„Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři.” Tato věta, která zazněla na radě ministrů v roce 1941, zahájila etnické vyhlazování na východní frontě. Film je komentářem k tomuto výroku. Naše temné dějiny nejspíš nejlépe zachycuje zhrozený pohled anděla dějin, o němž píše Walter Benjamin, „jehož tvář je obrácena k minulosti. Kde vidíme řetězec událostí, tam on vidí jednu jedinou katastrofu, která neustále vrší trosky na trosky a vrhá mu je pod nohy. Anděl by chtěl setrvat na místě, vzbudit mrtvé a zcelit vše roztříštěné. Ale bouře, která se žene z ráje, se mu opřela do křídel s takovou razancí, že je již nedokáže přivřít. Nevyhnutelně ho odnáší do budoucnosti, k níž je otočen zády, zatímco před ním až do nebes narůstá hromada trosek. Této bouři pak říkáme pokrok.“ (Pilot Film)
Intelektuální bordel, snažící se tvářit jako děsně sofistikovaný, filozofický film. Nuda k nepřežití ale vysokoškolští hipsteři si v tom určitě najdou spoustu témat k debatám u sójového latté.
Pozoruhodný film o vyrovnávání se s minulostí a o schopnosti dialogu názorově & hodnotově opozičních stran; o aktivismu a jeho korekci skrze diskuzi; o nutnosti mluvit "přes ploty" (jak by řekl Fedor Gál). Prostřednictvím provokativní historické rekonstrukce masakru v Oděse chce mladá divadelní režisérka vyvolat debatu o podílu Rumunska na holocaustu a o neschopnosti se s touto potlačovanou/popíranou zkušeností na národní úrovni nějak smysluplně vypořádat. Namísto nacionalisticky-konzervativní zvyklosti pouze oslavovat hrdinství rumunských vojáků, která je jí v průběhu zkoušek vnucována ze strany představitele pořádajícího města, se pustila do podrobného studia dobových událostí ve snaze demýtizovat rumunského vůdce Antonesca, poukázat na zvěrstva, která inicioval a která běžní Rumuni bez většího váhání páchali - a přitom mít každý detail své hry perfektně zdokladovaný. V zajímavých a obsáhlých debatách se však setkává s historickým relativismem, neochotou reflektovat svoji minulost, avyzaseismem, hluboce zakořeněným antisemitismem a rasismem... Zkoušená a nakonec i inscenovaná hra se sice týká rumunské historie, film samotný však má mnohem větší přesah. Problém reflexe vlastní minulostí je univerzální. Když teď - kdy píšu tyto řádky - např. vyhlédnu z okna, vidím Vídeňskou ulici, po níž se v květnu 1945 táhla od brněnského Mendlova náměstí na Rajhrad a Pohořelice několikakilometrová kolona tisícovek účastníků tzv. brněnského pochodu smrti, tj. události z období divokého poválečného odsunu německého obyvatelstva, která je stále předmětem vzrušených debat (v nichž se zvlášť agresivně angažují hlavně brněnští komunisté) souvisejících právě s národní sebereflexí. Tyto debaty mají v lecčems blízko k těm, které jsme mohli vidět v tomto filmu. Radu Jude natočil skvělý film v módu Truffautovy Americké noci a se skvělou Ioanou Iacob v hlavní roli. Formálně originální, spojující různé druhy uměleckého vyjádření (literaturu, film, fotografii, divadlo...). Film ale není pro každého: Kdo není schopen chvíli soustředěně poslouchat/číst pár stránek z knihy Isaaca Babela, trpělivě naslouchat argumentům všech stran, nebo si bez těkání prohlížet dobové fotografie, pro toho budou 2 hodiny 20 minut asi docela nesnesitelné. Mně utekly strašně rychle.
Název zaujme na první pohled a Radu Jude se tak znovu vrací do rumunské historie, z níž si umí vyzobat pěkně nelichotivé momenty. Tenhle snímek v zemi svého vzniku určitě rozpoutá kontroverzi, neboť vzpomínat na temné kapitoly minulosti se chce málokomu. Jen si představte, kdyby nám chtěl někdo podrobit zdrcující kritice husity a jejich nepěkné aktivity. Jenže rumunská armáda pro našince takový zvuk nemá, a tak není pochyb o tom, že český divák spoustu narážek a historických rozborů nedocení. Přesto je zjevné, že se jedná o chytrý film, který má mezinárodní přesah minimálně v tom, že lidé se prostě nemění a co se stalo před sedmdesáti lety, může se klidně opakovat i dnes – když mase řeknete, komu má tleskat, tak to dělat bude. Tahle znepokojivá satirická linka bohužel není dostatečně protlačena, a tak pro nás, kteří netrávíme noci nad knihami o historii Balkánů či pogromů, ty dvě a půl hodiny nakonec zas tak silně nevyzní.
Dodatečné informace
Původní název:
Îmi este indiferent dacă în istorie vom intra ca barbari (více)
"Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři"
Îmi este indiferent dacă în istorie vom intra ca barbari
I Do Not Care If We Go Down in History as Barbarians
I Do Not Care If We Go Down In History As Barbarians
Je mi jedno, že sa zapíšeme do dejín ako barbari
„Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“
Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři
Mir ist es egal, wenn wir als Barbaren in die Geschichte eingehen
Peu m'importe si l'Histoire nous considère comme des barbares
Premiéra v ČR:
28. 2. 2019
Distributor:
Pilot Film
Země původu:
Rumunsko, Německo, Bulharsko, Francie, Česká republika
Přístupnost:
15+
Rozpočet:
1,99 mil. USD
Čeština:
"Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři" je dostupný s českými titulky