Pokud by se vám někdy zdálo, že máte zbytečně dobrou náladu a nevíte co s energií, pusťte se Oběť. Film mě vysál z emocí i energie téměř na dno. Dílu Andreje Tarkovského jsem ?bohužel? nepřišel na chuť a tento film nedokáži ocenit vůbec. Dívat se hodinu a půl na zvláštní strohý depresivní příběh a potom zjistit, jak to vlastně všechno je, to mě málem zabilo. Poslední půlhodina má alespoň nějaký děj, oceňuji hlavně závěrečnou scénu s hořícím domem, která je natočena na jeden extrémně dlouhý záběr. Jinak nemám k filmu co říct.
Další úchvatný Tarkovskij, kterému nerad dávám hvězdy, protože nevím, podle čeho by se měl takovýto film ohodnotit. Dám tedy opět čtyřhvězdu. Vím jen, že to zanechalo úžasný dojem - a doufám, že až uvidím podruhé, budu mít větší jasno.
Nejsem žádnej filmovej barbar, ani nevnímavej nebo necitlivej člověk, ale stejně se většině zde napsanejm komentářům vzepřu a pudu s hvězdkama dolů. Jednoznačně od režisérův nejlepší film, to jo. Hodně filozofična, ale i zajímavé momenty a hezky nasnímaný (ta kamera je naprosto geniální - ta sama o sobě je stoprocentní). Koukal jsem na to, jak když se zahledíte a čumíte do blba - takovým tím vnitřním druhým pohledem - asi proto, že to bylo tak zdlouhavý, takže nuda. Neotevřeli tam hubu, aby to nebyla nějaká kravina nebo intelektuálnost a filozofická úvaha a jinej nesmysl. Nedoporučuju dívat se na to vleže, hrozí spánek. Nedoporučuju dívat se na to vůbec. No možná někdy jo. Ale ne v depce, protože to zas hrozí podřezání žil.
Ehm... S Tarkovským jsem asi neměl začínat prostřednictvím jeho posledního filmu. Během celého snímku se ve mně mísila fascinace s totálním znuděním. Znudil mě obsah, fascinovala forma. Takže s tímhle panem režisérem asi pokračovat přece jen budu...
Snímek mě víc rozčiloval, než těšil. Možná mě zastihl nepřipraveného, snad to přesně tak mělo být, nevím. Jakoby Tarkovskij natočil Oběť jen a jen pro sebe, jako svůj epitaf, jako zpověď. Apelativní promluvy místy vyznívají trochu vyčpěle - už je formuloval jindy a lépe. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že je mi záměrně upřeno tuto zpověď rozklíčovat. Vadilo mi to. A krásné obrazy ten pocit neutišily.