Za tenhle výběr filmu v kinech vás partner nebo partnerka možná úplně nepochválí, ale tento týden uváděná Chlupatá rodinka (Sasquatch Sunset) má v devadesátiminutovém experimentu bez dialogů zvláštní šarm. Zatímco Ron Perlman roku 1981 podnikal hloubavý Boj o oheň, tahle mytologická odrůda lidoopů zvaná sasquatchové (slavněji bigfoot) v současné době brouzdá hlubokými lesy při hledání potravy i sexuálního rozptýlení. Podívaná je to dějově řídká a místy strnulá, avšak s netradičními hrdiny bychom nakonec došli až na konec světa.
Články 165
Být ženou v branži, kde se chlapi s žílami na bicepsech ohání velkými kvéry a cedí drsné hlášky směrem k protivníkům, jež se chystají oddělat, není jednoduché. Maskulinní osmdesátá léta, kdy kinematografie jako čelní hvězdy uznala Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestera Stalloneho, přesto otevřela prostor také hrdinkám, které nemohou čekat na pomocnou ruku. Silné ženy v akčních filmech, ať už těch dobrodružných, hororových či komediálně laděných, v některých případech ještě nesetřásly sexuální objektivizaci, ale mužům to dokázaly nandat a obstarat i lidštější, empatický přístup.
Technologický vývoj je především v posledních dvou stoletích úžasný, úroveň života na Zemi se v obecném měřítku stále zlepšuje a od druhé světové války jsme neměli válečný konflikt, který by vojensky rozmetal regionální meze a připravoval o život miliony lidí (přestože strašlivé genocidy v Africe se nesmí přehlížet a některé vnitrostátní diktatury nepolevují). Budoucnost civilizace přesto nevypadá zcela růžově. Ve vybledlých barvách ji často vykreslují také filmová díla, ať už ta původní, nebo odvozená z obvykle mnohem komplexnějších literárních zdrojů. Představme si šťastnou třináctku dystopických snímků, jež během necelých sta let nejvýrazněji utvářely přemýšlení o tomto subžánru, který se nemusí omezovat pouze na ryze futuristické science fiction.
Furiosa: Sága Šíleného Maxe (Furiosa: A Mad Max Saga) se většině z těch, co na ni přišli, líbila. Někteří ji možná považovali za slabší zářez než Zběsilá cesta, jíní dokonce za silnější, jen málokdo ale odešel z kina s tím, aby rozhazoval rukama a nespokojeně pokřikoval: „Tak takhle ne!“ Problém je, že se lidé nedostavili v dostatečném počtu. Naděje George Millera na regulérní pokračování Šíleného Maxe tedy pomalu vyhasíná. Vyjádření Toma Hardyho pak situaci nezlehčuje.
Všichni cinefilové světa se dočkali studené sprchy, když převážně kladně přijímaná Furiosa (Furiosa: A Mad Max Saga) skončila jako propadák. Po dvou týdnech od kinopremiéry už ji začíná stahovat většina kinosálů a oznámilo se promptní uvedení na VOD již 25. června, což je nevyhnutelně smrt pro život filmu v kinech. Mnoho bylo a bude napsáno o tom, jak se to mohlo stát. Ještě důležitější otázka ale je: Co to znamená pro budoucnost Šíleného Maxe?
Kdo říká, že lidé v papírově důchodovém věku nemohou vytvořit svá životní díla? Mnohokrát jsme něco takového viděli také v kinematografii u filmových režisérů, jejichž role vyžaduje několikaměsíční maximální koncentraci, jasnou vizi a především schopnost vštípit ji desítkám spolupracovníků, od herců až po kostyméry. „Režisér je ten člověk, za kterým všichni chodí s otázkami,“ shrnul kdysi náročnou profesi Francois Truffaut, jenž se na rozdíl od následujících tvůrců nedožil sedmdesátky. Tedy věku, kdy už fyzické energie přirozeně ubývá, ale mnozí v sobě stále najdou dost kreativity a odhodlání k výrobě velkého celovečerního filmu, který navíc ve vybraných příkladech zůstal dobově relevantní a dokázal, že životní zkušenosti a specifické osobnosti tvůrců mohou vítězit i nad mladickým entuziasmem.
Svět se zhroutil. Nastaly války o vodu, lidé zdivočeli a radioaktivní pustinou se prohání benzínem nasáklé motorkářské hordy, které v pouštním prostředí o středověkých pravidlech hledají svůj kousek duševní zeleně a naděje. V kinech uváděná Furiosa (Furiosa: A Mad Max Saga), která předchází událostem novodobé akční klasiky Šílený Max: Zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road) z roku 2015, z finančního hlediska propadne. Je to nešťastná skutečnost dnešní blockbusterové doby, která navzdory občasným výchylkám zkrátka nepřeje nekompromisním a unikátním vizím od režisérů jako George Miller, který v 79 letech odmítl hrát podle očekávaných pravidel. A přitom stvořil jeden z nejúžasnějších prequelů kinematografie, který se dostatečně odlišuje od uctívaného předchůdce a současně z něj činí ještě lepší a komplexnější film.
I přes to, že si Furiosa (Furiosa: A Mad Max Saga) připsala v průměru devět kladných na jednu zápornou recenzi (a divácké hodnocení je podobné), se z prequelu milovaného návratu George Millera do světa Šíleného Maxe stane propadák, tedy pokud se nestane nějaký zázrak. Snímek v Americe vstoupil do kin během prodlouženého víkendu a vykázal nejnižší tržby, jaké tento distribuční slot zažil za tři desetiletí. Nyní už je nepravděpodobné, že by se ze samotných kin mohl vrátit štědrý rozpočet.
Furiosa: Sága Šíleného Maxe (Furiosa: A Mad Max Saga) od čtvrtka brázdí česká a světová kina, a i když z komerčního hlediska zatím zaostává za očekáváním, rozhodně se jedná o film, jenž byste neměli v kině minout. Obzvláště pokud máte slabost pro originálně pojaté světy, v nichž se kombinují zajímavé vize postapokalyptického světa s jistou šíleností jejich tvůrců. Jaké další žánrové snímky se rozhodly neveselou vizi budoucnosti pojmout dosti netradičně a v některých případech i trochu bizarně?
Nová akční bomba George Millera s názvem Furiosa: Sága Šíleného Maxe (Furiosa: A Mad Max Saga) se v těchto dnech dostává do českých i světových kin, a tak bude zajímavé sledovat, zdali publikum na jeden z nejočekávanějších titulů letoška zareaguje tak, jak by si pochvalami hýřící kritická obec představovala. Miller však na nic nečeká a už nahlas přemýšlí o dalším filmu, v němž by dobrodružství bitvami ošlehané válečnice mohlo pokračovat.