobrodružství Quentina Durwarda
    Dobrodružství Quentina Durwarda (1990)
    5
    Sergej Tarasov už měl s historicko-dobrodružným žánrem bohaté zkušenosti, takže jeho další film byl plný očekávání. I tentokrát zůstal věrný anglické literární předloze, ale co se týče lokací, tentokrát se vše přesouvá na francouzskou půdu. Pozor, ne však natáčení. To se totiž odehrálo na půdě rumunské. Každopádně se tímto režisér Tarasov od svých předchozích žánrově obdobných snímků nijak nevymaňuje. A tak těžko říct, je-li to literární předlohou anglického autora či pro svou dobu typickou sovětskou produkcí, atmosféricky snímek postrádá pověstný francouzský šarm. Na druhou stranu dějově nechybí patřičné intriky, ale moc neuchvátí. Romantické scény také působí ne zcela dotaženě. Navíc vývoj děje je jako na houpače. Zkrátka to vypadá, jakoby se intriky a romantika navzájem vyrušovaly. Každopádně je snaha o ztělesnění rytířského ducha a oněch taktických intrik zřejmá, takže snímek ve své době v Sovětském svazu určitě nebyl zavrhován. Do českých kin se dostal také, ale v době revoluční atmosféry, takže zapadl stejně jako všechny ostatní v toto době uvedené filmy bez ohledu na to, odkud pocházeli. Na dnešní dobu je stále shlédnutelný, a to možná díky vlivu žánru, ale už moc, na rozdíl přímo od francouzské klasické tvorby, neuchvátí.tí.
  13. Nočnyje straži
    Nočnyje straži (2016)
    3
    Soudě podle názvu a pozoruhodné podobnosti námětu se tvůrci zřejmě pokusili nepřímo navázat na filmy „Noční hlídka“ (2004) a „Denní hlídka“ (2006). Přesto se jim to podařilo pouze v jejich nevalné kvalitě. Scénář díky své absurditě a přidání obrovské porce nelogičností a překroucených prostoduchostí vypadá, jako by byl snad původně určen pro komiks. Vše je postaveno takříkajíc na náhodnosti situací, takže absolutně nic nemá šanci překvapit. Je to jako vejít do cukrárny a ejhle, čirou náhodou tam jsou dorty a horká čokoláda. Z dnešního pohledu viditelně laciné speciální efekty a špatná CGI animace neohromí, ale zase je fakt, že na rok 2016 je to často vidět i u jinak zkušeného Hollywoodu. Děj je chaotický, nepochopitelný, chybí mu pořádná atmosféra, napětí a alespoň náznak děsu. Film zkrátka vypadá, jako by byl sešitý horkou jehlou, a je tak jen dalším ruským filmem, který ve světě upírských filmů díru do světa neudělá.
  14. Černý šíp
    Černý šíp (1985)
    5
    Populární dobrodružný román literárního autora Roberta Louise Stevensona sovětští filmaři také nepřehlédli, a tak vznikl film, který je však třeba vnímat jako produkt své doby. Má sice jisté kouzlo, ale také nucená omezení filmové tvorby sovětské éry. Připočteme-li k tomu nemilosrdné působení času, zůstává nám jistá tvůrčí naivita ve zjednodušeném podání. A to i přesto, že přes přirozeně vynucené vynechání některých částí literární předlohy působí scénář poměrně věrně. Jenomže je to k ničemu, když se herci do svých výkonů pořádně neponoří. Romantická atmosféra je sice patrná, ale stejně to celé působí nepřesvědčivě. Herci jsou prkenní a s emocemi vůbec neumí zacházet. Igor Shavlak v hlavní roli je vůbec katastrofou. Ten snad nehrál vůbec. Po celý film se tváří stejně, moc se nepohybuje, a když už tak jen několika málo kroky popojde bokem. Odříká své repliky a to je vše. Mladý rytíř Richarda Sheltona je sice v románu vykreslen jako statečný, ale poněkud naivní, ale tady vypadá spíš jako ňouma, který se tu ocitl jaksi omylem. Dobrodružné filmy byly v osmdesátých letech v Sovětském svazu docela populární, a tak jich vzniklo poměrně hodně. A se dá říct, že i mnohem horších, než je tento. Na diváky neznalé literární předlohy film dýchne naprosto nenáročným dojmem vhodným k odpočinku, neboť není potřeb přemýšlet nad intrikami a dějovými zvraty..
  15. Mucize
    Mucize (2015)
    10
    Turecký artový film, který rezonuje především svým procítěným příběhem, silnými hereckými výkony (zejména Merta Turaka v roli mentálně postiženého Azize), nádhernými scenériemi východní Anatolie a především emocionální hloubkou. Místo určení je naprostá samota malé vesnice v horách daleko od civilizace, kam vláda nedokončila ani silnici. Místní kultura, zvyky a život se řídí Koránem. Příznivě působí, že i přes určitou vážnost se našly chvíle pro jemný humor vyplývající ze situací. Vše je podpořeno hudbou, která je svěží, emotivní, romantická a dobrodružná, jak je třeba. Povyšuje tak každou atmosféru na tu správnou úroveň a dodává jí onu jedinečnou sílu a kouzlo. Příběh, jehož středobodem je učitel, který se snaží v odlehlé vesnici postavit školu a pomoci postiženému muži, je vnímán jako silný a poháněný tématem lidskosti a lásky. Je to příběh, který může být pro někoho i emocionálně zdrcující. Šedesátá léta minulého století a život v tureckých horách, jak ho neznáme. Ony všechny ty postavy jsou realističtější, než by si, kdo myslel. Každopádně ten konec, je skutečný, nebo je to jen pohádková vize? Dokáže láska takové zázraky? Ať tak či onak, právě citová stránka je natočena tak mistrně, že i americký Oscar bledne závistí..
  16. Ztracený svět
    Ztracený svět (1925)
    10
    Film, který pochází ještě z němé éry, byl na svou dobu přelomový, a to samozřejmě díky průkopnickým speciálním efektům. Málo se ví, že ke zkáze filmu chybělo jen málo. A to jen proto, že byl úspěšný. Takové bylo tehdejší vedení filmového studia, kde někdo přišel s nápadem natočit předělávku, ale s podmínkou zničení tohoto filmu. A proto bohužel není k dispozici v původní délce. Desítky let se promítala verze se stopáží hodinu a něco, avšak v roce 2016 byla dokončena rekonstrukce, kde se zakombinovali části jedenácti filmových prvků, aby se celek co nejvíce přiblížil původnímu filmu. Rekonstruovaný film je nyní k dispozici se stopáží 104 minut, což znamená, že děj už není tak osekaný, ale naopak krásně plynulý. Stop-motion animace Willise OʼBriena byla ve filmovém průmyslu skutečně tak revoluční, že ovlivnila filmaře až do nástupu CGI. To platí i pro děj, nebo alespoň některé jeho části, na kterých si přihřál polívčičku i český režisér Karel Zeman se svým filmem Cesta do pravěku (1955). Pojítkem je mimo jiné především souboj dvou dinosaurů. Arthur Conan Doyle, sám autor literární předlohy, film krátce uvede a pak už začíná něco, co znají po dějové i vizuální stránce hlavně čtenáři časopisu ABC, pro který vznikl komiks napsaný Vlastislavem Tomanem a nakreslený Jiřím Veškrnou, který z tohoto němého filmu viditelně čerpal, pokud jde o podobu postav i vizualizace krajiny a celého prostředí včetně Londýna. A stejně tak, jak v Česku diváci dodnes žasnou nad dílem Karla Zemana, svět žasne nad dílem trikaře Willise OʼBriena ohledně své doby. I když se nemilosrdný zub času, zejména v dnešní době CGI, snaží film náležitě znehodnotit, jako průkopnický snímek si stále věrně uchovává své kouzlo..
  17. Called to Duty
    Called to Duty (2023)
    2
    Jak se dozvídáme v závěru filmu, scénář vycházel z osudů skutečných pilotek ze skupiny Women Airforce Service Pilots (WASP), která vnikla 01. 07. 1939 a rozpuštěná byla 15. 09. 1940. Tvůrci však děj přenesli do současnosti, takže nepřekvapí, že je hned na začátku klasická zmínka o Rusku. Ale jinak se především mluví o hrozbě ze strany Severní Koreje. Osudy těchto žen odpovídají zejména dnešní mezipohlavní rovnoprávní době, takže nechybí ani typické mužské předsudky vůči ženám v armádě. A nemusí jít ani o černošky, jak se dnes také hojně používá. Na dějové šabloně z jiných a mnohem starších leteckých filmů se však nic nezměnilo, takže vývoj děje v jednotlivých kapitolách působí předvídatelně. Pilotky tedy zpočátku bojují s předsudky, které se však potvrdí po rozkazu letět do válečného konfliktu vlivem bezpečnostní hrozby země, a to se čtyřiceti procentní šancí přežití, neboť to ze strachu ze smrti odmítnou. Na správný film ale nakonec přece jen letí... Námět není špatný, zápletka také ne, jen kdyby to nebyl nízkorozpočtový film, protože trpí mnoha problémy, kterými nízkorozpočtové filmy běžně trpí. Herecké výkony jsou na úrovni *mýdlových oper*, což znamená, že herci jen odříkávají své repliky na svých určitých místech, a to je vše. Energický písničkový soundtrack a kvalitní letecká kamera se snaží tento neduh zakrýt, ale bohužel. Neblahé herecké výkony tomu nemálo podráží nohy. Tvůrčí snaha využít úspěch snímku „Top Gun: Maverick“ (2022) je sice pochopitelná, ale na takový námět by se mělo vždy přistupovat daleko profesionálněji.
  18. Captain Caution
    Captain Caution (1940)
    6
    Být dlouho na cestách se nikdy nevyplatilo, ani v devatenáctém století, jak ukazuje tento příběh. Během plavby domů se americká obchodní loď dostane pod palbu britské lodi a dozví se, že mezi Američany a Brity byla vyhlášena válka. Dějový koncept se řadí mezi ryze námořní dobrodružné filmy, navíc se ženskými hrdinkami. A jak je v takových filmech obvyklé, i tady je v roli kapitánky lodi, která s myšlenkou na pomstu přebírá pozici svého otce, jenž byl zabit při zmíněném britském útoku. Podle pravidel námořních dobrodružných filmů má samozřejmě také po svém boku muže, kterého zde hraje začínající Victor Mature, jenž tímto filmem údajně zahájil svou sérii rolí tzv. šviháckých hrdinů. Film má tedy vše, co k tomu patří. Dobrodružnou zápletku, krásné dobové lodě, námořní bitvy i patřičný humor. Ačkoli byl scénář adaptován podle literární předlohy spisovatele Kennetha Robertse, nelze jej brát jako historické drama, neboť plně nevystihuje hloubku a složitost předlohy. Vývoj děje je navíc poměrně svižný a místy značně zkratkovitý, čemuž odpovídá i stopáž filmu, která činí necelou hodinu a půl. Každopádně se mezi podobnými filmy natočenými ve stejné době neztratí a jako filmová klasika zapůsobí i dnes. Ale delší a s větším prostorem hlavních postav to být mohlo.
  19. I misteri della giungla nera
    I misteri della giungla nera (1954)
    2
    Další dobrodružný snímek natočený podle literární předlohy autora slavného Sandokana Emilia Salgariho, který se natáčel souběžně se snímkem „La vendetta dei Tughs (1954), a prezentuje se jako jeho pokračování, tudíž nás tak opět zavede do indické džungle ke starým známým postavám. Jenomže jakmile snímek začne své vyprávění, divák jakoby měl náhle pocit, že to už viděl. A skutečně tomu tak je a zároveň i není. Zkrátka, jakkoliv byl předchozí snímek chaotický, tady už bylo dokonáno, čemu jest. Byla tady totiž použita spousta scén z předchozího snímku, tudíž tak vzniklo něco, co ve filmografii snad ještě nemělo a snad již nemá obdoby. Takže to je další dobrodružství a zároveň scénograficky není. Snímek se tak stal odstrašujícím příkladem tvůrčí inovace, jak ze svého úsilí z diváků vydělat co nejvíce. Ale zřejmě je povedenější, neboť právě tento počin se dostává do distribuce, zatímco vidět ten předchozí už vyžaduje značné úsilí a trpělivost při jeho hledání. Avšak byť se to nepovede, nikdo o nic nepřijde. Logicky se tedy opět jedná o značně nízkorozpočtový filmový produkt, navíc viditelně převážně natáčený v levných kulisách postavených v ateliérech, který je dějově značně chaotický, nelogický ve svých dějových zvratech a tak nějak jako celek prostě nedomyšlený. Těžko říct, jestli je to slabým scénářem nebo špatným střihem, nebo snad dokonce obojím, každopádně film jako celek vypadá jako brutální sestřih televizního seriálu. Dějový vývoj je ve stylu hop a skok, takže vlivem toho postrádá atmosféru, dramatičnost, i napětí. Ve filmografii Lexe Barkera tak z toho zůstala jen velmi pošramocená skvrna. V další cestě jeho herecké kariéry po odchodu z filmové tarzanovské série lze jen konstatovat, že to byl u něj pořádný úlet..
  20. Úsvit pirátů
    Úsvit pirátů (1954)
    2
    Dobrodružný snímek natočený podle literární předlohy autora slavného Sandokana Emilia Salgariho, který nás tímto opět zavede do indické džungle. Avšak i přes exotické prostředí a dobrodružný potenciál nedokáže snímek plně zaujmout. Jedná se o značně nízkorozpočtový filmový produkt, navíc viditelně převážně natáčený v levných kulisách postavených v ateliérech, který je dějově značně chaotický, nelogický ve svých dějových zvratech a tak nějak jako celek prostě nedomyšlený. Těžko říct, jestli je to slabým scénářem nebo špatným střihem, nebo snad dokonce obojím, ale každopádně film jako celek vypadá jako brutální sestřih televizního seriálu. Dějový vývoj je ve stylu hop a skok, takže vlivem toho postrádá atmosféru, dramatičnost, i napětí. Ve filmografii Lexe Barkera tak z toho zůstala jen velmi pošramocená skvrna. V další cestě jeho herecké kariéry po odchodu z filmové tarzanovské série lze jen konstatovat, že to byl u něj pořádný úlet.
  21. Syn zmaru
    Syn zmaru (2014)
    8
    Julius Avery si pro svůj první režijní film napsal také scénář, ve které učinil dobrý nápad použít určitý šachový prvek do skutečného života, v toto případě v rámci žánru do světa zločinu, a rozehrál tak zajímavou partii, ze které se stal solidní kriminální thriller. A protože měl i šťastnou ruku při výběru herců, také se silnými hereckými výkony. Dějovou šablonou, ne příběhem, to hodně připomíná seriál „Útěk z vězení“(2005–2017). Celkový příběh se dělí na epizody, z nichž každá má svou atmosféru a dramatičnost, do čehož vstoupí takzvaná osudová žena, která je v takovém dějství už od dob filmů Noir prostě nutností. Vše probíhá podle očekávání v souhře daných dějství, která jsou sice v mnoha případech předvídatelná, ale nijak nenarušují plynulý vývoj, děje plný napínavých momentů v rámci dané filmové zábavy. Scénář není špatně promyšlený, což svědčí o tom, že Julius Avery vsadil na všechno. Nenudil zbytečnými podzápletkami, ponechal jen to důležité, čímž udržel rytmus a hlavně atmosféru. Nepřeháněl to s napětím ani s romantikou, čímž se vyhnul především hluchým místům. Averyho prvotina tak přináší plnohodnotný filmový zážitek s řadou různých událostí, což naznačuje, že se máme na co těšit v jeho další filmové tvorbě.
  22. Messalina Venere imperatrice
    Messalina Venere imperatrice (1960)
    6
    Jedná se o historický film zasazený do starověkého Říma, jehož děj se soustředí na mocenské intriky a rekonstrukci starověkého Říma po zavraždění Caliguly. Scénář se zaměřuje na dynamiku moci a dvorské intriky prostřednictvím Messaliny, která se stává symbolem chamtivosti a zhýralosti. To je však to jediné, co má s historií společného. Zbytek je jen vizí scenáristů, kteří jinak poměrně rozsáhlý děj vtěsnali do stopáže jedné a půl hodiny, takže vývoj zápletky je osekaný a místy dost zkratkovitý. Přesto má film své nezastupitelné místo v řadě tzv. sandálových filmů a z dnešního pohledu se také stal jedním z pamětních filmů anglické herečky Belindy Lee, které se otevřel svět Hollywoodu, ale kvůli tragické události do něj nemohla vstoupit.
  23. Hiver 54, l'abbé Pierre
    Hiver 54, l'abbé Pierre (1989)
    6
    Portrét francouzského katolického kněze abbé Pierra (vlastním jménem Henri Antoine Grouès) a jeho boji za ty nejznevýhodněnější. Pro Francii je významnou osobností, pro české publikum je však postavou neznámou, a tak film nebere se žádným zvláštním povděkem. Vizuálně je film přesvědčivý. Pošmourný mrazivý vzduch téměř uniká i z filmu. Horší je to se zpracováním příběhu. Chybí mu dramatičnost, hloubka a emoce. Co se týče prezentace vlády, těžko můžeme posoudit, zda se jedná o cílenou kritiku tehdejší moci, nebo zda je záměrně zpracována tak, aby byla nadčasová, a tudíž budila dojem, že se do dnešní doby nic nezměnilo. Nicméně film hlavně slouží k připomenutí osobnosti abbé Pierra, jen měl být zpracován v mnohem makabróznější atmosféře a měl mít důraznější vyznění Pierrova jednání. Takto na tom všem nikdo, obzvlášť ze současné mladé generace, nic významného a výjimečného nespatří.
  24. Cassos
    Cassos (2012)
    6
    Je tohle film, který oslovil Hollywood, a dokonce i Barrandov? Příběh vypráví o příležitostném řidiči taxíku, kterého do světa zločinu vtáhne nějaký gangster. No jasně, to přece známe z amerického snímku „Collateral“ (2004). Takže další nepřiznaná hollywoodská předělávka francouzského filmu. Dva roky na to se námětu chopili také čeští filmaři a natočili snímek „Všechno nejlepší!“ (2006), byť na české produkční podmínky daleko umírněněji. Prostě příběh pojali jinak. Snímek kombinuje prvky „road movie“ s atmosférou označující se pojmem „za zavřenými dveřmi“, což vytváří zajímavou dynamiku. Tento pojem se používá v oblastech rozhovorů, které probíhají v soukromí, bez přítomnosti veřejnosti nebo nepovolaných osob, ve kterých se děje něco skrytého a potenciálně nebezpečného. A to se v tomto případě právě děje v onom taxíku. Dialogy jsou úderné, s osobitou atmosférou a černým humorem. To je ostatně na filmu to nejzásadnější. Atmosféru ale poměrně často kazí kolísavost tempa. Každopádně Didier Benureau a Simon Astier podali úctyhodný výkon. U černého humoru se sice nikdo smíchy za břicho popadat nebude, ale i tak je škoda, že se vlivem amerického ovládnutí české distribuční sítě tento film k českým divákům nedostal a evidentně ani nedostane. Proč taky, když nám Američané mohou předhodit svůj „Collateral“ (2004), že? P.S. Ke konci filmu z úst mafiánského bosse zazní jméno Pavel Landovský. To ale bude jen náhoda.
  25. Amazon Queen
    Amazon Queen (2021)
    1
    Idylická plavba lodí po Amazonce se změní v noční můru, když loď ovládnou zloději, kteří hledají v džungli sestřelené letadlo s ukradenými penězi. Jde o romanticko-dobrodružný námět, který byl realizován nesčetněkrát, ale v tomto případě se jedná o filmový projekt čistě televizní, který navíc vypadá jako nepovedený střih soft opery. Co se tedy týče vývoje děje, střídají se zde pouze téměř vzájemně si nesouvisející scény, do kterých jsou klasicky zapojeny různé mezilidské vztahy snažící se o emoce. Plytkost všeho, což je pro soft opery typické, je tak na pováženou. Na druhou stranu se vyzdvihují krásné záběry amazonského pralesa a jeho divoké přírody. Film tak sice předvádí úchvatnou vizuální stránku Amazonie, ale katastrofální scénář a samozřejmě herecké výkony vše sráží do naprosté absurdity. Vytvořit emotivní stav a dobrodružnou atmosféru je pro všechny zúčastněné viditelně problém. Film tak osloví pouze divačky soft opery.
  26. Woman on the Run
    Woman on the Run (1950)
    7
    Tento film Noir je překvapivě vysoce ceněný, i když se jedná především o silně konverzační etudu. Přesně tak, jeden dialog následuje za druhým a všichni konverzují v téměř kulometných salvách - docela radost sledovat takový film s titulky. Každopádně dialogy jsou napsané dobře. Mají svůj patřičný říz a pro odlehčení jsou občas i vtipné. Atmosféry zdrženlivého napětí je dosaženo hlavně tím. Aby to však nebylo příliš monotónní, občas se ještě objeví exteriérová scéna, která zachycuje i něco, co má dnes nesmírnou historickou hodnotu. Ve výsledku je z dnešního pohledu vykreslení San Francisca 50. let hlavní devizou filmu, i když ho dohromady moc není. Absolutním vrcholem všeho je finále odehrávající se na horské dráze, které se po všech těch konverzacích stává akčním překvapením. Jakoby právě z tohoto pocházela pointa známého výroku: „Připadám si jako na horské dráze“. Každopádně se jedná o film, který se bude líbit snad jen fanouškům noirových filmů, protože díky zmíněným rychlým konverzacím je na dnešní dobu poněkud těžkopádný.
  27. 22 minuty
    22 minuty (2014)
    5
    5. května 2010 unesli somálští piráti ruský tanker Moscow University s 23 muži na palubě ve vodách Adenského zálivu asi 648 km od somálského pobřeží. Záchrannou operaci tehdy provedla ruská vojenská loď Maršál Šapošnikov. A právě o tom je tento film, který je dalším z řady různých ruských filmů natočených podle skutečných událostí. Předem je třeba připomenout, že je rozhodně potřeba zapomenout na těžkotonážní hollywoodské akční filmy typu „smrtonosná past“ a rádoby nepřemožitelné akční hrdiny. Ohledně námořní tématiky bychom tedy měli okamžitě zapomenout na snímek „Přepadení v Pacifiku“ (1992). Ruští filmaři natočili poměrně jednoduchou zápletku, která skutečně evokuje ke srovnávání se obdobnými staršími americkými filmy, neboť děj je podobný, tedy do značné míry předvídatelný. Přesto je těžké srovnávat ruskou realitu okořeněnou fikcí v zájmu akčního filmu s naprostou fikcí americkou. Je to hlavně proto, že v centru dění je sice jeden ruský námořník, ale není to žádný svalovec, žádný specialista na bojová umění, prostě nic. Jen a pouze obyčejný námořník bez bázně a hany, takže se nedočkáme žádných jeho hrdinských akčních eskapád, jak je jinak obvyklé. Tvůrci vše pojali zkratkovitě, takže děj není nijak zvlášť rozvinutý. Osmdesátiminutová stopáž nemá prostor pro vytváření napětí na lodi a dramatizaci ve velitelském centru na souši. Scénář je tedy poměrně slabý, takže z hlediska vývoje děje není o co se opřít. Očekávané akční finále se samozřejmě koná, ale protože jde o bitvu všech proti všem, je to docela zmatek, který postrádá rytmus a atmosféru. Na ruský film je ale největším překvapením závěrečná píseň v angličtině. Důvod? Že by už ruský filmový průmysl také začal trpět tímto nešvarem? Film tedy dobře poslouží k připomenutí oné události, ale nemůže se vše odehrané brát vážně. Realita s tvůrčí vizí je scénáristicky taková, jaké je, takže s odstupem let a zapomínáním na skutečné události si film postupně získá úplně jiné renomé..
  28. Accident de parcours
    Accident de parcours (2011)
    9
    Téma viny a následků neuváženého činu je jádrem příběhu, který je poutavý, a přestože se jedná o televizní tvorbu, tvůrcům se daří udržet napětí až do posledních minut filmu. Jaký je tedy námět? Příliš spěchající novinář si v hustém dešti myslí, že autem srazil dítě čekající na školní autobus. Zpanikaří, ujede a snaží se svůj čin zakrýt. Paradoxem je, že o vyšetřování začne psát články do místního tisku. Příběh tak dokonale kombinuje drama a napětí a nevynechává ani novinářův soukromý život, kde byl využit věrný tvůrčí stereotyp. Ano, stará dobrá nevěra. Navíc s novinářkou z konkurenčních novin, která se případu věnuje také. Karty jsou tedy zamíchány a průběh děje je promyšleně vystavěn tak, že diváka chytne a nepustí zvědavost, jak to všechno dopadne. Výkony všech zúčastněných přispěly k tomu, že postavy jsou uvěřitelné a sympatické. Děj sice není složitý, ale divák smýšlející o tom, jak je vše předvídatelné, se může lehce nechat svést myšlenkovými pochody. Jednoduchý, ale pevný scénář a navíc realistické herecké výkony tak předčí očekávání. V rámci nastavené dějové jednoduchosti se sice najdou nějaké ty nedostatky a rozporuplné drobnosti, ale i, tak se jedná o televizní film, který by si obzvlášť čeští televizní tvůrci i herci měli vzít za příklad, jak se to má dělat.
  29. Charlots connection
    Charlots connection (1984)
    3
    Předposlední film rockové a komediální skupiny Les Charlots a poslední společný film s jejím členem Gérardem Rinaldem, který se následně rozhodl jít svou hereckou cestou. Film patří k jejich nejméně úspěšným. Není to ani tak ovlivněno neoriginalitou námětu, jako spíše slabým scénářem, jednoduchým humorem a unylou atmosférou. Je pochopitelné, že pánové nemohou donekonečna pokračovat ve svých dřívějších výstřelcích a že se také potřebují posunout dál, ale to se jim bohužel prostě nepodařilo. Při srovnání s jinými podobnými filmy je téměř nemožné uvěřit, že se jedná o francouzskou komedii s typickým francouzským humorem. Z dnešního pohledu tak z filmu zůstává jen nostalgická atmosféra a radost fanoušků ze shledání s hlavními hrdiny. Nic víc, nic míň.
  30. Little Women
    Little Women (1949)
    10
    Třetí filmová adaptace stejnojmenné literární předlohy Louisy May Alcott, která byla dokonce nominována na Oscara. Změna oproti předchozímu filmu, zcela první z roku 1918 se nedochoval, je především technická. Film je viditelně studiově umělecký ve vytváření pastelově barevného, romantického světa, plného nápadů na utváření sentimentu v jeho dobře provedené lehkosti. I jako kostýmní film zaujme svou opulentností. To sice poněkud sráží na kolena pomyslnou chudobu, ale nenechme si tím kazit sladký pocit z romantické a citové atmosféry. Herecké výkony jsou tak vynikající, že by si současné herečky nad svými výkony mohly z ostudy ušít kabát. Nejvíce se však přesto stále mluvilo o June Allyson v roli impulzivní Jo, a to kvůli jejímu věku, neboť byla více než dvakrát starší než její dospívající postava. Svým hereckým výkonem však věkový rozdíl rozhodně přebila. Ostatně, ani v Česku toto nebylo ojedinělé, viz role slavných studentů Ladislava Peška po své věkové třicítce. A jak mu to stále věříme. June Allyson se navíc dokázala do svého herectví natolik obout, že prý ve scéně s OʼBrien, která jí prostřednictvím své role říká, že si je vědoma toho, že brzy zemře, skutečně plakala. Nebo také i ve scéně, kdy sestry vyjdou ven a zpívají klasickou píseň „Merry Christmas Time is Here“, kterou navíc skutečně zpívají všechny čtyři herečky. Film má vzhledem k rozsahu studia možná až příliš divadelní rozměr, který je navíc zdvojnásoben improvizovaným herectvím pod vedením Jo, ale i tak po tolika letech od uvedení se daří naplnit záměr zaujmout diváky a podat jim nádherný příběh o čtyřech sestrách, které se musí vyrovnávat s drsnou realitou života a zároveň se snaží, aby jejich život byl co nejpřitažlivější, zatímco jejich otec bojuje v občanské válce. Nutno však dodat, že předchozí film rozhodně ničím nezastiňuje. Každé filmové zpracování je prostě poplatné své době, což je patrné především po technické stránce. Svou úroveň si ale oba i nadále drží. Celkově je to podmanivá a citlivá adaptace literárního díla, která si pozornost zaslouží.
  31. Oleksa Dovbush
    Oleksa Dovbush (1960)
    7
    Film zachycuje příběh Oleksyho Dovbuše, legendárního ukrajinského zbojníka a lidového hrdiny, který v 18. století vedl povstání v Karpatech. Jedná se o malý filmový pokus o zachycení některých momentů ze života a boje huculského atamana, vůdce ukrajinského karpatského opričninského hnutí. Co je však třeba vzít v úvahu o celé koncepci filmu, je také to, že byl natočen v 50. letech 20. století, což znamená, že film vznikl v ideologickém, hrdinsko-revolučním, pojetí v rámci Sovětského svazu. V každém případě šlo stále především o to, přiblížit ukrajinského lidového hrdinu širšímu publiku. Už jen proto bylo celé historické pozadí dobře vykresleno. Vynikají lidové kroje a prostředí. Ale samozřejmě pro takovýto správný film, stejně jako u jiných svého druhu, byla prvořadá dobrodružná atmosféra. Rozporuplný je však styl vyprávění. Některé části děje mají patřičně dramatickou atmosféru, zatímco jiné vynikají značně neseriózní karikaturou. Výsledkem je, že mezi některými scénami chybí přímá návaznost. Každopádně příběh jako takový je značně jednoduchý, takže co se týče různých životních etud Oleksyho Dovbuše, je dějově spíše chudý. V kontextu klasických historických hrdinských filmů i přesto přináší pohodový filmový zážitek a bez sebemenších problémů se může řadit k takovým velikánům, jako je Robin Hood nebo Juraj Jánošík.
  32. Zkáza Titaniku
    Zkáza Titaniku (1958)
    10
    „Noc, na kterou se nezapomíná“ je zcela výstižný originální název filmu o katastrofické události potopení Titaniku, tentokrát v britské produkci, který vznikl pouhých pět let po uvedení filmu produkce americké. Ta se pyšnila tím, že čerpala rozhovory, události a relevantní údaje z publikovaných závěrů vyšetřování amerického Kongresu a britské obchodní komory z roku 1912, ale dějově šlo především o melodrama, v němž ke katastrofě došlo až ke konci filmu. Britští filmaři šli opačnou cestou. Katastrofa nastane záhy, a tak se celý film věnuje především událostem v mezidobí mezi střetem s ledovcem a potopením. A tentokrát bez melodramatu. Pro scénář byla použita literární předloha Waltera Lorda. A ano, stejně jako u předchozího amerického filmu je vidět, kolik scén, situací a charakterů mnoha postav, byť s určitými úpravami, použil James Cameron ve své adaptaci z roku 1997. Film je ve všech ohledech tak dobrý, že je těžké uvěřit, že byl natočen s relativně malým rozpočtem. Jen občas je možné rozpoznat použitý model lodi. Buď ja buď. Tato filmová adaptace patří k tomu nejlepšímu, co bylo o Titaniku do svého uvedení natočeno. P. S. Existuje informace, že se natáčení neakreditovaně zúčastnil i Sean Connery. To vybízí k divácké výzvě. Všimne si ho někdo někde?
  33. Phantom Ship, The
    Phantom Ship, The (1935)
    6
    Bylo 4. prosince 1872, když byla východně od Azorských ostrovů objevena americká brigantina Mary Celeste bez posádky. Ačkoli se jako obvykle objevilo mnoho konspiračních teorií, záhada nebyla dodnes vyřešena. V polovině 30. let 20. století se případu chopili filmaři a natočili o tom film. A když se tedy o události nic nevědělo, pojali příběh plně zcela po svém. Na jedné straně se jedná o typickou dobrodružnou plavbu po moři, na straně druhé o zajímavou detektivku, jak z pera Agathy Christie. Ostatně Christie bylo v době natáčení 45 let, takže inspirace jejími romány klidně být mohla. Vzhledem ke stáří filmu je technická kvalita pochopitelně zastaralá, ale přesto dechberoucí. Obecně se tak považuje za hodnotnou podívanou pro fanoušky klasických mysteriózních a hororových filmů. Podle dostupných informací v posledním vydání oproti dřívějšímu chybí některé scény, ale nelze už dohledat proč. Film tak vzhledem k technickým možnostem své doby a chybějícím scénám nabízí fiktivní pojetí skutečné námořní záhady v poněkud krkolomném podání, ale jako námořní dobrodružná klasika s detektivním nádechem za pozornost stojí.
  34. Gemini Rising
    Gemini Rising (2013)
    1
    „Vetřelec povstal,“ hlásá název filmu v americké distribuci a diváci pobouřeně povstali také. Film představuje téma, které bylo v minulosti zpracováno nesčetněkrát. Mimochodem, hlavní hrdinka, příběh také vypráví, přičemž užívá repliky, jako by byla Scully ze seriálu „Akta X“ (1993–2018). Film navíc oplývá nízkým rozpočtem s podprůměrnými produkčními hodnotami. A proto dost trpí špatnými speciálními efekty, slabým příběhem a pochybnými hereckými výkony. A akční sekvence? Bojové schopnosti hlavního hrdiny v úvodním souboji, ve stylu sama proti několika borcům najednou, zejména co se týče rozdílné váhové kategorie, jsou prostě nereálné až směšné. Hromotluk se po viditelně slabém ženském úderu složí, jako by dostal ránu kamenem, a vyšší počet chlapů, kteří na ni bojovně zaútočí, se jí sotva dotkne úderem. V rámci sci-fi tématu to sice má zajímavou premisu, ale zamýšlený potenciál se s danými financemi naplnit ani nemohlo. Ale co, pro komerční televizi to na zaplnění nočního programu stačí.
  35. Contract Killers
    Contract Killers (2014)
    6
    Už název filmu „Nájemní vrazi“ je lákavý, pokud jde o akční žánr, a právě z hlediska akce v podobě soubojů a přestřelek prezentovaných akční kamerou, přehledným střihem a temným filtrem je na co se těšit. Akční sekvence a kaskadérské kousky s ní spojené zkrátka předčí očekávání. Ale to je z hlediska diváckého nadšení asi tak všechno. Jedná se o nízkorozpočtovou produkci, takže vizuálně i zvukově prostě vyniká jako příliš televizní. Herecké výkony vyznívají nekonzistentně, tudíž to dialogové části hodně sráží na kolena. Děj je přímočarý, ale na druhou stranu, u takového filmu je to jedině dobře. Dějový vývoj jde tak stále k věci a nezdržuje se zbytečnými dějovými odbočkami. Takže co s tím? Mathew John Pearson, stojící za režií, kamerou a střihem, moc dobře věděl, co dělá. Jako by studoval asijské akční filmy. Tento jeho projekt si tedy zasloužil mnohem větší rozpočet. Tím by se přiblížil asijským akčním klasikám režírovaných například Johnem Woo, Harkem Tsuiem či Ringo Lamem. Takto je nadšení ze vší té akce okamžitě utlumeno nevýraznými hereckými výkony a značnou televizností. Produkčně je tímto Pearsonův tvůrčí potenciál zcela promarněn.
  37. Casbah
    Casbah (1948)
    7
    Pépé le Moko ve třetím filmu, tentokrát trochu hudebně odlehčeném. Pro nás je nejzajímavější účast Huga Haase v roli turistického průvodce Omara, jehož živelnost je nepřehlédnutelná od prvních minut filmu. Film je neustále srovnáván se svými předchůdci, a to s francouzským filmem „Pépé le Moko“ (1937) a americkou předělávkou „Alžír“ (1938), ale ve své podstatě se srovnává nesrovnatelné. Tyto filmy byly brány vážněji, takže pochopitelně původní představitel Pépého le Moka Jean Gabin a Charles Boyer z předělávky mají mnohem větší charisma než muzikálový Tony Martin, který hraje Pépého jako elegantní postavu. Právě to apeluje na jedinečnost filmového zpracování, které sází na pěvecké momenty v atmosférických kabaretních sekvencích. Slabinou filmu je však jeho žánrové zaměření, které je tak trochu půl na půl. Na muzikál je tu málo písní, na čistokrevnou romanci je zase slabý příběh a písně v něm působí dost rušivě. Atmosféra je však stále odpovídající a svou lehkostí a hlavně jednoduchostí poskytne divákům pohodový zážitek. Zkrátka od toho nelze čekat orientální dobrodružný thriller, k čemuž vede charakter hlavní postavy.
  38. Under the Blood-Red Sun
    Under the Blood-Red Sun (2014)
    3
    Film je adaptací románu Grahama Salisburyho a vypráví příběh Japonsko-amerického chlapce žijícího na Havaji během útoku na Pearl Harbor. A právě jeho pohledem je vyprávěn příběh, který se samozřejmě vzhledem k tématu nevyhýbá protijaponské ideologii. Stejně nikdo neví, co tomu předcházelo, protože to není nikde účelově zmíněno. Příběh se zaměřuje na téma odvahy, cti, věrnosti a otázky rasových předsudků, čemuž se tvůrci dokázali pomyslně vyhnout, pokud jde o kritiku Japonska. Po útoku se japonský dědeček, jinak neustále vlastenecky mávající japonskou vlajkou, nechá slyšet, jak ho Japonsko zklamalo. Jak prosté a jednoduché. Jelikož se jedná o rodinný film, je to nízkorozpočtový projekt a je to dost vidět. Tempo se vleče a mnoho scén působí nedotaženě. To se týká i postav, které se nijak nevyvíjejí. Jsou jen přítomny a to je vše. Literární námět je vnímán jako důstojné a dojemné zobrazení určitého období amerických dějin. Válečná scéna útoku v přístavu však ve filmu není. Celé se to zaměřuje zejména na lidský dopad války a důležitost pochopení různých perspektiv. V takovémto filmovém zpracování se to ale všechno bohužel vytrácí vniveč.
  39. Will Penny
    Will Penny (1967)
    8
    Kovboj Will Penny potká ženu, která je jeho pravým opakem, čímž je konfrontován se svým stylem života, vzděláním a osudem. Příběh se tak následně odklání od typického obrazu kovboje a představuje postavu jako někoho, kdo pro přežití v mrazivých dnech také musí něco udělat. Vykresluje se tak realističtější pohled na Divoký západ, než by, kdo mohl očekávat. Scénář vychází z televizního seriálu „The Westerner“ (1960) a nejzajímavějším faktem je, že za režií desátého dílu seriálu pod názvem „Line Camp“ stál Tom Greis, který režíroval také tento snímek, ke kterému napsal i scénář. A na svou dobu se mu podařilo tvůrčím způsobem do té doby nemožné. Skloubil westernový žánr s rodinným filmem, což platí zejména pro druhou polovinu příběhu. A tak se také stalo, že i závěr byl poněkud neobvykle jiný, než jak bývalo zvykem. Tomu Greisovi se na základě takového dějového posunu dokonce dostalo uznání. Vývoj děje jakoby v jednotlivých epizodách přeskakoval z jednoho žánru do druhého, ale ke zmatečnosti nedochází. Vše je dobře propracované a promyšlené. Jedinou vadou na kráse snad může být malý prostor pro hlavního záporáka, ale to evidentně bylo vlivem rodinné atmosféry záměrem. Každopádně to předznamenalo nový směr westernů, a tak na dlouhá léta nebyly rodinné a romantické westerny výjimkou. A to bylo rozhodně dobře.
  40. 100 pušek
    100 pušek (1969)
    8
    Western, který navzdory značnému komerčnímu úspěchu nebyl zrovna hitem u kritiky, ale s odstupem času byl v současnosti rychle přehodnocen. Ano, kvůli jeho pohledu na rasové vztahy na Divokém západě. A není se čemu divit. Ne, není to vlivem přítomnosti postava černocha, ty byly v mnoha westernech, ale je zde sexuální scéna mezi černochem a běloškou, byť se jedná o postavu Mexičanky. Aha. Víc k tomu není potřeba dodávat. Rodokapsový příběh svou atmosférou a brilantním násilím spadá spíše do světa spaghetti westernů, takže se v podstatě jedná o spaghetti western americké produkce, ale pozor, natočený ve Španělsku. Scénář vychází z historické skutečnosti vyhlazení indiánů kmene Yaquis ve státě Sonora v roce 1912, a tak se mělo jednat o filmový příběh inklinující k politice. Jenomže vlivem daných skutků typických pro spaghetti western se myšlenka politického nadšení z celého konceptu jaksi vytratila. Tím tedy nevadí ani to, že se děj od skutečných událostí značně vzdaluje. Jim Brown, Raquel Welch a Burt Reynolds. Z dnešního pohledu hvězdné obsazení, mezi kterými to po charakterové stránce svých rolí prostě funguje. Jim Brown ve vážné roli zásadového demokrata, Burt Reynolds v pro něj typický zábavnější postavě a Raquel Welch coby femme fatale. Jejím prostřednictvím si zde na své přijdou i pánové, kteří mají Snímek, je tedy i přes snahu vytvořit politické drama ve spaghetti westernové atmosféře spíše rozporuplné, ale jako zábavné dobrodružství z Divokého západu, vycházející z výše zmíněných literárních Rodokapsů, vcelku funguje dobře.