Takový malý rodinný film na pozadí s jednou z nejzásadnějších událostí ČR konce 90. let. Hezké na pohled, slušně zahrané, ničím překvapivé ani zásadní a nakonec vyšumí do prázdna.
Každý úspěch sportovních reprezentantů spouští vlnu nováčků v řadách těch nejmenších, kteří se rázem chtějí stát těmi, na které se tehdy dívali.. A není minimálně v rámci kolektivního sportu větší úspěch, než když Česká republika 22.02.1998 kolem půl osmé ráno Petr Svoboda po buly propálil bezmocného Štalenkova. Nagano byl Turnaj století, první ZOH kdy přijeli hráči z NHL, aby světu ukázali, čemu za mořem říkají hokej.. Danovi Pánkovi tehdy bylo 10 let a asi ho tahle událost natolik poznamenala, že se rozhodl jí složit tuhle filmovou poklonu... Partička dětských herců chtějí být jako Jágr, Hašek nebo třeba Dopita. Akorát tentokrát proti nim nebude stát Pavel a Valerij Bureovi, nýbrž partička starších kluků, kteří už na umělce za tenisákem chvíli běhají.. Dospělé osazenstvo je fajn, i když třeba mají někdy trošku divácky nepřívětivější roli vůči dětským hrdinům, naproti tomu dětští herci jsou trošku slabší, ale vyloženě mi taky nevadí.. Nostalgická óda za "bouřlivými" devadesátkami, která baví spíš až ve finálovém hokejovém střetnutí, do té doby to je těžce naivní.. Já bych chtěl být Petr Svoboda! Překvapivě nejzajímavější česká "komedie" za dlouhou dobu. Ale jednu výtku mít musím, ten nalakovaný Hašek je prostě navíc. 65%
25 let od Nagana jsem já osobně oslavil v Praze, kdy jsem měl možnost vidět legendy českého i slovenského hokeje v O2 aréně v podařeném exhibičním zápase. Na děti Nagana jsem původně chtěl jít do kina, ale nějak to tehdy nevyšlo, tak jsem si počkal na Netflix. Takhle krásně jsem si na dětská léta pěkně dlouho nezavzpomínal - v době tohoto největšího úspěchu českého hokeje jsem měl 8 let a celý turnaj jsem tehdy nadšeně s otcem prožíval, do toho jsem snad v každé volné chvíli chodil hrát hokej ven a dělal většinu věcí, co jsem v tomto filmu viděl - hrál si na Haška či jiné hráče, byl jsem nadšený, když jsem dostal svou první brankářskou hokejku, kšiltka jako lapačka, míček vystřelený nekdě za plot, do auta nebo okna - to byl ten správný průser. V rámci možnosti se z tohoto filmu podařilo dle mě vytřískat asi maxium, takže za mě spokojenost. Škoda, že dnešní děti tohle ve volném čase nezažívají, protože ty top vzpomínky, které mám v sobě díky tomuto filmu zase na chvíli ožily a za to jsem rád především...80%.
Takový klukovský film. Ale dobrý. Dobré dětské výkony a dobré výkony známých herců jako Hynka Čermáka, Otakara Brouska ml., nebo Kláry Issové. Děj plyne pomalejším tempem. Ale ono dosáhnout jakéhokoli snu nikdy není zadarmo. Chce to hodně potu, dřiny, odříkání, pevné vůle.
"Na Senators nikdy nesázej! Nemám je rád!" Senátorům fandím od roku 1993, kdy se vrátili do NHL, takže touto větou kleslo hodnocení o 20%. Nagano je něco, co nejde ani zopakovat (opravdu poprvé nejlepší hokejisté světa proti sobě a na neutrální půdě! Turnaj století, není něco, co jme si vymysleli my, měla to být přehlídka hráčů z NHL a finále bylo předurčeno pro USA-CAN, ale oběma jsme vystavili stopku my...), ani k ničemu jinému českému přirovnat (pravda, několik legendárních sportovců by se našlo, ale na Nagano to prostě nestačí)! Jak velká věc to byla, dokazuje o 20 let později dokument Pásky z Nagana a na nich zachycen všeříkající pohled z druhé strany. Film se veze na té nostalgické vlně a oblibě hokeje (tady přesněji hokejbalu) obecně a popisuje příběh jednoho, kterého Nagano inspirovalo. Je to fajn natočeno a v pohodě to utíká. I když je to na mnoha místech předvídatelné, nevadilo to. Ale fakt mě celou dobu skoro vytáčelo, že se Dom snaží chytat kšiltovkou! Tu blbou lapačku mu taky mohli z něčeho spíchnout. Je to dost důležitá součást výstroje golmana... Ale bylo to fajn.
Za dítě Nagana se úplně považovat nemůžu, i když ten rok jsem se narodil. Kdo ví, třeba to platí i pro mě. Zažili jsme podobné skopičiny o pár let později a ta doba se během nultých let až tak nezměnila. Taky jsme motali na prsty žvýkačky Hubba Bubba, hráli NHL 94 a citovali u toho společně s radostí EA SPORTS logo. Ta snaha na nostalgickou vlnu je v tomhle snímku zřetelná, občas trochu tlačící na pilu, ale zároveň nevyužitá úplně naplno. Chtělo by to možná víc dobového soundtracku, víc odřených kolen a kiwi sodovky, ale to už si domýšlím své přání skrze vlastní vzpomínky. Příběh je zábavný, přímočarý, sice bez větších ambicí, ale potěší a dokáže i na konci dojmout. Má to chyby, nedotažené linky, ne moc dobré dětské herce a možná až příliš jednoduchou formuli. Já se ale nechávám ovlivnit tuzemskou produkcí, silou nostalgie a taky hereckým výkonem Hynka Čermáka, který zceluje týmového ducha dohromady a funguje to výborně. Prosím víc takových relax filmů z domácí půdy
Solidní rodinný film, který jsme opravdu večer shlédli jako rodina. Ovšem na opětovné shlédnutí mě v zásadě nic neláká. Období je vystihnuto skvěle. Dětské emoce dávají dokonalý smysl v pozadí s Naganem. Dětské postavy jsou sympatické, tedy ty které Vám být sympatické mají. Výhru v zápase jim v zásadě přejete. Občas film oživí i nějaký ten vtip.
Solidní rodinný film, který svoji retro devadesátkovou náladou zahřeje všechny co to zažili a příběhem určitě potěší i mladší členy rodiny. Ano, můžeme vytknout naivní a předvídatelný děj, ale to tak nějak k těmto filmům trochu patří nemyslíte?