Rok 2024 byl plný premiér českých počinů, které nabídly relativně pestrou směs žánrů i formálních experimentů. Ukázalo se, že stále fungují nejen osvědčené vzorce komedií a osobních dramat, ale také neotřelé formy vyprávění.
Už tento víkend si můžete v jednosálovém Kině Panorama Kyjov užít šestý ročník filmového festivalu Kyjograf. Ten jako každý rok nabídne průřez aktuální českou tvorbou a zaměří se zejména na festivalové a malé snímky, jež to mají v tuzemských kinech často složitější. Dojde i na besedy s významnými tvůrci a již tradiční propojení s hudbou.
Na první pozici víkendového žebříčku české návštěvnosti kin už začíná být poměrně jednotvárný pohled. Na druhou stranu, většina spokojených diváků si asi nestěžuje. A už vůbec si nestěžuje Jiří Mádl, jehož Vlny se díky sedmi týdnům na čele žebříčku staly nejúspěšnějším a nejnavštěvovanějším tuzemským filmem roku.
Amerikánka se po půlročním posunu premiéry konečně dostává do kin. Mezitím se stala jedním z nejočekávanějších tuzemských filmů, přinejmenším tedy v cinefilní komunitě. Trailery už od začátku roku lákají na další svéráznou práci režiséra a producenta Viktora Tauše, jehož notorické seriály Modré stíny a Zrádci svého času vedly k zaplavení diváckého centra České televize dotazy, zda se náhodou neporouchalo vysílání. Amerikánka je nejspíš nejosobnějším filmařovým dílem, připravoval ji řadu let a realizaci předcházelo několik multimediálních projektů. Vede to vše k podnětnému diváckému zážitku?
Máme tu poslední zářijový týden, který do českých kin přinese pět premiérových titulů, mezi nimiž netradičně figuruje také jeden středometrážní film. Pojďme si je všechny představit.
Letos to nebyla až tak záludná volba. Retro snímek Vlny od režiséra a scenáristy Jiřího Mádla od srpna dobývá tuzemská kina, v nichž před sebe nepustil žádnou z ostatních velkých premiér. Dosud jej vidělo přes 350 tisíc diváků a divaček, kteří většinou pějí nadšené ódy a na karlovarském festivalu filmu přiklepli vítězství v Divácké ceně deníku Právo s famózním skóre 1,05. Příběh redakce Československého rozhlasu, která v dobách před a bezprostředně po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 bojovala za zachování svobodného projevu, bude po hlasování České filmové a televizní akademie bojovat jako český vyslanec o Oscara.
Už jen necelý měsíc nás dělí od jedné z největších událostí letošního filmového podzimu v českých kinech. Přesně 26. září totiž do našich kin vstoupí Amerikánka, vyvrcholení dlouholetého projektu svébytného filmaře Viktora Tauše. Ten už divadelní hru z prken Jatek78 převedl do celé řady formátů, například během covidové uzavírky kin a divadel nabídl živě streamovaná představení pod hlavičkou projektu Film Naživo. Nová filmová verze se sice obejde bez Elišky Křenkové a Terezy Ramby v hlavních rolích, jež si pro sebe kradly minulé podoby Amerikánky, i finální trailer však slibuje více než uspokojivý zážitek.
Minulý týden jsme pro vás připravili článek o nejočekávanějších filmech druhé poloviny roku a dnes se zaměříme výhradně na české snímky. Rok 2024 je zatím ve znamení minisérií, ale podívejme se, které filmy by to mohly změnit.
Svérázný český filmař Viktor Tauš nikdy nedělá věci tím nejjednodušším způsobem. Trailery na jeho Amerikánku se odehrávaly naživo v divadle. Pracoval s neherci z dětských domovů, aby zvýšil autenticitu díla, které přitom ani není stylizováno realisticky. Nyní se na poslední chvíli odsunula premiéra, vystačit si musíme s novým trailerem. Ten ale naznačuje, že má důvod zůstat trpěliví.
Viktor Tauš patří k nejzajímavějším a nejpodnětnějších českým režisérům. Jedná se o rebela toho typu, že když uvede na obrazovce některý ze svých stylisticky dravých počinů, divácké centrum České televize se zaplní stížnostmi, že vysílání je nejspíš porouchané. Režisér Modrých stínů a Zrádců se vždy potýkal s kritikou za neukočírovaný manýrismus, ale také má věrné zastánce, kteří na něj nedají dopustit. Jeho chystaný snímek Amerikánka se pak jeví být jeho dost možná doposud nejradikálnějším počinem.
