Neber steroidy, nebo se z toho zblázníš. Zatracená krvavá láska je toho pikantním svědectvím
Ocitáme se na sklonku 80. let, kdy se v Evropě hroutí berlínská zeď a zámořskou kulturu utváří fitness boom, účesy na muleta a také historky o mafiánech pohřbívajících své soky v hlubokých kaňonech. Lou (Kristen Stewart), provozní zapadlého fitka kdesi v americké poušti, naváže vášnivý milostný vztah s přírodně vyrýsovanou divou Jackie (Katy O'Brian) a jejich Zatracená krvavá láska (Love Lies Bleeding) se zvrhne v místy surreálně stylizovanou zabijáckou povídku s příměsí jedovatého, pro vysněnou fyzičku nicméně nápomocného dopingu. Kde však ve světě násilí a fyzické dominance končí zdravá motivace a začíná fatální posedlost?
Lou má vedle nové známosti ještě komplikované rodinné vztahy. Odloučený otec (Ed Harris) je známá firma vedoucí nedalekou střelnici a jeho drsné nezákonné praktiky zanechávají oponenty napospas vyprahlé pustině středozápadu. Sestra Beth (Jena Malone) trpí v manželství s násilníkem JJ (Dave Franco), jenž to jednoho dne přepískne. A rozjede se dusná mozaika tolik neprobírané odvrácené strany osmdesátek, která umí být zvrhle zábavná a navzdory přímočarému ději i překvapivá.
Jestliže cimrmanovští rádcové varovali před úplatky, Glass má zaostřeno na nepřírodní kulturistické praktiky. Ty rozhodně nemusí být nevyhnutelné, nelačníte-li přímo po titulu Mr. Olympia. Také Lou nabídne Jackie rozumné dávkování, které má primárně pomoct v tréninkové zátěži. Učiní tím ovšem zásadní chybu, neboť do závislosti se propadající partnerka zcela přestává kontrolovat už tak povážlivou výbušnost. A když se začnou hromadit mrtvoly, čemuž Lou senior (v podání Eda Harrise připomínající démonického strážce krypty) pochopitelně nehodlá přihlížet se založenýma rukama, zamilovaná protagonistka nestačí vytírat krev a vymýšlet kamufláže.
Film mohl být ryze průměrnou ozvěnou intenzivních charakterových thrillerů ze zapadákova, oproti Coenům ostatně nemá vybroušené dialogy a schází mu špinavost, již nahrazuje někdy manýristickým, jindy ale dobově referenčním stylem. To ve Varech procvičovala i hororová MaXXXine, již však Glass překvapivě poráží v upřímnosti, propracovanosti postav a vlastní originalitě.
Spletitá změť vlivů
Lou je sice hlavní hrdinkou, nicméně věci pod kontrolou nemá a víceméně uklízí po Jackie, jejíž rozbouřené hormony se promítají i do stylistických a tematických výstřelků. Štvala vás marvelovská She-Hulk? Pak se možná pobavíte u zdejšího psychedelického pojetí tělesné transformace, jež dává zavedeným macho zápletkám pikantně na frak.
Romance dvou ztroskotanců se surreálně překlene v rodinnou gangsterku, v níž jsou obě protagonistky v podstatě oběťmi. Umí se nicméně vzepřít mužské tyranii, která zasahuje i do policejních složek. Křehká vztahová rovnováha se bortí vinou steroidů i našeptávání Loua staršího a hrdinky se musí spontánně rozhodovat, jak posoudí stále zoufalejší a násilnější činy svých blízkých.
Rozřešení je příběhově neoriginální, ale cesty k němu jsou dost vtahující, chvilkami absurdně násilné a nekompromisní. Fitness linie vyšumí do prázdna, i když do temné noirové gangsterky vnáší hravou stylizaci a deklamuje, jak lze vnitřně i navenek narůst do nezastavitelných rozměrů. Potažmo jak někomu (a v neposlední řadě sobě) rozšmelcovat hlavu.
75%
Exploatační žasnutí nad posedlostí tělem v 80. letech, v němž herečky předvedou pár sexuálních póz a skoro slyšíme, jak vystupující žíly klestí cestu násilné žánrové odplatě, spadá někam mezi konvenční mainstream a festivalové hříčky. Pomáhá také retro hudba Clinta Mansella a dobře obsazení herci a hlavně herečky, s nimiž lze divoké variaci na Coeny, Johna Carpentera a Paula Verhoevena snadno podlehnout.