Klajnik
9 194 bodů •
1
I třetí díl hodnotím odpadem, jelikož mě nechal chladným a nezaujatým i přes partikulární kvality, což je částečně důsledek toho, že Bondarčuk nemá na čem stavět: Příběhy postav (Andrej a Pierre) v prvních dvou dílech jsou příšerně odvyprávěné (nejen to) a jejich tragická účas v tomto velkém celku, kterým je bitva u Borodina, nevzbuzuje emoce a protože pokračuje ve svém zmatečném vrstvení děje a scén, z nichž nelze vyextrahovat nějaké funkční drama. Jasně, film nabízí velké davové a bitevní scény, občas nějaký působivý kamerový přelet nebo kvalitní kostýmy, ale já kinematografii považuju za jednu z nejsilnějších uměleckých platforem právě proto, jak synergická dokáží být její díla.
Reálně je mi teda úplně jedno, že tam je záběr na sto tisíc vojáků kopající zákopy nebo na bitevní pole, plné kouře, vybuchujících petard, naprázdno pálících děl a padajících koňů. Mnohý to zde vychvalují, jakoby to samo o sobě stačilo k extatickému zážitku, ale tyhle výjevy lze vidět i v malířských dílech, přičemž tam toliko nevyzní ty limity; Tvůrci prostě nemohou pálit z děl do komparzistů, ale ani se neobtěžovali najmout maskéry a ukázat nějakou destrukci těl (vyjma tedy jedné odstřelené nohy). Dále je vidno, že když se v celku bijí dvě armády na bitevním poli, tak se ve skutečnosti nikdo zranit nechce a jakmile se divák zaměří na část obrazu, tak vidí jak komparzista uměle a z ničeho nic padá nebo kolem sebe mlátí puškou či mečem jen jakoby. Bitva, jejíž průběh zabírá druhou půlku filmu, je narativně nepřehledná:
Naprosto nelze rozluštit, jak bitva probíhá, jaká strana má kde jaké úspěchy a neúspěchy. Jedná se jen o změť různých výjevů, které sice nejsou digitální, ale furt jsou umělé. Když vyráží jezdectvo, vidíme v záběru běžet koní, z nichž někteří na naučený povel spadnou a pak zase vstanou, ale už nevidíme, do jakých sil nepřítele najely, jaké ztráty způsobily, jestli se rozkaz vyplatil, jestli a jak se tím situace na bojišti změnila... Nic. Prostě jenom chaos, kouř a hodně lidí po 35 minut. Důsledkem toho jest, že bitva není sama o sobě příběhem, ačkoliv každá bitva má svůj příběh. Bondarčukovo Waterloo z roku 1970 je v tomto ohledu mnohonásobně lepší, ale stále ne dokonalé. Závěr bitvy a i celého filmu uzavírá vypravěč s nějakými propagandistickými kecy o tom, že Napoleon neviděl pravdu a krásu (-nechápu, nevim) a že za všechno to zlo může on (-dá se říci, protože to byl přeci jen on, kdo si nemohl pomoci a vtrhl do Ruska) a že vítězství Rusů v bitvě u Borodino přímo vedlo k vyhnání Napoleona z Moskvy (-lež).
<--- "Bitva skončila podle vojenských historiků nerozhodně. Napoleon ovšem o svém vítězství nepochyboval a uchýlil se i se svým vojskem do města Moskvy, kde chtěl uzavřít mírovou smlouvu s ruským carem. K jednání však nedošlo. Tehdy převážně dřevěná Moskva byla předem záměrně vyklizena a poté podpálena ruskými dobrovolníky. Napoleonovo vojsko nechal Kutuzov vyhladovět a Napoleon se musel vrátit zpět do Francie."
Nejvíc mě asi bavilo, jak se po bitevním poli potlouká nafintěný civil Pierre s bílým cilindrem a ruští vojáci se mu vysmívají, že ten je tu od toho, aby děsil francouze. V kontextu celého filmu to jsou ale jen takové drobky potěšení.
Rád bych ještě utrousit pár slov k první půlce filmu, kde se prakticky nic neděje. Postavy se dozví, že Francouzi vstoupili do Ruska. Andrejův otec, známý z předchozích dvou dílů, je s tím obeznámen u stolu, ale vůbec to nebere v potaz. Večer sledujeme, jak asi 40 vteřin ulehá do postele a když konečně lehne, tak vstane s tím, že tu bylo něco důležitého, na co zapomněl, ač si slíbil, že se nad tím zamyslí až pujde spát, kdy bude mít víc klidu a času, načež si vzpomene, že Napoleon vtrhl do Moskvy a toto zjištění ho prakticky sundá. Krátce na to otec umírá. Je to tak debilní scéna, že jsem se u ní docela pobavil, ale odpovídá spíše nějakému cartoonu. Dále sledujeme scény kráčejících (a koupajících se) armád, na Pierra procházejícího se po bojišti, na generála Kutuzova promlouvajícímu k Andrejovi s tím, že si ho pamatuje z bitvy u Slavkova (první díl) a že mu je otcem, ačkoliv Bondarčuk mezi těmito postavami (stejně jako jakýmikoliv jinými) dosud nic pořadného a autentického nevytvořil. Noc před bitvou pak ještě Pierre promlouvá ke svému příteli Andreji (přičemž nejde znát, že by se tyhle postavy dříve poznali) a pokorně sděluje svůj názor na nedostatky v rozestavění pozic. Důstojník Andrej oponuje, že bitvu nevyhrávají pozice, ale vůle vojáků bojovat a že nyní bojovat budou (narozdíl od Slavkova), protože jde o svatou Rus!!!
Závěrem soudím, že tento film nefunguje sám o sobě, protože autorovi si nepředsevzal témata, kterým by se skrze postavy rád věnoval v tomto díle. Lze říci, že jsou tu prvky hrdinství v bitvě a odsouzení války s jejími hrůzami a zmarem. Pokud by třeba intelektuál Pierre dával v první půlce více nadšení ohledně toho, že uvidí kus historie a pak, když by ten kus historie bezprostředně prožíval, tak by jím byl naprosto zděšen, tak bych ono téma bylo více vykrystalizovaný. Ono to v tom filmu je, ale potenciál naplněn nebyl, protože Bondarčuk zjevně neumí psát pořádný scénáře. Andrej naopak neprožije zhola nic, zdá se mi. Mám pocit, že po celou bitvu jen drží pozici na nějakym kopečku a pak schytá šrapnel a v ošetřovacím stanu se střetne jeho pohled s pohledem Kuragina, který se stal milencem Nasti, (-jeho milé z druhého dílu, do níž se bezhlavě zamiluje po jednom tanci, zaslíbí se jí, ujedná s ní svatbu za rok a pak s ní už nemá žádný společný screen-time, načež v závěru filmu ukončuje plány na vdavky, protože si začala s timhle Kugarinem), a kterému dle shrnutí na wikipedii v tento moment odpouští stejně jako Nastě, čehož na konci dvojky nebyl schopen. Tím se dostávám k tomu, že tento třetí díl nefunguje ani v rámci předešlých dílů, protože -znova to opakuji- Bondarčuk neumí psát a momenty, které by měly "citově spínat", nechávají ve skutečnosti chladným, protože mezi postavami nic není, ačkoliv se nás tvůrce snaží skrze jejich patetické a uvzdychané projevy citu (-jenž většinou následují krátce poté, co se postavy střetly), přesvědčit že ano.
Reálně je mi teda úplně jedno, že tam je záběr na sto tisíc vojáků kopající zákopy nebo na bitevní pole, plné kouře, vybuchujících petard, naprázdno pálících děl a padajících koňů. Mnohý to zde vychvalují, jakoby to samo o sobě stačilo k extatickému zážitku, ale tyhle výjevy lze vidět i v malířských dílech, přičemž tam toliko nevyzní ty limity; Tvůrci prostě nemohou pálit z děl do komparzistů, ale ani se neobtěžovali najmout maskéry a ukázat nějakou destrukci těl (vyjma tedy jedné odstřelené nohy). Dále je vidno, že když se v celku bijí dvě armády na bitevním poli, tak se ve skutečnosti nikdo zranit nechce a jakmile se divák zaměří na část obrazu, tak vidí jak komparzista uměle a z ničeho nic padá nebo kolem sebe mlátí puškou či mečem jen jakoby. Bitva, jejíž průběh zabírá druhou půlku filmu, je narativně nepřehledná:
Naprosto nelze rozluštit, jak bitva probíhá, jaká strana má kde jaké úspěchy a neúspěchy. Jedná se jen o změť různých výjevů, které sice nejsou digitální, ale furt jsou umělé. Když vyráží jezdectvo, vidíme v záběru běžet koní, z nichž někteří na naučený povel spadnou a pak zase vstanou, ale už nevidíme, do jakých sil nepřítele najely, jaké ztráty způsobily, jestli se rozkaz vyplatil, jestli a jak se tím situace na bojišti změnila... Nic. Prostě jenom chaos, kouř a hodně lidí po 35 minut. Důsledkem toho jest, že bitva není sama o sobě příběhem, ačkoliv každá bitva má svůj příběh. Bondarčukovo Waterloo z roku 1970 je v tomto ohledu mnohonásobně lepší, ale stále ne dokonalé. Závěr bitvy a i celého filmu uzavírá vypravěč s nějakými propagandistickými kecy o tom, že Napoleon neviděl pravdu a krásu (-nechápu, nevim) a že za všechno to zlo může on (-dá se říci, protože to byl přeci jen on, kdo si nemohl pomoci a vtrhl do Ruska) a že vítězství Rusů v bitvě u Borodino přímo vedlo k vyhnání Napoleona z Moskvy (-lež).
<--- "Bitva skončila podle vojenských historiků nerozhodně. Napoleon ovšem o svém vítězství nepochyboval a uchýlil se i se svým vojskem do města Moskvy, kde chtěl uzavřít mírovou smlouvu s ruským carem. K jednání však nedošlo. Tehdy převážně dřevěná Moskva byla předem záměrně vyklizena a poté podpálena ruskými dobrovolníky. Napoleonovo vojsko nechal Kutuzov vyhladovět a Napoleon se musel vrátit zpět do Francie."
Nejvíc mě asi bavilo, jak se po bitevním poli potlouká nafintěný civil Pierre s bílým cilindrem a ruští vojáci se mu vysmívají, že ten je tu od toho, aby děsil francouze. V kontextu celého filmu to jsou ale jen takové drobky potěšení.
Rád bych ještě utrousit pár slov k první půlce filmu, kde se prakticky nic neděje. Postavy se dozví, že Francouzi vstoupili do Ruska. Andrejův otec, známý z předchozích dvou dílů, je s tím obeznámen u stolu, ale vůbec to nebere v potaz. Večer sledujeme, jak asi 40 vteřin ulehá do postele a když konečně lehne, tak vstane s tím, že tu bylo něco důležitého, na co zapomněl, ač si slíbil, že se nad tím zamyslí až pujde spát, kdy bude mít víc klidu a času, načež si vzpomene, že Napoleon vtrhl do Moskvy a toto zjištění ho prakticky sundá. Krátce na to otec umírá. Je to tak debilní scéna, že jsem se u ní docela pobavil, ale odpovídá spíše nějakému cartoonu. Dále sledujeme scény kráčejících (a koupajících se) armád, na Pierra procházejícího se po bojišti, na generála Kutuzova promlouvajícímu k Andrejovi s tím, že si ho pamatuje z bitvy u Slavkova (první díl) a že mu je otcem, ačkoliv Bondarčuk mezi těmito postavami (stejně jako jakýmikoliv jinými) dosud nic pořadného a autentického nevytvořil. Noc před bitvou pak ještě Pierre promlouvá ke svému příteli Andreji (přičemž nejde znát, že by se tyhle postavy dříve poznali) a pokorně sděluje svůj názor na nedostatky v rozestavění pozic. Důstojník Andrej oponuje, že bitvu nevyhrávají pozice, ale vůle vojáků bojovat a že nyní bojovat budou (narozdíl od Slavkova), protože jde o svatou Rus!!!
Závěrem soudím, že tento film nefunguje sám o sobě, protože autorovi si nepředsevzal témata, kterým by se skrze postavy rád věnoval v tomto díle. Lze říci, že jsou tu prvky hrdinství v bitvě a odsouzení války s jejími hrůzami a zmarem. Pokud by třeba intelektuál Pierre dával v první půlce více nadšení ohledně toho, že uvidí kus historie a pak, když by ten kus historie bezprostředně prožíval, tak by jím byl naprosto zděšen, tak bych ono téma bylo více vykrystalizovaný. Ono to v tom filmu je, ale potenciál naplněn nebyl, protože Bondarčuk zjevně neumí psát pořádný scénáře. Andrej naopak neprožije zhola nic, zdá se mi. Mám pocit, že po celou bitvu jen drží pozici na nějakym kopečku a pak schytá šrapnel a v ošetřovacím stanu se střetne jeho pohled s pohledem Kuragina, který se stal milencem Nasti, (-jeho milé z druhého dílu, do níž se bezhlavě zamiluje po jednom tanci, zaslíbí se jí, ujedná s ní svatbu za rok a pak s ní už nemá žádný společný screen-time, načež v závěru filmu ukončuje plány na vdavky, protože si začala s timhle Kugarinem), a kterému dle shrnutí na wikipedii v tento moment odpouští stejně jako Nastě, čehož na konci dvojky nebyl schopen. Tím se dostávám k tomu, že tento třetí díl nefunguje ani v rámci předešlých dílů, protože -znova to opakuji- Bondarčuk neumí psát a momenty, které by měly "citově spínat", nechávají ve skutečnosti chladným, protože mezi postavami nic není, ačkoliv se nás tvůrce snaží skrze jejich patetické a uvzdychané projevy citu (-jenž většinou následují krátce poté, co se postavy střetly), přesvědčit že ano.
Vojna a mír III
Guerre et Paix, Partie III: l'Année 1812
Krieg und Frieden - Teil 3: Borodino 1812
Krieg und Frieden - Teil 3: Das Jahr 1812
Sota ja rauha III osa
Vojna a mier III
War and Peace, Part III: The Year 1812
