Články o Blok 99

Roku 1985 měli ve Spojených státech vedle plných McDonaldů jednu jistotu – ať už jste vzali do ruky jakýkoli celonárodní plátek, z titulní strany na vás hleděl „nejstylovější obličej osmdesátek“ náležící Donu Johnsonovi. Čerstvá hvězda seriálu Miami Vice si televizní dominanci prodloužila i do následné dekády díky vlastnoručně koncipovanému seriálu Nash Bridges, ale publikum je s věčným hezounem obeznámené i dnes. Johnsona, jenž musel překonat komplikované účetní období a herečku nechtěně vychoval také ze slavné dcery Dakoty, režiséři jako Quentin Tarantino nebo S. Craig Zahler přetvarovali do úlisnějších poloh, které jeho veřejné image nemohou víc protiřečit. A je v nich rovněž perfektní.

Být fotogenický a mít herecký talent jsou široké pojmy a každý nemůže před kamerou působit jako Robert Redford či Alain Delon. Z některých slavných tváří čiší bázeň, strach a děs, čehož schopní režiséři samozřejmě dokážou kreativně využít. Říct o herci, že svým pohledem nahání hrůzu, rozhodně nemusí být nic negativního či dokonce urážlivého. Spousta rolí to ostatně vyžaduje a následujících jedenáct mužských osobností umělo či stále svede své rysy a grimasy vyvléct z komfortu, jaký si obvykle spojujeme se sledováním charakterních hvězd stříbrného plátna. Být zneklidňujícím hercem bývá cool nejen v hororech a tito pánové jsou toho nehynoucím důkazem.

Německý herec Udo Kier má za sebou v 80 letech kariéru, kterou lze podobnou měrou obdivovat i odsuzovat jako převážně brakovou. On sám nepochybuje, že z přibližně 280 rolí jich za řeč stojí sotva pětina, v nichž svůj uhrančivý démonický výraz opřel také o kvalitní scénář. Pracoval se špičkovými režiséry i herci, o kterých neřekne nic špatného, zatímco před kamerou musí často provádět vrcholně zlomyslné nebo prostě neobvyklé věci. Nejen proto spadá mezi charakteristické osobnosti, jež si na první pohled nespleteme.

Kolem streamovací platformy Warner Bros. a HBO bylo v posledních letech poměrně rušno, či spíše nepřehledno. V některých regionech existovala služba HBO Now, u nás zase bylo HBO Go a nedlouho poté, co se varianty sloučily pod značkou HBO Max, přišlo oproštění se od názvu slavné kabelovky. Nyní tedy máme Max jakožto výsledek spojení brandů Warner Bros. a Discovery a doufejme, že s ním chvíli vydržíme.

Také vám přijde, že jste v kinech nějaký čas neviděli opravdu vtipnou americkou komedii, která by se mohla stát generační klasikou? Lidé se chodí zasmát na Deadpoola, ale jinak jim stačí scrollovat na Instagramu nebo TikToku, kde se představy o virální srandě rychle vyvíjí. Neperspektivní či snad nevkusné by dnes možná byly také mládeži nepřístupné komedie, jimiž se začátkem století proslavil mimo jiné Vince Vaughn. Podle něj dnes existuje sada jiných a striktnějších pravidel než dříve a tvůrci by se v případě jejich porušení báli vyhazovu.

V minulé dekádě se vyrojila řada tvůrců s potenciálem zakořenění v často unikavém spektru kultovního filmového katalogu. Tím zřejmě nejvýraznějším, minimálně na hollywoodském písečku, je režisér, scenárista, spisovatel a hudební skladatel S. Craig Zahler, jehož tři celovečerní snímky mluví za vše. Tvůrce kanibalského hororu Kosti a skalp, šokujícího revenge-dramatu Blok 99 a tak trochu převrácené detektivky Na špatné straně si dělá příběhy o morálně zlomených hrdinech pátrajících po vykoupení ve světě bezhlavého násilí vyloženě po svém. Na podzim má konečně začít natáčet nový mafiánský zářez, který ponese název The Bookie & the Bruiser a v němž si zahrají Vince Vaughn a Adrien Brody.

Hvězdně obsazený snímek od Netflixu nabízí atraktivní premisu, která spojuje rodinné drama s thrillerem a závažným sociálním komentářem. Nadějně rozehraný příběh se ovšem tvůrcům rozpadá pod rukama a řadí se mezi nerealistické hollywoodské skládačky.

Ty nejlepší či nejzábavnější herecké výkony se často urodí v rolích, které zcela popírají dosavadní status a typologii daného herce. Důkazem budiž následujících dvacet případů, kdy herec či herečka ve filmu nebývale zaváleli, přestože museli předvést docela jiný výkon, než na jaký byli dosud zvyklí.

Pokud si říkáte, že ani nevíte, kdy to bylo u nás v kinech, tak nebylo - štěstí měli akorát návštěvníci pražského Febiofestu, na kterém se film hrál 2x. Pokud jde o širokou distribuci, putoval u nás film rovnou na video. Přesto je dobré o něm vědět.

V kinech ještě doznívá spanilá jízda třetích Mizerů, kteří se řadí k těm filmovým sériím, v nichž ženy hrají až druhé housle. V dnešní genderově neutrální tvorbě už ale podobně chlapácké filmy pomalu vyklízí pozice a občas se dokonce zdá, že už pro ně zkrátka není místo. Pojďme si zapět nostalgický farewell a zavzpomínat na hrstku vybraných chlapáckých filmů, které nám kinematografie doposud nabídla.