Hodně silný film, skvělá režie i scénář, byť ten není rozhodně originální. Atmosféra Japonska/Korey a jeho doktrína však dodává snímku jedinečnou atmosféru. Je to surové drama se silným erotickým nádechem. Napětí, pastva pro oko i skvělý závěr.. to je Komorná.
Vlastně docela klasické drama, kde hnacím motorem jsou láska a peníze, s několika nečekanými twisty, zabalené do exotického a lehce erotického obalu. Park mě rozhodně nezklamal, i přes tu stopáž Agasshi vůbec nenudí, malé výhrady jen k mírně překombinovanému konci.
Přiznám se, že 145 minut mě nejdřív hodně vyděsilo, ale když jsem se po zásadním dějovém zvratu mrknul na hodinky a bylo 65 minut, tak jsem si řek něco jako, to jsem zvědavej, jak se z tohohle dostanou. No a to dostávání se bylo geniální. Vynikající kamera, úchvatné prostředí, skvělí herci a naprosto precizní režie. Tenhle film mě opravdu bavil.
Su zaražená jak hřebík... tohle jsem nečekala. Sonda do korejského sexuálního života a kruté podstaty asijských národů. Občas je příjemné shlédnout film jiné neevropské provenience než americké a v tomto případě jsem napjatě koukala až do konce. Ale znovu už asi nemusím,... jsem moc velká "cíťa".
(9.4.2021)
Viděl jsem director's cut a během sledování se můj názor na to, co sleduji proměňoval. Nejdřív jsem si myslel, že to bude nějaké utahané historické drama. Pak se ale začalo ukazovat, že látka je pokleslejšího rázu - že to má odér erotického příběhu, který je trochu prostoupen asijskou perverzí - avšak na druhou stranu je to povýšeno o svěží Park Chan-Wookovu režii. Tehdy mi to začalo připadat zajímavé a byl jsem zvědav, k čemu to bude směřovat. Poměrně rychle se ale ukáže, že je to film o třech podvodnících, kteří na sebe navzájem hrajou habaďůru. Z toho vyplyne pár zvratů, jak se to pro diváka odhaluje, kdo je s kým spřažen a kdo koho podělá, kdo má vlastně navrch, ale dalo by se říci, že film trpí na přemíru zvratů. Pokud ti vypravěč řekne "tahle postava je taky mrcha a vyjebala s touhle postavou" a po chvilce odhalí, že to taková mrcha vlastně není a že ve skutečnosti podělala jinou postavu, tak to působí trochu blbě a já na to reaguju způsobem, že si s nepříliš velkým zájmem řeknu jen "ok, dobře no"... Komorná trpí na přemíru zvratů, přičemž první zvrat je negován a rozmělněn druhým a druhý zas třetím s tím, jak se celá situace mezi postavami postupně vyjasňuje. Výsledný dojem je tedy poněkud manýristický.
Problémem je i to, že mi na postavách dost nezáleželo a nesoucítil jsem ani náležitě s jejich životními kontexty natolik, abych byl do celého příběhu zainteresovaný. To je takovej evergreen většiny příběhů; Vypravěč něco vypráví, ale nedá posluchači/divákovi dostatečný důvod k tomu, proč do toho dění být zainteresovaný - proč by mu mělo záležet na tom, jak se to všechno s postavami vyvrbí. Příčinou jest to, že divákovi/posluchači není náležitě umožněno buďto pochopit postavy anebo je chápe, ale není schopen se na ně citově napojit (případ Komorné). Vyprávěč zkrátka nevypráví příběh tak, aby se to dařilo: Režisér zde spíš hraje takovou hru s divákem. Ta pro mě ale sama o sobě nebyla příliš zajímavá a beztak by takováto hra fungovala lépe, kdyby mi na postavách záleželo. Mně však bylo jedno, jestli je větší mrcha ta či ona postava i to, jak to mezi těmi postavami vlastně je, když mi beztak byly volné.
Žádal bych si tedy, aby mi vypravěč jednak odhalil více o postavách a jednak mi umožnil se na ně více citově napojit. Příběhy jsou přeci manipulací! Kupříkladu jednoduchý příběh pomsty není povedený, pokud si divák/čtenář/posluchač nežádá satisfakci spolu s protagonistou. A je prací vypravěče manipulátora, aby si divák onu satisfakci žádal.
Ani thriller, ani romantický, ani psychologický, ani erotický. Příběh o ničem, jestli tohle mělo být vrcholné jihokorejské dílo, tak začínám chápat vztah Kim Čong Una ke svým jižním sousedům....
Snad je trochu moje chyba, že jsem šel na Komornou s očekáváním příběhu v duchu Markýze de Sade, ale dostal místy skoro až nepatřičně lehkovážnou hříčku, jako od Woodyho Allena, kdyby se býval byl narodil v Jižní Korei. Esteticky krásná podívaná s příjemnou narativní strukturou.
Nikdy bych neřekl, že mi nebude vadit sedět v kině dvě a půl hodiny. Tuhle stopáž snáším tak maximálně u Star Wars. Film má tři části, a asi pět minut před koncem první jsem měl celkem krizi, protože jsem měl pocit, že to nikam nevede. Pak se to ale zlomilo a až do konce, který byl zase ale celkem utahaný, to byla jízda. Obecně v mých očích filmu přidává originální znění v japonštině a korejštině. Paradoxně miluju filmy, kde nerozumím ani slovo a zároveň se ten jazyk krásně poslouchá!