martin-mickey-stusak: Komentáře | Kinobox.cz
Profilový obrázek

martin-mickey-stusak

Martin Štusák

Komentáře 5 876

Od nejnovějších
  1. To je John Doe
    To je John Doe (1941)
    10
    Působivý příběh protkaný napětím mezi idealismem a korupcí, vírou v dobro obyčejného člověka a poznáním snadné manipulace s lidmi a procesy ze strany bohatých a mocných v jejich prospěch. Epický, nadčasový příběh, tedy pevně poplatný i dnešní době. Představuje zde v plné síle společenské souvislosti, překračující politiku s vlasteneckou dobrosrdečností, ozřejmující soužití obyčejných lidí, kteří se snaží žít mimo politiku, a přesto se jí chtě nechtě vyhnou. Lidé v těžkých životních podmínkách se snaží dát najevo svůj protest prostřednictvím organizace vystupující proti systému, který je financován korporátními zájmy, zatímco se dlouholetí političtí aspiranti k hnutí přidávají kvůli svému zisku. Nekomplikovaný děj a satirický tón vše zlehčují a dělají ze všeho jen obyčejnou filmovou zábavu, což se nakonec daří, ale ti, kteří něco podobného zažili, vědí své. Třídní lidskost. Chtít něco takového, když desítky let lidé ani netuší, že něco takového vůbec existuje? Takže tu máme názornou ukázku holého faktu, že vydělat se dá na čemkoli. Dokonce i na lidském neštěstí. A když se snaha o takový zisk odhalí, popírání a zastrašování okamžitě vykoná své. Na kapitalismu zkrátka není nic lidského. Film se sice filmovou klasikou nestal a už se ani nikdy nestane, ale svou zaslouženou hodnotu svou tématikou rozhodně má.
  2. Giulio Cesare, il conquistatore delle Gallie
    Giulio Cesare, il conquistatore delle Gallie (1962)
    3
    Scénář byl inspirován nejslavnějším dílem římského politika, vojevůdce a spisovatele Gaia Iulia Caesara s názvem *De Bello Gallico*, česky *Zápisky o válce galské*. Filmoví znalci však dobře vědí, že v popředí stojí spíše čirá fantazie scénáristy než skutečné Caesarovy vzpomínky. Jedná se o film kostýmní, ale viditelně nízkorozpočtový. Takže se tedy především rozehrává konverzační etuda, a když se konečně objeví bitevní scény, včetně té závěrečné, je lacinost toho všeho do očí bijící. Nejedná se tak o příliš působivé zpracování. Chybí silnější politikaření s patřičnými intrikami, dramatizace a s tím spojené napětí. Takzvaný sandálový film je tímto akorát tak do počtu a nic víc.
  3. Černý narcis
    Černý narcis (1947)
    10
    Jedná se o poměrně náročný film, který je otevřený mnoha interpretacím. Zkoumá témata sexuality, útlaku a náboženství, čímž předběhl svou dobu a překvapivě je stále aktuální. Je vysoce ceněn pro svou vizuální krásu, atmosféru a silné herecké výkony. Přestože jsou velmi patrné použité umělé kulisy, které prozrazují, že se nenatáčelo v horách, ale v ateliéru, profesionální kameramanská práce, navíc s technicolorovou kamerou, předčí očekávání. Však byl také film nominován na tři Oscary a dva získal. Za nejlepší kameru a nejlepší výtvarnou režii a scénografii. Pouze nominace pro nejlepší herečku zůstala neproměněna, a to pro Deborah Kerr. Britský filmový institut snímek také zařadil mezi 100 nejlepších britských filmů 20. století. Co k tomu dodat? Snad jen to, že v jádru příběhové záležitosti je chytře skryta britská kolonizace s následným nuceným úpadkem impéria. Mnoho obrazů a scén vytváří symboliku pádu britské nadvlády, k němuž došlo po skončení druhé světové války, viz scéna pádu z útesu ke konci filmu. Ale jak se režiséři Emeric Pressburger a Michael Powell nechali slyšet: „Nejsou to obrazy porážky, ale uctivého, racionálního ústupu od něčeho, co Anglii nikdy nepatřilo a čemu nikdy nerozuměla. Je to pocta plná strachu a vděčnosti.“ Což je zobrazeno v nejdramatičtější kapitole příběhu. Abychom tedy plně uchopili vše podstatné, je třeba se pozorně dívat a přemýšlet. Navzdory jednoduché vizuální stránce je film skutečně složitější, než se zdá.
  4. First to Fight
    First to Fight (1967)
    8
    Scénář tohoto poněkud neobvyklého válečného snímku je volně založen na příběhu seržanta americké námořní pěchoty Johna „Manily“ Basiloneho, který byl zabit na Iwo Jimě. Je neobvyklý tím, že je rozdělen do kapitol podle žánrů, což vedlo k nepochopení, a tím i ke značné kritice ze strany filmových kritiků. Komerčně si však vedl dobře. První kapitola je válečná, druhá je doslova čítanková romance, následuje třetí zabývající se drsným výcvikem rekrutů a vše uzavírá další válečná kapitola, která je tentokrát vlivem zakončení toho všeho krapet honosnější. Dle zdrojů se natáčelo na základně námořní pěchoty Camp Pendleton v Oceanside v Kalifornii a v San Fernando Valley na ranči Bell a v parku Africa U. S. A., turistické atrakci pro divokou přírodu v Boca Raton na Floridě, takže vlastně ani není náhodou, že většina vybavení odpovídá dobovým kouskům z druhé světové války. A je to dobře, neboť to filmu značně přidává na autentičnosti. Snímek je pozoruhodný také množstvím tehdejších významných herců, ale to už dnes po tolika letech pozná jen málokdo. Na své si tak přijde opravdu každý. Pánové mají akcí, dámy romantiku. A když to vezmeme kolem a kolem, máme tu v americkém vidění také vlastně něco jako příběh opravdového člověka.
  5. Laurel a Hardy v cizinecké legii
    Laurel a Hardy v cizinecké legii (1939)
    8
    Klasický film Laurela a Hardyho s jejich typickou směsicí komediálního humoru. Jako obvykle je jejich komediální načasování a chemie nejsilnější stránkou filmu. Protože víme, co od těchto dvou čekat, jsou vtipy a gagy samozřejmě předvídatelné, ale přesto stále zábavné. Vždy věděli, jak dané prostředí vhodně využít. A ve francouzské cizinecké legii, dokonce takřka s totožným příběhem, se ocitají podruhé, viz ´Beau Hunks´ (1931). Takže vlastní předělávka? Hudební číslo „Shine On, Harvest Moon“ je špičkové a chaotická sekvence v letadle je vrcholem všeho. Značná jednoduchost zápletky už k tomu patří. Kde jsou Laurel a Hardy, tam není o zábavu nouze. A je to zábava, která vlivem jejich charakterů neomrzí.
  6. Tvář toho druhého
    Tvář toho druhého (1966)
    10
    Film režiséra Hirošiho Tešigahary a scenáristy Koba Abeho je vysoce ceněným snímkem zabývajícím se tématy identity, vzhledu a psychologického dopadu vlivem fyzického znetvoření. Je považován za jedno z jejich nejvýznamnějších děl. Filmoví kritici jej označují za mistrovské dílo samotné japonské kinematografie. Oceňují jej pro jeho podnětné téma, ohromující vizuální stránku a inovativní způsob vyprávění, které zanechává silný a znepokojivý zážitek, jenž přetrvává ještě dlouho po skončení titulků. Černobílý obraz vytváří podmanivou atmosféru znepokojení a odcizení. Použití netradičních úhlů kamery, detailních záběrů a surrealistických obrazů jen umocňuje psychologickou hloubku postavy, která ve svém vnitřním zmatku a proměně bojuje se svou novou identitou. Příběh je bohatý na symboliku a vyvolává otázky o povaze sebe sama, roli vzhledu ve společnosti a hledání smyslu ve světě, který často upřednostňuje povrchnost. Strhující a sugestivní hudební doprovod jen dokresluje atmosféru filmu. Tempo je rozvážné a kontemplativní, vyžaduje trpělivost a především pozornost k detailům. Film je tedy poměrně náročný, což znamená, že průměrný divák nemusí být schopen se v něm orientovat. V konečném důsledku se však jedná o obohacující film, který v kinematografii zanechal trvalou stopu.
  7. Bouře nad Asií
    Bouře nad Asií (1928)
    4
    Je to zajímavý film, který plně ospravedlňuje boj proti imperialismu a zároveň ukazuje, jak lze využít určitých informací a příležitostí k posílení moci. Značným problémem je však nesourodá roztěkanost scén, což je dle dobových materiálů způsobeno problematickým natáčením. Nedostatek herců způsobilo, že se natáčelo, co kde bylo zrovna k dispozici, takže první polovina filmu působí spíše dojmem dokumentu než hraného filmu. Zlepšuje se to až v druhé polovině, ale zase to kazí nepřehlednost válečných scén. Ty jsou sice natočeny v masovém měřítku, ale zpracovány v tak příšerném střihu, že je téměř nemožné rozeznat, co se vlastně děje a proč. Boj Ruska proti rozpínavému britskému imperialismu je tak sice cílevědomý, ale kvůli střihu poněkud rozpačitý. V rámci klasického němého filmu však snímek určitě stojí za pozornost. Obzvlášť z důvodu, že především některým západním tvůrcům posloužil jako zdroj inspirace.
  8. Laurel a Hardy zdědili ostrov
    Laurel a Hardy zdědili ostrov (1951)
    7
    Poslední film komické dvojice Laurel a Hardym, kteří si dokázali udržet svou filmovou popularitu i po uvedení zvukového filmu. Tímto se tedy jejich filmový svět nadobro uzavřel. V USA už skončili pět let před tímto snímkem, a to filmem The Bullfighters (1945). Jejich snaha posunout se dál a točit filmy s větším dějem, i když stále s jejich fraškovitými výstupy, se nesetkala zrovna s výrazným ohlasem. Možná proto to zkusili ještě jednou v evropské produkci, když už ne v Hollywoodu, ale bohužel. Při dnešním pohledu to však není nic proti ničemu. Humor nejen ten slapstickový, ale i dialogy, a že to má dokonce dějový vývoj, koneckonců proč ne? Zůstala z toho stále svěží klasická komedie, která umí pobavit. Protože se však v době natáčení začínala psát padesátá léta, musel být do děje vložen motiv studené války. Scéna s námořníkem, který si těsně po vylodění přinese velký dozimetr, aby změřil vyšší radiaci na ostrově s následným nadšením, že se na ostrově nachází uran, je chtě nechtě naprosto zbytečná. Protože se jednalo zejména o evropskou produkci, nebylo natáčení bez problémů. Zejména jazyková bariéra způsobila chaotický průběh natáčení a zdravotní stav Laurela i Hardyho také nebyl zrovna nejlepší. V důsledku toho je mnoho nápadů nedotažených, a tím pádem je také mnoho scén velmi zkratkovitých. I tak má film v jejich filmografii nezastupitelné místo, i když je značně pošramocený.
  9. Africa Screams
    Africa Screams (1949)
    7
    Další poměrně zábavná komedie s prvky slapsticku dvojice Abbott a Costello, kteří jsou tentokrát nuceni vést zlotřilý gang do africké džungle kvůli hledání pokladu. A jakmile se tam ocitnou, začnou se dít věci. Jedná se o další svižné a odlehčené dobrodružství se spoustou zábavy v klasickém stylu. A africká džungle k tomu ledasco nabízí. Plavbu po řece s krokodýly, vnitrozemské domorodé kmeny kanibalů, opice atd. Dokonce se zde objeví i King Kong. Vzrostlou opici opět skvěle imituje Charles Gemora, který tak učinil již v mnoha filmech, jako například „The Circus Kid“ (1928), „Murders in the Rue Morgue“ (1932) a nebo „The Monster and the Girl“ (1941). Film je nízkorozpočtový, takže byl viditelně natáčen ve studiu, ale to na věci nic nemění. Zda je ve filmu dostatek frašky, nebo naopak její přebytek, záleží na vkusu diváka. Každopádně je zde dostatek groteskních výstupů, které pobaví. Jejich značné přehrávání k tomu už tak nějak patří.
  10. Kansas City Confidential
    Kansas City Confidential (1952)
    8
    Drsný realismus, který se odklání od některých stylizovaných konvencí klasických filmů Noir. Je to přesně ten typ filmu s námětem, který se kupodivu používá i dnes. Děj napěchovaný zajímavými zvraty a napínavou atmosférou je učebnicovým příkladem toho, jak natočit film, který dokáže diváka udržet po celou dobu svého trvání bez monstrózních akčních scén. Díky silným hereckým výkonům se dokonce skoro zdá, jako by všichni bojovali o divákovu pozornost. Nikdo tedy nevyčnívá a nikdo se neztrácí někde v pozadí. Charakterově žádná z postav nepatří vyloženě mezi drsňáky, takže když si v nejrůznějších situacích dělají na sebe navzájem vysoká ramena, vždy se následně u někoho z nich projeví nějaké slabé místo, které jej pokoří. Každopádně je tu touha hlavního hrdiny po pomstě, hledání pravdy mezi těžko uchopitelnými lžimi a touha po penězích z loupeže, které jsou někde ukryty. Nakonec je s velkou opatrností podán i malý morální aspekt, aby se dotyčné postavy příliš neroztříštily. Je to film, který je tak dobře natočený, že navzdory svému stáří stále dokáže zaujmout.
  11. Hell of Borneo
    Hell of Borneo (1964)
    4
    Peklo Bornea. Je nejen rejdištěm krásných dívek, ale také základnou různých gangsterských skupin. Zákony jsou zde velkorysejší než kdekoli jinde, takže korupce je součástí každodenního života. Je tu i muž jménem John, který je nucen bojovat s gangstery se zbraní v ruce, protože jsou všichni odhodláni ho okrást. Filipínská džungle byla vždy nejlevnější alternativou z hlediska výrobních nákladů, takže zde vzniklo poměrně dost nízkorozpočtových akčních a válečných filmů, které ve své době plnily regály videopůjčoven. Dnes jsou bohužel téměř zapomenuty. A tento film je jedním z nich, přestože byl natočen už v 60. letech. Můžeme mít tisíc důvodů proč ho odmítat, ale je snadné se do něj zakousnout bez jakýchkoli nároků. Akčních scén tu není mnoho. Jedna kratší hned na začátku, snad, abychom věděli, do čeho jdeme, a další na závěr. Mezitím se buduje děj plný lstí a vychytralých plánů, který sice dramaticky vyznívá poněkud křečovitě, ale když vypneme mozek, je snadné vstřebat námět a tím i veškeré dění v jádru věci. Jinak se jedná o pouhou videoklasiku, nad kterou současný divák v plné většině nechápavě kroutí hlavou, ale ten, kdo zažil dobu uvádění takových filmů, si snadno vybaví úspěšný zájem těchto, jinak řečeno, filipínských akčních braků ve videopůjčovnách.
  12. The Beach Girls
    The Beach Girls (1982)
    7
    Nostalgická zábava tzv. plážového filmu o velkém mejdanu v luxusním sídle u moře. Na filmu není nic zvláštního, protože jde jen o zábavu a dovádění mladých lidí, ale při dnešním pohledu je na něm nejpůvabnější to, že je prostý fekálního humoru. Místo toho je zde spousta tzv. „campy humoru“ a „over-the- top“ prvků. Avšak záměrně jemné přehánění nepřirozenosti situací, které okamžitě vyznívají jako naprosto přehnaně kýčovité, je typickým synonymem takových letních filmů. Tomu napomáhají i groteskní scény, které komedii hodně přidávají. Nejedná se však o bláznivou komedii, a tak se v humoru neštempluje na polínko a vše z daných scén vychází s lehkostí diváckého smyslu pro humor. Nakonec, i ty herecké výkony jsou jak u neherců z českých filmů režiséra Miloše Formana. Letní filmový vánek o volnomyšlenkářském dovádění mladých lidí je tímto naprosto ideální pro letní pohodový filmový večer.
  13. Savage Dawn
    Savage Dawn (1986)
    7
    „Divoký úsvit“ je bezděčně zábavná nízkorozpočtová exploatační kultovní klasika, která vyniká mezi mnoha podobnými filmy, jež ve své době hojně plnily regály videopůjčoven. Často používaný vzorec zápletky „hodní vs. zlí“ odehrávající se na malém městě má tendenci silně inklinovat ke spaghetti westernům, ale jak je vidět u tohoto konkrétního filmu, skvěle se hodí i pro postapokalyptickou éru. Takže místo divoké historie tu máme divokou budoucnost a v roli ochránce místo třeba Eastwooda stejně chrabrého Henrikse. Faktem však je, že příliš nevyčnívá a místo něj, jako by se do popředí diváckého zájmu tlačili motorkářští padouši. U takového filmu se dají očekávat laciné dialogy a místy značné nelogičnosti, ale když si představíme, jak by něco takového vypadalo v komiksu, nelze v jistém slova smyslu upřít dokonalost filmu, který se nebere vážně a prostě se jím jen filmově baví. Scény s tankem jsou jako obvykle přehnané, ale jsou vrcholem celého díla. Nostalgická výprava do westernového dobrodružství v divokém úsvitu postapokalyptické atmosféry budoucnosti podle typických standardů 80. let je sice nízkorozpočtová, ale tvůrci se z toho snažili vyždímat maximum a na takový béčkový film se jim to chtě nechtě povedlo. Silné obsazení známých hereckých es tomu jen napomohlo.
  14. Beomjoidosi 3
    Beomjoidosi 3 (2023)
    6
    Seok-do Ma do třetice a všeho dobrého. Charakter zůstává, stejně jako různé spory s nadřízenými, což kupodivu od dob hollywoodského Drsného Harryho stále divácky přitahuje, a tak tu s fyzickými a tělesnými proporcemi, coby konkurent Sama Hunga, máme další případ, tentokrát týkající se pašeráků drog. Hollywoodská atmosféra filmu je cítit od začátku do konce. Plynulý děj nikam nespěchá, všemu se dává patřičný prostor a uvolněně vše graduje až k uspokojivému konci. Akčních scén není mnoho, ale když už jsou, mají ten správný asijský náboj. Film tak může zklamat, protože svým vyzněním evokuje tvůrčí vyčerpání, zejména po scénáristické stránce. Ale není to tak špatné, aby film neposkytl celkově pohodový filmový zážitek. Naopak. V kině nudný, ale doma před televizí nebo projektorem s miskou popcornu v náručí plně uspokojující.
  15. A Dangerous Summer
    A Dangerous Summer (1982)
    5
    Říká se, že inspirací pro námět tohoto filmu byly ničivé požáry v Austrálii na Popeleční středu v roce 1980. V plánu tehdy bylo natočit obrovský trhák plný napětí, akčních scén a několika slavných hollywoodských hvězd. Nakonec z toho sešlo. Dnes už to tak možná ani nevypadá, protože z výsledku zůstala nenáročná dobrodružná detektivka o pátrání po příčinách požárů s podezřením na žhářství kvůli pojistným podvodům, a to rovnou prostřednictvím několika postav, ale přípravy provázely tvůrčí spory, hlavně kvůli nákladům na výrobu, a tak se scénář neustále přepracovával, což znamenalo, že film nakonec vznikl, ale film úplně jiný, než se původně zamýšlelo. Když se na něj dnes podíváme nostalgicky, není to až tak špatné, i když scénář místy hodně zadrhává. Lepší pohled na film je možná díky účasti Toma Skerritta, který v té době už měl za sebou film „Vetřelec“(1979). Zajímavé také je, že do filmu byly zakomponovány skutečné záběry z tehdejších požárů, snad pro větší věrohodnost a především atmosféru. Film je zapomenutý, ale co na to říct? Existují horší filmy o požárech.
  16. Ideální manžel
    Ideální manžel (1947)
    7
    Tato filmová adaptace je vizuálně působivá, pokud jde o výpravu a kostýmy, takže jako takříkajíc honosné dobové drama funguje docela dobře. Jak je klasická hra Oscara Wildea zpracována, může posoudit jen ten, kdo ji četl, každopádně divadelní hry jsou vždy nějakým způsobem pro film upraveny. Filozofické myšlenky zde obsaženy jsou, což je nejdůležitější, a tak dialog mezi vysoce postaveným mužem a jeho sluhou je úderný už v úvodu. Problémem může být pomalé tempo děje, ale zase o to víc si divadelní atmosféru lze lépe představit. Diskutabilní jsou pastelové barvy použité v Technicoloru. V době uvedení do kin mohla každá scéna vypadat nádherně, jenže nemilosrdné působení času se na ní v průběhu let stále podepisuje, a tak v již tak vyčpělé kvalitě filmové kopie vše působí příliš projasněně. Jako filmová klasika má jistě své místo, zvláště když se hra dočkala mnoha filmových adaptací, a to i od českých a slovenských tvůrců.
  17. Randy Rides Alone
    Randy Rides Alone (1934)
    7
    Jeden z mnoha hodinových westernových příběhů střižených jako z Rodokapsu. Neohrožená postava mladého Johna Wayna je, v jistém smyslu, tradičně naivní a tak nemůže zklamat. Stejně jako všechny jeho ostatní filmy z 30. let má i tento skvělou atmosféru v sevřeně přímočarém a zejména v dnešní době předvídatelném příběhu. Film je samozřejmě nízkorozpočtový, což je vidět na minimu lokací a interiérů, ale proč by to u jednoduchého hodinového filmu mělo vadit? V centru veškerého dění je mapa vedoucí ke zlatu. To bylo, je a bude vděčným tématem nejen ve westernech. Film pro fanoušky literárních Rodokapsů jako dělaný.
  18. Paris by Night of the Living Dead
    Paris by Night of the Living Dead (2009)
    7
    Kterak jsou novomanželé nuceni bojovat o přežití v postapokalyptické Paříži zamořené zombie. Zvítězí láska nad smrtí? Motto filmu je jasně dané, takže vše může odstartovat. A to se také stane. Krátkometrážní snímek je sice dějově velmi zkratkovitý, a tudíž v mnoha ohledech nelogický a nepochopitelný, avšak v jádru věci v rámci fanouškovského filmu se zombie tématikou také zábavný. Film působí jako svižný krátký komiks, ve kterém by samozřejmě takováto stručnost vyzněla mnohem lépe. Po vizuální stránce není tvůrcům co vytknout. Temná apokalyptická atmosféra je dobře zpracovaná, stejně jako svižná akce a takzvaná absurdní komedie na odreagování. A právě proto tento film také absurdně vypadá. A z absurdního pohledu se také tak jeví povedeně.
  19. Touha po odvetě
    Touha po odvetě (2022)
    5
    „Zabili jste mi mou dceru a to jste neměli dělat!“ Je to další thriller o pomstě s bývalým mariňákem v roli mstitele. No, ještě, aby ne. Vzhledem k tomu, že Amerika vede každý rok válku někde v Evropě nebo v arabských zemích, byl by div, kdyby se na bývalého mariňáka nenarazilo. Námět příběhu se drží zavedené šablony, takže děj je předvídatelný až hanba, ale atmosféricky si vede docela dobře, co se týče napětí. Film je jedním z typických druhořadých filmových počinů, které šly v minulém století rovnou na video. Po zhlédnutí je spíše zapomenutelný, takže záměrem bylo zřejmě obsadit do rolí poměrně známé tváře. Například Thomas Jane, který má s rolí mstitele také zkušenosti, a to v nepovedeném komiksovém akčním thrilleru „Punisher“(2004). Clive Standen si zde roli mstitele jen zopakoval, protože dříve převzal štafetu po Liamovi Neesonovi v seriálové verzi filmové série „Taken“(2008 - 2014). Leckdo si ale všímá především Bruce Willise, v nezvykle záporné roli šéfa gangu. Není žádným tajemstvím, že vlivem postupující demence si na sklonku své herecké kariéry troufal jen na menší role, a tato je jednou z nich. Mike Tyson na konci je už jen takovou třešničkou na dortu. Děj dobře graduje a není zde žádné hluché místo. Škoda jen slabšího scénáře a vizuálních nedostatků, které jsou sice vlivem nižšího rozpočtu, ale mohly se alespoň skrýt správným úhlem kamery. Nakonec je vše ukončeno citátem: „Pomsta je právem i absolutní povinností. -Stieg Larsson (švédský novinář, spisovatel, komunista a odpůrce pravicového extremismu, který se stal známý knižní trilogií Milénium.)
  20. Krews
    Krews (2010)
    6
    Zajímavý námět představuje koncept zločinců „s bílými límečky“, kteří hledají útočiště v domě zločinců, kteří je přepadli při krádeži auta. Nabízí se tak potenciálně napínavý příběh, ačkoli je postaven na dialozích odehrávajících se po celou dobu na jednom místě. Dějový vývoj je plný zvratů a překvapení směřujících k emotivnímu finále. Nepředvídatelnost děje je v dnešní době už tak vzácným jevem, že i to dokáže překvapit, a tady se to kupodivu daří. Scénář není nijak výjimečně silný, jak bývá zvykem u námětově obdobných Tarantinových filmů, ale i tak se z toho režisér Joshua Leibner snažil vyždímat maximum, k čemuž mu také dopomohly některé opravdu poutavé herecké výkony. Přesto děj v napětí poněkud pokulhává, a to především kvůli některým nevyrovnaným momentům. Scénář zkrátka ještě potřeboval trochu více promyslet. Bohužel se tak snímek divákovi do paměti nevryje, ale o odpočinkovou, možná místy až únavnou, filmovou chvilku, by se postarat mohl.
  21. Code 207
    Code 207 (2012)
    1
    Unesli jste mi ženu a to jste neměli dělat! Námětově typická segalovka bez bázně a hany. A tak se tradičně hned v úvodu dozvídáme, kdo je hlavní hrdina. Ženy začnou být jakoby unášeny a následně se setkáváme se skupinou zločinců, kteří profitují nejprve z orgánů unesených žen a později pro změnu z prodeje těchto žen pro sexuální choutky. A akční cesta hlavního hrdiny může začít. Jenže je tu jedno významné ale. Jedná se o velmi nízkorozpočtový televizní film, kde herci nedělají nic jiného, než že odříkávají své repliky. Zločinci se snaží být drsní, a to jak šéfové v oblecích, tak zejména fyzicky zdatní bojovníci, ale působí to tak amatérsky, až je to vyloženě trapné. Ženy se chovají, jako by jim bylo devět let a hrály jen jednoduchou dětskou hru. Je to velmi špatný film, u kterého se nabízí otázka, proč někdo natáčí akční žánr, když na to nemá rozpočet a najímá amatérské herce, jejichž role by mnohem lépe zahrál i mnohý kompars. Na druhou stranu, televizní stanice alespoň mají v noci co vysílat za levná vysílací práva. A my ve stejné době můžeme v klidu a pokoji nerušeně spát. To už jsou lepší všechny špatné segalovky než toto.
  22. T.N.T. Jackson
    T.N.T. Jackson (1975)
    3
    Bývalá Playboy Playmate of the Mooth a jedna z prvních Afroameričanek na této pozici, Jeannie Bell v poněkud nevýrazné akční roli. Námět a zápletka snad neohromila už ani tehdy, protože se jedná o pátrání po záhadném zmizení bratra, které se po informaci o jeho smrti změní v cestu pomsty. Dějištěm je Hongkong, čímž je řečeno vše. Jedinou změnou v různých násilných činech je účast snad všech etnických skupin. To ale vysvětluje subžánr blaxploitation, do kterého tento film patří. V nejjednodušším smyslu děje daného příběhu je film nabitý akčními bojovými scénami, které však připomínají spíše baletní tanec na bázi soubojů než bojové umění. Z dnešního pohledu je na těchto scénách nejzajímavější, takříc, Segalův styl z jeho pozdější nízkorozpočtové tvorby. Právě efekt amatérské práce, která je spojena s realizací a natáčením takových bojových scén, umožňuje poznat, kdy je na scéně skutečná Jeannie Bell a kdy jde o dvojnici. Nebo je to snad dvojník? S afrem, a samozřejmě stejného kostýmu, se to nedá poznat. Z tvůrčího hlediska šlo tímto filmem zjevně o záměr konkurovat filmům s Pam Grier, která si už ve filmovém světě vydobyla jméno. Jeden z jejích nejslavnějších filmů, „Foxy Brown“ (1974), byl uveden ve stejném roce jako tento a je založen na stejném tématu, jen se nejedná o bratra, ale o přítele. Bohužel Jeannie Bell na Pam Grier nemá ani omylem.
  23. Hands of Death
    Hands of Death (1987)
    2
    Přesně ten typ příšerné akční zábavy, který byl k dostání ve videopůjčovnách na přelomu 80. a 90. let. Spleť různých scén, které tvoří poněkud nejasný příběh, který nedává absolutně žádný smysl. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že je film složen z různých scén ze starších filmových projektů, které nebyly při střihu použity. Dokonce snad i soundtrack byl prý ukraden a sestříhán tak, aby nebyl k poznání. Inu, i taková byla tvůrčí éra. Ale stačilo to na to, aby vznikl filmový brak, který by zaplnil regál videopůjčovny. Co se týče akce, film je prošpikován bojovými scénami, které na úkor smysluplného děje mohou akčnímu fanouškovi stačit bez složitého přemýšlení, co, kde, jak a proč. Takže honba za pokladem, růžoví ninjové, všudypřítomná džungle se vším možným, co si, kdo jen dokáže představit. Nostalgický filmový brak, to tedy ano, ale s jistou dávkou upřímné tolerance a pohledu diváka s potřebným odstupem skutečně zábavný, obzvlášť z hlediska tvůrčí fantazie ve snaze ještě něco vydělat.
  24. Pomsta: Milostný příběh
    Pomsta: Milostný příběh (2017)
    6
    „Při přelíčení jsou dva příběhy. Porota si bere ten, který se jí víc líbí. Příběh, a jak ho vyprávíte. To je důležité.“ A tak tu máme další verzi starého dobrého námětu snad nejslavnějšího filmu s Charlesem Bronsonem, „Přání smrti“ (1974), jen mírně pozměněného v některých detailech mstitele. A tak po důkladném představení hlavních postav příběhů dojde k brutálnímu činu, který i po divácké stránce emocionálně zasáhne. Následuje šokující rozhodnutí už při tzv. slyšení, a tím dějový vývoj rozvíjí především kritiku soudního systému. Právo a spravedlnost. Ale od koho a kým? Ano, proto výše uvedený odkaz na onu klasickou filmovou předlohu. Trvá to dlouho, ale očekávané se přece jen stane. Není to ale ani tak akční film, jako spíše emocionální drama. V tomto ohledu se to tvůrcům podařilo. Obrovská škoda je však polohy Nicolase Cage v jeho roli. Jeho postava je spíše v pozadí, a tak by mělo překvapit jeho rozhodnutí a jednání ke konci příběhu. Bohužel se tak nestalo. A to je obrovská škoda, protože právě k takovému momentu překvapení vše směřovalo. Ale herecké výkony jsou navrch působivé a dodávají postavám velkou sílu charakteru. Jen ten Cage jako by tam byl z nutnosti. Film je uspokojivý a pro filmové fajnšmekry předvídatelný.
  25. Hry a sny
    Hry a sny (1958)
    8
    Padesátá léta z filmu přímo sálají, a přestože je vývoj děje poněkud roztříštěný, tvůrcům se podařilo dokonale navodit atmosféru ve vidění světa předškoláků a jejich myšlenek pomocí poetického přístupu. Úsečné věty, místy až filosofické v dětském podání, malý Míša Staninec dokázal podat zcela bravurně. Ten je hlavním hrdinou obou příběhů, kdy mu v tom druhém neméně zdatně sekunduje ve stejném věku Evička Hrabětová. Zásluhu na tom má i režisér Milan Vošmik, který je ukočíroval k takovým až roztomilým hereckým výkonům. Oba příběhy měly především zdůraznit výchovné aspekty a morální hodnoty, což se v daném provedení i povedlo. Jde zkrátka o jakousi ideologickou přípravu na zodpovědný dospělý život se všemi politickými aspekty doby. Těžko však říci, komu je vlastně film určen. Dětskou atmosféru to má, čemuž napomáhají i herci v dospělých rolích. Mohou ale děti něco takového vůbec správně pojmout? Zejména dané aspekty manželství v druhé povídce. Pro dospělé diváky je však film stále příjemný a ve své roztomilosti a dětském uvažování dokáže vyvolat i jejich vlastní vzpomínky na dětství. A to se počítá.
  26. Ninjo kami fusen
    Ninjo kami fusen (1937)
    10
    Minimalistická výprava filmu je vedena pouze v konverzačních scénách, především v nejrušnějších místnostech, a občas v pouličních scénách, z nichž některé beze slov prohlubují charakterizaci postav. Děj začíná sebevraždou samuraje, ovšem neobvykle oběšením. Proč, co za ní stojí, a především postoj všech zúčastněných k takové události, je hlavní silou příběhu. Dochází k ní mezi místními obchodníky, mezi kterými se také pohybuje Yakuza, mezi níž jsou také Roninové. Jejich postavení a příslušnost má také co do činění s vývojem děje. Film neobsahuje žádné akční scény. Zobrazuje pouze temnou dobu úpadku hodnot a kultury, který navíc stále pokračuje. Život sám je takový, jaký je. Arogance, chtíč, večerní alkoholové radovánky a odmítání uznat, že se doba chtě nechtě mění. Film také obsahuje spoustu symbolik v rámci probíhajících událostí. Mraky na obloze, slepá ulička, zkrátka nic není náhodné. Tou hlavní symbolikou je „kamyfūsen“, což je v japonské kultuře typ papírového balónku, který se po nasvícení vypustí do vzduchu. Tyto balónky vyrábí manželka samuraje, který odmítá myšlenku, že doba samurajů skončila. Balónky symbolizující tuto skutečnost proto nelétají. Papírový balónek je stejně tak křehký jako život sám, takže závěrečná scéna, kde takový balónek pluje v odtékající vodě přímo na ulici vedle domu, je po všem, co se odehrálo, symbolicky nejsilnějším momentem celého filmu. Všichni víme, co se stane s papírem, když se namočí. Děj je tedy nabitý životní filozofií slovem i obrazem, co se týče japonské doby. Pokud se při sledování dobře poslouchá a všímá se obrazových momentů a detailů, vše se stává snadno pochopitelným, a tudíž i snadno uchopitelným k zamyšlení. Velmi starý film, ale stále má co říct.
  27. Mutant
    Mutant (1984)
    4
    Toxický odpad mění obyvatele v zombie. Ano, vděčný námět pro nostalgické, většinou zábavné, horory. Zde děj začíná scénou cestování typickou pro slashery. Dva bratři jedou autem odněkud někam. A dorazí na místo, kde se začnou dít opravdu podivné věci. Než se tak ale stane, celou třetinu filmu, tedy hodinu z celkové stopáže, stráví film úmornými dialogy. Více mnohomluvný horor než tento, aby divák pohledal. Je to tedy téměř horor pro otrlé diváky, protože kdo tu hodinu vydrží, má vyhráno. Za odměnu dostane zbývající půlhodinu nekonečných útoků zombíků a bojů o život. Jinak klasický osmdesátkový film, co se týče tradiční zábavné atmosféry. Léto, mladická zábava u vody a městečko vidláků, jak se pro jednoduchost říká. Těžko říct, jestli je to zubem času, ale každopádně má děj ekologický podtext. Nejsmrtelnější hrozba pro lidstvo nepřijde z nebe, jak říká slogan filmu, který mluví za vše. Onen toxický odpad je symbolem znečištění světa, které má tak výrazný dopad na lidstvo, že ohrožuje přirozený život v krásné přírodě. Vše bude tak toxicky zničeno, že všichni budou žít jako ty zombie. Odporní, věčně hladoví a nešťastní. Navzdory přívětivé nostalgické atmosféře je film nízkorozpočtový, proto ta zjevná přemíra konverzace, než se něco začne dít. Za vkusnější předělávku by to ale stálo.
  28. Veterán
    Veterán (2015)
    8
    Policejní inspektor ze staré školy, jak ho známe z Belmondovy doby. Neúplatný a používající poněkud těžkopádnější metody. A stejně jako u zmíněného Belmonda v podobných policejních filmech se jedná o komedii, ve které se mísí humor s akcí. A protože jde o typickou korejskou produkci, zápletka výrazně odráží amorálnost doby, tedy holý fakt, že bohatí si myslí, že jsou nad všechny zákony světa, a drze ponižují chudé. Ačkoli se celý složitý příběh může zdát komplikovaný, prioritou je opak. Dějový vývoj dobře šlape, typické asijské taškařice se snaží udržet svou míru a akční scény jsou bravurní. Akční zábavná jízda je zkrátka atmosféricky vypiplaná a v jádru i věcná.
  29. Alienoid
    Alienoid (2022)
    4
    Je to ambiciózní příběh, co se týče námětu, ale naprostý zmatek, co se týče zpracování. Tři propletené časové linie v ději jsou možná inovativní v rámci korejské fantasy se sci-fi světem, ale když ději není poskytnut alespoň občasný oddech a místo toho je neustále do něčeho hnán, navíc s časoprostorovými odbočkami, komplikuje to nejen divákovo vnímání. Všude se to hemží roboty, vězni v lidských hostitelských, ve čtrnáctém století neustále někdo přemýšlí, co má, kdo z budoucnosti, na sobě, stále se něco řeší, ale i když se teda pořád něco děje, více než dvouhodinová stopáž nabývá delšího dojmu, než se zdá. Prostě ten dějový vývoj vypadá, že se někde zasekl, točí se v marastu, tudíž se neví, kdy v rozumné míře skončí. A když se tak konečně stane, dostane divák studenou sprchu v podobě závěrečného titulku: Pokračování příště. Napětí pokulhává, humor neexistuje a vizuální efekty jsou stejně špatné jako ve svých počátcích. Takže s pokračováním… no, nevím, nevím…
  30. Nebezpečná pláž
    Nebezpečná pláž (1988)
    4
    A zase ta motorkářská helma. V osmdesátých letech byl ohromný boom nejrůznějších slasherů a kdekdo si chtěl na tom přihrát svou polívčičku. Vznikly snímky vcelku přívětivé, ale většinou i bohužel nevalné kvality. A tento je jeden z nich. Nízký rozpočet, amatérské herecké výkony, omšelá atmosféra a děj tak jednoduchý, že více zjednodušit by to snad už ani nešlo. Počáteční scéna justiční popravy, která se rozvine okamžitě po úvodních titulcích, snad danými výjevy určitou děsivost vyvolá, čímž se projeví správný tah na branku v rámci plného uchopení touhy po tvrdé mstě. Nonstop akce má tak dveře otevřené. Vždy se někde nečekaně objeví postava v motocyklové černé helmě a netrvá dlouho a elektrické jiskření kabelů dotýkající se oběti může začít. Tvůrci jakoby se inspirovali vším možným i nemožným u snímku USA „The Nail Gun Massacre“(1885), který lze zase považovat za ryze ženskou verzi námětu snímku „The Exterminator“ (1980). Pojítkem je kromě msty právě ta motocyklová helma. Chlap či ženská, profesí takovým či jinakým, každý má pro mstu svůj důvod. Ano, je to brak, ale i takové jsou po mnoha letech v jistém smyslu ceněny. Smutná naivita v nedobrovolné komedii omračujícího nevkusu a tísnivého výsměchu. Nakonec, v rámci nostalgie, proč ne.
  31. Cjamango
    Cjamango (1967)
    7
    Cjamango. Vedle slavnějšího Djanga další antihrdina bez bázně a hany. A stejně jako Django i Cjamango dokázal diváky pohltit, i když ne tolik. Každopádně filmů s touto postavou bylo natočeno více, a samozřejmě tradičně pokaždé s jinou postavou. Máme tu tedy klasickou charakterovou etudu jedince s tváří Ivana Rassimova, který se svou inspirativní vizáží stal silným konkurentem žánrových ikon, jako jsou Franco Nero, Clint Eastwood nebo Terence Hill. Kamkoli tedy vkročí, zanechává za sebou hromadu mrtvol. V centru dějových svárů, potyček a přestřelek je zlato. A tak tu máme další spaghetti western se všemi ingrediencemi pro pořádné chlapské dobrodružství. Kolty jsou proklatě nízko, whisky teče proudem a ženy jsou objekty touhy. Ale samotná zápletka není ničím výjimečná. Všechny si jsou podobné námětem, ne-li v drobnostech téměř totožné, takže při dnešním pohledu na koncepci filmu není čím by překvapil. Každopádně na tu hodinu a půl stopáže je to tak akorát na správně drsný filmový zážitek se vším všudy, i když s určitými nedostatky v dějovém pojetí, intrikách a všudypřítomném adrenalinu.
  32. Vasilisa
    Vasilisa (2013)
    7
    Příběh velké lásky mezi nevolnicí a šlechticem v době vpádu Napoleonovy armády do Ruska. Jak je u ruských historických projektů obvyklé, motiv prostředí příběhu a hlavní postavy vychází ze skutečné ruské historie, jen je vhodně upraven pro potřeby filmu či seriálu, jako v tomto případě. Vasilisa Kozhina tedy skutečně žila a skutečně byla součástí partyzánského oddílu proti francouzské Grande Armée - pozemní císařské armádě Napoleona Bonaparta. Ale to je asi tak všechno. Příběh je jen kreativním výtvorem scenáristů. Protože se jedná o seriál, je děj poněkud rozvláčný a zjevně patetický. Motiv příběhu je sice jasný, jen není srozuměno, co je teda hlavním jádrem všeho dění. Romantika, nebo ruská vlastenecká válka proti Napoleonovi? Jako by se obě dějové linie přetahovaly o pozornost, což je ve výsledku dost rušivé. Výprava je však ohromující. V druhé části seriálového vyprávění je navíc první bitevní scéna, v níž se tvůrci viditelně pokusili přiblížit velkolepé vizuální epopeje „Vojna a mír“ (1965–1967) Sergeje Bondarčuka, a to docela úspěšně. Jen samozřejmě s pomocí CGI. Příběh je jinak opravdu značně domýšlivý, z čehož si jistě zejména historici rvou vlasy. Nevolnice Vasilisa Kozhina svým charakterem a schopnostmi naplňuje dobové atributy akčních hrdinek. Nejenže umí perfektně francouzsky, což je v takové válce v jednání s nepřítelem výhodou, ale také se umí ohánět zbraněmi od nože po střelné zbraně a vymyslet úspěšnou strategii přepadení. V podstatě z ní filmaři udělali jakousi ruskou obdobu Johanky z Arku. Dokonce i jako ona málem skončí, jen jiným způsobem. Ať tak či onak. Seriál je propracovaným kostýmním melodramatem zasazeným do období napoleonských válek, na němž je znát vysoký rozpočet, a ani na průměrný scénář nevypadá zrovna nejhůř. A v tom to zřejmě je. Nízký rozpočet by jinak celý tento projekt pohřbil. Každý si tu najde něco pro sebe. Dámy romantiku a ženskou hrdinku, pánové typickou mužnost šlechticů a bojové scény. Že tento seriál s celkovou stopáží 192 minut z politických důvodů nebude v Česku uveden je z diváckého hlediska poměrně škoda.
  33. Mio nome è Shanghai Joe, Il
    Mio nome è Shanghai Joe, Il (1972)
    7
    Propojení easternu s westernem, přesněji řečeno se spaghetti westernem, byl v podobnosti akčních etud dobrý nápad. Koneckonců je holým faktem, že Číňané se na nový kontinent také stěhovali, a dokonce že nebyli po příjezdu zrovna vítáni. A právě tím je obdařena čínská postava, jíž scénáristé propůjčili děj boje za osvobození mexických farmářů. Také od westernového hitu „Sedm statečných“ (1960) koho jiného. Film je však synonymem pro spojení východní a západní kultury a to se daří. Tvůrci na to samozřejmě nešli s takovou vervou, aby proti dobře mířeným koltům postavili kung-fu bojovníka, ale i, tak se snažili posunout hranice žánru a trochu experimentovat s netradičními motivy. Co se týče prostředí, jde o western, ale atmosféricky jde o kung-fu film tradičně zakončený soubojem. Dané scény a konflikty jsou směsicí všeho možného, bráno s patřičnou nadsázkou. Film se nebere vážně a ani se nesnaží být bláznivou komedií. Takže prostě jen jednoduchá zábavná etuda slibující napínavou akční cestu čínského jedince na americký kontinent, který je v tomto případě pojmenován celkem trefně. Šanghajský Joe.
  34. Návštěvníci
    Návštěvníci (1983)
    8
    Rok 1984. Zatímco po USA běhal Terminátor z budoucnosti ve snaze zabít Sarah Connorovou a člověk Kyle Reese, taktéž z budoucnosti, se ji snažil chránit, viz. ´Terminátor ´ (1984), v Československu se ve stejnou dobu děly jiné věci. Taktéž ze vzdálené budoucnosti, kde na rozdíl od americké vize panoval mír, dorazil lidský tým tří mužů a jedné ženy se záměrem zachránit v budoucnu svět, i když ze zcela jiného důvodu. A zrodil se fenomén, zejména co se týče prezentovaných technických vychytávek. Od té doby se většina z nich následně začala objevovat v hollywoodských sci-fi filmech. Jako například televizní obraz v zrcadle. Dodnes seriál vede v žebříčku diváckého zájmu a není divu. Je to jediný takový seriál v produkci tehdejší Československé televize, samozřejmě, ostatně jako obvykle v oné době, v koprodukci se západním Německem. Příběh se zabývá nejen hlavním motivem děje, ale věrně, zejména z dnešního pohledu, odpovídá obrazu doby. Vykreslení všech postav je nejen ve způsobu života, ale především v rámci sociální problematiky a životních šancí. Je to taková určitá směs žánrů sci-fi, komedie a sociálního dramatu. Zpočátku je zde spousta humoru, a to i v různých hláškách, z nichž mnohé zlidověly. Každou dalším částí se vše spíše zmírní a stane se z toho čistě rodinná zábavná etuda. Jakmile se ale děj blíží ke konci, vše opět trochu v humoru poskočí. Tempo je tedy nevyrovnané ve všech dějových liniích, ale to i v dnešní době v rámci zábavy málokomu vadí. Zvlášť když stopáž každého dílu je necelá půlhodina. Na nudu zkrátka není čas. Fantastická letní atmosféra, naprosto profesionální herecké výkony, zábava a emoce. Dokonce se našlo místo i na romantiku. Seriál z doby, kdy ještě tvůrci dokázali realizovat své vize, byť ve své době pod stranickým dohledem, a kdy, zejména z dnešního pohledu, dokázali herci ještě své role zahrát přesvědčivě. Je to zkrátka seriál, který nepochybně patří do zlatého fondu televizní tvorby.
  35. 5 Days of War
    5 Days of War (2011)
    6
    Novináři ve válečné vřavě. Váleční zpravodajci sice byli už v době druhé světové války, ale to byli lidi z řad armády. Nyní se jedná o civilisty s novinářskými právy svým chováním spíše připomínající bezmyšlenkovité sebevrahy. Kde si vojáci dávají pozor, tam novináři skočí rovnýma nohama, jen aby měli zajímavost v co nejlepším záběru, která jim může vydělat hezké peníze. A mnohým se to samozřejmě nevyplatí. O tom především je tento snímek prezentující se spíše jako rychlý akční film než přirozeně válečný námětově s politickou dramatizací. Tvůrci v brutalitě dost tlačili na pilu, což sice více poukazuje na hrůzy takového konfliktu, ale vlivem celkového vyznění se spíše jedná o účelovou filmovou propagandu za účelem co nejvíce pošpinit Rusko. Takový Rambo III (1988) měl sice taktéž cílený politický pohled na stav věci, ale přece jen tvůrci nepřekračovali jistou mez. Z dnešního pohledu je navíc zajímavé, jak se filmový gruzínský prezident ve svých myšlenkách a jednáních nápadně podobá prezidentovi ukrajinskému ve stejné situaci o několik let později. Ano, dokonale vizionářské. Takže tak, jak je film pojat, je ohledně skutečných událostí značně přepálený a o skutečném důvodu ruské invaze se tvůrci ani nepokoušeli zmínit. Takže divákům nezbude nic jiného než googlit. Snímek tak nelze brát jinak než jen jako další rychlý akční film nabušený přestřelky, výbuchy a brutalitou invazních vojáků k civilistům a hlavně výše zmíněnými doslova sebevražednými činy novinářů. Pozadím příběhu je válka v Jižní Osetii a zcela obyčejná tvůrčí vize daných událostí. Nic víc, nic míň.
  36. Beomjoidosi 2
    Beomjoidosi 2 (2022)
    8
    Dog-seok Ma vypadá se svými tělesnými proporcemi jako Sammo Hung a dokáže z toho vytěžit maximum. V tomto filmu se vrací jako detektiv Ma a tentokrát se se svým týmem vydává do Vietnamu. A jak to tam bude vypadat, prozrazuje už český distribuční název, i když v originále se dá přeložit jako „Města se zločinem“, což je k filmové sérii z hlediska tematického pojetí mnohem přívětivější. Tento snímek se atmosférou nijak neliší od předchozího, a tak se divákům opět nabízí dramatická zápletka prošpikovaná humorem a skvělými akčními sekvencemi. A právě atmosféra typická pro kinematografii osmdesátých let, zejména té francouzské, nemusí zaujmout malým akčním sektorem. Je však dostatečně obohacena sympatickou zápletkou. Vážnost je sice docela dost prokládána nadsázkou, ale nic není ponecháno náhodě, takže možná některé dějové zvraty mohou i být až škodlivě předvídatelné. Každopádně si s tím tvůrci pohráli sympaticky, když je v ději tolik metaforických obratů, až, aby je divák pohledal. Každopádně i zde je síla v jednoduchosti, čímž se naplňuje předpoklad vysoké laťky, i když se samozřejmě nic nebere příliš vážně. Akčně dramatická komedie se všemi ingrediencemi pro plnohodnotnou filmovou oddechovku.
  37. Hrabě Monte Christo
    Hrabě Monte Christo (2024)
    8
    Nových adaptací klasických děl není nikdy dost, a tak každá generace přináší novou verzi. A jak už to tak bývá, základní námět zůstává zachován, pouze průběh děje se v některých ohledech liší od literární předlohy Alexandra Dumase staršího. Edmond Dantès tentokrát s tváří, kterou mu propůjčil Pierre Niney, jenž se postavy zhostil skvěle. Aby ne, když už produkce dala filmu důležitost. Výprava je velkolepá a nezbytně nutná pro každou postavu. Nejsou to jen dobové kostýmy, které zapůsobí. Ty jsou samozřejmostí, ale málokterý tvůrce se obtěžuje například s líčením a účesy. Tady je to naopak. Samotný děj není uspěchaný. Srozumitelná plynulost a dobrodružná atmosféra skromně navozují dojem příjemného filmového zážitku. Z literární předlohy však scénáristé zřejmě pojali jen to nejnutnější, co doplňují nápady podle své vize. A právě tím se toto filmové zpracování trochu liší od všech předchozích. Historická věrohodnost své doby sice dostala jako obvykle pořádně na frak, ale v kontextu čisté popcornové zábavy v rámci dotyčných dobrodružství opět nepůsobí příliš zoufale. Stopáž filmu se sice nezvykle blíží třem hodinám, ale ubíhá tak rychle, až je to skoro překvapivé. To znamená jediné. Film dokáže diváka oslovit a udržet jeho pozornost. Stále se něco děje, tudíž neexistují hluchá místa, takže je snadné přehlédnout, že charakterově všechny postavy postrádají patřičnou psychologickou hloubku, a tím pádem i jejich progresivnější tah na branku. Účel filmu je však splněn a to je pro tvůrce nejdůležitější.
  38. Vojna a mír IV
    Vojna a mír IV (1967)
    9
    Čtvrtý filmový díl epopeje dle stejnojmenného literárního díla Lva Nikolajeviče Tolstoje sleduje obléhání Moskvy napoleonskou armádou. Polní maršál Kutuzov se rozhodl k něčemu, co i dnes je na diskuzi. Ale vyšlo to a Tolstoj z toho udělal sice křehký, ale emocionálně velmi silný obraz doby. Doby, kdy silný duch obyčejných obyvatel Moskvy dokázal předčít očekávání v postoji proti nepříteli. Tolstoj sice kladl důraz na hrdinství Kutuzova, avšak především poukázal na obyčejný lid, který nebyl jen v pozadí či v pozici objetí, ale dokázal být, jak se jednoduše říká, hlavním motorem historie. Ale jak podtitul názvu tohoto snímku napovídá, centrem příběhu je především Pierre Bezuchov, jehož prostřednictvím se, mimo jiné, vine filosofie o smyslu života, který má právě v době války největší váhu. U toho filmu, tedy, kromě válečných operací, logik, příprav a činů, stojí za to pozorně naslouchat každé vyřčené slovo, které jsou hodně k zamyšlení. Toho se nejvíce dotýká samotný závěr filmu dávající v mysli diváků pocit předpokladu o budoucím osudu všech postav příběhu. A bez patřičné pozornosti toho bude málo kdo schopen. Přepracovat do scénáře rozsáhlé literární dílo nikdy nebylo jednoduché a ani nebude, takže i v této pozici je potřeba skutečného mistra. Srdcem filmového zpracování Sergej Bondarčuk, stojící za režií, scénářem a rolí Pierra Bezuchova, který se zhostil úkolu nelehkého, ale ve výsledku úctyhodného, a i když by se nějaký ten škraloup jako obvykle našel, z technického hlediska naprosto nepřekonatelného. Koneckonců, pro Rusko by to jinak byla hodně velká ostuda, kdyby se mu nepodařilo překonat předchozí zpracování z roku 1956 v koprodukci USA a Itálie. Takže po zhlédnutí celé této příkladné koncepce už jen zbývá upřímně odpovědět na otázku, jestli je hlavní mír či nikoliv. Ostatně, v oblasti občanských sporů se na toto téma vede diskuze dodnes.
  39. Vojna a mír III
    Vojna a mír III (1967)
    10
    Třetí díl filmového eposu podle stejnojmenné literární předlohy Lva Nikolajeviče Tolstého se s plnou parádou vrací na bitevní pole. Samotná délka hlavní válečné scény se pohybuje kolem pětadvaceti minut a svým rozsahem předčí veškerá očekávání. Opět tu tedy máme doslova dechberoucí válečné scenérie, kam až oko dohlédne, a tak je jasné, že scény jsou mnohem monstróznější než v prvním filmu. Zatímco tam se počet komparzistů dal počítat na tisíce, tady jsou to desetitisíce. Pochodující vojáci, střelba, jízda na koních, dělostřelci, a dokonce i vojáci mihotající se daleko v pozadí krajiny za oblaky kouře a dýmu. To vše v jednom záběru. Ano, něco takového už je naprosto nepřekonatelné. Filmový svět neviděl a už neuvidí tak realistické válečné střetnutí dvou vojenských stran zkomponované bez použití technických triků a v době dnešní bez CGI. Děj v žádném případě opět neopomíjí historický realismus, vizi autora literární předlohy a především hlavní postavy. Kutuzov vs. Napoleon. Charaktery snad nijak v rámci vlastenectví a budování svých vizí nepřekvapí. Kutuzov jedním slovem vlastenec, Napoleon coby jízlivý dobyvatel se všemi svými přívlastky. Co se týče děje, nic se nezměnilo. Atmosféricky se vše drží v mezích předchozích filmů, což divákovi přináší filmový, byť v dialogových scénách již poněkud unavený, zážitek, zatímco čtenáři literární předlohy budou skřípat zuby. Z hlediska napoleonských bitev se však opět jedná o nejlepší vyobrazení a skutečnou klasiku kinematografie.
  40. Vojna a mír II
    Vojna a mír II (1966)
    9
    Druhé volné pokračování filmového eposu podle stejnojmenného rozsáhlého díla Lva Nikolajeviče Tolstého opouští bitevní plány a válečnou vřavu a zabývá se ruskou šlechtou, jejím životem, noblesou a zábavou. Dívá se tak spíše na společenskou skromnost v jejich charakterech a pokud se to tak dá nazvat, na subjektivní pohled vývoje jejich lidské duše. Nechybí zde ani filozofická stránka věci, avšak přesto je zde kladen větší důraz na osobní prožitky v prostředí ruské šlechty v dané romantizující atmosféře. Scenáristicky je příběh zjednodušen pro lepší divácké uchopení jinak poměrně složitého literárního námětu, takže čtenáři tohoto díla budou jistě skřípat zuby, ale divácky se jinak jedná o poměrně vkusné filmové dílo, zejména co se týče hloubky postav a událostí. Možná by to fungovalo i jako samostatný film, jako střípek týkající se celého děje ohledně tématu. Úchvatná výprava, co se týče exteriérů a kostýmů, je skutečně nejsilnější složkou celého filmu, ale to jen podtrhuje celistvost všeho možného i nemožného v daném romantickém žánru, ve spektru štěstí a slz živého soupeření přirozenosti a naivity. Tento film je chtě nechtě filmovým klenotem dané klasiky.