davus.p

Komentáře 66

Od nejnovějších
  1. Volejte Saulovi
    Volejte Saulovi (2015)
    8
    Breaking Bad je pro mě nejlepší seriál všech dob, tak se mi jeho prequel těžce hodnotí s odstupem a objektivitou. Upřímně - první polovina seriálu je místy trochu nuda, tempo je pomalejší než ty nejpomalejší části Breaking Bad. Dokonce mě to přimělo sledování po skončení třetí série přerušit a k dokoukání jsem se dostal až po několika letech, kdy byl seriál dokončen - a vůbec toho nelituju, druhá půlka BCS má tempo neúprosné, je stejně skvěle napsaná jako to nejlepší z BB, ale k tomu je ještě fantasticky natočená - vizuální vyprávění je tu na úplně jiné (vyšší) úrovni. Kdo by to byl řek, že z comic relief characteru Saula Goodmana se nakonec vyklube nejhlubší a nejzajímavější postava celého universa... mimořádně skvělé jsou pak poslední epizody, propojení obou seriálů je dokonale promyšlené. Je to trochu fan service, ale v nejlepším slova smyslu.
  2. Písečná žena
    Písečná žena (1964)
    8
    Nejsem moc fanoušek filmů, které na čsfd spadají do žánru "podobenství"; často jsou to těžko srozumitelné deklamace k publiku, které postrádají samonosný příběh a uvěřitelné postavy. Tady je tomu naopak: i když je metaforický přesah jasný a všudypřítomný, film funguje sám o sobě jako strhující thriller. Radost podívat! Lehce mě zklamal jen konec - aniž bych cokoliv prozrazoval, připadal mi právě trochu jako deklamace směrem k divákovi spíš než jako důsledek přirozeného vývoje hlavní postavy - není to ale nic, co by mi zkazilo zbytek filmu. Nenechte se zmást těmi, kdo tenhle film považují za pomalý: snímek diváka nenechá vydechnout, celou dobu jsem v kině seděl napjatě přikovaný v křesle. A ještě ke všemu je vizuálně nádherný. Z vyprahlé atmosférou jsem fyzicky pociťoval sucho v ústech - nic podobného jsem u žádného jiného filmu nezažil.
  3. Bastard
    Bastard (2023)
    8
    Tomuhle eurowesternu můžu vytknout vlastně jen jednu jedinou věc, a tou je Mads Mikkelsen. Ne snad, že by roli ambiciózního kapitána Ludviga Kahlena hrál špatně - jen jsem mu prostě ty ambice nedokázal věřit, když na první pohled vypadá jako zasloužilý pantáta, kdo si spíš urgentně hledá chalupu na důchod. Bastard zkrátka potřeboval v hlavní roli o generaci mladšího Madse z roku 2006, aby opravdu fungoval. Pořád je to ale skvělý film, když nás tomhle člověk přimhouří oko. V nějakém alternativním vesmíru hraje Ludwiga Kahlena Nikolaj Coster-Waldau a v něm je Bastard opravdu bezvadný. Mimochodem, když se italským westernům z 60. let přezdívá špagetové, tak tohle je... slanečkový western?
  4. Dokonalé dny
    Dokonalé dny (2023)
    4
    Film, co má svoji poetiku, ale nic kromě té poetiky nabídnout nemůže. Několikrát jsem během sledování filmu měl pocit, že se mám čeho chytit, ale vždycky to vyhnilo do nikam: k čemu tam byla třeba celá ta podzápletka s mladým a nezvedným kolegou a jeho holčinou? Nebo s nesmělou spolusvačící paní v parku? Nebo ta stínohra na konci? Proč se Hirajamovi příbuzní objeví až úplně na konci filmu, takže se jejich vztah omezí na pouhé konstatování a nemá šanci se někam vyvinout, aby z toho mohl být vůbec nějaký příběh? Dokonalé dny jsou sice moc hezky natočené a kompetentně zahrané, ale mimořádně špatně napsané. A na slabém scénáři se těžko staví dobrý film. A tak nějak nechápu, co na tom všichni vidí... popularitu filmu přisuzuji západní fascinaci japonskou kulturou, jinak to totiž nedává smysl. Kdyby Wenders natočil stejný film v Berlíně místo Tokia, říkali bychom si, že režisérovi prostě už došla inspirace.
  5. Zvláštní způsob života
    Zvláštní způsob života (2023)
    4
    Upřímně: kdyby nebylo v úvodních titulcích napsané jméno Pedra Almodóvara a kdyby protagonisté neměli tváře největších filmových hvězd současného Hollywoodu, myslel bych si, že jde o amatérský film nějakého začínajícího tvůrce, který měl přehnané ambice, značně přecenil své schopnosti a snažil se vecpat zápletku celovečerního filmu do půlhodiny. Je to extrémně upovídané, dialogy zní zoufale strojeně (bohužel ani Pedro Pascal a Ethan Hawke z nich nedokázali udělat něco, co by znělo jakž takž uvěřitelně), natočené je to tak, že to místy vypadá jak home video, a nadto film překypuje nechtěným humorem. Je tam jedna pěkně natočená bitka, za tu dávám jednu hvězdičku. A jelikož jsem velkým fanouškem žánru nechtěné komedie, tak přidávám ještě jednu.
  6. Anatomie pádu
    Anatomie pádu (2023)
    6
    U tohohle filmu můžu jenom doufat, že se scénáře jednoho dne chopí David Fincher a udělá remake, co Anatomii pádu pozvedne z nadprůměrného na brilantní snímek. Spousta věcí tady skvěle funguje - hlavně scénář, většina herců a střih - k dokonalosti tomu ale chybí o dost pevnější režie. Když si odmyslím pár kamerových random shitů, tak je to prostě velmi standardně natočené: tak, že by to podle téhož scénáře natočil průměrný absolvent FAMU přinejmenším stejně dobře, dost možná i lépe. Díky skvělému scénáři a vynikajícím hlavním hercům to tolik nevadí, ti ten film táhnou dostatečně, ale je to trochu škoda.
  7. Donnie Darko
    Donnie Darko (2001)
    6
    Kdyby mi bylo čtrnáct nebo patnáct, tak bych to nejspíš považoval za geniální dílo, kde nic není náhodou a všechno je vzájemně důmyslně propojené. Bohužel jsem už dvakrát starší, takže v tom nedokážu vidět víc než sérii random šitů, co je volně provázaná horkou jehlou ve formě závěrečného plot twistu. Není to špatné, atmosféru to má, herci hrají dobře, jen je ten film o dost míň důvtipný, než by zřejmě chtěl být.
  8. Bod obnovy
    Bod obnovy (2023)
    8
    Svá očekávání jsem přizpůsobil recenzím, které slibovaly kromě výpravné podívané také poněkud toporné dialogy a zajímavý námět, který však zůstane nevytěžen a přejde v docela obyčejnou detektivní zápletku. Recenze nelhaly, tohle všechno tam je a mluvit o "českém Blade Runnerovi" by bylo určitě přehnaně pompézní, přesto jsem byl příjemně překvapen. Je tady toho hrozně moc, co skvěle funguje: kromě naprosto přesvědčivého vizuálu a solidní výpravy jsem byl nadšen hudbou a zvukovým designem, Andrea Mohylová to skvěle táhne a děj mě chytil a nepustil. Chybí tomu jen trocha lidskosti... dát hercům příležitost, aby se občas chovali jako lidské bytosti, protože i replikantům v Blade Runnerovi se to většinou dařilo lépe než postavám v Bodu obnovy, kde žádní umělí lidé (snad) nejsou. I přesto je to skvělá podíváná. Čtyři hvězdičky ode mě nejsou "charitativní", protože jde o vzácné české sci-fi, ale protože je to prostě hodně dobrý film, kterému jen něco málo chybí, aby byl opravdu bezvadný.
  9. Oppenheimer
    Oppenheimer (2023)
    6
    Jako televizní dokudrama o životě Oppenheimera by to bylo poučné a místy i zajímavé. Ježto však nejde o televizní dokudrama, nýbrž nový film Christophera Nolana určený na plátna větší než velká, nelze se ubránit mírnému zklamání. Spíš než výpravný film o morálním dilematu tvůrce skutečného "vynálezu zkázy" je to jen standardně natočené kostýmní drama s přehnanou stopáží a překombinovaným dějem, které neví, jaký příběh chce vlastně vyprávět. Na začátku vzniku filmu byla očividně Nolanova fascinace historickou osobností Oppenheimera - snad právě to je i důvodem, proč je z toho ve výsledku nesoudržný snímek, který funguje spíš jako ilustrace do učebnice moderních dějin než jako narativní film. Film je o hodinu delší, než by potřeboval být - Göranssonova hudba se vás usilovně snaží přesvědčit, že je to napínavé a pořád se něco děje, ale nestačí to. Jsem rád, že jsem na to nešel do Imaxu, protože Oppenheimer si tento formát zaslouží určitě nejméně ze všech Nolanových filmů.
  10. Neon Demon
    Neon Demon (2016)
    4
    Takhle nějak si představuju, že si osamělí muži středního věku představujou, že se mezi sebou baví holky, když jsou samy. Všichni ve filmu jsou jak u vytržení z jedný šestnáctiletý blondýnky, která ničim nevyniká, ale z reakcí ostatních si mam asi odvodit, že je ta holka něčim výjimečná. Absolutně netušim, proč jsem sledoval zrovna ji a proč bych jí měl fandit; snad jakákoliv jiná postava ve filmu by jako protagonista byla zajímavější, dokonce i pedofilní hlídač v podání Keanu Reevese. Režisér sází na shock value, scény jsou samy o sobě působivý, ale nikam nevedou. Kamera je velmi kompetentní a herci jsou očividně schopný, ale proč jsem na to měl dvě hodiny koukat? Vyumělkovaný nic.
  11. Karaoke Blues
    Karaoke Blues (2023)
    8
    Jen dvě věci jsou v životě lidském jisté: smrt a to, že příští film Akiho Kaurismäkiho bude vypadat pořád jak z osmdesátek. A je to moc příjemné retro. Příběhově je to vlastně docela obyčejná loserovská romantická komedie/sociální drama, ale Kaurismäkiho rozpačitý humor jí dává důvod existovat. Jedna z těch čtyř hvězdiček je určitě za skvělé synthopopové duo Maustetytöt, o kterém bych se nebýt tohohle filmu nikdy nedozvěděl.
  12. Red rooms
    Red rooms (2023)
    10
    To bylo šílený psycho - ale v nejlepším slova smyslu. Z prvních deseti minut by člověk mohl čekat celkem standardní (i když kvalitní) soudní drama, které se ale rychle promění v psychothriller plný bizarních momentů, které však vůči ději a postavám dávají perfektní smysl. Musím vyzdvihnout hlavně Juliette Gariépy v hlavní roli, která ten film neuvěřitelně táhne. (Eva Green, co mluví francouzsky.) Jsem rád, že jsem mohl Vary zakončit zrovna tímhle snímkem, protože by ho už stejně nic nepřebilo.
  13. Citlivý člověk
    Citlivý člověk (2023)
    2
    Asi jsem velmi necitlivý člověk, ale vždyť tohle je jenom příliš dlouhá série random shitů. Další v řadě českých chcípáckých filmů, tentokrát ovšem bez děje, co by dával smysl, a zahalený do velmi artového hávu. Vzhledem ke stylizaci jsem předpokládal, že se film odehrává v nějaké retro dystopicko-postapokalyptické budoucnosti, ale nijak se s tím nepracuje a zřejmě to ani nebylo záměrem - žánr se tam filmařům vloudil nějak omylem. Jedna hvězdička za zajímavou (i když dost exhibicionistickou) kameru a scénografii. Jo a proč tam všichni furt chodí v ženských šatech?
  14. A pak přišla láska...
    A pak přišla láska... (2022)
    2
    A pak přišla láska… je film, který je postavený na pečlivě komponovaných a velmi dlouhých záběrech, které však vlastně vůbec nejsou potřeba: film můžete sledovat se zavřenýma očima jako rozhlasovou hru a o nic přitom nepřijdete; o žádné vyprávění obrazem se tu nikdo nesnaží. Emoce se vyjadřují tak, že daná postava doslova a do písmene deklaruje, jaké emoce zrovna cítí, a několikrát to zopakuje, aby to bylo jasné i tomu nejpomalejšímu divákovi – a nic jiného než momentální emoce hlavních postav se tu neřeší, děj je tak minimální, jak jen může být. Sebelítostivá bába jede za kartářkou do lesů, protože je nespokojená se svým vztahovým životem; kartářka řádně podojí její peněženku, vysype na ni hromadu ezofloskulí, bába se párkrát zhluboka nadechne a rozhodne se, že si tu svoji samotu bude užívat. Konec. Oproti Zrcadlům ve tmě je tu aspoň pokrok, že to působí, jako by ten film vytvořil tým lidí z masa a kostí, ne umělá inteligence s promptem na nudnou a banální festivalovou artovku, ale nudné a banální je to úplně stejně. Musím pochválit Terezu Hofovou - věštkyně byla v jejím podání zahraná tak přesně, že ve mně vyvolávala fyzické záchvaty nenávisti. Klobouk dolů.
  15. Kvíz
    Kvíz (2020)
    8
    Scenárista James Graham je zjevně na úplně jiné úrovni než televizácký režisér Stephen Frears. Vyprávěné je to velmi chytře, a přestože se mi v jiných seriálech tyhle hry s divákovými sympatiemi, antipatiemi, důvěrou a nedůvěrou daří docela dobře prokouknout, tady si mě scenárista namazal na chleba já jsem si nebyl jistý vůbec ničím. Tím spíš je škoda, že to strhává režie, která je mizerná ve všech ohledech: kamera je nedůstojně televizácká, sestříhané je to místy dost humpolácky a herci nevědí, jestli hrají grotesku, nebo vážné drama (což je škoda, protože jsou to většinou herci velmi schopní). Moc se mi nestává, že bych si po zhlédnutí řekl "tohle bych zvládl natočit líp", ale tady jsem měl tenhle dojem opakovaně. Přesto jsem rád, že jsem si tohle dobrodružství z nultých let mohl s hlavními hrdiny prožít a doporučuji to i ostatním.
  16. BANGER.
    BANGER. (2022)
    10
    Banger je zjevení. Mnohem víc připomíná Dobrý časy nebo Drahokam od bratří Safdieů než cokoliv, co někdo natočil u nás. Jedna noční jízda, která se každou minutou víc a víc posírá, a to předevšim zásluhou hlavního hrdiny... je to super.
  17. Irské sbohem
    Irské sbohem (2022)
    10
    Letošní výběr krátkometrážních Oskarů je mimořádně nabitej a Irské sbohem vyhrálo naprosto zaslouženě. Takhle vtipnej film o vyrovnávání se se smrtí jsem ještě neviděl. Má to všechno - srdíčko, humor, pěknou kameru, dobrý herce i jeden výbornej zvrat. Většina krátkejch filmů zvládá stěží jednu nebo dvě z těch věcí.
  19. Babylon
    Babylon (2022)
    8
    Žádný historický film nemůže nikdy rekonstruovat skutečnost, jaká byla, může jen vytvořit novou. Bude ona nová skutečnost něčím podobná té minulé? A je to vůbec něco, oč by měli filmoví tvůrci usilovat? Damien Chazelle se rozhodně nepokouší předat věrohodné svědectví o éře němého filmu: naopak estetiku 20. let používá jako základ pro extrémně energickou, velmi stylizovanou a veskrze současnou audiovizuální jízdu. Ve své prostotě je to geniální nápad: ti, kteří stáli za filmy němé éry, ve skutečnosti nebyli žádní prudérní páprdové, nýbrž spontánní a neúnavní dekadentní pařmeni - jen to z těch němých filmů už není poznat - kteří pak museli uvolnit cestu prudérním páprdům 30. let. Je úplně jedno, jak to bylo ve skutečnosti: tenhle film vznikl pro nás, ne pro filmaře 20. let. Je to nádherně, veskrze filmově odvyprávěný příběh o vyhnání z ráje a o pekle, které přijde potom, co se vám splní ty nejbláznivější sny. A hrozně rád bych mu dal pět hvězdiček - stačila by trochu méně přepálená stopáž (pomohl by i trochu méně přepálený a "in your face" epilog). A myslím, že tenhle snímek by se obešel bez mnoha "hnědých" vtipů, aby byl stále zábavný.
  20. Hra
    Hra (1997)
    6
    Mistrovsky zrežírovaný thriller, kde se napětí dá celou dobu krájet, ale přitom je ho pořád víc a víc. Bohužel film shodí mimořádně banální konec. Samozřejmě tu nebudu prozrazovat, co se stane, ale doporučuji se připravit na zklamání a užít si tu jízdu, dokud trvá.
  21. Avatar: The Way of Water
    Avatar: The Way of Water (2022)
    6
    Pokud jde o vizuál, tak se Jamesi Cameronovi podařilo vytěžit Pandoru úplně na maximum. Pokud jde o příběh, je to promarněná šance. Jestli se původnímu Avatarovi vyčítalo, že je jeho příběh derivativní, tak dvojka je derivátem derivátu, kde se zrecyklovalo úplně všechno co šlo: zápletka, konflikt, dokonce i hlavní padouch - jenom přibylo pár dětí. Místo obdivování lesních tvorů obdivujeme rybičky, místo vymyšleného minerálu lidé baží po slizu z velrybích mozků, místo létání na mimozemských pterodaktylech nad lesem létáme na mimozemských pterodaktylech nad vodou... první Avatar je dost dobrý film (pokud nemáte vysoké požadavky na originalitu), takže když ho zkopírujete 1:1 a jenom trochu pozměníte prostředí, pořád to celkem funguje - jen musíte občas vypnout mozek, abyste přehlédli četné logické nedostatky (jako třeba ústřední konflikt, na kterém stojí celý film a který nedává moc smysl). Je to škoda, protože ve filmu se naťuknou dvě docela zajímavá témata: jednak že planeta Země umírá a lidé potřebují Pandoru v zájmu přežití svého druhu, a jednak že na Pandoře existuje sérum mládí. Když postavíme hodnotu nerušeného života modrých domorodců proti hodnotě lidských životů, které Pandora může zachránit, vyvolává to docela zajímavý konflikt, kde by obě strany měly dobrý existenční i morální důvod hájit svůj zájem. Cameron dal místo toho přednost velkolepé bitce mezi dvěma starými známými na cizí planetě, kde máme jasného hrdinu i padoucha a krásnou divočinu okolo. Což stačí na pěknou podívanou ve 3D kině (rozhodně doporučuju Imax), ale ne na film, ke kterému bych se chtěl vracet. Mimochodem, jak to, že se všechny kmeny na Pandoře naučily mluvit plynně anglicky a teď se spolu baví jak californští surfaři, když jediní rodilí mluvčí, co zůstali na planetě, jsou Jake Sully (který je ovšem plně asimilovaný) a dva vědci, co žijí někde v ústraní? (A na podobné věci tu člověk naráží pořád.)
  22. Osmdesát dopisů
    Osmdesát dopisů (2011)
    2
    Hlavní hrdina vypadá jako světec z renesančního oltáře, bohužel přesně takový má i emoční rozsah. Není to zřejmě chyba herce - problém bude spíš v tom, že jediné, co ho Václav Kadrnka nechává celý film dělat, je běhat a koukat se na věci. Těší se kluk na nový život v cizině? Nebo má ze stěhování obavy a nechce přijít o své zlínské kamarády? Jaký je jeho vztah k otci, za nímž má přiletět - pamatuje si ho vůbec? Zdá se, že je pryč celé věky... Kadrnka nám nedovoluje ani náznakem vniknout do vnitřního života hlavní postavy (svého alter ega) a tím je celá anabáze na normalizačních ouřadech naprosto bezvýznamná, ať dopadne jakkoli. Jednu hvězdičku dávám za výpravu - což je paradoxní vzhledem k tomu, že režisér natočil film z vlastních prostředků a tedy s naprosto minimální výpravou - ale funguje to, atmosféra je tíživá a všudypřítomná normalizační hněď nás nenechá na pochybách, že jsme na konci osmdesátých let (pořád nedokážu pochopit, jak lidi dokázali žít v prostředí, kde všechno mělo barvu různých odstínů hovna). Ani bych k dosažení věrohodnosti nepotřeboval hromadu předlouhých detailů na dobové rekvizity... spíš bych ocenil, kdyby si režisér našel čas na lidské bytosti a nějaký příběh.
  23. Zkouška umění
    Zkouška umění (2022)
    10
    Absurdita situace, která pramení už z jejího principu (měření výtvarného nadání) je znásobená absurditou postav, které v tom vystupují (jak na straně uchazečů, tak na straně pedagogů) a kteří často ochotně zacházejí za hranici parodie a karikatury sebe sama, aniž by si to sami uvědomovali. A takhle astronomicky znásobená absurdita je geniálně posazená do kontrastu s všednodenní nudou vrátných a uklízečů na chodbách... asi hodinu a čtvrt jsem tomu filmu absolutně neměl co vytknout, jenom posledních 20 - 30 minut to bohužel začalo trošku vyhnívat a opakovat se. Což je škoda, protože s trochu radikálnějším střihačem by to byl absolutně bezvadnej film. I tak je to ale strašná sranda, a byla by, i kdyby to nebyla realita - jenže ona je to k tomu všemu navíc přesná sonda do dění na naší nejprestižnější výtvarné škole. Plejáda bizárů, mezi kterejma se občas objeví i pár dobrejcg postřehů o umění a jeho smyslu. 4,5*
  24. Adam Ondra: Posunout hranice
    Adam Ondra: Posunout hranice (2022)
    2
    Problém s Adamem Ondrou je ten, že v životě opravdu nedělá nic moc jiného, než že leze. A když neleze, tak trénuje, aby potom lezl lépe. Což prostě nestačí na celovečerní stopáž, zvlášť když film nesměřuje k žádnému cíli. OK, směřuje k olympiádě, která dopadla celkem neslavně (spoiler, ale asi jste to tehdy ve zprávách taky zaznamenali) a sám Ondra ve filmu přiznává, že tam jede vlastně spíš z povinnosti, než že by ho to tam nějak osobně táhlo. Proč na to mám teda koukat, když to nezajímá ani samotného protagonistu filmu? Radši bych viděl třeba film z nějaké Ondrovy expedice, tam by byl cíl jasný a mohlo by to mít i potenciál dobrodružného filmu. To, co jsme dostali, je jen úhledně, ale zoufale nudně natočené celovečerní promo video jednoho mimořádného sportovce.
  25. Ex Machina
    Ex Machina (2014)
    10
    Nestává se to často, že bych narazil na film, ve kterým nedokážu najít jedinou věc, kterou bych mu mohl vytknout: Ex Machina je bezchybně napsaný, podmanivě natočený, naprosto přesně obsazený a zahraný sci-fi o věcech, co by nám měly dělat reálný starosti. Ne fakt, tenhle film prostě nemá jedinou chybu. Blade Runner naší generace. A ještě k tomu je místama i dost vtipnej...
  26. Pět let
    Pět let (2022)
    10
    Vůbec nechápu to srovnávání s TBH. To je jak srovnávat belgickej svrchně kvašenej pšeničnej witbier se zteplalým braníčkem z petky. Chápu, že to druhý má svoje konzumenty (jinak by to nevzniklo) a jestli jim to chutná, nemám s tim problém, ale belgickej witbier je zkrátka o několik levelů jinde a je na úplně světový úrovni - scénářem, kamerou, střihem, hereckejma výkonama - všim. Zpočátku jsem teda byl na rozpacích z trochu odtažitýho herectví, ale rychle jsem pochopil, že Damián Vondrášek i hlavní herci ví co dělaj a že tu nic (a nikdo) neni omylem. Herci jsou fantasticky vybraný, jenom si nemůžu odpustit poznámku, že Dana Marková tu má vzhled i vystupování, co bych čekal spíš od zastupitelky Prahy 2 za ODS než od ředitelky "woke" levicovýho nakladatelství, ale i tady chápu, že ji Damián musel posunout opačným směrem než všechny Tereziny kamarádky. A hlavně je to moje jediná, docela banální výhrada. Jinak všechno funguje úplně skvěle. Díky za důkaz, že u nás můžou i za vlády Jana Žižky vznikat dobrý věci!
  27. Arvéd
    Arvéd (2022)
    2
    Cenim několik zajímavejch režijních nápadů, Michala Kerna v hlavní roli a hlavně to, že se někdo pokusil o dobovku, která má větší ambice než oživit slavnou mrtvolu a pořádně ji vyhajpit. Já jsem se u tohohle filmu ale stejně strašně nudil. Je to zbytečně a samoúčelně zmateně vyprávěný, ve filmu skoro neexistuje jinej druh scén než "postava sedí a mluví" nebo "postava stojí a mluví". Dvě hodiny nepřetržitýho předávání informací dialogem ustojí málokdo. Vlastně nevim, co jsem si z toho měl odnést, pokud jsem historickou osobností Arvéda nebyl předem fascinovanej tak, jako nejspíš byli scenáristi a režisér. Vizuálně ten film neurazí ani nenadchne (hodně vyumělkovanejch statickejch detailů nabarvenejch nahnědo v opakujících se lokacích). Michal Kern je skvělej, naopak Saša Rašilov je živoucí důkaz, že hereckej talent se nedědí. 1,5*
  28. Harry Potter a Princ dvojí krve
    Harry Potter a Princ dvojí krve (2009)
    2
    Na tenhle film jsem se asi měl podívat v roce 2009, když mi bylo 15 a byl jsem cílovka... i když milostný lapálie hlavní trojice by mně tehdy přišly asi stejně únavný jako dneska. Vlastně nerozumim tomu, proč se z tohohle dělá "temný Harry Potter", když půlka děje je teenage romantická komedie... Film vlastně nemá reálnou zápletku, jenom její náznaky, ve skutečnosti je to jenom série random shitů bez zřejmý souvislosti. Což možná mohlo fungovat v knize (kterou jsem četl když vyšla, takže už si ji samozřejmě nepamatuju), ale ve filmu to jsou prostě jenom random shity. Obchod s čarodějnejma kejkelma? Červíček a Remus Lupin? Turnaj ve famfrpálu? Exklusivní klub profesora Křiklana? Dojemná smrt Hagridova pavouka? Všechno tohle je ve filmu úplně zbytečně, klidně by se to mohlo vystřihnout a příběh by to ani trochu neovlivnilo. Stejně jako celej ten milostnej pěti- až šestiúhelník. (Na druhou stranu, kdyby se vystřihl i ten, tak by z filmu zůstala tak půlhodina - což by vlastně nebylo vůbec na škodu.) Zlatým hřebem random shitů je náhlá výprava za viteálama, kvůli který musí Brumbál z nějakýho důvodu vysosat káď z vodou. Nevim proč, asi protože mu bylo líto to všecko vylejt. Což byla vlastně situace, se kterou jsem se dokázal dobře ztotožnit, protože podobně jsem vnímal láhev zvětralýho kozla desítky, co jsem při sledování tý scény upíjel. Stejně jako Brumbál jsem nakonec svůj úkol splnil a dokázal jsem to dokonce i dokoukat. Nevim jestli se mi to povede i u posledních dvou filmů, když je točil stejnej člověk. Mimochodem, proč je ten film celej žlutej?
  29. Lovec jelenů
    Lovec jelenů (1978)
    4
    Jeden z těch filmů, kde jsem odcházel z kina a přemítal, co na tom všichni vidí? Nudně natočenej film, kde si na začátku musíte odsedět úplně zbytečnej hodinovej uspávací prolog, aby nás pak Cimino na dalších čtyřicet minut vrhnul do Vietnamu, kde se ovšem nebojuje, ale hraje ruská ruleta, která tam zřejmě má profesionální hráče, co jsou pořád naživu a ruská ruleta jim asi přijde jako dobrej bussines plán, takže se do něho pustí i jedna z hlavních postav (wtf)? Míň než dvě hvězdičky dát nemůžu, i když je to celkem slátanina, prostě jenom proto, že na de Nira, Walkena, Streepovou a Cazaleho je radost koukat, jak hrajou. Bohužel těch pár fantastickejch herců je to jediný, co sledování tohohle filmu povyšuje nad koukání do zdi.
  30. Trojúhelník smutku
    Trojúhelník smutku (2022)
    10
    „Drahoušku, není to jeden z těch našich...?“ Trojúhelník smutku je, jak název napovídá, ve skutečnosti strašně smutný film, který je ale zároveň fantastickou komedií - takovou, která se nebojí tnout do živého, což je ten druh humoru, co potřebujeme nejvíc. Z Rubena Östlunda se s každým dalším filmem stává čím dál větší hovado a je krásné to sledovat - s Trojúhelníkem smutku dosáhl nového vrcholu. Žádná postava ve filmu není kladná - jako by se ve svém hovadství předháněli - ale stejně fandíte úplně všem do jednoho. Mimochodem, stejnou debatu o penězích jako ve scéně v restauraci na začátku filmu jsem měl se svojí holkou den předtím, než jsme spolu šli na Trojúhelník - v kině jsem pak některé věty slyšel skoro doslova tak, jak jsme si je předtím řekli navzájem. Zkrátka - komedie, která se mi od prvních minut vysmívá a nutí mě, abych se smál sám sobě, ode mě nemůže dostat menší než plné hodnocení.
  31. Kauza Theranos
    Kauza Theranos (2022)
    10
    "First they say you're crazy, then they fight you and then all of a sudden, you change the world," řekla Elizabeth Holmes pár měsíců předtím, než byla obviněna z kolosálního podvodu. To není spoiler, v seriálu se dozvíte hned v první scéně, jak to celé skončí. Showrunnerka Elizabeth Meriwether se nesnaží diváka překvapit - to u takhle notoricky známé kauzy ani moc nejde - od začátku dobře víte, kam to celé povede, a celý seriál je skvělou studií jedné narcistní osobnosti, která tak moc chtěla změnit svět skrze novou technologii testování krve, že ji nemohly zastavit banální problémy, jako to, že ta technologie vůbec nikdy neexistovala. Sledování seriálu The Dropout je osm hodin radostného očekávání, kdy už to konečně praskne, a údivu, co všechno Holmesové a jejímu týmu prošlo, než to začalo být někomu divné.
  32. Ubal a zmiz
    Ubal a zmiz (2021)
    6
    Film, kterému bych hrozně rád dal alespoň čtyři hvězdy. Jasně, je to "jenom" imitace Guye Ritchieho zasazená do českých reálií, ale je to zatraceně dobře zvládnutá imitace - alespoň po formální stránce, a vidět Žižkov očima Guye Ritchieho je prostě hrozně fajn. Za geniální scénu průjezdu vietnamským podsvětím se mi chce dát pět hvězd, ale nemůžu. Kamenem úrazu Hobzíkova debutu je to, že nemá žádné postavy. Jen figurky na šachovnici, s nimiž Hobzík provádí překvapivé tahy a zábavné rošády, ale nedovolí jim se jakkoli vyvinout a změnit. Na film se hrozně dobře kouká, je vtipné sledovat hovadské chování všech postav, zvraty jsou překvapivé - přesto si ale po skončení filmu kladu otázku: proč jsem na to celé koukal? Dokáže se Mireček postavit na vlastní nohy? Poučí se Vilém ze svého neúspěšného šmelení a přestane riskovat život pro peníze? Uvědomí si policajt Hofmann, že je nevyzpytatelný kretén, a pokusí se napravit svoji reputaci? To jsou otázky, které měly být v centru veškerého dění, ale ani jedna z nich se vlastně doopravdy neřeší. Ubal a zmiz! tak zůstává jen zábavnou formální hříčkou. Což je škoda, protože to mohl být opravdu dobrý (a v českém prostředí nevídaný) film.
  33. Jáchyme, hoď ho do stroje!
    Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974)
    2
    V tomhle filmu je hrozně moc momentů, kdy jsem si říkal "tady jsem se asi měl zasmát". Moment, kdy bych se doopravdy zasmál (nebo aspoň pousmál), se nedostavil ani jednou. Beru to jako důkaz, že komedie se jako žánr vyvíjí, a že tohle nejspíš nebude nesmrtelná klasika, nýbrž klasika ve velmi pokročilém věku, která sice má stále své příznivce, ale novému divákovi už nemá co nabídnout.
  34. JANG
    JANG (2022)
    10
    Nebýt scény rozhovoru s rodiči před koncem, byl by to skvělý film. Sen o nespoutané svobodě, mládí, spontaneitě a radosti ze života. Konfrontace s rodiči tomu ale teprve nasazuje korunu a dělá z toho opravdu bezchybný portrét nenapravitelného snílka, pro kterého je svoboda větší hodnotou než jeho vlastní budoucnost. 5/5. Nádherná kamera, kterou doplňuje perfektní střih, zvuk a hudba. Není co vytknout.
  35. TBH
    TBH (2022)
    2
    "Já jen že jsem viděla ty memíčka, a... musíš to mít teď těžký. Kdyby sis chtěla třeba promluvit, tak jsem tady. Vím jak ti je." "Zničils mojí rodinu, můj vztah i moji reputaci! Opovaž se mi ještě zasahovat do života!" Takhle se podle Lucie Kajánkové spolu baví současná mládež. Pravda, natočit uvěřitelný teenage drama, který nešustí papírem a troufne si i něco sdělit, je těžký. Opravdu hodně těžký. TBH svojí toporností jenom dokazuje, jak náročnej úkol to je. Ten cringefest jsem vydržel asi do půlky druhýho dílu. U jinejch televizních projektů si člověk může říct "je to sice kokotina, ale aspoň je v tom solidní řemeslo", ale tohle je natočený tak příšerně, že kdyby dali těm středoškolákům víkendovej kurz filmovýho vyprávění a pak jim přenechali režii celýho seriálu, dopadlo by to nejspíš mnohem líp. Jediný, co si zaslouží pochvalu, je Martina Jindrová v hlavní roli (proto aspoň jedna hvězdička), ale pro všechno ostatní se na to opravdu těžko kouká.
  36. Barbar Conan
    Barbar Conan (1982)
    10
    Dokonalá fantasy komedie. To, že film nebyl zamýšlen jako komedie, je na tom nejlepší. Dvě hodiny plné soubojů obrovskými meči, nechtěného humoru a Arnoldových prsních svalů. Co víc si přát.
  37. Nejhorší člověk na světě
    Nejhorší člověk na světě (2021)
    4
    Podle americké filmové akademie je to oficiálně nejlíp napsaný film roku 2021. Absolutně nechápu: já jsem neviděl nic než docela plytké melodrama, které se chvílemi dotkne zajímavých a silných témat (hranice dospělosti, nevěry, svobody projevu, generačního porozumění; vědomí blízkosti smrti...), které by mohly dát základ silnému dramatu, ale v Nejhorším člověku se vždycky jenom naťuknou a rychle se od nich uteče, aby se nemusely řešit do hloubky - takže nakonec zůstane jenom to povrchní melodrama. Jsou tam dvě scény, co pro mě ospravedlňují, že tenhle film existuje: scéna s houbičkama a scéna zastavení času; jenom díky nim nelituju, že jsem na to šel do kina. Jinak je to realisticky natočený a docela obyčejný chcípácký film o člověku, co ničeho nedosáhne, protože sám neví, čeho chce dosáhnout, a je z toho nešťastný. Což má asi být generační výpověď (mojí generace, i když se v tom celém nějak nemůžu najít) a to je celý smysl díla... Je to film, co je kompetentně natočený a dobře zahraný, ale celkem banální a za měsíc si už nevzpomenu, o čem vlastně byl. 2,5*.
  38. Seveřan
    Seveřan (2022)
    10
    Na tenhle film jsem byl tak natěšený, že jsem radši dopředu počítal s tím, že mě zklame (přehnaně vysoká očekávání se pak málokdy potkají s realitou). Což je dobře, bezchybný film to není - především postava královny (Nicole Kidman) by si zasloužila pár minut pozornosti na začátku filmu, aby byla srozumitelnější (víc psát nebudu, to už by byly spoilery), a zvrat s "příbuznými na Orknejích" byl asi tak na úrovni mimozemské lodi v Životě Briana (možná relikt nějakých vystříhaných scén). Jako by na začátku chyběla jedna scéna, která by nás pořádně uvedla do prostředí a vztahů mezi postavami. Robert Eggers by se mnou nesouhlasil - to vím docela jistě, protože jsem s ním o tom mluvil. Jsou to ale stejně jen drobné výtky, které mi plně vynahrazuje osudová atmosféra filmu. Rituální scény a náboženské vize jsou šíleně přehnané, ale od Eggerse nešlo čekat nic jiného, takže za mě naprosto v pořádku. Děj je jednoduchý a přímočarý, hloubku mu dodává způsob vyprávění - Seveřan překypuje náboženskými vizemi a Eggers nechává na divákovi, jestli je chce brát jako skutečné (a tedy přijmout, že je v žánru fantasy), nebo zda se odehrávají jenom v hlavách hlavních postav. Je to ohromná jízda, kterou je potřeba vidět na plátně. Brilantně natočená, skvěle zahraná, a ještě k tomu historicky přesná do nejmenších detailů. 4,5*.
  39. Vydrž
    Vydrž (2020)
    10
    Nádherná americká kafkovinka z blízké budoucnosti, ve které jsou samoobslužné už i věznice. Jediný ze všech letošních nominantů na krátkého hraného Oscara, co by si tu sošku opravdu zasloužil.
  40. Mladý papež
    Mladý papež (2016)
    8
    Sorrentinovi se podařil nemožný úkol: udělat katolickou církev cool. Seriál Mladý papež je tak vlastně skutečným vyvrcholením a zakončením protireformace: dokázal to, oč se snažili všichni papežové posledních pět století. A zároveň je to první Sorrentinovo dílo, kterým si mě opravdu získal: oproti jeho filmům to už není jen vyumělkované pozérství, ale i zajímavá a provokativní úvaha o moci, o hledání víry a vůbec o tom, jaké má náboženství místo v současném světě. Člověk musí být trochu psychopat, aby přijal práci, v jejímž popisu je být dokonalým nositelem všech ctností. Lenny Belard jím určitě není, je to prostě jen nedokonalý člověk, co si prochází existenciální krizí a katolickou církev přitom bere s sebou.