Na Vlnách až na Oscary. Mádlův dobový fenomén se popere o šanci na prestižní zlatou sošku

Zatím to není důvod k halasné společenské radosti, neboť tuzemská Akademie vysílá český titul do boje o nejprestižnější filmovou cenu každoročně. Až 17. prosince totiž oscarová Akademie zveřejní shortlist 15 vybraných zahraničních filmů, jež se mohou 17. ledna prodrat do konečné nominace na 97. ročník slavného losangeleského ceremoniálu, který se příští rok uskuteční 2. března.

Vlny mohou teoreticky navázat na dosavadní trojlístek našich šampionů, tvořený československými klenoty Obchod na korze (1965) a Ostře sledované vlaky (1966) a také už ryze českým Koljou (1996) Jana Svěráka. Do nominačního výběru se dostalo jen šest dalších filmů, konkrétně Lásky jedné plavovlásky (1965), Hoří má panenko (1967), Vesničko má středisková (1985), Obecná škola (1991), Musíme si pomáhat (2000) a Želary (2003). Do užšího výběru naposledy proniklo pochmurné Nabarvené ptáče Václava Marhoula z roku 2019, o dva roky později se to povedlo také koprodukčnímu Šarlatánovi Agniezsky Holland.

Mádlův třetí celovečerní počin po chváleném debutu Pojedeme k moři a komorní vztahovce Na střeše splňuje komerční i kvalitativní parametry pro takovou poctu a ospravedlňuje výběr, v němž porazil druhou Amerikánku i třetí Mord. Sedmatřicetiletý českobudějovický rodák a herec známý ze Snowboarďáků, Gymplu či Modeláře potvrdil filmařské schopnosti západního rázu, ve Vlnách suverénně propojil dobový materiál s moderní retro výpravou a předložil dynamický i intimní portrét jedné z nejzásadnějších událostí poválečných dějin Československa.

Ačkoli se událostem pražského jara, okupace pod záminkou „pomoci fašisty sužované ČSSR“ i následné normalizace každoročně věnuje několik filmů, Vlny jsou vstřícným a působivým ohlédnutím na více rovinách. Herecký ansámbl včetně Vojtěcha Vodochodského, Stanislava Majera, Vojtěcha Kotka či Táni Pauhofové oživuje reálné protagonisty nadějeplné i temné součásti naší velké historie, již uším západního publika přibližují také použité dobové hity včetně Be My Baby od Ronettes nebo Crimson and Clover od kapely Tommy James and the Shondells.

Na to i na Mádlův líbivý režijní styl by americká akademie mohla slyšet ještě víc než na Marhoulovu trýznivou cestu válečným venkovem, která za mnohé vděčila sovětskému snímku Jdi a dívej se. Tentokrát šlo ze strany ČFTA, která má pod palcem také Českého lva, opravdu o snadné rozhodnutí – pro někoho možná ne správné, ale určitě z mnoha důvodů nejrozumnější.

Zdroj: Česká filmová a televizní akademie