Ripley z Vetřelce je špička ledovce. Osmdesátky přály i těmto nezapomenutelným akčním hrdinkám

Ženy po druhé světové válce často nuceně setrvávaly v domácnostech a vznikl stigmatický portrét středostavovské rodiny, v níž se hrdinou či zkrátka protagonistou akčního příběhu mohl stát maximálně manžel. James Bond v tomto směru ničemu nepomohl a své spoře oděné objevy pojímal jako ozdoby zdůrazňující bohémskou náturu ústředního frajera. Sedmdesátky zavály svěží vítr prostřednictvím hororového žánru, v němž nově vymodelované final girls musely přežívat tváří v tvář satanovi (Vymítač ďábla), jižanským zrůdám (Texaský masakr motorovou pilou) či mystickému vrahovi dětských opatrovnic (Halloween).

Prapor filmové emancipace vztyčily také první vlivná Wonder Woman Lynda Carter a zámořská osobnost z kriminální blaxploitation vlny Pam Grier, která ovlivnila žánrovky o ženách vykonávajících pomstu především v klasice Foxy Brown. S princeznou Leiou ve Star Wars a Ellen Ripley z Vetřelce se silné hrdinky ocitly v galaktických dálavách a se zbraní v rukách deklamovaly, že na své mužské „zachránce“ nemohou spoléhat. A když Rambo s Barbarem Conanem napumpovali do upocené exploatační dekády pulzující svalstvo, předvést se konečně mohly i jejich ženské protějšky.

Leia Organa v podání Carrie Fisher zůstává možná nejvýznamnější ženskou hrdinkou kinematografie a její popkulturní vliv nezapře enormní popularitu a význam Star Wars na vývoj blockbusterové filmové řeči. Princezna unesená Darthem Vaderem, před nímž neskloní hlavu ani zbraně, se vypracovala v legendární velitelku galaktické rebelie vůči imperiálnímu režimu, jehož zrůdnost nejvýmluvněji reprezentovala obří Hvězda smrti.

Hroší kůži má ostatně po svém utajovaném otci Anakinovi, a byť její přirozený vůdčí charakter trochu měkne vedle sobečtějšího Hana Sola a hrdinských bitevních akcí, Leia zastupuje generace žen bojujících s nepřízní osudu a světa kolem nich. Je strategická, důvtipná, nebojácná a příležitostně také sexy, což v Návratu Jediho slavně rámují její bikiny, v nichž uškrtí věznitele Jabbu Hutta. Carrie Fisher byla progresivní ikonou stříbrného plátna i kultury jako takové, přičemž hlavně v první půlce osmdesátek s ní nemohly soupeřit ani fitness a emancipační osobnosti Jane Fonda či Raquel Welch.

Dobyvatelé ztracené archy byli filmem, který Stevena Spielberga etabloval na režisérském Olympu a z Harrisona Forda učinil největšího frajera kinematografie. Ležérní i zarputilý archeolog, vyhledavač vzácných památek a hrdina práskající bičem před nosem nacistů přece vyžadoval usměrnění, přičemž jeho dávná láska a dcera Indyho mentora Abnera Ravenwooda Marion mu jej dopřála hned při prvním setkání v Nepálu. Zrovna ve svém baru sice do němoty upila lokálního hromotluka, ale návrat ztraceného neřáda v ní probudí vášnivý hněv a pošklebujícího se protagonistu přivítá pěknou ranou do tváře.

Marion je v podání Karen Allen, již si snad vyhlédli na základě výkonu v teenagerské kultovce Zvěřinec časopisu National Lampoon, nekonečně sympatickou parťačkou, kolem níž hladově krouží i nacističtí nepřátelé. Po marockém únosu ukazuje kuráž a své picí přednosti také v zajetí. Její postava je ještě romantizovaná po vzoru klasických dobrodružných filmů a Indy ji musí několikrát tahat z bryndy, ale současně má daleko do remcající slečinky a není divu, že Allen souhlasila s opožděnými návraty pro čtvrtý a pátý díl. Jen ona slavnému hrdinovi charakterově stačila.

Hrdinka představená v poslední knize o Barbaru Conanovi, již sepsal autor Robert E. Howard, lámala stereotypy ženských postav ve fantaskním žánru. Zatímco Tolkien ženám zase tolik prostoru nevěnoval, bujarý Conanův svět feminita silně ovlivňovala. Silnou a hbitou šermířku Valeriu si v kultovním filmu Barbar Conan s Arnoldem Schwarzeneggerem zahrála Sandahl Bergman a šlo o postavu, která osvaleného bojovníka uhranula.

Přidala se ke Conanově výpravě, neboť vždy upřednostňovala společnost mužů. Nikoli proto, že by pohrdala svým genderem, spíš se toužila vysmeknout z jeho kategorizace. Postupně odkrývala i své emoční vrstvy a režisér John Milius z ní neudělal pouhou ozdobu a Conanovu milenku, nýbrž zásadní hrdinku s vyzrálými dovednostmi, jejíž duch procházel i dalšími díly série.

Matthew Vaughn se ve špionážním propadáku Argylle: Tajný agent pokusil vytěžit zlato z otřepaného námětu kolem spisovatelky, jejíž poslední kniha nedopatřením odhaluje skutečné plány zločineckého syndikátu. Před čtyřiceti lety přitom Robert Zemeckis zrežíroval svůj průlomový hit o newyorské asociální autorce Joan Wilder (Kathleen Turner), již zabitý švagr z Kolumbie pošle mapu, po níž prahnou tamní pašeráci, kteří drží v zajetí její sestru.

Jihoamerické dobrodružství stojí mimo jiné na šarmu Michaela Douglase, v němž Joan konečně nalezne toho ideálního mužského. Důležitý je ale vývoj zprvu plaché a bojácné protagonistky, která v džungli a se zabijáky v patách objevuje své netušené schopnosti. Vkusnou romantikou a příjemným humorem protkaný film může být pomyslným originem Marion Ravenwood a Turner v něm rozšířila záběr hereček, které s fešnou chlapskou výpomocí také mohou unikat krokodýlům a plahočit se blátivým porostem.

V sedmdesátkách řádil Drsný Harry, o dekádu později se s příjmením Callahan sžila vyzývavá instruktorka sebeobrany, již v Policejní akademii ztvárnila Leslie Easterbrook. Kultovní komedie o nesourodé partě uchazečů, kteří umí dohlížet spíš na chaos než pořádek, expandovala do sedmidílné série. Callahan se objevila ve všech filmech vyjma druhého, přičemž svou premiérovou účastí vytvarovala nový typ žádané akční hvězdy. Dominantní sexbomby s objemným hrudníkem, jíž submisivní muži padali k nohám a přáli si od ní přidusit či profackovat.

Úroveň humoru v rozverné sérii nebyla kdovíjak oduševnělá a sexy herečce, která v drsné poloze měla ostatní postavy zprvu hlavně zastrašovat, přinesla i nějaké to nežádoucí vykořisťování. Callahan se přesto stala svébytnou hrdinkou, jejíž image měla v osmdesátkách vliv třeba na Brigitte Nielsen a její dominantní charisma spojené s převrácenou sexualitou později kopírovali třeba v bondovkách – Famke Janssen ve Zlatém oku ostatně měla orgasmy při zabíjení a 007 se pokoušela uškrtit svými stehny.

Málokdo si to dnes pamatuje, ale osmdesátky rozevřely náruč také ženskému spin-offu populárního Supermana s tváří Christophera Reeva. Superdívku, na Zemi vystupující pod pseudonymem Linda Lee, si zahrála tehdy debutující blondýna Helen Slater. Film od režiséra druhých Čelistí Jeannota Szwarce k tomu nalákal i Petera O'Tooleho a Faye Dunaway do záporné roli čarodějnice Seleny, která chce mocný mimozemský artefakt Omegahadron využít k ovládnutí světa.

Navzdory hvězdným hercům a sympatické Slater, která za svůj výkon sklidila chválu, se film nadlouho stal jediným celovečerákem s logem Supermana, který v kinech zcela propadl. Někteří jej tolerují jako dílo „tak špatné, až je skvělé,“ ale zpětně má svou hodnotu zejména jako další bizarní perla z éry Flashe Gordona a třeba i Toxického mstitele, která však dala prostor ženské hrdince. Supergirl se na stříbrná plátna v hrané verzi znovu podívala až v loňském propadáku Flash.

Když se James Cameron rozhodl z rakouské hory svalů udělat zabijácký stroj z budoucnosti, k ruce potřeboval ženskou oběť, jejíž houževnatost tváří v tvář neústupné zkáze bude dostatečně uvěřitelná. Sarah Connor, jejíž likvidací terminátor hodlá zabránit zplození budoucího vůdce lidského odboje ve válce se stroji, má k dispozici futuristického ochránce Kylea Reevese (Michael Biehn). Z obyčejné dívky vymetající diskotéky se ale v nerovné naháněné, která rozhoduje o osudu celého lidstva, stává ikonická akční hvězda 80. let.

Cameron důmyslně propojil hororové slasher schéma se sci-fi, čímž linii Sarah coby matky pozdějšího maskulinního hrdiny obohatil o dosud nepoznané motivace. Romantické vzplanutí s Kylem je nezbytnou součástí přesahujícího příběhu, který režisér památně rozšířil ve Dnu zúčtování roku 1991. V něm už Sarah v kanonickém podání Lindy Hamilton, ženy podobnou měrou křehké i drsné a nebojácné, plní úlohu badass průvodce, do které ji vyprofilovalo setkání s Kylem i nezastavitelným nepřítelem pohlcujícím kulky, jenž se vždy zaručeně vrátí na loveckou stezku.

Arnold si jako slavný Barbar s mečem zapózoval ještě ve filmu Ničitel Conan, načež souhlasil s vedlejší rolí Kalidora ve feminističtější adaptaci Howardova díla Rudá Sonja. Brigitte Nielsen se ujala původem knižní postavy, již od roku 1973 transformoval v kreslených sešitech Marvel Comics. Zůstala každopádně zrzavou bojovnicí v pověstném bikinovém brnění, která si klestí cestu za pomstou na zlé královně Gedren, již ztvárnila Conanova dřívější láska Sandahl Bergman.

Sonja v podstatě vystupuje jako ženský Barbar Conan, a přestože kvality filmu značně poklesly, podobně laděná ženská týmovka znamenala pro hrdinky hollywoodských žánrovek značný posun. Nielsen možná neumí moc hrát, ale kultovní rozměr její postavy těžko zpochybní kdokoli, jehož mládí formovaly regály plné béčkových VHS titulů.

Dalšího hrdinu už nepotřebujeme. Text slavné doprovodné písně, již Tina Turner složila k postapokalyptickému trháku Šílený Max: Dóm hromů, v lecčems vystihuje její úlohu Maxovy soupeřky Tety Entity. „Dnešní tyrani bývají včerejší hrdinové,“ vysvětlil režisér George Miller roku 1985 v rozhovoru pro Time, přičemž tutéž frázi zopakoval po čtyřech dekádách v souvislosti s postavou Furiosy, která se v závěru oscarové Zběsilé cesty (2015) ujímá vlády nad Citadelou, ostrůvkem zeleně v oceánu vyprahlé pouště. Můžeme si tedy Entitu, která ve třetí části dystopické akční série upevňuje svou moc nad pracovní kolonií Bartertown, představit jako motivační prodloužení Furiosiny evoluce?

Postava rockové babičky není typickou antagonistkou, jíž bychom přáli pomalou smrt. V ruinách civilizace se pokouší udržovat pořádek, jenže po příchodu Maxe, jehož morální kompas mu zkrátka nedovoluje přehlížet jakékoli okolní bezpráví, nastává překvapivě vedený ideologický konflikt. Turner vzbuzuje úctu a respekt, příběhu osamělého silničního bojovníka jakožto pozitivně vnímaná osobnost dodává tragický rozměr. Právě u ní Miller začal tvarovat letitou ságu do feminističtějších forem, což zpětně zvýznamnil v oslavovaných legacy sequelech/prequelech s Charlize Theron a Anyou Taylor-Joy.

Jedinou reálnou vyzyvatelkou nejsilnější ženy z předaleké galaxie byla jiná bojovnice z dalekého vesmíru, která se roku 1986 podruhé postavila na odpor nejděsivějším sci-fi nestvůrám i pletichám zemské korporace Weyland-Yutani. Prvního Vetřelce (1979) Ellen Ripley přežila díky intuici, smyslu pro zodpovědnost a také dílem štěstěny, jelikož před útokem robotického sabotéra Ashe (Ian Holm) ji včas zachránili zbylí členové posádky obchodní lodi Nostromo, vydané napospas dokonalému zabijáckému organismu.

Cameronův druhý díl přihodil víc zásobníků, větší množství drsných hlášek z úst arogantních žoldáků a ještě ustaranější Ripleyovou ve famózním podání Sigourney Weaver, která si vysloužila oscarovou nominaci. Militantní střet s hejnem xenomorfů na mrtvolné vzdálené kolonii na pohled jiskřil testosteronem, ale chlapům v čele s kultovně naříkajícím Hudsonem (Bill Paxton) nebyla jejich maskulinita nic platná. Hicks (Michael Biehn) sice po vzoru Terminátora dělal, co bylo v jeho silách, ale konečný osud přeživší holčičky Newt přesto spočíval na bedrech Ripley. Ta se s plamenometem, v zapoceném špinavém tričku a monterkách vrhne do zatuchlého vetřelčího hnízda, kde stačí pořádně nakrknout královnu xenomorfů.

Hláška „Get away from her, you bitch!“ visí na stěně žánrové síně slávy, kde mají Vetřelci výsadní postavení. Nejenže postavu Joan Lambert z jedničky film takřka nepostřehnutelně definoval jako trans, ale k heroické Ripley přihodil ještě Jenette Vasquez. Tedy jednu z výsadkářek, před níž se mají na pozoru i fyzicky zvýhodnění muži a která maskulinitě vtiskla ženskou tvář tak přirozeně, jako kdyby k ní žádná jiná ani nenáležela. Jenette Goldstein odvedla výbornou práci a minulost oblíbené postavy, jejíž uniformu zdobil španělský nápis s překladem „pro přežití je nutno riskovat,“ po letech prozkoumal román Aliens: Vasquez.

S narůstající zločinností přichází o život stále víc policistů. Průmyslová korporace OCP, která kontroluje policejní složky, tudíž přichází s robotickým ochráncem zákona, jehož počítačový program si bere to nejlepší ze zastřeleného policejního hrdiny Murphyho (Peter Weller). Funguje nicméně až moc dobře a společnost lačnící po kontrolní moci má co dočinění s neoblomným potíračem ilegálních aktivit, jemuž odhodlaně pomáhá Murphyho bývalý parťačka Anne Lewis s tváří Nancy Allen.

Ostřílená žena rozpozná Murphyho charakterní ozvěny a v kyborgovi se snaží probudit zakódovanou minulost. Když organizace proti RoboCopovi obrátí své zbraně, Lewis se přidává na jeho stranu a její loajalita vyčnívá ve světě mužské zuřivosti a násilí, který nizozemský režisér Paul Verhoeven vykresluje v řízném duchu osmdesátek, spojujíc Cronenbergovy mutace s techno-udělátky Jamese Camerona. Lewis byla příkladnou hrdinkou až do třetího dílu, kdy tragicky zemřela při výkonu služby.

Prohlédněte si žebříček nejlepších akčních filmů podle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.