Denzel Washington slaví 70. narozeniny. Tohle jsou nejzásadnější role nejlepšího herce století

Washington, jenž dle svých slov v mládí sotva unikl fatálním spárům velkoměstských ulic prolezlých kriminalitou, se od konce sedmdesátých let prosazoval v televizi. Především pak v šest sezón trvajícím nemocničním seriálu St. Elsewhere, který zvládal doplňovat lukrativními vedlejšími rolemi u filmu. Strmý vzestup přišel roku 1987 s životopisným filmem Richarda Attenborougha (Gándhí) Volání svobody, v němž po boku Kevina Klinea ztvárnil jihoafrického bojovníka proti apartheidu. A jak se u něj posléze stalo zvykem, obdržel nominace na Zlatý glóbus a také na Oscara.

Další, tentokrát už proměněná salva cen následovala za válečné drama Sláva režiséra Edwarda Zwicka. Washington se zaskvěl v úloze bývalého otroka Silase Tripa, jenž navzdory ponižování slouží v afroamerickém pluku armády konfederace během občanské války. Přesto jej obviní z dezerce a před ostatními ho bičují, z čehož vzešel Washingtonův esenciální herecký moment. Stoický Trip během výkonu bolestivého trestu uroní jedinou slzu a pohnuté obecenstvo reaguje srovnatelně jako v případě heroické agónie Mela Gibsona ze závěru Statečného srdce. Jestli někde hledat počátky legendárního hollywoodského umělce, pak určitě v tomto přehlíženém snímku s Matthewem Broderickem a Morganem Freemanem.

Afroamerickému herci Washingtonova formátu bylo zkraje devadesátých let předurčené spolupracovat s tehdy nejvýraznějším tvůrčím hlasem dané komunity, režisérem a scenáristou Spikem Leem. Třetí oscarová nominace tudíž přišla zásluhou životního příběhu černošského aktivisty Malcolma X, mluvčího náboženské organizace Národa islámského, jenž v 60. letech nahlas kritizoval postavení svých spoluobčanů v rasově předpojaté společnosti.

Lee si na portrét vyhraněnějšího ideového souputníka Martina Luthera Kinga vyhradil rovnou 200 minut a pouť zavražděného protagonisty odstartoval už v jeho dětství. Tíha vyprávění ale spočívá hlavně na Washingtonovi, jenž mladistvou Malcolmovu frustraci přeměňuje ve využitelnou energii komunitního lídra pátrajícího po pádné dikci. Kontroverzní osobu poznáváme jako lidskou bytost včetně jejích nedostatků, v čemž vrstevnatý hercův výkon jako tradičně napomáhá.

Po uvedení snímku Washington dle vlastního vyjádření pro Deadline nastolil komerčnější profesní trajektorii a hlavně si vydělával, ačkoli filmy jako Philadelphia, Krvavý příliv či Stav obležení mají dodnes řadu hodnotných a atraktivních aspektů.

V oscarovém kriminálním thrilleru Antoina Fuquy si zkušený policista Alonzo Harris bere na starost nováčka Jakea Hoyta (Ethan Hawke), jehož provádí po jižním Los Angeles. Místa plná korupce a zločinu jsou drsná sama o sobě, ale záhy vychází najevo, že nejvíce zloby a vypočítavosti dřímá a vybuchuje v samotném Harrisovi.

Jeho psychopatická nátura spočívá ve schopnosti využívat slabost druhých a ignorovat jakékoli profesní či morální bariéry. Sociální interakce jsou pro něj jen cestou, jak nad někým nabýt násilnou převahu, a právě v kontrastu s jeho nelítostným přístupem a Hoytovým humanismem tkví největší síla Training Day. Washington obdržel za svůj výkon Oscara a netají se tím, že jde o jeho nejoblíbenější roli. Není divu, když mu vynesla místo mezi deseti nejpřesvědčivějšími psychopaty filmových dějin dle ojedinělého průzkumu belgického profesora psychiatrie Samuela Leistedta z roku 2014.

Poněkud nejednoznačným hrdinou je také ambiciózní a skandály stíhaný detektiv Keith Miller, jenž se ve Washingtonově silném podání domnívá, že hraje hlavní housle v ostře sledované partii s vychytralým bankovním lupičem (Clive Owen). Spike Lee pokládá elegantní heist-movie ve stylu Dannyho parťáků mnohem víc na oltář sociálních neduhů Ameriky a vytváří rafinovanou hru s divákem, kterou v mnohém personifikuje právě Washingtonův pocitový tahoun.

Strategický Miller musí podstupovat mentální bitvy s mnoha zainteresovanými aktéry, kteří do situace s množstvím rukojmí vnášejí vlastní politiku a preference. Hercův výkon zrcadlí emoční inteligenci člověka, jenž se musí spontánně rozhodovat a reagovat na stále obšírnější podněty, pod jejichž tíhou se postupně hroutí zprvu jednoznačná bariéra mezi dobrem a zlem. Washington je zase jednou srdcem sofistikovaně napsaného filmu, který soustavně překvapuje stejně jako jeho čelní hvězda.

V jednom z nejlepších filmů Ridleyho Scotta si Washington vyzkoušel zápornou polohu jako skutečný mafiánský boss Frank Lucas, jenž v traumatické atmosféře postvietnamské éry rozjíždí bezkonkurenční obchod s narkotiky. Rozvážnému kmotrovi šlape v záplavě podplácených mužů zákona na paty pouze lítý a neúplatný policista Richie Roberts (Russell Crowe), jenž sestavuje protikorupční jednotku s jediným myslitelným cílem.

Dobová freska, charakterní duet a generační rodinná sága v jednom obratně čerpá energii na dvou odlišných, a přece vzájemně propletených polovinách. Washington dominuje gangsterce mapující zločinecký vzestup k moci, s harlemským přízvukem si pěstuje jiskřivou a znepokojivou auru a můžeme jej následovat stejně jako nenávidět. Crowe pak táhne procedurální linku o nesnadné honbě za usvědčením, z čehož se přirozeně stává pro obě strany vysoce osobní a intenzivní záležitost, herecky, režijně i scenáristicky takřka bezchybná.

Když tragicky zemřel hercův letitý „zaměstnavatel“, režisér Muže v ohni či Nezastavitelného Tony Scott, Washington přišel o největšího mecenáše své stále markantnější pověsti akčního hrdiny. Posléze si ji paradoxně uzmul s větší vervou než kdy dříve, ale roku 2012 si suverénně namasíroval charakterní, obrovsky citlivé herecké svalstvo. Oscarová nominace jej opět neminula za působivý výkon v kůži dopravního pilota, jenž šíleným manévrem těsně nad zemí možná zachrání spoustu lidí na palubě před jistou smrtí, ale alkohol v krevním oběhu ho přece přimkne na společenský pranýř.

Washington úžasně ztvárňuje zlomeného muže, jehož kontrola nad zdánlivě neovladatelným, k zemi se řítícím strojem kontrastuje s nezvládnutým démonem na dně každodenní sklenky. Soudem štvaný pilot, nejprve národní hrdina a zachránce téměř stovky životů, se autenticky pokouší nabrat ztracenou rovnováhu. Zkušený herec tento vnitřní boj rozvíjí před našima očima, a přestože Let v režii neméně protřelého Roberta Zemeckise (Forrest Gump) směřuje k jednoznačným myšlenkovým argumentům, také díky přesvědčivému herci z něj těžko spouštíme oči. Obdobně náročné, dílem minimalistické a dílem expresivní herectví Washington posléze předvedl také v jím režírovaných Plotech či ve výborné shakespearovské adaptace The Tragedy of Macbeth – také za ně mu na pažbě přibyly další oscarové nominace.

Riskantní obstarožní přesun k poloze vycvičeného mstitele se všestranné hvězdě vyplatil trochu jinak než Liamu Neesonovi. Washington v poslední dekádě natočil tři díly akční série Equalizer, v níž sebevětší přesily pohotově vyřídí svým detailním předsunutým plánováním přímo na místě konfliktu. Žádný z filmů sice nedosahuje kulturní i umělecké hodnoty libovolného Johna Wicka, ale v režii převážně spolehlivého Antoineho Fuquy si vedou dobře u kritiky i publika, přičemž Denzela jako bohorovnou a nápomocnou mlátičku nejde nemilovat.

Equalizer fatálně neproměnil hercův obecný výraz jako v případě Neesona, jenž od roku 2008 skoro nehraje bez zbraně v ruce. Rozhodně však ještě rozšířil obdivuhodný herecký záběr jako solidní reakce na vzepětí hollywoodských revenge akčňáků, které se po letech dostaly do první filmové ligy. Herec po premiéře trojky nevyloučil, že by s likvidací zlosynů pokračoval i po sedmdesátce. Jak ukázal i v Gladiátorovi, jenž mu prozatím zajistil nominaci na Zlatý glóbus, Washington stárne jen papírově. Dorovnat se mu nemůže ani stále obsazovanější syn John David Washington (Tenet, Stvořitel) a budeme zvědaví, jak s kariérními ambicemi zamává hercův čerstvý křest a předložení ministerské licence, která mu umožní provádět svěcení. Denzel Washington je samé překvapení a jistě to tak ještě nějaký čas zůstane.

Podívejte se na žebříček nejlepších herců podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: Kinobox, Deadline Hollywood, New York Times