Georges a Anna jsou osmdesátníci, ale ještě nepociťují tíhu let. Oba vyučovali hudbu a z jejich živého rozhovoru po návštěvě koncertu je patrné, že je vždy spojoval soulad. Jejich dcera žije s rodinou v cizině. Jednoho dne postihne Annu výpadek paměti, první signál onemocnění. Georges se tak octne před tvrdou zkouškou. Ač sám starý a zesláblý, odmítá řešení navrhované pragmatickou dcerou. V době, kdy se pojem láska často kryje s představou sexuálního uspokojení, natočil Michael Haneke film o staré dvojici, která nepřestala cítit skutečnou lásku ani po dlouhém soužití. Bez ní by Georges nemohl o Annu pečovat doslova do posledního dechu. A jeho závěrečný akt, jakkoli extrémní, nelze chápat jinak než jako projev lásky. Meditace o stáří a umírání nemůže být veselá, ale díky tvůrci a představitelům je nezapomenutelná. (MFF Karlovy Vary)
Utahaná duchodcovská romantika, o lásce, kterou nerozbije ani zhoršující se zdravotní stav jednoho z manželů. Zbytečně chladné a zdlouhavé vyprávění, které se snaží tvářit artovým dojmem, až to působí násilně a samoúčelně.
Hodně depresivní snímek. Příběh je hluboký a skvěle zpracovaný. Je to něco, co se může stát každému. Jean-Louis Trintignant, který pečuje o svou těžce nemocnou manželku hraje dokonale, jeho klid s kterým zhoršující se situaci zvládá je až hypnotizující, jak chodí po bytě, jak v klidu jí.. paráda. Skvěle zahrála samozřejmě Emmanuella Riva, která měla těžkou práci a úplně jinou nezávidění hodnou roli. Moc se mi to líbilo.
Zatímco ostatní zde docházejí k tomu, že Láska není dojemný film o umírání, jak by se čekalo, ale chladná Hanekeho analýza, já myslím naopak, že nejde o chladnou Hanekeho analýzu, jak bych čekal, ale právě ten dojemný film o umírání. Když se podívám na kvantum dalších filmů na stejné téma, Haneke se neposunul nikam dál a nenabídl dostatečně víc, abych tuhle jeho práci nepovažoval za zbytečnou. Opravdu mě překvapuje, jak velmi obyčejně pojatý ten film je. Se vším, co v podobných kusech bývá, ve stejném množství a jen mírně zakryto o něco šedivějším vizuálem. Zklamání. Na každý pád se vysvětluje, proč Akademie najednou Henekemu tak rozumí - tady není, čemu nerozumět. Ona umírá, a to je prostě pech!