Sodenbergh byl už v mládí experimentátor. Kafka je zvláštní ale celkově vtahující film s úžasnou vizuální stránkou, (a skvěle využitou Prahou) ale těžce přístupným stylem vyprávění, které vygraduje v překvapivý závěr.
Nuda, žádnej odvaz, žádná atmosféra. Zdá se mi však, že některým stačí černobílá Praha. Obsah takového Procesu je poměrně citlivou záležitostí nad níž lze přemítat. Tento film však nezanechal zhola nic. Naopak mi přijde, že je film zbytečnou záležitostí, protože tvůrci nenabídli ni vlastního, co by stálo za to a současně znehodnocují Kafkovo dílo tímto nepochopením. Hlavně, že je film pojmenován po něm. Pokud by byl tvůrce rozuměl Kafkovo dílu a byl jím opravdu inspirován, mohl by natočit něco vlastního. Zrovna u Kafky k tomu prostor je. Smysl této impotentní vykrádačky ale nechápu.
Příběh, který by mohl napsat sám Kafka, ve kterém se Kafka ocitá v roli Kafky samotného. Úředníci klapou do svých psacích strojů, hierarchie úřadu se pne až někam do neznámých výšin, ve kterých se rýsuje silueta zámku. Nádherná černobílá Praha se předvádí a v jejích uličkách se ozývá nepříjemný řev. Zmizet zde může kdokoliv. Zůstane po něm jen opuštěný stůl a psací stroj. Kafkovi to nedá a začíná rozplétat předivo záhady mizejících i těch do tmy řvoucích. Atmosféra tíží, ale Jeremy Irons je Kafka, který se nebojí dojít až na konec svého vlastního příběhu.
Bizarní. Na jednu stranu mi trochu vadí, že ten film moc nevystihuje Kafku ani rané Československo; dalo by se říct, že Kafkova postava a Praha by zde vlastně vůbec nemusely být, protože příběh je stejně moc přetváří. Na druhou stranu je to ale zajímavý film sám o sobě, což se taky počítá.