Aydin, bývalý herec, vlastní v centrální Anatolii malý hotel, kde žije se svou výrazně mladší ženou Nihal a sestrou Necla, která se právě zotavuje z nedávného rozvodu. Turistická sezóna pomalu končí a okolní krajina se začíná zahalovat do bílých sněhových závojů. Hotel se v tomto období stává úkrytem, ale i místem, ze kterého není úniku a které otevírá staré rány a podněcuje vzájemnou nevraživost jeho obyvatel.
Mistr tureckého filmu, Nuri Bilge Ceylan, přináší ve snímku Zimní spánek, stejně jako ve své předcházející tvorbě, hloubkovou charakterovou studii. Odcizením, existencialismem a detaily každodenního života vytváří pozoruhodný obraz různých sociálních tříd (bohatí, chudí, učitelé, sluhové apod.). Toto „mistrovské dílo, jehož skutečným darem je upřímnost,“ ocenila Hlavní porota na MFF Cannes 2014 nejvyšším festivalovým oceněním Zlatou palmou, která se zařadila do Ceylanovy početné sbírky filmových trofejí. Mezi nimi nechybí ani dvě ceny Grand Prix a cena pro Nejlepšího režiséra za jeho předcházející snímky Vzdálený (2002), Tři opice (2008) a Tenkrát v Anatolii (2011) uvedené též na MFF v Cannes. (Film Europe)
Nuri Bilge Ceylan se na Zlaté palmě prosadil před dvanácti lety Velkou cenou poroty za film "Uzak"(2002), v roce 2006 získal Cenu kritiků za film "Iklimler", v roce 2008 Cenu za režii za film "Tři opice" a v roce 2011 další Velkou cenu poroty za policejní netriller "Tenkrát v Anatolii".
Na plakátu na zdi vedle Aydina v samém závěru prologu je napsáno. "Muhsin Ertugrul: Bir Omur Tiyatro, 1892-1979". (Muhsin Ertugrul: Divadlo pro život, 1892-1979). Ertugrul byl turecký herec a režisér, který je považován za zakladatele moderního tureckého divadla.
Jane Campionová, která byla zároveň předsedkyní poroty, jež filmu udělila Zlatou palmu, na otázku, co si o filmu myslí, odpověděla: "Skutečným darem filmu je jeho upřímnost. Je nemilosrdný. Kdybych měla odvahu být tak upřímná jako on [Nuri Bilge Ceylan], byla bych na sebe pyšná."