Breaking Bad je pro mě nejlepší seriál všech dob, tak se mi jeho prequel těžce hodnotí s odstupem a objektivitou. Upřímně - první polovina seriálu je místy trochu nuda, tempo je pomalejší než ty nejpomalejší části Breaking Bad. Dokonce mě to přimělo sledování po skončení třetí série přerušit a k dokoukání jsem se dostal až po několika letech, kdy byl seriál dokončen - a vůbec toho nelituju, druhá půlka BCS má tempo neúprosné, je stejně skvěle napsaná jako to nejlepší z BB, ale k tomu je ještě fantasticky natočená - vizuální vyprávění je tu na úplně jiné (vyšší) úrovni. Kdo by to byl řek, že z comic relief characteru Saula Goodmana se nakonec vyklube nejhlubší a nejzajímavější postava celého universa... mimořádně skvělé jsou pak poslední epizody, propojení obou seriálů je dokonale promyšlené. Je to trochu fan service, ale v nejlepším slova smyslu.
Nejsem moc fanoušek filmů, které na čsfd spadají do žánru "podobenství"; často jsou to těžko srozumitelné deklamace k publiku, které postrádají samonosný příběh a uvěřitelné postavy. Tady je tomu naopak: i když je metaforický přesah jasný a všudypřítomný, film funguje sám o sobě jako strhující thriller. Radost podívat! Lehce mě zklamal jen konec - aniž bych cokoliv prozrazoval, připadal mi právě trochu jako deklamace směrem k divákovi spíš než jako důsledek přirozeného vývoje hlavní postavy - není to ale nic, co by mi zkazilo zbytek filmu. Nenechte se zmást těmi, kdo tenhle film považují za pomalý: snímek diváka nenechá vydechnout, celou dobu jsem v kině seděl napjatě přikovaný v křesle. A ještě ke všemu je vizuálně nádherný. Z vyprahlé atmosférou jsem fyzicky pociťoval sucho v ústech - nic podobného jsem u žádného jiného filmu nezažil.
Tomuhle eurowesternu můžu vytknout vlastně jen jednu jedinou věc, a tou je Mads Mikkelsen. Ne snad, že by roli ambiciózního kapitána Ludviga Kahlena hrál špatně - jen jsem mu prostě ty ambice nedokázal věřit, když na první pohled vypadá jako zasloužilý pantáta, kdo si spíš urgentně hledá chalupu na důchod. Bastard zkrátka potřeboval v hlavní roli o generaci mladšího Madse z roku 2006, aby opravdu fungoval. Pořád je to ale skvělý film, když nás tomhle člověk přimhouří oko. V nějakém alternativním vesmíru hraje Ludwiga Kahlena Nikolaj Coster-Waldau a v něm je Bastard opravdu bezvadný. Mimochodem, když se italským westernům z 60. let přezdívá špagetové, tak tohle je... slanečkový western?
Film, co má svoji poetiku, ale nic kromě té poetiky nabídnout nemůže. Několikrát jsem během sledování filmu měl pocit, že se mám čeho chytit, ale vždycky to vyhnilo do nikam: k čemu tam byla třeba celá ta podzápletka s mladým a nezvedným kolegou a jeho holčinou? Nebo s nesmělou spolusvačící paní v parku? Nebo ta stínohra na konci? Proč se Hirajamovi příbuzní objeví až úplně na konci filmu, takže se jejich vztah omezí na pouhé konstatování a nemá šanci se někam vyvinout, aby z toho mohl být vůbec nějaký příběh? Dokonalé dny jsou sice moc hezky natočené a kompetentně zahrané, ale mimořádně špatně napsané. A na slabém scénáři se těžko staví dobrý film. A tak nějak nechápu, co na tom všichni vidí... popularitu filmu přisuzuji západní fascinaci japonskou kulturou, jinak to totiž nedává smysl. Kdyby Wenders natočil stejný film v Berlíně místo Tokia, říkali bychom si, že režisérovi prostě už došla inspirace.
Upřímně: kdyby nebylo v úvodních titulcích napsané jméno Pedra Almodóvara a kdyby protagonisté neměli tváře největších filmových hvězd současného Hollywoodu, myslel bych si, že jde o amatérský film nějakého začínajícího tvůrce, který měl přehnané ambice, značně přecenil své schopnosti a snažil se vecpat zápletku celovečerního filmu do půlhodiny. Je to extrémně upovídané, dialogy zní zoufale strojeně (bohužel ani Pedro Pascal a Ethan Hawke z nich nedokázali udělat něco, co by znělo jakž takž uvěřitelně), natočené je to tak, že to místy vypadá jak home video, a nadto film překypuje nechtěným humorem. Je tam jedna pěkně natočená bitka, za tu dávám jednu hvězdičku. A jelikož jsem velkým fanouškem žánru nechtěné komedie, tak přidávám ještě jednu.