Příběh podle skutečné události z roku 2010. Somálští piráti napadnou ve východní části Adenského zálivu Indického oceánu ruský tanker. 23členná posádka se ukryje v bezpečí kapitánovy kajuty a volá o pomoc s nadějí, že je někdo osvobodí. Volání zachytí ruské válečné plavidlo a vyšle muže na záchrannou misi. Tým má ale pouhých 22 minut, aby zlikvidoval piráty, osvobodil loď a zachránil životy rukojmích.
5. května 2010 unesli somálští piráti ruský tanker Moscow University s 23 muži na palubě ve vodách Adenského zálivu asi 648 km od somálského pobřeží. Záchrannou operaci tehdy provedla ruská vojenská loď Maršál Šapošnikov. A právě o tom je tento film, který je dalším z řady různých ruských filmů natočených podle skutečných událostí. Předem je třeba připomenout, že je rozhodně potřeba zapomenout na těžkotonážní hollywoodské akční filmy typu „smrtonosná past“ a rádoby nepřemožitelné akční hrdiny. Ohledně námořní tématiky bychom tedy měli okamžitě zapomenout na snímek „Přepadení v Pacifiku“ (1992). Ruští filmaři natočili poměrně jednoduchou zápletku, která skutečně evokuje ke srovnávání se obdobnými staršími americkými filmy, neboť děj je podobný, tedy do značné míry předvídatelný. Přesto je těžké srovnávat ruskou realitu okořeněnou fikcí v zájmu akčního filmu s naprostou fikcí americkou. Je to hlavně proto, že v centru dění je sice jeden ruský námořník, ale není to žádný svalovec, žádný specialista na bojová umění, prostě nic. Jen a pouze obyčejný námořník bez bázně a hany, takže se nedočkáme žádných jeho hrdinských akčních eskapád, jak je jinak obvyklé. Tvůrci vše pojali zkratkovitě, takže děj není nijak zvlášť rozvinutý. Osmdesátiminutová stopáž nemá prostor pro vytváření napětí na lodi a dramatizaci ve velitelském centru na souši. Scénář je tedy poměrně slabý, takže z hlediska vývoje děje není o co se opřít. Očekávané akční finále se samozřejmě koná, ale protože jde o bitvu všech proti všem, je to docela zmatek, který postrádá rytmus a atmosféru. Na ruský film je ale největším překvapením závěrečná píseň v angličtině. Důvod? Že by už ruský filmový průmysl také začal trpět tímto nešvarem? Film tedy dobře poslouží k připomenutí oné události, ale nemůže se vše odehrané brát vážně. Realita s tvůrčí vizí je scénáristicky taková, jaké je, takže s odstupem let a zapomínáním na skutečné události si film postupně získá úplně jiné renomé..