Vodník je čtvrtá, předposlední řada televizní minisérie z cyklu Detektivové od Nejsvětější trojice. Marie Výrová ve svém volném čase a na vlastní pěst vyšetřuje policií dávno uzavřený případ nepochopitelné vraždy malého dítěte na olomoucké periferii, která se odehrála před více než pětadvaceti lety. Znepokojující svědectví aktérky dávného neštěstí přiměje Marii Výrovou, aby se beznadějným, případem znovu zabývala a pokusila se očistit nespravedlivě odsouzeného viníka. Příběh Vodníka se odehrává ve dvou časových rovinách: v časech těsně před revolucí na sklonku komunistické éry na konci osmdesátých let a v současnosti. V první rovině se případem zabývá kriminálka komunistického Československa pod velením majora Voženila. V současnosti Marie odhaluje povážlivé nedostatky ve vyšetřování tehdejší policie a odhaluje důvody, které k nim vedly. Vodník vychází jednak z klasické britské detektivní školy, kdy osamělý detektiv konfrontuje svědky a aktéry zločinu, skládá si postupně obraz událostí na základě více či méně spolehlivých svědectví zaujatých aktérů. Žánrově přesahuje jednak do hororu a jednak do psychologického rodinného dramatu. Ukazuje destrukci vztahů jedné rodiny poznamenané dávným, nepochopitelně krutým zločinem. Vodník se tak stává i zamyšlením nad spravedlností a smyslem jejího naplnění i po mnoha letech. (Česká televize)
Úděsná blbost! Nemám slov! Jako rodilá Olomoučanka přemýšlím, jestli to není vůbec znesvěcení tohoto krásného historického města. Samoúčelná fantasmagorie.
Pánové Tauš a Douba se po Modrých stínech trochu uklinili, pokusili se přestat hrát si na umělce a vrátili se alespoň částečně nohama na zem. Pořád ale mají svůj rukopis, jako každý, ale ten se k takovému stylu filmu (seriálu/minisérie) nijak nehodí. Napětí nikde, celé se to hrozně táhne a už v půlce prvního dílu jsem vlastně nevěděl, jestli mne vůbec zajímá kdo je vrah. Nepsat to Jarchovský podle Sýkory, tak to po prvním díle asi vážně zabalím.