Z kultovního a možná trochu zapomenutého hororu, vznikla v tomto pokračování pouze kritika společnosti a oblíbené téma utlačovaných černochů, zlými bělochy. Napětí a horor zcela absentují.
Čtvrtá hororová etuda napravuje špatnou reputaci nepovedeného snímku třetího, který takovýto námět na dlouhou dobu pohřbil. První snímek nastavil svou hrůznou atmosférou laťku hodně vysoko, čímž se snímek druhý toho ještě jakž takž drží. Onen třetí už byl skutečně průser. Tento nový snímek se oné nastavené laťky snaží také dosáhnout a byť se to ne až úplně daří, má k tomu hodně blízko. Pomáhá tomu hlavně fakt, že se příběh vrací právě do míst známých z prvního snímku. Nadpřirozený zabiják s hákem na ruce je tedy opět tu a stále nemá s nikým slitování. A stačí k tomu hodně málo. Před zrcadlem pětkrát vyslovit jeho jméno. No, zajímavá forma sebevraždy. Příběh opět vychází z povídkové předlohy autora Cliva Barkera, čemuž svým způsobem také vzdává hold. Dějově jsou obsaženy vzpomínky na události známé z prvního snímku, což tak svým způsobem připomene o co vlastně jde a co za hrůzy se už udály. Nejde ale ani tak o volné pokračování či remake za účelem restartu, jako spíše o nový pohled na známý příběh s pokusem vytvořit novou hloubku. To se kupodivu i daří. Depresivní styl vyprávění v kombinaci temným a místy i napínavým aspektem vývoje děje tak nabralo hodně na zajímavosti. Vysvětlení co či kdo Candyman je, kde se vzal a jakou roli ohledně jeho legendy mají jeho oběti, je ztvárněno vynalézavě a na správný horor atmosféricky hodně hrůzostrašně. Jak už to ale také bývá, i tak zůstalo mnoho nezodpovězených otázek, takže je na diskuzi, je-li to liknavostí tvůrců a nebo úmysl pro případné další pokračování, kde by se s tím pracovalo. Černý humor je namístě a i nějaké ty narážky či zesměšňování některých daných aspektů jsou v tomto případě přijatelné. Snímek se dá považovat za vytvořený s respektem ke staršímu zpracování oné povídky a to i v uměleckém dojmu, tudíž o pokračování by zájem být mohl. Jen už do toho necpat politický rasový marast BLM, který z tohoto díla vytváří propagandistický rasový spektákl, což zaslouženě body snižuje hodně dolů, neboť se jedná o zneužití literárního díla i předchozích snímků. O černoších jako nevinných obětích bělochů v povídkové předloze není ani slovo.
Candyman z roku 1992 se již dvou pokračování dočkal, po téměř 30 letech ovšem přichází nový film, který po vzoru nejnovějšího Halloweenu navazuje přímo na svůj originál. Produkčně ho navíc zajistil Jordan Peele, úspěšný tvůrce filmů Uteč a My, což napovídalo, že nás potencionálně čeká další horor se sociálním komentářem. A to se dle očekávání stalo, štěstí je ovšem též v tom, že režisérka Nia DaCosta je talentovaná a nový Candyman tak rozhodně není zbytečnou záležitostí. A po vzoru nejnovějšího Halloweenu na původní film navazuje povedeně. Přitom ovšem nemusí být divák vyložený fanoušek původního Candymana, protože přesně stejnou cestou nový Candyman nejde. Nový Candyman skutečně není rebootem. Jde o pokračování, které na původní film navazuje, přesto ovšem tvůrci vzali dosud známou mytologii a pojali jí svěžím způsobem. Způsobem, který zaručuje, že bude nový Candyman i díky rasovým nepokojům v USA aktuální. DaCosta, Peele a Win Rosenfeld společně napsali scénář se zajímavým příběhem, který do mytologie Candymana skutečně přináší něco nového a především se na to velmi hezky kouká. DaCosta se skutečně projevila jako obrovský režijní talent a i díky je důvod se těšit na pokračování Captain Marvel s názvem The Marvels. DaCosta umí pracovat s atmosférou, vizuálem a má očividně dost kreativních nápadů. Po vzoru původního Candymana si nový Candyman hraje s městkou legendou o zabijákovi s hákem, zvládá do toho všeho ovšem přidat i něco navíc. Legenda o Candymanovi má v 21. století naprosto jiné postavení, navíc příběh dokáže dost vytěžit z toho, že je hlavní postava Anthony malířem. Právě s ním do popředí vyskakují pojítka s prvním filmem, které ničemu nepodráží nohy a především se zde objevuje povedený vizuální nápad se stínovým divadlem, aby se za pochodu vysvětlila potřebná expozice. I v tomhle ohledu je to kreativní a především působivé. Právě ono stínové divadlo je jen špičkou ledovce vizuálního stylu. DaCosta má půvabný vizuální styl, což naplno utvrdí i úvodní titulky. V průběhu se navíc ukáže, že nemá problém se zapojením černého (funkčního!) humoru, skutečně dokáže prodat atmosféru scén a dokáže i schopně vést herce. Yahya Abdul-Mateen II i Teyonah Parris jsou ve svých rolích velmi dobří a díky faktu, že film trvá pouze hodinu a půl uteče velmi rychle. V tomto případě je to ovšem možná tak trochu škoda, protože DaCosta má pořád těch nápadů očividně dost a pár minut navíc by v tomhle případě rozhodně neuškodilo. Právě v průběhu se ovšem ukáže, proč se nového Candymana chopil právě Peele. I on nejspíš stojí za tím, že se optika u nového Candymana mění. Nový Candyman je i tak trochu příběhem o rasismu. Právě poslední třetina, kdy karty celého vyprávění vyplynou na povrch je tou nejslabší, přesto i zde se objeví zajímavý nápad, který na legendu o Candymanovi vrhá zcela nový pohled. Právě závěrečná pointa toho všeho je tak trochu zvláštní a mohla by být klíčem k zajímavé diskuzi, přesto to ovšem skutečně alespoň přináší něco nového a v jistém ohledu to vlastně celkem funguje. Zvláště v momentě, kdy se utvrdí, že je Candyman mnohem sympatičtější postavou než jeho oběti. I v tomhle ohledu je v Candymanovi cítit velmi chytrá hra s divákem, kdy se na celý příběh jde dívat dvěma rozdílnými způsoby. Staví se na známém z původního Candymana, zároveň se ovšem na tom buduje zcela něco nového a fungujícího. Oné atmosféře ještě přidává hudba Roberta Aikiho Aubreyho Lowea, která je ukázkou toho, jak by se měl k hororu skládat soundtrack. Stejně tak hravá kamera Johna Guleseriana dělá opravdu hodně. Neobejde se to celé bez lehkých klišé, závěrečná třetina má pár slabších momentů a ukazuje se, že by pár minut navíc jedině prospělo. Přesto je těch důvodů k radosti ve finále vlastně dost. Povedený slasher, který s Candymanem pracuje unikátně a díky bravurní režii Nii DaCosty, fungujícího sociálního komentáře, dobrým hercům, povedenému scénáři a silnému vizuálu rozhodně stojí za vidění. Bez chyb nový Candyman není a bez dalších pokračování se v pohodě obešel, přesto jde ovšem o fungující horor, který má dle očekávání i něco navíc......
Čekal jsem víc. Ty vraždící scény ještě jakžtakž, ale zbytek kolem byl takový nijaký. Ještě možná ta historie kolem Candymana ušla... Tony Todd skoro nebyl vidět, škoda. 'Candyman, candyman, candyman, candyman...' 😉
Strašidelné to nebylo, některé scény jsou směšné (10 poldů naběhlo rozkopat jednoho černocha) a další divácky vděčné momenty (školní záchody) si režisér nechal proklouznout mezi prsty a jako kritika společnosti to též příliš nefunguje. Candyman zde má být hněv všech černochů, kteří byli během historie neprávem zlynčováni, upáleni, pověšeni či zastřeleni. Přesto mě docela fascinovalo, jaké Peele vkládá myšlenky do hlav svým afroamerickým divákům: "Když se spojíte jako roj včel, nebudou mít šanci a konečně dostanou co si zaslouží!"
Málokdy prožívám u nějakého filmu tak kolísavý "vývoj vztahu" k tomu, co vidím. Úvod s "novým Candymanem" mě uvedl spíše do rozpaků, kamera a atmosféra si mě ale poměrně rychle začala omotávat. První mord měl správné grády a pak do sebe kolečka, pokud jde o historické spojení "starého a nového", konečně správně zapadla. A pak zase změna, když se slíbené hororové orgie změní v sice nápaditě pojaté, ale žánrově podvyživené momenty. A když už jsem skoro na hru artového hororu přistoupil, vykolejil mě závěr, sice se zajímavou pointou (leč když se ohlédneme, tak spíše náhodně vytvořenou, než že by šlo o plán od počátku), v rámci chování postav ale připitomělý a hlavně nepříliš dobře natočený. Není to nicméně tak, že by nový Candyman dělal svým předchůdcům ostudu. Ale kdyby na něj nedošlo, vesměs by se nic nestalo.
Průměrný fiom na večerní koukání, když jdete spát. Co mě ale mile překvapilo, byla návaznost na první díl. Povedené. Jinak žádná hrůza, ani strach. Herecké výkony po většinou nic moc.
Livča mi opět ukradl slova rovnou z úst, takže abych se neopakoval. Švihák a slaďouš Kendy, co ti vedle snickersky nakoleduje i zreznutý pendrek, a aby si život už neměl natolik v prdeli, naservíruje i homonis (aka Gejpes). Přijde mi že Peele má na víc, o mnoho na víc, ale jako horor přímo šitý na urban legends, kterým celkem holduji, dám asi mastný neslaný průjem, i když konec byl trochu přitažený za kudrliny. P.ES.; když se dívám na ty odpady, nejsem velký puritán černé masti na boty, ale dát nejnižší hodnocení co můžou bejt, jen kvůli vašim rasistickým komplexům, to je dost chabé. #podzimnisklizen [2022]