Převrácený příběh Čaroděje ze země Oz se dostal ze stránek románu na divadelní prkna a zaznamenal značný úspěch. Není žádné překvapení, že filmová adaptace na sebe nenechala moc dlouho čekat. Čarodějka (Wicked: Part I) představuje příběh větší než život, tím si ale na sebe plete bič.
Natočit film je pořádná řehole. I když hlavní slovo má mít režisér, zvlášť u studiových produkcí se názory střetávají, představy se vyvíjí a původně dosazení členové štábu či obsazení z různých důvodů nemohou na projektu pokračovat. A tak se nadstavbové miliony dolarů občas musí vrhnout do přetáčení už pořízeného materiálu, což je v Hollywoodu naprosto běžnou praxí s různícími se kvalitativními efekty. Kuloáry nedávno pročísly zvěsti o masivních dotáčkách Baleríny ze světa Johna Wicka, jejichž drastičnost vůči přínosu režiséra Lena Wisemana sice zákulisní zdroje posléze mírnily, ale o zajetých praktikách věčně nespokojených studií říkají své. Pojďme si nastínit stručnou historii významných filmových přetáček, v angličtině nazývaných reshoots, které za pět minut dvanáct proměnily slavné filmy a občas i kulturu jako takovou.
Mainstreamové horory nás v posledních letech poučovaly, že před nástrahami okolního světa někdy musíme setrvat v absolutním tichu, jindy neotvírat oči a příležitostně zůstat k vlastnímu obydlí přivázaní lanem. Novinka na Disney+ Zataj dech (Hold Your Breath) v názvu nemystifikuje a vypráví o náměsíčné samoživitelce Margaret (Sarah Paulson), která v Oklahomě, zmítané ve 30. letech minulého století agresivními písečnými bouřemi, propadá duchařské legendě o zlé bytosti vdechované přímo ze znečištěného vzduchu. V takových podmínkách je těžké být důslednou matkou dvou dcer, ale ještě složitější je dokoukat tento nudně seskládaný a náznakový příběh na jeden nádech.
Filmový Čaroděj ze země Oz (The Wizard of Oz) patří mezi ty největší filmové klasiky připomínající zlatou éru Hollywoodu a zejména v USA jde pořád o modlu a zásadní dílo, na které se nevyplatí sahat. Své o tom ví i protřelý režisér Sam Raimi, jehož prequelová pohádka Mocný vládce Oz skončila obřím propadákem. Od té doby už ovšem uběhlo několik let, a tak se producenti rozhodli vymačkat slavný fantaskní svět znovu, a tentokrát rovnou dvakrát.
Každý jistě zná filmové logo s řvoucím lvem, možná ne každý si ale stihne všimnout tří latinských slov vepsaných na stuhu, která šelmu obklopuje. „Ars Gratia Artis“, tedy „Umění pro umění“. Studio Metro-Goldwyn-Mayer si je jako svůj cíl vytyčilo přesně před 100 lety, během nichž je jak vrchovatě naplnilo, tak se proti nim zpronevěřilo tak moc, jak si jde představit. Vítejte v Hollywoodu. Značka dnes žije hlavně ze svého historického katalogu, kvůli němuž si ji větší konglomeráty přehazují jako vařící brambor první jakosti. Každý ví, že MGM je poklad, i když nikdo neví, co si s ním počít. Přesto tento projekt ani po 100 letech neskončil, což není samozřejmostí.
Filmy si řada z nás zamilovala pro jejich umění pohltit svými světy a emočně se napojit na postavy, jejichž příběhy mohou být pro leckoho motivačním budíčkem či dokonce základem pro obnovovaný světonázor. Jenže kinematografii utváří také znepokojivé portréty sériových vrahů, jejichž nepodchytitelná mentalita společnost děsí i fascinuje v současné éře true crime žánru víc než kdy jindy. Mnoho děl s touto tematikou se opírá o hledisko kladných postav, jež po zabijákovi pátrají, potažmo jsou mu (nebo jim) vydané napospas. V tomto článku ovšem naleznete vybrané filmové příběhy, jež nás do nevypočitatelné mysli člověka schopného připravit někoho jiného o život bez logické motivace noří vůbec nejsilněji a z nebezpečného subjektu dělají hlavního antihrdinu.
Mezi množstvím trailerů představených v rámci letošního Super Bowlu zaujalo i minutové představení pohádkového příběhu s názvem Wicked. Jde o převyprávění příběhu ze světa Čaroděje ze země Oz (The Wizard of Oz), který v zámoří stále patří mezi nejmilovanější díla a televizní trvalky.
Zemřel před 58 lety, Brita Alfreda Hitchcocka pozval do amerických filmových studií a na kontě má jeden rekord, který nebyl dodnes minimálně dorovnán. Řeč je o Davidu O. Selznickovi, producentovi, scenáristovi a příležitostném režisérovi zlaté éry Hollywoodu.
Jméno Paul Reubens je pro české publikum téměř neznámé. Dokonce ani jeho nejslavnější postava Pee-wee Herman nepatří k těm, u nichž si hned vybavíme její podobu. V USA byl přitom Pee-wee možná větší ikonou než Mr. Bean, jemuž se v mnohém podobá. Přitom tu byl podstatně dřív. Jeho představitel Paul Reubens zemřel letos 30. července v 71 letech na následky rakoviny. V amerických médiích se k jeho smrti vyjádřily desítky kolegů a kolegyň a vycházely rozsáhlé nekrology. V Česku nestál Reubens skoro nikomu za řeč. Jeho umělecký odkaz i životní příběh jsou přitom fascinující a velmi kontroverzní.
Různé zajímavosti, anekdoty a historky z natáčení jsou vděčným námětem infotainmentových médií. Asi vás však nepřekvapí, že se za dlouhá léta nashromáždilo několik povídaček, jež sice čteme zas a znova, ale ve skutečnosti se buď vůbec nestaly, nebo aspoň výrazně jinak. Podívejme se na desítku nejznámějších falešných zajímavostí a řekněme si, jak rozpoznat nedůvěryhodné faktoidy.
