Recenze filmu Kryštůfek Robin

Komentáře a recenze 23

Brenan88

47 170 bodů •1. 12. 2018

7

Netradiční Disneyovka,která bude horko těžko bojovat o diváky. Už ten fakt zařadit film do kina v originálním znění zavánělo průserem. Kryštůfek Robin je však "dospělým" filmem,který ocení všechny věkové kategorie. Zvířátka vypadají dobře a při sledování jsem dostal velkou dávku nostalgie,kterou jsem ani neočekával. Příběhově trochu strožejší a bez pořádné gradace děje. Celé to jen tak pozvolně plyne. I přes všechny výtky jsem spokojený,protože takových filmu je minimum.

Chrustyn

43 674 bodů •20. 8. 2019

4

Kryštůfek vyrostl a v šedivém depresivním světě, pomáhá Púovi najít kamarády. Zvířátka jsou zpracovaná hezky, ale film je nepříjemně utahaný a pro děti nezábavný a depresivní.

martin-mickey-stusak

36 594 bodů •25. 8. 2023

10

Film, který by se dal volně označit za pokračování filmu Sbohem, Kryštůfku Robine (2017), je opět vizuálně působivým a velmi zdařilým převyprávěním klasického příběhu pro současné publikum. Tentokrát je do role nyní již dospělého Kryštůfka Robina obsazen Ewan McGregor, který vyzdvihuje typickou situaci pracujícího otce mimo rodinu. Když ho však jedna konkrétní okolnost donutí vrátit se do doby svého dětství, rázem není nouze o jemný humor, citové pohlazení a ponaučení. Příběh se zabývá především tématem krize středního věku a významem rodinných vztahů, což je téma, které zřejmě vyvolalo pozitivní ohlas u kritiků i diváků, neboť je v dnešní době obzvláště aktuální a nutí k zamyšlení. Všechny přítomné postavy jsou dobře vyvážené a mnozí diváci se s některými z nich mohou snadno ztotožnit. Přátelství, rodina a důležitost nezapomínat na svou fantazii. O tom to celé je. Jako rodinný film je příběh jednoduchý, ale poutavý, takže může oslovit více než jednu generaci. Tragédie Kryštůfka Robina spočívá v poznání, že byl kdysi dítětem milující zábavu. Dostane druhou šanci skutečně žít? Prarodiče naší doby ve filmu poznávají těžkosti poválečného hospodářství. Stále však chovají naději na lepší časy, i když některé věci prostě mít nemohou. Snem je štěstí dětí, neboť jejich štěstí je vždy štěstím jejich rodičů. Evelin, manželka Kryštůfka Robina, se opět vymyká tradičním archetypům. Je chytrá a nezávislá, a přestože je jí v očích patrná bolest z rozpadajícího se manželství, ani jednou nepronese hořké slovo. Také dcera Madeline je bystrá a energická dívka, jejíž jedinou nezpochybnitelnou touhou je více otcova času a pozornosti. Co na to říct? „Nicnedělání často vede k tomu nejlepšímu.“ Věta, která se zde často opakuje a stojí za zamyšlení. Stejně jako v předchozím filmu je nálada poměrně smutná, přesto s jistou dávkou radosti. Film se stal uklidňujícím balzámem pro dnešní nelichotivý svět. Svět bez fantazie a zábavy je jako svět bez života.

xxmartinxx

22 532 bodů •19. 11. 2018

6

Osobně jsem vůči fetišistickému oslavování vnitřního dítěte a dojímání se nad vlastním dětstvím vždycky ostražitý, přijde mi to jako hrozná werichovština a jakási imitace "moudrosti". Neříkám, že se někdy rád nedojmu a že na mě nostalgie někdy nefunguje - ale tady je to tak banální a natolik to stojí v cestě dalším, bohužel nerozvinutým motivům, že to zamrzí. Na jednu stranu se mi líbí, že přítomnost imaginárního světa přesahuje hrdinovu mysl a mohou s ním interagovat i jiní, ale na druhou stranu to vede k velké nejasnosti ohledně toho, jaká je tedy role toho světa a co má z filmu vyplývat. Přítomnost těchto světů má většinou ten smysl, že se jich hrdina musí vzdát a najít jejich otisk v každodennosti. Zde ho však objevujeme jako fyzicky existující místo, kam se Kryštůfek na konci doslova odstěhuje se svou rodinou. Co si z toho má člověk vyvodit?. Dcera má odjet na prestižní školu, ale z toho asi sejde, protože "se jí nechce". A místo toho se s otcem a matkou přestěhuje do pohádkové říše, kde bude zřejmě nicnedělat s magickými stvořeními do konce věků. Je to svou neaplikovatelností skoro fascinující - a některé implikace jsou až hrůzu nahánějící, přinejmenším pak nezodpovědné. Je to opravdu čisté propadnutí a odevzdání se nostalgii, které by z rukou Davida Lynche bylo čteno jako obraz totální zkázy a rozpadu lidské mysli.

filmfanouch6

12 644 bodů •23. 8. 2018

8

Každý má to první osudové setkání se světem kinematografie. U mně to první setkání bylo právě s příběhy Medvídka Pú. Animáky s ním sice nepatří k žádným vrcholům, jsou to ale všechno milé příběhy za které se Myšák nemá stydět. Když jsem pak před 2 roky zjistil, že se chystá nový hraný film se známými hrdiny ze stokorcového lesa byl jsem zvědavý. Ano, opatrně jsem se těšil, především jsem ale byl zvědavý jak se vlastně pokusí ty známé a oblíbené hrdiny oživit. A jsem překvapen co jsem vlastně ve výsledku dostal. Disney jako by od začátku vědělo, že snímek není obyčejný a režisérem se stal Marc Forster, který je znám tím, že i z velkých ačkových produkcích dělá arty. Dokázal udělal artový film z Bondovky Quantum of Solace a dokonce se mu povedlo udělat i art ze Světové války Z. Klíčový je tedy ten fakt, že Disney pro outsiderový projekt najal outsidera. A dopadlo to jak je u Forstera zvykem. Mám pocit, že většina režisérů by jednoduše chtěla Medvídka Pú pojmout jako barevnou zábavu pro celou rodinu se spoustu barviček a infantilních odkazů. Forster ale na toto vše kašle a místo toho servíruje míry depresivní a smutně atmosférou pojatý film. Nedivil bych se kdyby se na Forstera opět plivalo, že zvládl zkazit barevnou podstatu Medvídka Púa a natočil něco co jejím dětem akorát přivodí noční můry. Já jsem ale spokojen. Forster se totiž rozhodl pojat Kryštůfka Robina jinak a odvážnějším způsobem na který bych děti vůbec netahal. U nás v Čechách třeba překvapivě film vůbec nejde do kin s dabingem, protože mám prostě pocit jako by Disneymu samotnému došlo, že natočili film orientovaný především pro starší diváky. Děcka prostě radši nechte doma a běžte si to užít sami. Kryštůfek Robin je film pro ty, kteří si bohužel uvědomují, že jsou nyní dospělí a dětství jim proteklo mezi prsty. Hlavní hrdina je zničený rodinou ztrátou z dětství a bývalou vojenskou kariérou ve 2. světové válce. Jeho jedinou snahou je nyní při tom uživit rodinu a udělat jí zajištěnou i přesto, že to znamená, že na ní kvůli tomu nemá tolik času. Kryštůfek Robin do jisté míry funguje jako psychologický film o sebepoznání a nálezu sebe sama. Akci byste hledali těžce a divák, který chodí do kina jenom na CGI bitvy pravděpodobně odejde zklamaný a velice naštvaný. Místo CGI akce jsou tu pouhé dialogy dospělého muže a plyšového medvěda,které ale fungují a stojí sami na sobě. Kdyby mi někdo před projekci řekl, že budu dojatý ze vztahu Kryštůfka a Púa nevysmál bych se mu ale řekl bych mu, že si nejsem jistý. A stalo se. Rozpočet je rozumných 70 milionů dolarů což znamená, že obrovsky drahé kulisy byste hledali marně. Menší zpracování ale Kryštůfku Robinovi sedí a myslím, že bylo rozumným řešením. První půlka si přitom vystačí pouze s Púem a Kryštůfkem Robinem řádícím v Londýně, aby se v druhé polovině přidal zbytek stokorcové party a vše směřovalo ke komornímu finále v Londýně. Jedná se vlastně o zdařilé rodinné drama, s nadprůměrným rozpočtem a pár CGI postavičkami navíc ale nikdy to nepůsobí uměle. Přitom teprve v té druhé půlce mi přišlo, že Forster ukázal to co filmem chtěl říct. Kryštůfek Robin si opět musí hrát aby stokorcové partě dokázal, že je Kryštůfek Robin a probudí v sobě dávno ztraceného chlapce. Člověk na hranici plnoletosti-člověk kolem 35 let si tak film podle mně užije daleko víc než kdokoliv jiný a celé to poselství je vlastně hrozně milé. Překvapivě i CGI zasazení postav je velice fajn a všichni až na Králíčka (který je najednou hnědý aby byl asi film rasově korektní) připomínají své staré animované podoby a jak jsem se bál jak budou postavy zpracovány, jsem potěšen. A Ewan McGregor je castingová trefa a opět ukázal, že na to má. Jeho sólovka Star Wars by měla být povinností. Výrazně menší, levnější a civilnější film, za to však má originální, temnější a nápaditější. Nejedná se o žádnou další pohádku, spíše o náhled do duše stárnoucího muže. Vše přitom může být jak pravé, tak falešná iluze šíleného Kryštůfka Robina. Film toto vlastně nikdy přímo nevysvětlí a já jsem za to rád. Jakékoliv vysvětlení- stalo se, nestalo se- by totiž jenom zničilo kouzlo Kryštůfka Robina. Forster prostě nabídl trochu jiný film a já jsem za to rád. O novou klasiku se nejedná, je ale velice dobrá. Děkuju moc Forstere, zvládl si nezničit Púovo kouzlo.

evismaior

4 254 bodů •30. 8. 2018

7

No, co k tomu napsat. Nijak mě ten film neurazil, byl docela milý, ale žádné terno to tedy taky není. Stojí na Ewanovi McGregorovi, který, ač mu pomalu táhne na padesát, pořád připomíná přerostlého Kryštůfka Robina, takže potud dobrý. Neumím si představit, s kým jiným by se to dalo natočit. Samotné postavičky medvídka Pú a spol. potěšily hlavně uvěřitelným vzhledem vybledlých a odrbaných hraček. Děj je předvídatelný - Kryštůfek vyroste, v únavné sekvenci projde internátem, námluvami, válkou, založením rodiny a prací (oceňuji obsazení "Sherlockova bratra Mycrofta" Marka Gatisse do role Robinova šéfa), kde tráví spoustu času na úkor své manželky a dcery. A setkání s medvídkem Pú mu ještě více předvídatelně připomene staré dětské časy, dále pak to, co je v životě skutečně důležité, a v neposlední řadě to, že někdy nedělat nic vede k tomu nejlepšímu něčemu. A z oné poslední věty si lze snadno udělat představu, jak to asi celé probíhá, ano, většinu času se Kryštůfek a medvídek Pú předhánějí v tom, kdo oddeklamuje více vět poplatných knižní předloze v kulisách, které jsou jak vystřižené z původních ilustrací ke knize. Což je milé, zvlášť pro fandy knižního medvídka Pú. Ale taky je to v důsledku dost únavné. Po návštěvě kina jsme přemýšleli, kdo je vlastně cílový divák - dítě jistě ne, přece jen jde o příběh dospělého muže. Běžného dospělého diváka ale pobíhání hlavního hrdiny po lese za plyšovou hračkou asi taky nedostane. Takže je to fakt jen pro dospělé fandy knihy - což my naštěstí jsme, a proto těch 70% za snahu. Pokud jsem ale čekala ztvárnění podobné Burtonově Alence, tak snaha asi byla, ale bohužel zůstalo jen u toho.

rkotvald

3 162 bodů •7. 5. 2019

7.5

Párkrát jsem přemýšlel, ke které filmové nebo literární postavě bych se mohl přirovnat. A myslím, že jsem se konečně našel. Ijáček je tím důvodem, proč je tento film nejenom snesitelným, ale celkem pohodovým a místy až depresivním polo animákem. S takovým nihilistou, který sdílí podobný pohled na svět jako já bych si těžce rozuměl. Ten film se zdá být spíše pro dospělejší generaci, děti si ho asi tolik neužijí. Škoda slabšího středu filmu, jinak by to mohlo být ještě o chloupek lepší. S přihlédnutím na výborně hláškujícího Ijáčka a solidního Ewan McGregora, který si zde hraje na těžce ambiciózního kariéristu je to tak na 75%. Ironií je, že jsem na to šel v podstatě jen díky "hello there" meme přetaveným do jedné ze scén filmu. lol.

Blackhand47XD

2 502 bodů •26. 4. 2023

4

Podobně jako u Alenky v říši divů, se i zde rozhodli jít tvůrci cestou hraného pokračování, kdy Kryštůfek Robin dospěl a po dvaceti letech se opět shledává s Medvídkem Pú a ostatními zvířátky ze Stokorcového lesa. Samotný koncept mi přijde skvělý, kdy musí Robin navíc bojovat s tím, co je pro něj v životě důležité... ale jeho postava je bohužel strašně nesnesitelná. Snímky o nerudných dospělácích se dají udělat daleko lépe (např. Muž jménem Otto), kdy mi přišlo, že role McGregorovi ani nesedí. Medvídek Pú je na druhou stranu naprosto skvělý, ať už po stránce animace nebo perliček, které vypustí. Skoro všechno co poví, má nějaký smysl a člověk se tomu musí zasmát. Hlavní problém je ale ve scénáři, ve kterém se věci dějí náhodou a protože to scénář prostě požaduje. Nepůsobí to přirozeně a třeba linka se sousedem se pak zcela vytratila. Scénky s Pú si možná i někdy znovu pustím, ale film jako celek ne. Bohužel se to veze na vlně hollywoodské lenosti, kdy radši ždímají známé věci... a ke všemu bez rozmyslu, než aby zkusili přijít s něčím novým. Hodnocení: 45 %

• Medvídek Pú
• Efekty

• Scénář
• Kryštůfek Robin