Jindřich V.

Druhá filmová verze hry W. Shakespeara (poprvé ji zfilmoval v roce 1944 L. Olivier) je režijním debutem irského shakespearovského herce a dnes již známého režiséra K. Branagha, který se pokusil příběh mladého anglického krále aktualizovat a oprostit ho od tradičního pojetí: jeho králem zmítají pochybnosti a trpí pocitem osamělosti, i když se stává vítězem a přebírá francouzský trůn. Vedle dynamických a realistických bitevních scén upoutá ve filmu především K. Branagh ve zpsychologizované roli Jindřicha V. Film získal Oscara za kostýmy. Mladý irský shakespearovský herec ve svém režisérském debutu aktualizoval známou hru - příběh mladého anglického krále, který se na radu arcibiskupa z Canterbury rozhodne vymáhat své dědické právo na francouzskou korunu (vládne tam tehdy starý král Karel VI.) a o všem se rozhoduje v boji u Azincourtu. Jindřichem V. tu zmítají pochybnosti ještě při dobývání cizích území a trpí pocitem osamělosti, i když už je vítězem a přebírá francouzský trůn. Vedle trochu zdlouhavých dialogových scén zaujmou dynamické a realistické bojové výjevy. Především však upoutá Kenneth Branagh-herec v zpsychologizované úloze Jindřicha V., kterého hraje s racionální odhodlaností a výbušnou citovostí. Kuriozitou je, že Branagh se tu představuje jako scenárista, debutující režisér a hlavní představitel - tedy navlas stejně jako Laurence Olivier, který hru v r. 1944 s velkým úspěchem zfilmoval jako první, jenže s důrazem na divadelnost předlohy a pojímajíc bojové scény jako velká malířská plátna.