Name: The Tragedy of Macbeth
Released: 2021
Duration: 105 min
Rating: 68
Cast: Denzel Washington, Frances McDormand, Alex Hassell, Bertie Carvel, Brendan Gleeson

Chrustyn

43 674 bodů 8. 2. 2022

Joel Coen nám tentokrát bez bratra, přináší vizuálně opojnou, ale nijak inovativní verzi, jednoho ze nejelpších děl Williama Shakespearea. Další z případů kdy forma, naprosto poráží obsah. A to, že je Macbeth tentokrát černoch, je ten nejmenší problém, který film má.

filmfanouch6

12 644 bodů 14. 1. 2022

William Shakespeare opustil svět v roce 1616, zanechal za sebou ovšem oblíbená divadelní díla, která se pravidelně dočkávají nových pokusů o zpracování. Součet všech zpracování Romea a Julie, Hamleta, Krále Leara či Macbetha by trval dlouho. Ostatně nejnovější adaptace Macbetha dorazila ještě v roce 2015, kdy se skotského lorda usilující o trůn chopil Justin Kurzel a s Michaelem Fassbenderem a Marion Cotillard v hlavních rolích natočil adaptací, která mohla vizuální stylizací evokovat filmy Zacka Snydera, svou existenci si ovšem přeci jen vyloženě obhájit nedokázala. A přesto nová adaptace Macbetha dorazila v roce 2021, kdy se jí chopil Joel Coen. Polovina známé dvojice bratři Coeni tentokrát bez svého bratra Ethana natočil novou adaptaci jedné z nejznámějších divadelních her všech dob s Denzelem Washingtonem a Frances McDormand v hlavních rolích a dle nejnovějších informací by údajně mohl Joel Coen též po vzoru svého bratra definitivně opustit svět filmů a utéct k divadlu. Může The Tragedy of Macbeth fungovat jako důstojná tečka kariéry? Osobně bych se nebál The Tragedy of Macbeth označit za nejlepší Coenovku. Především i proto, že má ke klasické Coenovce vlastně skutečně daleko a Coen se Shakespearovy předlohy drží velmi věrně, kdy po obsahové stránce vlastně přichází jen s tou změnou, že nechal Macbetha a jeho ženu zestárnout a pro mnohé se rozhodl o kontroverzní casting Denzela Washingtona do titulní role. Coen má pořád výhodu v tom, že čerpá z jedné z nejlepších divadelních her všech dob a nemá na první pohled co zkazit. Výhodu má Coen i v obsazení Washingtona a McDormand (Coenova žena), kteří nadále patří mezi nejlepší herce současnosti a takový Washington opět předvede, že jeho neokázalé a neexpresivní herectví má neskutečně kouzlo. a McDormand by si z fleku mohla dojít pro čtvrtého hereckého Oscara ve své kariéře. Coen se ovšem zřejmě očividně vyskytl v situaci, kdy si sám řekl, že nemusí nic nikomu dokazovat a že se aktuálně nachází v tom bodě kariéry, kdy si před definitivním odchodem do filmového důchodu může přeci jen udělat co chce. A přitom se odmítl spokojit s v zásadě obyčejnou adaptací Macbetha. Coen navíc dokáže něco, co se předchozím Coenovkám vlastně dvakrát nepovedlo. Povede se mu totiž u diváka alespoň částečně emocionálně krve dořezat a naservíruje skutečně intenzivní podívanou s výraznou vizuální stylizací, která skutečně čerpá z německého expresionismu a skutečně tak dokáže evokovat filmy jako Kabinet doktora Caligariho, Nosferatu nebo Vrah mezi námi. Kameraman Bruno Delbonnel se postaral o vizuál, který by šlo rozebírat velmi dlouho. Každý, kdo alespoň jednou držel Macbetha v ruce rychle pochopí, že Coen zůstává zdrojovému materiálu skutečně víceméně věrný a přesto právě na rozdíl od zmíněného Kurzelova Macbetha dokáže vše dostatečně vysvětlit, aniž by bylo vyloženě potřeba pamatovat si libovolný detail z Shakespearovy předlohy. Právě divadelní kořeny poté Coen využívá ve vytvoření filmu, který očividně kombinuje filmové a divadelní prvky. Snadno tak může dojít k výtkám, že je v jistých bodech The Tragedy of Macbeth přeci jen teatrální a Coen skutečně archaické dialogy neoprášil. V součtu ovšem vzniká snad nejpůsobivější adaptací Shakespeara v uplynulých letech a dokazuje se, že se svěžím pojetím může i stokrát omílaný a známý příběh fungovat jako působivá podívaná. Kompletně černobílý film natočený ve formátu 4:3 zmíněnou inspirací německým expresionismem dokáže chvílemi fungovat i jako nepříjemný horor, který Skotsko 11. století prodává jako místo beznaděje a celé pojetí Coenova Macbetha působí svěže. Jde o film s výraznou autorskou vizí, který dokáže být pocitově pohlcující. Příběh o chamtivosti a příliš vysokých ambicích je v jistých momentech navíc dost možná v Coenově podání pojat jako filmová báseň, protože některé záběry s lyrickým podtextem vlastně výrazně koketují a je pravděpodobné, že je Coenova Macbethova tragédie plná symbolismu, který dost možná není tak snadné rozlousknout. Práce s osvětlením a stíny poté dohromady skutečně utváří jeden z vizuálně nejsilnějších zážitků roku 2021. Coen Macbetha dokáže pojmout jako tragickou postavu, ke které jde vlastně v součtu i tak trochu chovat jistou formu sympatií. Na první pohled poté vlastně skutečně Coenova adaptace Macbetha nemůže být předchozím Coenovkám vzdálenější, jistá pojítka jde ovšem ve finále skutečně objevit. Pokud navíc i druhý z bratrů Coenů definitivně uteče k divadlu, minimálně The Tragedy of Macbeth předvádí, že by se na divadelních prknech nemusel Coen držet pozadu. The Tragedy of Macbeth tak ve finále působí jako solidní tečka za filmovou kariérou a solidní start divadelní kariéry. Coen sice díky čerpání ze Shakespearovy tvorby vlastně nemohl po obsahové stránce nic pokazit, zároveň ovšem prokázal, že má jeho The Tragedy of Macbeth k těm bezkrevným adaptacím, které v poslední době vznikají rozhodně daleko. Pocitově i obrazově silný zážitek, který skutečně funguje jako plnokrevná kombinace filmu a divadla. Divácky nevděčná a pro mnohé automaticky zapovězená podívaná, pro vyvolené ovšem ukázka toho, že potenciál těchto adaptací rozhodně není vyčerpaný a pořád mohou v této kategorii vzniknout výjimečné podívané. Pokud i druhý Coen skutečně skončí s filmy, minimálně jeden z nich by aspoň mohl odejít na vrcholu......

Klajnik

8 955 bodů 15. 1. 2022

Předlohu jsem nečetl, ale myslím, že bych si ji mohl užít, protože příběh i postavy by mohli být prokreslenější. Někdo tu i psal, že obsahově je to příliš osekané a na děj a psychologie je kladen minimální důraz. To jsou ale roviny, které mě do filmu nejvíc zainteresují. Ve zhotovené podobě jsem však film prokoukal naprosto nezaujat. Je to hezké, ale je to úplně k hovnu. Dávám jednu hvězdu z úcty k několika obrazům, ale pocitově jsem si to vůbec neužil. Takový (též černobílý a čtvercový) Lighthouse z roku 2019 mě i po vizuální stránce strhl mnohem více. Nemluvě pak o tom, že je to film mnohem energičtější, zábavnější a organičtější. Coenovým zbytečným Macbethem jsem se však naprosto pronudil. To striktně divadelní uchopení, kdy postava teatrálně pronáší, jak jí nedají spát pekelné myšlenky a ještě k tomu přihodí nějakou metaforu, na mě svou strojeností působí mimořádně únavně. Chápu to v divadle, ale filmové médium má možnosti zpracovávat obsahy lépe. Stále platí "ukaž, neříkej" a pokud už to má vyplynou z řeči, tak ideálně nějak přirozeně z dynamiky, tónu a obsahu konverzace. Zdá se, že Shakespearský jazyk je tak spjatý se svými díly, že to tam musí být, ale tento konzervativní a netvůrčí přístup k látce je jen na škodu. Viděl jsem podstatně technicky horší filmy, které mi přesto daly více stimulům k pobavení a podmětů k zamyšlení.