75%
Exploatační žasnutí nad posedlostí tělem v 80. letech, v němž herečky předvedou pár sexuálních póz a skoro slyšíme, jak vystupující žíly klestí cestu násilné žánrové odplatě, spadá někam mezi konvenční mainstream a festivalové hříčky. Pomáhá také retro hudba Clinta Mansella a dobře obsazení herci a hlavně herečky, s nimiž lze divoké variaci na Coeny, Johna Carpentera a Paula Verhoevena snadno podlehnout.