Natočit film je pořádná řehole. I když hlavní slovo má mít režisér, zvlášť u studiových produkcí se názory střetávají, představy se vyvíjí a původně dosazení členové štábu či obsazení z různých důvodů nemohou na projektu pokračovat. A tak se nadstavbové miliony dolarů občas musí vrhnout do přetáčení už pořízeného materiálu, což je v Hollywoodu naprosto běžnou praxí s různícími se kvalitativními efekty. Kuloáry nedávno pročísly zvěsti o masivních dotáčkách Baleríny ze světa Johna Wicka, jejichž drastičnost vůči přínosu režiséra Lena Wisemana sice zákulisní zdroje posléze mírnily, ale o zajetých praktikách věčně nespokojených studií říkají své. Pojďme si nastínit stručnou historii významných filmových přetáček, v angličtině nazývaných reshoots, které za pět minut dvanáct proměnily slavné filmy a občas i kulturu jako takovou.
Články 88
Dvaasedmdesátiletý Liam Neeson se stal hvězdou akčních filmů až s premiérou okamžité klasiky 96 hodin (Taken) z roku 2008. Od té doby se v úlohách životem protřelých mstitelů našel a nepřestává se jim upisovat ani letos. Prvního listopadu v amerických kinech vychází akční krimi Absolution, která nicméně může hercovu žánrovou etapu ukončit. V novém rozhovoru totiž vyjevil, že s podobným typem rolí musí skoncovat. Máte-li však slabost pro důchodce, kteří umí vzít spravedlnost do vlastních, stále nebezpečných rukou, možná vás potěší novinka Eugene the Marine, ve které opečovávané svalstvo na první fotce napíná pětaosmdesátiletá legenda Scott Glenn (Mlčení jehňátek).
Pokud nic jiného, nedá se Megalopolis upřít, že díky ní Francis Ford Coppola jednoznačně ožil. Tím spíš v těžké životní chvíli, kdy jen pár dní před premiérou zesnula jeho manželka, může zaplnit čas něčím, co vždy miloval. Víc než kdy jindy platí, že je jedno, nakolik je snímek komerčním propadákem a většina publika odchází nespokojená, režisér Kmotra a Apokalypsy si už s něčím takovým rozhodně lámat hlavu nebude. Pokud si ale myslíte, že opulentní film za našetřených 120 milionů, který nemá sebemenší šanci se zaplatit, bude filmařovou labutí písní, nejspíš byste na to měli upozornit i jeho. Coppola totiž už plánuje další film. Tedy pardon... dva filmy!
Přece to bude spektákl, a navrch snad i další z budoucích klasik věčně nepochopeného génia Francise Forda Coppoly. Pětaosmdesátiletý režisér Kmotra, Apokalypsy a Drákuly poslední roky oprašuje dávné egomaniactví, s nímž v 70. letech točil s hvězdnými herci celé měsíce ve filipínské džungli a o pár let později se vlastním propadákem One from the Heart přičinil o zánik Nového Hollywoodu. Nyní, po čtyřech dekádách vývoje, uvádí vlastnoručně financovaný sci-fi opus Megalopolis, který se v Cannes vedle sedmiminutového potlesku dočkal také pořádného rozcupování. Druhý trailer před říjnovou premiérou v českých kinech všem kritikům bez obalu připomíná, že v minulosti s Coppolou mnohokrát narazili.
Legendární filmový režisér Francis Ford Coppola nikdy neměl problémy utrácet a v absurdních podmínkách tvořit megalomanská díla, z nichž mnoho spadá mezi absolutní klasiky. Před 45 lety celý svět sledoval filipínskou produkci válečné Apokalypsy, k níž si tvůrce Kmotra a zakladatel nezávisle operující společnosti American Zoetrope pojistil veškerá autorská práva. Něco podobného předvádí v pětaosmdesáti letech se svým definitivním opusem, tajuplnou sci-fi Megalopolis, již po čtyřech dekádách příprav konečně uvedl na festivalu v Cannes. Reakce nemohou být rozporuplnější a projekt, do něhož Coppola z vlastní kapsy investoval údajně 120 milionů dolarů, nemá snadnou pozici ani po sehnání distributora. Svolné studio Lionsgate (série John Wick) totiž odmítá proplatit marketing, který si má vyžádat dalších dvacet milionů. A dobře zajištěný filmař zřejmě naposledy provětrá peněženku.
V 70. letech Hollywood neměl věhlasnějšího vizionáře než Francise Forda Coppolu, jenž se po uvedení Kmotra (The Godfather) stal režisérem „největšího filmu kinematografie“. Sám sebe chtěl překonat s válečnou Apokalypsou (Apocalypse Now), která víc než filmem o Vietnamu byla dle svého šílenství propadajícího tvůrce Vietnamem samotným. V té době se newyorskému rodákovi fascinovanému futuristickou architekturou v hlavě zrodil námět, který se dnes popisuje jako spojení starověkého Říma s Blade Runnerem. Snímek Megalopolis dostává první krátkou upoutávku po bezmála pětačtyřiceti letech, kdy o něm Coppola začal fantazírovat, a před uvedením na festivalu v Cannes 17. května nám nedává zase tolik indicií. Už z principu však slibuje mnohé, dost možná nesplnitelné věci.
Francis Ford Coppola oslavil před pár dny 85. narozeniny. Tuto fázi života velkých umělců často trávíme vzpomínáním a jmenováním jejich největších úspěchů. Americká generace spratků ale nemá na odpočinek ani pomyšlení, jak ostatně vidíme u Scorseseho a Spielberga, kteří by furt něco dělali. Zdálky se přesto poslední roky mohlo zdát, že se Coppola na kinematografii vykašlal a vydělává miliony svým vinařským impériem. To byl ale jen kalkulovaný dlouhý nádech před poslední velkou písní. Dost možná jeho největší. Vysněné Megalopolis nakonec natočil prakticky výhradně z vlastní kapsy, což je u projektu za víc než 100 milionů dolarů bezprecedentní. Čeká nás ale jistě film jako žádný jiný.
Už se skoro mohlo zdát, že se nedočkáme. Plnohodnotného traileru na minisérii Sympatizant (The Sympathizer) jsme se totiž dočkali bezmála před rokem, následně ale kolem projektu bylo trochu podezřelé ticho, až v posledních týdnech se začíná novinka opět více ozývat. Nyní přichází další ukázka, a to z dobrého důvodu – sedmidílná minisérie se totiž už za pár týdnů objeví na našich obrazovkách.
Někdy se zdá, že herec či herečka má pro určitou úlohu až přehnaně vysokou kvalifikaci. I ti nejslavnější lidé z oboru si často rádi odskočí k takřka komiksovému padoušství, kdy jejich zloduši vedou excentrické řeči o dominanci, podrobování či vsazení svých nemesis do věčných okovů. Někdy je k účasti na těchto projektech vedou silné osobní motivace, jindy peníze, důvěra ve scénář nebo i jejich umělecká vize, která daný film přímo utváří. V následujících případech se skvělí a renomovaní herci chopili záporáků v dílech, která u mainstreamového publika a kritiky pohořela. Často hlavně díky nim však posléze načichla kultovním odérem a přestřelené nebo prostě neobvyklé herecké výkony jsou tím, co si na nich můžeme zaručeně užívat.
Připravit druhého člověka o život je podle desatera a pro většinu z nás i na základě morálního kompasu nejhorší hřích. A co teprve, když zabíjení a podrobování situacím, jež lidskou oběť připraví o veškeré zbytky svobody a důstojnosti, probíhá v masově organizovaném měřítku. V kinech máte jedinečnou šanci vidět důležitý a výjimečný snímek Zóna zájmu (The Zone of Interest), v němž režisér Jonathan Glazer unikátním způsobem vykresluje ignoraci holokaustu za druhé světové války na příběhu osvětimského velitele Rudolfa Hösse (Christian Friedel), jenž s rodinou obývá honosnou vilu v těsném sousedství děsivé továrny na smrt. Při této příležitosti se ohlédneme za desítkou dalších filmů z celého světa, ať už hraných či dokumentárních, jejichž forma a styl sdělení ostře kontrastují s hollywoodským heroismem a hrůzu z válečných zločinů či morálního selhání servírují v mnohdy nestravitelně autentickém duchu.