Odkládané Amerikánky se dočkáme už za měsíc. Finální snová ukázka svými obrazy bere dech
Už jen necelý měsíc nás dělí od jedné z největších událostí letošního filmového podzimu v českých kinech. Přesně 26. září totiž do našich kin vstoupí Amerikánka, vyvrcholení dlouholetého projektu svébytného filmaře Viktora Tauše. Ten už divadelní hru z prken Jatek78 převedl do celé řady formátů, například během covidové uzavírky kin a divadel nabídl živě streamovaná představení pod hlavičkou projektu Film Naživo. Nová filmová verze se sice obejde bez Elišky Křenkové a Terezy Ramby v hlavních rolích, jež si pro sebe kradly minulé podoby Amerikánky, i finální trailer však slibuje více než uspokojivý zážitek.
Leckoho jistě znepokojilo odložení premiéry z května na současné září, podle prvních (ačkoli velmi kusých) ohlasů si však můžeme udržet optimismus. Osobitý rukopis Viktora Tauše se totiž v posledních letech vedle Amerikánek a dalších divadelních projektů podepsal i na velmi uspokojivých minisériích Zrádci, Vodník či Modré stíny a ačkoli od poslední filmového pokusu Klauni (navíc nepříliš dobře přijatého) uplynula už více než dekáda, aktuální Amerikánka může znamenat návrat na stříbrné plátno ve velkém stylu.
„Je to skutečný příběh desítek tisíc dětí, které vyrůstaly v dětských domovech v komunistickém Československu,“ říká v oficiálních materiálech Tauš, jehož k dílu inspirovalo seznámení s dívkou na amerických ulicích, kde tehdy stejně jako ona žil. „Byli jsme součástí první generace obětí svobody. Lidé bez domova, to byly tenkrát především tisícovky dětí, které vyrůstaly samy, bez rodičů, v socialistických dětských domovech.“
Zatímco starší verze Amerikánky se snažily filmovými prostředky opepřit divadelní hru, v tomto případě jde o plnohodnotné filmové dílo se zcela nepřehlédnutelnou stylizací. Ta na jednu stranu hýří barvami a surrealistickými výjevy, zároveň je však značně ukotvená v realitě, a tak jsou například role dětí obsazené přímo dětmi z dětských domovů. Oproti jarnímu, značně expresivnímu traileru si finální ukázka vystačí s mnohem méně slovy a klade důraz hlavně na výmluvnost působivých obrazů a téměř snovou atmosféru, v níž se vzpomínání Emy Černé odehrává.
„Film Amerikánka je zbrusu nová filmová vize příběhu Amerikánky, gejzír pestrých vzpomínek plných barev, života a snů hlavní hrdinky. Nic v tom filmu není skutečné, a přesto je úplně všechno, co na plátně uvidíte, skutečné. Příběh. Postavy. Jizvy. Všechno je autentické. Na rozdíl od původní divadelní inscenace s Terezou Ramba a Eliškou Křenkovou, která vypráví osm let v životě Amerikánky, vypráví film celý její život. Je to úplně nové dílo,“ shrnuje Tauš.