Recenze filmu Duna: Část druhá

Komentáře a recenze 168

Chrustyn

44 045 bodů •6. 3. 2024

8

Denis Villeneuve pokračuje v krasojízdě a přináší nám pokračování svého monumentálního díla. Duna: Část druhá je opět epická podívaná, která ale divákovi nejde naproti a epičnost zde zobrazená je pocitově jiná než je tomu u klasických, obřích blockbusterů. Druhá Duna je na pohled a poslech obrovský film, který vypráví obrazem namísto dialogů ale zároveň se nebojí, aby se několikaset milionový trhák z velké části odehrával v malých, prázdných místnostech. Villeneuve diváka opájí krásnými obrazy ale nepřináší davové scény ani obří bitvy a ty nejepičtější scény čítají dvě desítky postav, jednu Ornithopterů a Harvester. I přes celkově větší příběhový záběr, není druhá část o moc větším filmem než byla ta první a s tím musí divák počítat při návštěvě kina. Zjednodušeně, líbila se jednička, bude se líbit dvojka a je velká pravděpodobnost, že nic epičtějšího jen tak neuvidíme a divák tak rád odpustí pomalejší úvod a zbrklou poslední třetinu.

Pete69

33 033 bodů •20. 4. 2024

8

Denis Villeneuve naservíroval další pecku, pevně se držel nitky z prvního dílu a to je dobře.. přesto mě to bavilo méně, než jeho první Duna, ze které jsem byl hodně nadšený. Druhá duna už nemá tak geniálně propojený audiovizuál a už tam není wow efekt. Na mě to bylo až moc natažené a příliš mystických scén, které však k tomuto příběhu prostě patří a musí tam být. Když přišlo na akci, je to velká paráda vrcholné kvality. Nezbývá než se těšit na doufám grandiózní finále, které bude akční a u zvuků bude bušet srdce v rytmu. Druhou Dunu v žádném případě nehaním, ale 90% nedám.

kunafix

20 062 bodů •6. 6. 2024

4

Což o to - ono to je vizuálně úchvatné s ohromujícími scénami a nějakou tou pouštní akcí, ale dějově teda slabota. Neco spíš - dějově mě to nebavilo, ale pro někoho to nemusí být taková slabota. Objeví se zde nové postavy, ale Austin Butler jako Feyd-Rautha třeba vůbec nezaujal. Paul Atreid se stává modlou, pak porazí Harkonneny a imperátora, a to vše bez nějakého většího napětí. A pořád jsem v tom nacházel spoustu různých nelogických chyb. Teda logických chyb, které dělaly děj nelogický. V podstatě hodně přeceňované dílo. Snad se to v třetím dílu polepší.

lamps

15 327 bodů •30. 5. 2024

7

Nedokážu říct, do jaké míry je druhá Duna přeceňovaná, ale takhle zanícená odevzdanost ambicióznímu a skoro famózně obsazenému (Walken!!) projektu je fakt zvláštním úkazem. Docela závidím všem, kteří se takhle nechají strhnout vypiplaným vizuálem a burácivým audiem, které tvoří dobrých 50 procent dramatické složky. Možná i víc. Jedničku jsem si dal před projekcí znova a nakonec mi přijde lepší, vyváženější v osobních a politických liniích, hutnější v načrtávání světa a pozoruhodnější ve finální degradaci tempa a soustředění na postavy. Dvojka chce být kolosem, který se tou chtěnou velkolepostí přesycuje a citelně mu schází vypravěč kalibru Erica Rotha. Villeneuve pevně ovládá inscenaci a řadu záběrů bych si klidně zarámoval také díky Fraserově práci se světlem, ale ten film je tak trochu dějový zmetek. Vynáší se do nebes jako dokonalá adaptace, ale já si při něm spíš uvědomil, jak je knížka vlastně skvělá a obsáhlá. Tady se dvě hodiny vedou řeči, jestli Paul je, nebo není vyvolený, což není moc objevné. Poslední třetina pak odnikud přivede Joshe Brolina a začne chrlit militantní zrcadlo dnešního světa, melodrama o pomstě či morálně a emancipačně chabou ideologii náboženství v takovém halabala podání, až jsem prostě netušil, jestli má kýžené sdělení vůbec nějaký pilíř, natož pak komplexní rám. Hrozně se hraje na osudovost, ale sledujeme spíš precizně ošetřený hollywoodský kýč, který v nejdrzejších momentech vykrádá poetiku Šíleného Maxe a v rozložení sympatií je až osmdesátkově cheesy - z Butlera jsem si teda na zadek nesednul a byl šíleně šablonovitý, při heroickém a bleskovém faceoffu Brolina a Bautisty jsem se musel až smát. Asi to chci někdy vidět znova, ale pochybuji, že v tomhle vznešeném bordelu někdy najdu něco víc než jen respekt nad totální epičností, která je důležitější než podnětnost dramatu. Film, v němž se toho v obrazu děje hodně, ale vlastně se stane hrozně málo a nikdo z herců si neuvědomuje, že jsou hlavně věšáky na poddimenzovanou zážitkovou exhibici.

avenis

11 521 bodů •24. 5. 2024

7

Písek, tmavé záběry, bušení, zamračená nesympatická Chani, rozvírající se nůžky mezi matkou a synem, písek, prach, temnota, přeskakování a náznaky, zvrácenost Harkonenů, feminismus a nadvláda nad muži... a písek...je to takové na sílu jiné. Původní Duna z roku 1984 byla taky mírně složitá na pochopení, ale mnohem srozumitelnější. Tato nová verze vychází z toho, že to přece každý zná a "my teď uděláme mnohem propracovanější verzi...". Když to však budu posuzovat jako že jsem neviděla nic jiného, není to špatné.

hrumsrt

10 906 bodů •28. 2. 2024

10

Po dvou a půl letech se Denis Villeneuve vrátil s druhou polovinou svého osudového projektu. Díla, které pro něj od začátku znamenalo sen, k jakému by přál jako fanoušek jednou dojít, až nakonec dostal možnost si ho pro sebe připravit sám.. Kniha Franka Herberta Duna je pro sci-fi filmaře něco jako bible, zkoušelo ji připravit tolik jedinečných tvůrců, když každý po svém selhal a stejně je jejich verze obrovskou filmovou metou. Nejznámější verzí není Lynchova Duna z osmdesátých let, nýbrž Lucasova velmi nevěrná adaptace jménem Nová naděje (později Star Wars: Nová naděje) a zatímco se Lynch alespoň snažil dostát Herbertově předloze a jako nejschopnější filmař tehdejší doby se úkolu nechtěl vzdát, tvůrci prvních Star Wars svoje schopnosti odhadli dost rychle a Herbertovu předlohu vykastrovaly na pouhé motivy, jež si pak přenesly do svojí vlastní značky. Že i to stačilo, dnes už víme, že pouhý nástin kouzla Herbertovi Duny dokázal změnit filmovou historii a dalším generacím dal možnost vyrůstat ve světě v předaleké galaxii, aniž by kdokoli z nich věděl, komu za to mají děkovat.. Tížené satisfakce a uznání se Herbert dočkal až nyní prostřednictvím dostatečně režijně vytočeného Villeneuvea, který si adaptaci vzal jako svůj kariérní vrchol, jaký sice nikdy neplánoval natočit, ale když už stál v takové pozici, musel se příležitosti chopit a sám sobě a všem fanouškům předlohy a světa Duny ukázat její krásu.. Komplexní příběh světa na písečných rozvalinách se nedá odvyprávět za jeden večer, a tak Villeneuveho plán rozhodně nebyl skončit jen u jednoho filmu, na který dostal od Warnerů prostředky. Musel tak přijít před dnešního diváka s relativně zastaralou značkou jejíž sláva v novém tisíciletí moc nezářila, jejíž každá adaptace přinesla jen další vlnu pochyb o její proveditelnosti, a především porazit každou překážku, jakou mu doba hodila do cesty.. První díl šel do kina za končící vlny pandemie Covidu-19, kdy se diváci báli chodit do společnosti, a navíc byl současně poslán na streamovací platformy HBO, kde si jej každý mohl skoro zadarmo sehnat. A přitom Villeneuve potřeboval, aby první film finančně uspěl a on mohl naplnit realizaci svých vysněných plánů. Ale povedlo se, diváci chodili, z Duny se stal hit roku a pokračování nestálo nic v cestě. Ale aby neměl Villeneuve vyhráno, přišla zase stávka scénáristů, která jeho druhou část Duny odvála o půl rok později. Jenže téhle cestě nic nezabrání a koření musí proudit.. Druhá část epického příběhu o pádu a vzestupu rodu Atreidů následuje vybudovanou expozici prvního filmu a divákovi servíruje cestu Paul Atreida za svou pomstou. Rod Harkonnenů zradil velké rody planety Arrakis, rozprášil ambiciózní konkurenční rod Atreidů a už nic mu nebrání v cestě za podmaněním si těžby koření. Jenže nebyla to čistě odvedená práce, Paul Atreides přežil a utekl  na jih planety do pouště odkud spolu se zdejšími lidmi Fremeny plánuje plán odplaty.. Druhá Duna není tolik slibovanou zbývající akční polovinou k předešlému filmu, a naopak dost dlouho následuje tempo z minula. K výstavbě světa Duny se přidává výstavba samotné mytologie ústřední postavy Paula, který jak se ukazuje není jen tak obyčejný potomek jednoho skoro rozprášeného rodu. Na cestě s písečnými lidmi Fremeny poznává vlastní úděl a zjišťuje skutečnou podstatu samotných zákonitostí planety. Ochutnává zakázané koření, jezdí na písečných červech a na vlastní kůži prožívá příběhy o Fremenech, jaké odmala tolik zbožňoval.. Ukazuje se, že věci nejsou tak jasné, jak se zdálo, že Harkonneni nebudou tak černobílý a cesta k moci skrze Fremeny může znamenat spásu jeho věci, ale nikoli celé planetě. Původní postavy konfliktu se vrací a vyrovnávají znepřátelené strany, z nichž jasně vystupují aktéři, kteří doposud pouze intrikovali zpoza jiné.. Mytologie světa Duny hýbe příběhem a dělá cestu našich hrdinů osudovější než se vůbec zdálo, z čehož vychází nejedno dějové odhalení, jaké vrhá na postavy a uplynulé události zcela jiný rozměr.. Druhá Duna baví a přidává, kde ta předešlá nemohla a čekala na nutné informace. Zosnuje další spiknutí, posouvá vládcovské tahy a vnáší rozběhnutý příběh do cílové rovinky, aby pak divák zjistil, že tímhle to teprve začíná.. Ne, Duna: část druhá tuhle cestu nekončí, odpovídá na mnohé, ale podsouvá nové motivace a odvrací postavy od původních cílů.. Technický vrchol filmu pro 21. století, který exploruje svět, do něhož se chcete instantně vrátit a přijít všemu na kloub a pochopit, že přece tohle je součást něčeho většího. A teď jen zbývá zjistit čeho. Jednou budu vzpomínat, jak seděl u toho, když Paul osedlal písečného červa, jak překonal smrt, a jak vyrazil dech snad každému, kdo si myslel, že má tenhle konflikt přečtený. Zatím je Duna jen krok před zbytkem.. /viděno v kině/ 100%

Wally007

9 625 bodů •1. 6. 2024

10

Stejně jako u prvního dílu jsem čekal skvost, ale že to bude až tak dobré...mít k dispozici více hvězd, tak neváhám! Neuvěřitelná dokonalost! Tomuhle se říká audiovizuální orgie!

Klajnik

9 194 bodů •29. 2. 2024

7

Ač je Villeneuveova Duna je výjimečným hollywoodským počinem, tak já patřím mezi ty, které neuspokojila a vím moc dobře, čím to je: Je to problém zarámování:
Kdybych do adaptace vstupoval nepolíben, tak by můj dojem byl jiný - Kdybych předlohu nečetl a neviděl trailery, byl bych nejspíš uchvácen tou audiovizuální stránkou a celou tou tajemnou a zvláštní fikcí a pravděpodobně bych chtěl víc, načež se pustil do knih. Já se ale do předlohy pustil hned poté, co bylo oznámeno, že slavné literární sci-fi bude adaptovat režisér druhého Blade Runnera. Než vyšla první část, tak jsem měl přečtený první dva díly ságy a jedničku dokonce 2x. Kvůli tomu, že jsem měl původní látku v natolik živý paměti, že samotné vyprávění filmu mi jen nabídlo něco, co dobře znám, ale v podvyživené a uspěchané podobě. Furt to ale na vysoké kvalitativní úrovni udržují herecký výkony, Zimmerova hudba, produkční design, efekty, kamera a tak dále. V nejrůznějších kvalitativních ohledech se většina filmové produkce na Dunu ani nechytá, tudíž to fakt nenudí, ale mě osobně to neuspokojilo jakožto adaptace.

Herbertova sága tvoří fikční svět, který je jediným, jemuž jsem kdy propadl a propadl jsem mu, protože je obsahově a tematicky hutnej, má podmětné myšlenky, jejichž přesah považuju za hodnotný a baví/přitahuje mě i jednotlivými nápady, které utváří děj této fikce. Předloha zkrátka stojí na jistých intelektuálních kvalitách, které tato adaptace (a to Lynchova už vůbec ne) dostatečně neakcentuje a láká spíše na audiovizuální opojení, spektákl a Timotheé Chalameta jedoucím na červovi.

Já však kladu důraz hlavně na obsah a vyprávění, přičemž Villeneuve podle mě musel udělat velké kompromisy: Dovolili mu sice rozdělit první knihu na dvě části s tím, že se ale musel snažit udržet stopáž maximálně na 2,5h (hlavně teda toho prvního dílu), ačkoliv by bylo potřeba minimálně 3 a ideálně 4. Lidi ale odrazuje tříhodinová stopáž, takže tomu tvůrci naslouchali (jako i finančnímu neúspěchu zmíněného Blade Runnera 2049). Já tvrdím, že redukcí obsahu a myšlenek byla zredukována i přední kvalita Herbertovy předlohy. Samozřejmě, že to hlavní v jednodušší podobě přetrvá a Villeneuve, Fraser, Zimmer i herci to hodně vytahují skrze sobě vlastní řemeslné kvality. Já se ale obávám, že právě rozsah vyprávění a tematická hloubka jsou natolik klíčovými aspekty kvality díla, že takové "zeštíhlení" může stát příliš velkou cenu. 

Herbertův styl skáče mezi hlavami všech postav a odkrývá myšlenky, které rozvíjí dialog, který mezi s sebou postavy vedou, předává tak i více informací o všem možném a dává nahlížet do všech těch plánů v plánech jiných plánů. Styl, při němž by čtenář zůstával jen v hlavě jedné postavy, umožňuje čtenáři se na tuto postavu lépe citově napojit. Herbertův styl však spíše umožnuje intelektuálně oceňovat všechna ta témata a myšlenky, spíše než cítit spolu s postavami. I proto může být pro diváka těžké, dostatečně se citově napojit na to, co se postavám děje.
Villeneuve chtěl vyprávět hlavně obrazem a zvukem, takže nás o vnitřní monology připravuje, čímž připravuje sám sebe i o efektivní prostředek vyprávění celého toho fikčního komplexu. Velmi tím navíc znemožnil vystihnout to, co se stalo, když Paul vypil onen melanžový extrakt z červa; Film sice odhalí, že tyto získal nějaké rozšířené vědomí díky přístupu ke vzpomínkám na životy svých předků, ale opět to není dost prokreslené na to, aby byl vůbec vytěžen význam původního nápadu. 

DV však nechce toliko prezentovat fikci v celém jejím rozsahu, jako spíš že chce naznačovat a nechávat na fantazii diváka. To ale bude fungovat spíše na ty, kteří Dunu nečetli – ovšem ani na všechny z těch to fungovat nebude; Některé frustruje, když se dost nechytaj (což se stane i pro nedostatečné prokreslením různých frakcí, vazeb a souvislostí).

Snad bych byl radši, kdyby DV raději pracoval na jiném projektu, protože adaptaci Duny prostě nemohl udělat tak, aby to bylo uspokojivé. Jasně, že mu studio nedá naprostou kontrolu a nepustí do kina 4h filmy. Vím ale, že by mohl vzniknout director's cut, protože byly natočeny scény, které to celé více rozvíjely, ale skončily na podlaze střižny. DV však nejeví o nic takového zájem. Přesto mnozí tvrdí, že právě on se na adaptaci Duny připravoval celou svou kariéru, tak já se odvážím tvrdit, že Villeneuve navzdory diváckému i finančnímu úspěchu tak docela neuspěl, a to možná právě proto, že se snažil být až moc věrný předloze, její vážnosti a rozmáchlosti, ačkoli neměl dost prostoru k tomu, aby to dílo mohl právě s těmito kvalitami náležitě přenést do filmové podoby. Proto bych radši viděl něco volněji inspirovaného, odlišnějšího, eRkovějšího a snad i ujetějšího, protože takhle jsem dostal – a furt se mi to vtírá na mysl – to stejné, ale horší.

DRUHÁ ČÁST DUNY je ovšem výraznější po autorské stránce, má o něco lepší tempo i fázování a konečně něco uzavírá. Tím se druhá část nejspíš stává požitkově lepší, než jaká je část první, což je dáno i tím, že staví na tom, co již bylo etablováno. Zde se totiž témata prokreslila a příběh se uzavřel aspoň s nějakou pointou.
V první části se toho sice stane hodně, ale nevidíme v tom dění takový význam. Někteří to bez okolků nazvou expozicí ke druhé části. Já to nazývám uspěchanou expozicí, která toho však mnoho neříká. V této komplexní fikci se toho hodně odehrává skrze jednání různých frakcí, které usilují o různé věci a staví svá přesvědčení na různých základech. Na tom lze třeba prezentovat potencionální kvality a vady různých přístupů k moci, což mohlo být spolu s ekologií a dospíváním jedním z hlavních motivů první části; Nějaké rozhřešení by poskytl onen pád atreidské vlády na Arrakisu, jenže to by nesměl tento zvrat v událostech přijít tak brzy (v půlce první části) v tak krátkém filmu. Chápu, že ve vymezeném času, je asi potřeba hlavně odvyprávět ten do široka rozkročený hlavní příběh a že pak není mnoho času psychologizovat postavy a zkoumat témata, což je ale problém, který třeba filmová trilogie Pána Prstenů nemá, a proto se s ní filmová Duna nemůže měřit, ačkoliv mě její knižní svět a témata berou spíše. Palčivé je to právě proto, že divák cítí, že Duna tu hloubku má, že tam je ukryto více, protože film furt obsahuje základy té hloubky – bohužel pouze ty základy.
Ve druhé části se třeba Paul vzpírá svému osudu, protože ví, co bude následovat, když přijme. Ví také, že jiné možnosti nepřinesou nic kloudného. Žádný krok by se rovnal ponechání Fremenů, lidí, kteří ho přijali a mezi něž patří i nová jeho milovaná osoba, útlaku Harkonnenských sil. Pokud bychom třeba strávili víc času s postavami, mohli bychom spíše rozumět Paulovo bolesti ze ztráty otce a přátel a případné jeho vůli se pomstít bijící se s obavami nad budoucností. Ani tohle dilema však není ve filmu dost akcentováno na to, aby mě to k něčemu intelektuálně či citově pohnulo. 
Téma fanatismu je ve druhé části asi akcentované nejvíc ze všech, ačkoliv zrovna jeho důsledky se naplno projeví až v adaptaci druhého dílu knihy, Spasitele Duny. V první knize jsou v rámci předzvěstných vizí flashforwardy, kde si zfanatizované hordy Fremenů klestí napříč vesmírem svou cestu plnou krve. Zfanatizované pluky se budou vrhat do bitev s válečným pokřikem: „Muad’Dib“. Tento film to sice naznačuje, ale takové sugestivní výjevy nadcházejících událostí nenabízí. 
Protagonista zde ovšem aspoň pomstí svého otce a přítele Duncana Idaho a převezme kontrolu nad impériem, tak si troufám tvrdit, že divák není toliko na stejné vlně s protagonistou příběhu: Divák nechce, aby Harkonneni pochcípali jako psi. Spíš si jejich tajemnou přítomnost na scéně užívá a chce o nich vědět více (což mu film nedá). Divák si ani dostatečně neoblíbí Fremeny na to, aby byl silně citově zainteresovaný do jejich osvobození od Harkonnenské nadvlády, přičemž by viděl, jak toho činí skrze propůjčení se jiné, mnohem zákeřnější, "nadvládě". Přál bych si, aby mě film vzal mezi běžné lidi různých planet a ukázal něco čemu se předloha toliko nevěnuje. Předloha se drží u klíčových hráčů příběhu a tato adaptace též; Díky tomu to tedy působí trochu stroze, vykalkulovaně a uměle. Není nám nabízeno mnoho vhledu do toho, jak různé společnosti žijí a jaká jsou rozpoložení jejich individuí. Je nám řečeno, že Fremeni to mají těžký, že voda je vzácná, ale pak je vidíme, jak zůstávají krásní, čistí, neupocení. Nevidíme ani, jak si běžní Fremeni projektují do Paula své vlastní touhy a sny, což by tomu třeba dodalo na živoucnosti. Mám rád, když mě tvůrci nechají nahlédnout za hranice toho nezbytně nutného. Dle mého to ale činí výrazný rozdíl. Dobře to slouží vyprávění, protože nás to efektivně noří do fikce a poskytuje nějaké kontrasty. Zde však příliš nevidíme, jak různí lidé žijí ve svých prostředích. DV nás třeba vezme do arény na Giedi Prime, aby představil Feyd-Rauthu, ale neukáže z blízka tváře po krvi lačnícího publika, které je všude kolem. Nevezme nás ani do ulic nějakého města, abychom viděli, k jakému žití vedou různá prostředí a systémy.

Motinski

7 733 bodů •10. 6. 2024

10

Pre takéto filmy existuje IMAX. Cítiť že Villeneuve miluje predlohu, presne vie ktoré pasáže treba vypiplať, ktoré si môže dovoliť vynechať alebo skrátiť a všetky emócie servíruje v obrazovo epickom divadle kde piesočné reálie odrovnajú ajkeď sa na nich nachádzame väčšinu deja. Duna je hlavne vďaka jeho réžii zážitok. No a ja ako absolvent kníh z tohto sveta (prvú som prečítal dokonca viac krát) som si užíval každú minútu. Paulova prvá jazda na červovy je dychberúci orgazmus pre kinofilov a ajkeď mnoho ľudí píše že koniec bol skratkovitý, v mojich očiach to nie je pravda. Feyd je démon a pri počte scén kde sa objaví ide o malý zázrak že stihne takto zarezonovať. Celý záverečný duel som nedýchal a čo sa týka Zimmera, klobúk dole. Nové hudobné motívy nemajú chybu, staronové opäť vytvárali zimomriavky. Mohol by som polemizovať nad tým že Chani dali viac do popredia oproti knihe, upravili jej charakter (mne to ale celkom sadlo), zo Stilgara spravili humornejšíu postavu a z Barona necítiť rešpekt aky som čakal, no od začiatku som si bol vedomý aké ťažké je podobný materiál preniesť do filmoveho média. Ak vám sadol prvý diel, druhý vás odrovná. Ak vám nesadol, možno si k nemu po tomto nájdete opäť cestu lebo celok nepôsobí tak chladne. Keď to mám nejak zhrnúť aby som nepísal dookola iba superlatívy, pravdepodobne som práve videl film roka 2024.

Rokle

6 520 bodů •29. 2. 2024

8

Všechno je obrovské, monumentální, v daleko větším měřítku než v prvním díle. Znamená to automaticky lepší? Za mě ne. Některé věci by potřebovaly víc času, abych si je dokázal přisvojit (charakter Paula), u některých je zase cítit zbytečná rozvláčnost. Imperátor nemastný neslaný (a to jinak Walkena zbožňuji), baron Harkonnen byl v jedničce taky popsán s mnohem lepším "zázemím". Ta osudovost, tíha rozhodování, padá s chemií mezi Paulem a Chani a i když se herci snaží, tak Chalamet se Zendayou zkrátka netvoří pár, abych byl jejich vztahem sejmut. Možná to vše vypadá jako velký "hejt" z mé strany, je to spíše částečné zklamání, které pramení z toho, že jsem čekal ohromný blockbuster se vším všudy a bohužel se ne úplně dostavil. Velice dobrý film to ale stále je, o tom žádná.