Recenze filmu Mank

Komentáře a recenze 24

Chrustyn

43 674 bodů •13. 1. 2021

4

David Fincher a první špatný film? Určitě ne. David Fincher a první film, jen pro určité publikum? Jak se to vezme. Takový "Klub rváčů" také není pro všechny, ale pořád je výrazně filmovější, než tato pocta Hollywoodu 30. let a epitaf Fincherově otci. Režijně bezchybné, herecky ve své podstatě také, ale minulo mě to na míle daleko.

Pete69

32 609 bodů •17. 9. 2022

5.5

Příběh scénáristy, který napsal scénář k filmu, který je všeobecně označovaný, jako nejlepší film všech dob. Ok... mě však zpracování, ani děj samotný nechytl za srdce, ani mě nedonutil hltat každou vteřinu snímku.. spíše jsem se občas přistihl, že se přestávám soustředit. Inu každému film sednout nemusí...

xxmartinxx

22 532 bodů •4. 12. 2020

6

Mank byl můj nejočekávanější film roku, ale taky film, kterého jsem se po prvním traileru hodně bál. Jistě se nestane, že režisér Fincherových schopností by se spokojil prostě s fetišistickou pseudoaplikací dobového manýrismu? Něco takového lze jistě očekávat od tvůrce mnohem méně sofistikovaného, než je on? Bohužel se mi ale v tuhle chvíli nezdá, že by ten film byl něčím dalším. Nemám ani tak problém, že Fincher rozšiřuje pozadí vzniku Občana Kanea o fanfiction s Uptonem Sinclairem, opakuje vyvrácené teze o Wellesově nízké účasti při psaní scénáře a z Manka dělá levicového intelektuála, kterým podle všeho nebyl - nevadí mi, že ten film není historicky přesný, protože se nezdá, že by tím páchal nějakou škodu. Vadí mi ale, jak málo z toho vyplývá a jak mě nudilo to sledovat. Vadí mi, jak nezajímavé jsou postavy včetně protagonisty a jak nešťastně je ten film vyprávěný (nechci v tomhle konkrétním případě působit jízlivě,ale asi není dobrý nápad točit podle scénářů rodinných příslušníků jen proto, že je máme rádi), když vším včetně úvodního titulku strhne pozornost k Wellesovi, aby psaní scénáře bylo přinejlepším druhotné téma, nejspíš ani to ne. V důsledku se prostě dějí věci a vypadají skoro tak, jak by vypadaly ve filmu z 40s, a místo naznačeného děje sleduju Garyho Oldmana, jak mu nerozumí svět, aniž by ale něco pořádného světu říkal. Kéž by to aspoň líp vykreslilo konflikt s Amandou Seyfried (stáří scénáře vysvětluje na současného Finchera nezvykle mělké ženské postavy). Nebo něco. Protože nepatřím mezi nostalgií zahlcené cinefily, tak to pro mě nebylo moc zajímavé. Plus jsem ještě tápal, proč to není natočeno v akademickém formátu - Kaufman si ho domluvil, tak by na to Netflix zjevně přistoupil a tollandovská práce s hloubkou vypadá v tom obdélníku leckdy hodně divně, nekomfortně pro zrak, a "zdůrazňuje to samotu postav" taky není všelék. Jak říkám, dodržování dobových postupů pro mě není nějaká naplňující rozkoš, ale když už, tak už... Proč tu stylizaci volit, když jí to zároveň nedůvěřuje a 40s estetice se to v mnoha ohledech naopak vzdaluje? Na stylistické i emocionální rovině je to teda prostě... meh... Někdo si tam asi bude hledat odkazy a ten film pro něj bude zcela opojný čistě mechanicky a z toho principu, že se s ním jde ztotožnit coby s pozičním symbolem, který umožňuje jeho fanouškům identifikovat se s konkrétním typem lásky k filmu. Čekal bych ale fakt víc. Čekal bych, že budu aspoň chápat, proč je film vyvedený tou pseudohistorickou stylizací. Ale tak jako nedá se nic dělat, každý má nárok na slabší film a teď si to holt vybral Fincher... nehroutím se, je to v klidu. Úplně v klidu. Úplně. Můžu se těšit něčím jiným. Vypěstoval jsem si avokádo, tak to je fajn. Člověk nemůže mít všechno.

lamps

15 320 bodů •6. 12. 2020

8.5

Je to hrozně rozporuplné - bezprostředně po projekci jsem byl lehce zklamaný, pak jsem sepisoval obsáhlejší recenzi, během níž to ve mě vyzrálo a možná až moc naivně jsem hledal cinefilní tematické hrátky a podobnosti / variace vůči Občanu Kaneovi - jen aby se mi Mank hned další den až podezřele rychle vytrácel z hlavy. Nevadí mi ani tak to mýtyzování řídké účasti Orsona Wellese na tvorbě scénáře k Občanu Kaneovi, jelikož při hodnocení filmů beztak neberu akurátnost dějinné reflexe nějak extra v potaz, ale jaksi se mi rozpadá původní představa o soudržnosti a ucelenosti vyprávění - Fincher dle mého sice dobře rozvíjí titulní charakter, který v mnohém opravdu kontrastuje s Charlesem Fosterem Kanem (a to ostatně párkrát vyzdvihuje i styl a inscenace některých scén), a podává soustředěný obrázek své doby, ale jednotlivé segmenty jsou prostě trochu nahodile poskládané a posouvají děj málo dopředu. Vedlejší postavy jsou hrozně do počtu a někdy není jasné, co chce autor tou kterou vzpomínkou říci. A na rozdíl od všech svých ostatních filmů, v Mankovi Fincher vůbec nepřekvapí a nestrhává diváka do víru svých psychologických motivů - Mank je totiž více nostalgickým retro obrázkem, který visí v umělecké galerii, kam by asi měli chodit jen opravdu specifičtí obdivovatelé dobových filmových vizí. A přitom vlastně visí mezi novinkami na komerčním Netflixu a jednotlivé tahy štětcem jsou evidentně současné, evokující tehdejší formu opravdu jen svými černobílými barvami. Manka respektuji jako zpestření a kouzelné oživení své doby, z něhož láska k filmovému řemeslu přímo sálá, a mohu čestně prohlásit, že jsem se u něj nenudil ani minutu. Rád se na něj někdy podívám znovu a bez nároků na to, abych v téhle očekávané poctě velkému filmu a složité době za každou cenu NĚCO hledal (což jsem se opravdu snažil a nalhal si, že TO tam je). Potom ho možná docením z úplně jiné perspektivy. S momentálním odstupem ale musím konstatovat, že jsem ještě dva dny nazpět nečekal, že by David Fincher mohl někdy působit takhle neosobně (jakkoli pořád silně a na pohled krásně).

filmfanouch6

12 644 bodů •4. 12. 2020

8

Novinka režiséra Davida Finchera Mank mapuje příběh scenáristy H. J. Mankiewicze spojený s realizací scénáře jednoho z nejlepších a především nejzásadnějších filmů v dějinách kinematografie, jehož scenáristou byl právě Mankiewicz. Občan Kane režiséra a /oficiálně) spoluscenáristy Orsona Wellese je klasika, která se pravidelně umísťuje na seznamu nejlepších filmů všech dob. Tento film z roku 1941 je ohledně filmových vypravěčských postupů a technického zpracování opravdu zásadním milníkem a ani po téměř 80 letech neztratil nic na svém kouzlu a právem nadále bývá uznáván novými a novými fanoušky. Scénář k Mankovi napsal Davidův otec Jack Fincher v 90. letech a David Fincher ho měl v plánu realizovat hned po svém filmu Hra, přičemž měl do role Mankiewicze tou dobou vyhlédnutého Kevina Spaceyho. Film ale nikdy realizován nebyl (důvod byl ten, že se studia bála zafinancovat černobílý film a báli se propadáku, velmi pravděpodobně k tomu směřoval i fakt, že film Ed Wood Tima Burtona v roce 1994 v kinech naprosto propadl) a Jack Fincher umřel v roce 2003 a realizace projektu se tak nikdy nedožil. Fincher se tak mezitím ujmul postupně jiných projektů (Klub rváčů, Podivuhodný případ Benjamina Buttona, Sociální síť, Zmizelá), nakonec si ale v roce 2019 definitivně plácl s Netflixem, který mu umožnil Manka realizovat. Fincher tak oprášil scénář svého otce, místo Kevina Spaceyho do hlavní role Mankiewicze získal Garyho Oldmana a definitivně tak jeho novinka dorazila na Netflix. Je to tak trochu škoda, protože je Fincher jedním z těch filmařů, který jednoduše patří na velká plátna a fakt, že tak jeho nový film dorazí pouze na streamovací služby trochu zamrzí (podobně jako loni když Martin Scorsese svého dlouhodobě plánovaného Irčana ujal právě u Netflixu a dodnes mám pocit, že bych si tenhle slabší Scorseseho odvar na velkém plátně přece jen užil trochu víc). Je ale pořád pravdou, že to je cena za to, že film vzniknout mohl. A tak jsme se letos toho Manka přece jenom mohli dočkat. A je to pecka..... tak trochu! Mank skutečně vypadá jako film vystřižený z 30/40. let 20. století, který je ale zároveň natočen moderním Fincherovým stylem- Milovníci starších filmů si tenhle film skutečně užijí a jde o vyloženou pastvu pro oči fanoušků filmové tvorby první poloviny 20. století. Nejenom, že ten film tak vypadá, zároveň má ale i atmosféru filmů této dávné éry a Fincher tak natočil poctu této dávné době. Filmařské postupy (střih, vedení kamery a dokonce i zvuk) jednoduše skutečně vyvolávají pocit ztracené filmové relikvie, která v Hollywoodu kdysi dávno vznikla a byla objevena až právě teď. Ten film vypadá jednoduše narámně. Výprava dobového Hollywoodu, jednotlivé kostýmy a především ta neskutečná vizuální stránka se skutečně starají o to, že Mank jeden z vizuálně nejpřitažlivějších filmů roku. Kameraman Erik Messerschmidt dosáhl vrcholu a jeho první celovečerní film (předtím už točil s Fincherem seriál Mindhunter) je tak vizuálně kouzelný, že byste si hned několik záběrů pozastavili a jenom se jimi kochali. Fincherova novinka je prostě skutečně nádherná a vizuálně vtahující. Skladatelé Trent Reznor a Atticus Ross opět spolupracovali s Fincherem a opět vytvořili naprosto pamětihodný soundtrack, který je ódou na uši a do filmu skvěle pasuje. Využili jenom dobové nástroje a ještě více tak napomáhají dobové atmosféře filmu. A především má Mank skutečně neskutečný zvuk. Osobně u rozborů filmu většinou zvuk nehodnotím, pokud není bůhvíjak špatný nebo bůhvíjak dokonalý. V případě Manka ale na zmínku o zvuku dojít prostě muselo, protože si zde zvukaři se zvukem neskutečně vyhráli a měl jsem skutečně pocit, že se zvukem pracovalo úplně stejně jako kdysi ve filmech, které vznikli právě ve 30/40. letech 20. století (sázím svojí sbírku ponožek, že to tak skutečně bylo, žádné oficiální potvrzení se mi nalézt nepodařilo). A právě i ta práce se zvukem tomu filmu dává strašně hodně. Gary Oldman je jako H. J. Mankiewicz jednoduše parádní. Reálnému Mankiewiczovi zrovna dvakrát podobný není a přesto je to skutečně castingová trefa, kdy Oldman naprosto věrohodně prodává Mankiewicze jako alkoholika, jenž tak trochu bojuje s příliš ambiciózním Orsonem Wellesem (později tyhle dva navíc vedli konflikt o to, kdo film vlastně ve skutečnosti napsal), samotným studiem i sám se sebou. Největší sranda je ovšem to, že Oldman ve svých 62 letech hraje Mankiewicze v době, kdy mu bylo kolem 40 let, ale přesto v té roli naprosto skvěle funguje. Mankiewicz byl velmi komplikovaný charakter, který své problémy řešil v zásadě alkoholem a Oldman zde předvádí neskutečný herecký koncert, že je doslova radost na něj pohledět. Z pohledu Mankiewicze navíc dostaneme unikátní pohled na Hollywood- Ten je zde sice pořád prezentován jako továrna na sny, tenhle film ale dokáže předvést i jeho odvrácenou stranu. Zároveň film dává možnost nahlédnout do života tehdejší hollywoodské elity a její pohled například na tehdy aktuální Velkou hospodářskou krizi, postupný vzrůst Hitlera k moci či počátek 2. světové války. Jestli je ale někdo hvězda celého filmu tak je to Amanda Seyfried. Ta zde ztvárňuje herečku Marion Davies a v době, kdy si měl Mankiewicze zahrát Kevin Spacey si tuto roli měla zahrát Jodie Foster. Seyfried jsem vždycky bral jako naprosto sympatickou herečku, která ale furt čeká na svojí průlomovou roli. A vzhledem k tomu jak úžasná zde Seyfried je doufám, že dostane nominaci na Oscara a víc hereckých příležitostí. Seyfried je v té roli naprosto kouzelná a její úžasná chemie s Oldmanem a především zajímavý vztah Mankiewicze a Davisové mi dělal strašnou radost a jestli se Seyfried nakonec získá Oscara, vůbec se tomu divit nebudu a budu neskutečně rád. Mank je jinak též plný velmi dobrých vedlejších herců-Tom Burke je na Orsona Wellese velmi trefná volba, Arliss Howard jako Louis B. Mayer jednoduchá trefa do černého. Oba tyto pánové tyhle dvě filmové ikony ztělesnili naprosto věrohodně (především Burkeovi toho Wellse fakt uvěříte!). Charles Dance jako William Randolph Heart (americký byznysmen jehož životem byl inspirován příběh filmové postavy Charlese Fostera Kanea) je parádní. Tom Pelphrey jako Mankův bratr Joe Mankiewicz (později úspěšný režisér a scenárista) je také úžasná volba a jeho vztah s bratrem je prodán naprosto bravurně. A pak je Lily Collins jako Rita Alexander, Mankova sekretářka, jejíž úloha je zde naprosto zásadní a Collins definitivně předvádí, že v ní jakási forma hereckého talentu skutečně je. Zamrzí možná fakt, že ze vztahu Manka a jeho ženy Sary (Tuppence Middleton) šlo vytřískat víc, přesto i Middleton je ale do role zvolena bravurně a jistou formu věrohodné manželské a milostné chemie se dvojici Oldman/Middleton přece jen vybudovat podaří. Líbil se mi nápad, že když se střídá aktuální dějová linie a flashbacky do minulosti Mankiewiczovy kariéry, vždy když se skočí do flashbacku se objeví informace ohledně aktuální pasáže podobně jako u obrazu v literárním/technickém scénáři-Ext. studio Paramount- Den-1930- (Retrospektiva). Líbí se mi jak Fincher tenhle film točil s láskou a citem (přece jen jde pořád o jeho osobní projekt, který chystal dlouho a jehož existence je svázána s odkazem jeho otce) a přesto se mu povedlo ho pořád natočit stylově a částečně přece jen osobitě. Mám s Mankem ale bohužel jeden zásadní problém- Fincherovy filmy se dají (podobně jako tento názor ztotožňuje velká zásoba Fincherových fanoušků) skutečně dělit na tradičnější žánrovky (Vetřelec 3, Hra, Úkryt, Muži, kteří nenávidí ženy) a přelomová díla, které z několika důvodů platí za zásadní milníky kinematografie (Sedm, Klub rváčů, Podivuhodný případ Benjamina Buttona). Mank za mně osobně přece jen spadá do kolonky tradičnější žánrovky a i přesto, že se zde Fincherův rukopis pozná, chvílemi jsem se přece jen ztrácel v tom, že skutečně koukám na Fincherův film. Fincher si tenhle film přece jen natočil tak trochu pro sebe a splnil si sen, zároveň mám ale pocit, že tenhle film nebude extrémně vděčný těm divákům, kteří tuhle dobu vůbec neznají a poznají z ní snad jenom Sněhurku a sedm trpaslíků. To ale není vyložené negativum, jen je to jeden zásadní fakt ohledně toho, že tenhle film skutečně nebude divácky extrémně vděčný v případě, že ten daný divák nekouká na staré artovky. Čím více má člověk nakoukáno, čím víc má pro tuhle éru slabost, tím větší je šance, že si Manka skutečně užije. O to více ale prostě budou strádat opační lidé. Je to skutečně film pro cinefily, kteří mají nakoukáno Chaplina, Čaroděje ze země Oz nebo Jih proti Severu. Zároveň si stojím za tím, že se scénářem Manka skutečně není kdovíjaký problém a Jack Fincher svůj jediný scénář napsal skvěle, navíc s očividnou vášní a zažraností do tohoto zajímavého pozadí jednoho z nejzásadnějších filmů kinematografie jakým bezpochyby je právě Občan Kane. S Mankem mám ale ten problém, že dle mého názor klade skutečně spíše větší důraz na vizuální podání a ten příběh jde kvůli němu většinou spíše přece jen na druhou kolej. Ten film má příběh, něco se tam pořád děje, dialogy se většinu času nádherně poslouchají (i když v jistých ohledech mi jejich kvalita přišla monotónně střídající a některé mi přišli až příliš přehnané a skutečně jsem občas pochyboval, zda někdo takhle skutečně mluvil ve 40. letech) a Fincher ve svém scénáři (který se dle všeho od té doby téměř upravit neměl) tenhle zajímavý příběh skutečně zpracoval narámně. Ale samotný bravurní scénář neudělá automaticky bravurní film. Mankovi se ohledně silného režijního pojetí, nádherné kamery, dechberoucí výpravy, parádní hudby a úžasnému hereckému obsazení s dvojicí Gary Oldman/ Amanda Seyfried na vrchu. Jenomže od Finchera jsem pořád zvyklý na větší vizuální a přesahové bomby, které na rozdíl od Manka navíc většinou nejedou tak na jistotu (pardon, ale tenhle film skutečně kdovíjak odvážný není). Mank v zásadě od začátku nemá šanci čímkoliv překvapit, protože do nového Finchera už v podstatě jdete s tím, že dostaneme vizuálně neskutečně vypilovanou podívanou a vysokou filmařskou, která navíc tentokrát bude vyloženou ódou na radost pro cinefily, kteří se nebojí nakoukávat si starší Hollywood. Jack Fincher svému synovi zanechal bravurní scénář, který jeho syn po téměř 3 dekádách proměnil v působivý audiovizuální zážitek. Skutečně mu nemůžete vyčítat, že by nebyl překrásný a Mank je film, který si hejt nezaslouží ani z poloviny. Jen zároveň skutečně nevidím důvod, proč se do Manka absolutně zamilovat, protože ten osvědčený Fincherovský tah na branku ve finále v pravé ryzí formě prostě nedorazí a závěr, který mě měl emocionálně dostat do kolen prostě nezafungoval. Vlastně jsem byl celou dobu neskutečně spokojen a ve finále mi došlo, že mě to na kolena nedostalo vůbec. Je to prostě škoda, jestli ale Mank nakonec posbírá většinu Oscarů (především v technických kategoriích) tak s tím nebudu mít skutečně vůbec problém. Protože k té vrcholné dokonalosti skutečně ve finále moc nechybí. Měl bych Manka prvoplánově milovat, nakonec ho ale pouze uznávám a cením Finchera za to, že si svůj vysněný projekt přece jen za jistou daň (Netflix) natočil. Příště chci ale od Finchera přece jen trochu víc. Tenhle geniální filmař má totiž na kontě pořád výrazně pamětihodnější kousky!

avenis

11 266 bodů •5. 2. 2023

4

Jen pro zasvěcené. A to já nejsem. Takže jsem se ztrácela... Černobílost mi nevadí, spíš naopak. Pomáhá to soustředit. Ale stejně jsem tápala v ději a hlavně v postavách. Asi to bylo tím prostředím, dobou a světem filmu obecně... Doplněk: Tak už jsem "Občan Kane" viděla. A mnohé z filmu "Mank" pochopila. Teď abych si to pustila znovu... (26.2.2021)

hrumsrt

10 681 bodů •28. 4. 2023

6

Normálně bych to tomu Fincherovi i bez keců vzal, ale tímhle typickým výplodkem od Netflixu si jeden z nejlepších režisérů svojí doby přetrhl prakticky "čistou hru".. Chápu, že jde o něco více, že by si to asi ten Fincher nakonec stejně natočil, ale tohle přišlo ještě dříve než mělo.. Mám rád pocty starému Hollywoodu, kdy tohle dýchá autenticitou. Jenže si nemůžu pomoc a uznávám, že je to nuda. Fincherovi chybí někdo nad ním, kdo by mu celý scénář omlátil o hlavu a upravil do daleko stravitelnější podoby, a co především viděl postupně vznikající dílo a řekl něco ve stylu "To nemůžeš, na tohle lidi nejsou připravení.", ale jak víme, to se nestalo. Proto je Mank naprosto fantasticky natočená a zahraná (Gary Oldman možná v životní roli) óda filmovému světu a snímku, o kterém má každý správný Američan jasno, že tím nejlepším, ale ve výsledku jsem neviděl o moc více divácky vzdálených filmů.. Mank je věc, jaká tak nějak nikoho nezajímá a tady v Evropě po ní ani neštěknou.. Takže ano, je to bravurní, akorát cokoli jen ne poutavé. Ale představa, že si Fincher jen splnil povinný sen a zase se už brzy vrátí ve své standardní kvalitě, mě udržuje v nějakém pochopení.. Nicméně v té background osobní rovině mě to dojímá. 50%

Klajnik

8 955 bodů •4. 12. 2020

8

Jen málo filmů v roce vypadá tak vytříbeně. Holt on když je David takový perfekcionista a točí jednu scénu třeba stokrát... Po všech stránkách je to precizní práce. Takováto vzhlednost mému oku lahodí. Populární kultura každé doby prezentuje svou dobu v nějakém stylu. Když teď vzpomínáme na různá desetiletí 20. století, vždy si je představujeme v určitém stylu. Celá forma tohoto filmu je přesně taková, jaká být měla. Kdyby to bylo jiné, nebylo by to lepší. Když Mank ve filmu brání svůj scénář, tak říká, že život člověka nelze vměstnat do dvou hodin. Lze pouze zanechat ten dojem. Proto je narativ Občana Kanea roládou, která krouží k podstatě, nikoli přímou linkou od jednoho bodu k druhému. Jacku Fincherovi se povedlo totéž. Skladba příběhu je věru zajímavá. Protagonista funguje. Samotný Herman Mankiewicz mi byl sympatický a během filmu jsem si řekl, že šlo o (svým způsobem) vzácného člověka. Nemyslím si, že by ten film mohl být lepší. Zcela naplnil svůj potenciál. Z této perspektivy bych mu neváhal dát plný počet, avšak neubráním se jisté rozmrzelosti. Není nudný, zdlouhavý ani vyhoněný. Viděl jsem ale filmy, které mne bavili víc, ač svůj potenciál nenaplnili. Mank holt není tak strhujícím filmem a tak intenzivním zážitkem. Snad ani být nechce. Za zlé mu to nemám. Přesto si myslím, že dostatečně zábavný přeci jen je. Obávám se však, že neobeznámený divák se v tom bude leckdy ztrácet. Já se kupříkladu trochu ztrácel v politické situaci té doby. Spousta toho předpokládá znalost, tudíž čím více je divák neobeznámený, tím slabší požitek bude mít. Alespoň se mi to tak jeví. Obeznámený divák však bude nadšen, protože scénář pojímá mnoho rovin a dává nahlédnout i pod pokličku Hollywoodu, jakožto továrny na sny, která má svou temnou stránku. Zajímavé to rozhodně je. Jeden z nejdůležitějších filmů tohoto roku a byl by jím, i kdyby celá řada premiér nebyla kvůli pandemii odsunuta. Nebavil mě nejvíc, ale oscara za nejlepší snímek bych mu jenom přál.

Motinski

7 667 bodů •5. 6. 2024

6

Asi jeden z tých najslabších Fincherov. Pán režisér si trochu uletel a natočil film ako chcel on a výsledok je divácky chladný a ťažšie stráviteľný. Ajtak ale treba povedať pozitíva. Remeselne opäť zručné oproti konkurencii, dobové prostredie vystihnuté na jednotku, Gary Oldman fenomenálny a príbeh má dynamické tempo rozprávania čo som až tak nečakal. Obrazovo je Mank veľká pocta starému Hollywoodu ale obsahoval dosť veci čo mi vadili a ako fanúšik Občana Kanea som čakal niečo iné. Bez znalosti osôb čo slúžili ako predlohy a súvislosti z daného obdobia sa budete strácať v deji a vzťah k postavám nebude intenzívny. Dialógy sú úderne ale často nič nehovoriace a čo mi vadilo najviac bolo odfláknute zobrazenie Willieho Hearsta a jeho vzťahu s Mankom ktorý slúžil ako hlavná motivácia k napísaniu scenára. Forma vyhrala nad obsahom ale odporučiť by som to vedel aspoň pre tých ktorý majú nejaký prehľad o 30. rokoch vo svete filmu.