Švestka - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak sse zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu brizanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.
Slabší úvod a pak to takhle slabě pokračuje i při hře. Škoda. Možná, že to dědkovství ani nemuseli moc hrát. Nebylo to moc vtipné a co bylo, opakováním se zhatilo. Jediné, co mi ulpělo: "Poslyšte, pane Pulec. Já jsem znal nějakýho doktora Žábu. Nejste vy jeho syn?"
Tato hra je první z repertoáru Divadla Járy Cimrmana, ve které Bořivoj Penc pronáší slavnou otázku týkající se příbuzenství pánů Žáby a Pulce. Stejná otázka se objevuje podruhé až ve hře Afrika z roku 2004.
Postava Andulky Šafářové dostala jméno podle lidové písně „Andulko Šafářová“. Tato píseň se objevila už dříve, a to přímo v opeře v představení Cimrman v říši hudby.
Původně mělo jít o úplně poslední hru, jak uvedl Pavel Vondruška v dokumentu Cimrmani. Vysvětlil, že název „jevištní sklerotikon“ odkazuje na pokročilý věk herců. Nakonec se však ukázalo, že to nebyla jejich závěrečná inscenace.