Recenze filmu Zóna zájmu

Komentáře a recenze 40

Chrustyn

44 025 bodů •3. 4. 2024

6

Hodně velká zóna nezájmu všech zúčastněných. Neobvyklý pohled na zvěrstva koncentračních táborů, tentokrát z druhé strany zdi ... doslova. Po stránce audia jeden z nejsilnějších zážitků co jsem u filmu zažil a ve výsledku ta největší deviza, která mě udržela. Všechny ty ruchy z dálky jsou opravdu mrazivé a o to více zamrzí, že příběhově film prakticky nikam nesměřuje a i přes kratší stopáž přijde nuda z neustálého sledování nic nedělání všech zúčastněných. Ojedinělý zážitek ale Zóna zájmu určitě je.

lamps

15 325 bodů •16. 2. 2024

10

Z plakátu, řídkého propagačního materiálu a dostupných ohlasů o formálních dominantách by jeden řekl, že ho Zóna zájmu už nemůže tolik překvapit. Od prvních sekund jsem byl fascinovanej tím, jak moc to není pravda. Už bílé titulky hlásající název na černém pozadí, které se dobré dvě minuty rozplývají stejně, jako se lidská těla spalují v popel, jsou brutálně silné. A skvěle předjímají ty na papíře jednoduché dominanty kolem kontrastujícího prostoru a povýšení zvukové stránky na vlastní dějovou linii, která v nás až symbolicky probouzí tu nejhorší představivost. Jednoduché kompozice a kamerové švenky snímají jemnou interakci mezi těmito dvěma prostředími/liniemi, kdy krásně nastrojená zahrada vertikálně přetéká v ponuré záblesky pekla, z něhož stoupá dým, ozvěny střelby a mučivých výkřiků. Glazer tuhle hranu obrušuje až surreálnými okamžiky, jež minimálně ve dvou scénách imitují hororovou inscenaci (náhlé probliknutí spalovny v pozhasínané chodbě a maminčin noční pokoj v záři ohně z lidských těl). Nikdy ale nejde o vytržení z naprosto realistického kontextu (až na dvě výjimky, o tom trochu níže). Už pečlivě načančaná zahrada, jíž se Hossova manželka tak zaujatě chlubí, svědčí prostě o precizní organizovanosti těch lidí, kterou aplikují i na nepředstavitelně rozsáhlou genocidu. Paradoxně tady, v chladných kancelářích a u telefonního aparátu, na nás nejvíc dolehne, jak olbřímí akcí byl holocaust na pouhou organizaci a kam až sahá jeho strašidelnost – nejen objemem smrti, ale též odtažitým pracovním přístupem těch na správné (sorry, špatné) straně pušky. Snad v žádném filmu jsem dosud nezaznamenal tak moc realistické chování postav; od témat ženských rozhovorů, s ledovým klidem protkaných zdánlivými triviálnostmi, jež z pohledu zde zamlčované historie působí tak děsivě („ty závěsy se mi moc líbily; do těch šatů prostě zhubne“), až po neposedné harašení synka. Ty zrůdy se chovají tak normálně, až jste v napětí, jestli a kdy se konečně projeví. Otočí hlavu směrem za výstřelem nebo to nějak verbálně okomentují. Doufáte, že minimálně Hedwiga prostě potlačila zbytky empatie a schovává se za fasádu nutnou ke spokojenosti v honosném obydlí. Jenže ne, žádná fasáda tam není, koukáme na vysvlečené, naprosto lhostejné a odporné figury. Zóna zájmu mě nepřestala překvapovat a fascinovat (z pro mě zkrátka nesetřesitelného interpretačního hlediska) už jen tím, jak dokázala tuhle hrůznou fádnost stupňovat natolik... přirozeně. Jde to proti běžnému diváckému komfortu třeba i v tom, jak místy falešně předznamenává nějaké dění (postava vejde do místnosti v záběru zdůrazňujícím telefon v popředí, ale aparát nakonec nesehraje žádnou roli). Momentálně i tak prostě nedokážu racionálně přijmout člověka, který nechá odpad s tím, že se nudil. Vždyť je to významově snad nejhutnější a nejdůležitější film o holocaustu, který dělá dokonalý protipól k Schindlerovu seznamu – ten nám brutálně působivě vnutil správné morální východisko (to jediné možné a nezpochybnitelné). Zóna zájmu připomíná absolutně chladnokrevné opomenutí zla, z čehož je nám až nevolno (kdo si stěžuje na absenci emočního napojení na postavy.. tak já nevím, trošku víc nad tím přemýšlejte, tak moc nepochopit to snad nejde), přičemž si vypomáhá dvěma skvostnými symbolickými sekvencemi. Snová se dovolává přehlíženého a zamlčovaného hrdinství, které bylo pro jeho aktéry noční můrou, ta závěrečná hovoří ani ne o nezbytném oprašování tragické události, jako spíš o děsivém výsledku a udržovaném odkazu precizně organizované „práce“ – a je to skoro čtverácky formou takového Jacquese Tatito... jenže v obráceném a kompletně hororovém významu. Možná se toho tentokrát zastávám moc útočně, ale to proto, že tenhle film si podle mě prostě zaslouží porozumění jako málokterý. Zatím tak na 95 %, zbytek si nechám napříště.

avenis

11 392 bodů •18. 2. 2024

6

Otřesné v tom pravém slova smyslu. Pohled na Osvětim z jiné strany, očima rodiny vrchního likvidátora lidí. Totální odlidštění, otupení, lhostejnost. Dokonce i k pláči vlastního dítěte. Měla bych ocenit uměleckost a hloubku, ale na mě to moc dojem neudělalo. Ano, ten přistup je novátorský, to dramatično tu je a vzniká postupně, tajemně, jako kdybychom je šmírovali skrytou kamerou... ale prostě se mi to nelíbí.

hrumsrt

10 741 bodů •25. 7. 2024

6

Kontroverzní tvůrce Jonathan Glazer se po 10ti letech vrátil za kameru, jen aby doručil další drama o holokaustu, což bude navždy věčné téma, jaké všichni kritici anebo diváci vlastně jen málokdy strhají z důvodu jakéhosi respektu k oněm tragickým událostem.. Zóna zájmu vypráví vyoayerský příběh o Rudolfu Hössovi, jednom z velitelů koncentračního tábora v Osvětimi, a jeho rodině, kteří žijí vlastně úplně normální životy, radují se, čtou si nebo večeří, dokud si divák neuvědomí anebo postavy neuvědomí, kde se nacházejí, a že residence Hössových je hned za rohem za proslulým likvidačním monstrem.. Odosobněně popisované charaktery, představivostí zahalená nacistická zvěrstva a přitom všechno vrhá stín absolutní beznaděje a paradoxu.. Zóna zájmu tak stojí především na kontrastu, jaký dělí přepych vydržovaných Hössových a za pár zdmi trpícího židovského obyvatelstva... Občas chce snímek pojmout trošku širší záběr, proto zmíní vyšší důstojníky SS, anebo legendární mytickou konferenci ve Wannsee, ale faktem zůstává, že sledovat možná největší odpornosti dějin skrze noční košilky rozmazlených nácků je až moc odvážné. Absurdní podívaná, která na to jak silné téma chce zaobírat, spíš mnohem víc tne do toho, že nepřítel skutečně může čekat před branami a není na škodu to tam občas zkontrolovat.. 60%

Klajnik

9 173 bodů •2. 12. 2024

1

Při hodnocení tohoto filmu nalézám podobné úskalí jako při hodnocení dokumentů, které většinou nebývají příliš vizuálně nebo dramaticky strhující (čest výjimkám) a do mých subjektivních dojmů tak promlouvá míra informativního obohacení. Pokud jsem o tématu nic nevěděl, tak dokument hodnotím kladněji, než v případě kdy jsem něco věděl a dokument mi neřekl nic nového. Pokud neznáte Obyčejné Muže od Browninga a Eichmanna v Jeruzalémě od Arendt, tak se snad budete podivovat nad tím, jak je možné, že postavy řeší debilní zahrádku a vytěsňují ze své zóny zájmu to, že se jim za barákem odehrává genocida. Film to není nijak okázalý a pracuje hlavně s náznaky, tudíž nikdy ty hrůzy naplno neukáže. Pozornost je velmi soustředěna na banality, které řeší rodina Hössových (Rudolf Höss byl velitelem koncentračního tábora v Osvětimi). To z toho důvodu, abychom se ptali: “Jak je možné, že se od toho můžou takhle distancovat?” Mě to ovšem nijak nepřekvapovalo, takže to ani neprobouzelo můj zájem, protože na to všechno již odpovědi mám. A jakmile na to odpověď máte, tak film nefunguje tak, jak by měl a stává se poměrně nudným; Sestává totiž ze scén, kdy se třeba velitel koncentráku loučí s rodinou před odchodem do práce a postupně se nám odhaluje, že za zdmi domu čadí osvětimské komíny. Později se podobný vzorec zopakuje večer. Dále manželka třeba 5 minut rozjímá nad tím, jakou má pěknou zahrádku. Děti si hrají, zatím co se ozývají vzdálené výstřely. Starší bratr zavře do skleníku mladšího bratra podobně, jako se zavírají Židé do plynových komor. Já však nejsem cílovka, protože jsem v oblasti již poučený. Glazerovo pojetí ke mně tedy nepromlouvalo, protože mě osobně nic nového neřeklo a nebylo dramaticky orientované. Chápu, že takové subtilní pojetí může na nepoučené diváky fungovat a probouzet v nich kontemplaci, jenže taky vím, že tyto jevy lze tematizovat způsobem, který zvládne i silným způsobem strhnout (Killers of the Flower Moon, což je film o 100min delší ale taky 100x obsahově hutnější a více strhující). Dokážu si představit právě taková pojetí téhož tématu - třeba soudní (psychologické a filosofické) drama Eichmanna, který přeci "nikoho sám nezabil a jen dobře dělal svojí práci a dobře sloužil své zemi, jako by každý správný občan měl..." Zóna Zájmu je totiž poměrně plytká, protože v ději není obsažen nějaký výrazný vnější nebo vnitřní konflikt. Protagonistovi Hössovi se na konci udělá na schodech zle, ale to je tak vše k vnitřnímu konfliktu. Rozhodně bych nechtěl, aby protagonista po nocích plakal anebo mu manželka vyčítala, jak se toho může zúčastnit, protože předmětem zkoumání je, jak se od toho postavy dokáží oprostit - jen to zkoumání má poměrně úzký rámec. Chápu však Glazerovu vizi, která fakt není špatná a věřím, že v mnohých lidech zvládne zájem probudit. Mě však jeho vize nudila, protože na otázky, které probouzí, odpovědi mám a některé části filmu jsem regulérně přeskakoval, protože nepotřebuju, aby mě pan režisér zdržoval tím, jak paní Hössová třeba 10 minut mluví o zahrádce. Zábavnej je ten film asi jako Roma.

Motinski

7 697 bodů •10. 6. 2024

6

Oscarové nominácie a výhry sú zaslúžené (hlavne tá za zvuk), obrazovo dostávame silné momenty, umelecky natočené, vierohodne zahrané a ajkeď nevidíme číre zlo na vlastné oči, vieme že na pozadí prebieha peklo. Tento prístup sa mi páčil, je to originálne, výpovedné a možno aj smutnejšie ako explicitné ukážky z iných filmov. Aj tú príbehovu plochosť by som odpustil ale chýbal mi ešte hlbší rozbor postáv. Vzťahov, interakcií, výčitiek, nevedomosti. Tých načrtnutí je veľa, no nedotiahnutých k dokonalosti. Nedokázal som sa ponoriť do vnútra. A to väčšinou keď niečo podobné vidím v kine, zážitok je zintenzívnený. Teraz ale nie. Pár scén bolo dlhších ako treba, záver u mňa až tak nevyeskaloval a dlho sa mi nestalo že dilema nad hodnotením (či dať 3* alebo 4*) pretrvávala aj hodiny po videní. Prikloním sa ale nižšie lebo som z každého záberu cítil potenciál v ďalších minútach diváka rozsekať emočne na drobné. Bohužiaľ, neprišlo to. Krásne obrázky, nechutná téma. Oplatí sa vidieť, no ja som čakal viac

blackkocour

5 025 bodů •30. 4. 2024

6

Není to zas tak dávno, co jsem sledoval video fotky s temnou historií, a na jedné byl jak Rudolf Höss a další krutí velitelé Auschwitzu, co se na fotkách velmi radují ze své každodenní práce, oslavují, ležérně odpočívají v křesle, a opékaj si nějakého žida, a asi nejhorší poznatek z celého videa mám, že se takovým zrůdám nic do jejich smrti nestalo, a nikdy za to nebyli stíhání, a neumřeli tečkou do zátylu ale přirozenou smrtí stářím. A člověk nemusel vidět v podstatě žádné odpornosti, kterého museli přesvědčit, co se dělo za zdmi Osvětimi, ale ten fakt že zrůdy můžou nosit i lidskou tvář, a svobodně procházet ulicí mezi lidmi. Co jsem si vzal ze Zóny zájmu? Asi jen, že hodina dějepisu byla někdy o dost záživnější učivo, hlavně pokud to učila naše úča s poprsím číslo pět, s průsvitným tílkem. Zóna mýho nezájmu, sorry. Přál bych si to o mnoho černější, jen aby to později nesklouzlo do nechtěné sebeparodie. Ale za ten nápad jakože Truman Show but Schindlerův seznam, proč ne.

marie-kolarova

2 980 bodů •16. 2. 2024

8

Ne, toto jsou děvčata z vesnice, židi jsou za zdí. Věta, která skvěle vystihuje atmosféru filmu. Tady před zdí si madam Hedwiga opečovává svůj ráj na zemi. Na pozadí je slyšet ozvěna pekla a vidět temný kouř. A pořád dokola si divák může pokládat otázku, jak mohli spokojeně žít vedle vražedného kolosu smrti. Jeden z nejpozoruhodnějších okamžiků filmu je noční scéna, ve které Hedwičina matka pozoruje tábor. Kdysi sloužila v židovské domácnosti. Je nadšená, jak se dceři daří dobře. Pak se v noci probudí, zadívá se směrem za zeď a uvědomí si svoji hranici akceptovatelného. Tu, kterou její dcera už dávno ztratila. Ráno zmizí a nechá jen psaný vzkaz. Příjemný nebyl, protože Hedwiga ho okamžitě vhodí do kamen. Škoda nepropracované postavy Hösse. Druhá polovina filmu ztrácí předchozí naléhavost s vypointovanými dialogy ilustrujícími chladnou bezcitnost vykonavatelů zrůdnosti vyhlazovacích táborů.

JaraSlama

2 931 bodů •23. 2. 2024

9

Zóna zájmu nás vtahuje do nitra temnoty, kde se běžný život prolíná s nejtemnějšími kapitolami historie. Režisér Jonathan Glazer nás provází skrze rodinu Rudolfa Hösse, jejichž každodenní existence je spojena s táborovými pecemi a stínem smrti. Christian Friedel a Sandra Hüller přinášejí na plátno nejen postavy, ale i esenci lidského rozporu v čase hrůzy. Film neukazuje jen strastiplnosti minulosti, ale vyzývá nás k nezakrývání pohledu před utrpením, které se nás nepřímo dotýká. Zóna zájmu je připomínkou, abychom nebyli slepí k hrůzám, které se odehrávají za zdmi naší vlastní zahrady.